Rutina ...
Pane doktore Máro,
chápu Vaše rozhořčení nad některými příspěvky, ale proč zároveň nevyjadřujete uspokojení nad mnoha příznivými ohlasy maminek, které u Apolináře rodily? V různých příspěvcích rovněž zaznívá - záleží na lidech - na obou "stranách". Martina prostě spokojená nebyla. Tečka. Netváří se, alespoň já to tak nevnímám, jako lékař - specialista, ale hodnotí svůj dojem, poznatky získané četbou - byť poněkud zastaralé ... Zdá se mi, že jako jeden z výrazných problémů vnímala nemožnost přítomnosti partnera na tzv. hekárně. Byla první, kdo chtěl mít otce dítěte (nebo jiný doprovod) u sebe v době, kdy snad ještě netrpí "velkými bolestmi", ale jistě prožívá něco - pro ni a její blízké - velkého, důležitého ...??? Byl by takový problém vytvořit oddělené boxy i na těchto pokojích? A pokud ano - v čem ten problém spočívá?
Myslím, že podstatné je - a to se netýká jen zdravotnictví - spíš to, že zaměstnanec, pracovník, odborník ..., který podobné události prožívá z titulu svého pracovního zařazení často, nedokáže už mnohdy své jednání přizpůsobit tomu, jak výjimečná je ta situace pro zúčastněné na druhé straně. A může "ublížit", aniž by o tom věděl ... A to platí všeobecně, nejen ve zdravotnictví. Kolikrát jste odcházel nespokojený z obchodu, úřadu ... a kolikrát to bylo o Vašem subjektivním dojmu víc než o faktickém uspokojení v souladu se všemi předpisy, normami, etickými pravidly ...???
S pozdravem
Mgr. Radka Michelová
Odpovědět