Re: Nebojte se Apolináře-stále stejná rutina

Ráda bych se přidala k debatě. Rodila jsem u Apolináře nedávno. Musím říci, že jsem v době těhotenství byla všema deseti pro tzv. přirozený porod a chtěla jsem rodit v CAPu. Když ho zrušili, vybírala jsem nejmenší zlo. Dnes si vůbec netroufám tvrdit, co je správně. Z porodu u Apolináře mám velký a dobrý zážitek, i kyž si postupem času říkám, jestli nemohl probíhat méně medicínsky. Jenže jak to posoudit? Po osmi hodinách snesitelných bolestí jsem dorazila do porodnice,kontrakce po 5 minutách. Mysleli, že jsem druhorodička, byla jsem otevřená na sedm centimetrů. Pak se kontrakce staly méně pravidelnými a slabšími. Zapracovala moje psychika? Kdybych zůstala v domácím prostředí nebo byla ve známém prostředí, nestalo by se to? Nevím. Dostala jsem oxytocin, ještě chvíli byla na míči a potom jsem začala mít pocit, že nic jiného než ležet ani nezvládnu. Předtím jsem si o míč řekla a nikdo nedělal problémy, všichni byli moc milí, ale pak (asi 5 hodin celkem) jsem už nemyslela na nic, jen na to, jak zvládnout bolest. Tři hodiny jsem čekala, než budu moct tlačit, protože miminko se špatně stáčelo (abnormální rotace) a mně zbýval k otevření stále "kousíček". Nakonec přišel jiný lékař, snad docent, kamarádka lékařka říkala, že ve mně malého zřejmě pootočil a přetáhl čípek. Už jsem byla dost vyčerpaná a tlačení s držením pod koleny mi nešlo, těžko bych asi seděla např. na bobku... Byla jsem vděčná za klasickou polohu s nohama nahoře a tyče, kterých jsem se mohla při tlačení držet. Přitom tohle mi právě před porodem připadalo nejhorší a vybírala jsem si Apolináře i proto, že nemá klasická porodnická lůžka! Po porodu jsem musela dostat slabou narkózu kvůli šití a čištění uvnitř, ale i bez ní jsem byla ráda, že nemusím malého držet. Ukázali mi ho a to mi zatím stačilo, ale druhý den ráno už jsem se po něm moc a moc sháněla a byla ráda, že už ho přinesli. Je pravda, že jsem nespala dvě noci, protože jednu jsem strávila u Apolináře kvůli náhlému krvácení a tu další doma s bolestmi. Uvítala jsem proto možnost se třetí noc, po porodu, vyspat. Dostala jsem také směs proti bolesti s Dolsinem, možná to mi trochu vadilo, že jsem otupělá, ale... ptali se, zda jí chci a já řekla ano... Takže - nevím, jestli by můj "přirozený porod" netrval mnohem déle a já nakonec nějaké trauma neměla. Takhle to bylo ještě snesitelné, bolest jsem zapomněla, chození po místnosti, vanu a sprchu jsem využila ještě doma... Opravdu si netroufám tvrdit, co je lepší. Problém vidím v tom, že je u nás málo možností na výběr. Jinak - chování lékařů a sester na porodním sále naprosto skvělé, vše mi vysvětlovali, nikdy jsem neměla pocit, že pro ně nejsem důležitá, že jsem jen "kus". Sestry na šestinedělí víceméně také dobré, až na občasnou poznámku "to už se vám zase poblinkal" pronesenou nepříjemným tónem. Jedna směna sester byla očividně méně příjemná než ty druhé dvě. Takže závěr? Nechci nikomu radit, nevím, jestli jsem "poslušná" žena, u Apolináře jsem byla spokojená, i když mám tuhle jedinou zkušenost, takže nedokážu srovnávat.