Zuzko,

nejsi ty náhodou moje sestra? :-)

To je skoro jak moje mama ... je to hrůza... jsem jí za moc věcí vděčná, to ano, ale přesto ji kolikrát tak nenávidím... ano, nenávidím tu mámu, která mě přivedla na svět, 2 roky se mnou byla na mateřské a celou tu dobu mě i kojila (což jak tak dneska poslouchám od lidí kolem tenkrát nebylo moc časté)...
Často o tom všem přemýšlím, o ní, o mě, o mých sourozencích, které si v jejich 7 a 10 letech odvezl jejich otec a ona je viděla až za 8 let a já vůbec ničemu nerozumím. Jenže ona mi tak moc ublížila, to co mi kdy řekla, udělala, i neudělala jí stále nemůžu zapomenout.
Opravdu nemůžu přijít na to proč se ke mně chovala tak extrémně, jako mimino mě hýčkala a nehnula se ode mně na krok, a čím jsem byla starší, tím se ke mně chovala odtažitěji. Co já si všechno musela vyslechnout!! To, že jsem jako otec, bylo to nejmenší (doplňovala to ovšem pěkně jadrnými výrazy...dodnes se mi hnusí, když někdo mluví sprostě nebo křičí, zvlášť na ten křik jsem citlivá, i když jinak jsem docela otrlá a nejsem žádná chudinka, která si nechá všechno líbit, tak jak někdo po někom křičí, celá se rozklepu... )
Ty poznámky má taky... když jsem jednou před ní manželovi z legrace řekla, když došel z práce, ať si oběd uvaří sám (rýpeme takhle do sebe pořád, ale on ví že má doma vždycky uvařeno ať je co je) tak ona se úplně zhrozila jak si to s ním dovoluji mluvit!! Začala mi dělat přednášku jak se chovat k pánovi domu! (Ona - čtyřikrát rozvedená...:-( ) Kromě toho, že mi otvírá všechnu poštu co mi přijde na starou adresu, což bych ještě snesla, ale ona si to přečte, vůbec nechápe o co tam jde, ale hned mi volá, nebo když nemá kredit tak je to první co mi řekne, když přijedu, obsah dopisu zkreslí a vyčítá mi a nadává...no příklad: Přestala jsem posílat peníze na jeden spořící účet, který jsem se rozhodla zrušit. Přišlo mi k ní oznámení o tom zrušení. No a ona si to přečetla (pak zalepila...nechápu...)a hned jak jsem dojela mi oznámila, že se na mě zlobí, že jsem nezodpovědná, že neplatím co mám a beru si toho moc, zvlášť když jsem na mateřské a logicky tedy nemám peníze. Jen na okraj, co jsem vyšla ze školy, vydělávám si a živím se sama, teď nás s malým živí manžel samozřejmě, ale svoje finance máme narozdíl od mé mámy pod kontrolou.
Nechce se mi tu rozepisovat všechno co mi dělá a říká, její život který žije (zavřená ve svém bytě, bez zájmu o okolí, jen televize a seriály, a někdy výjimečně se uvolí přijet podívat, ale to nesmí sněžit a mrznout (aby nespadla) ani být moc teplo (bylo by jí špatně)...když má chřipku, brečí mi do telefonu jako by měla rakovinu. Já už teď za ní moc jezdit nemůžu, nemá tam zrovna podmínky pro malé dítě, tak se občas utrhnu z naší rodinné pohody když táta může být s malým a zajedu tam sama, ale vždycky mě ta návštěva u ní ještě víc znechutí...ne já už to nebudu rozepisovat dál, je mi z toho špatně...
Chtěla jsem jen říct Zuzi, že tam kde teď jsi se asi budu dostávat hodně dlouho, abych byla schopná s ní normálně vyjít a dokonce ji respektovat (neumím si to představit a nepomáhá mi ani to představování si pocitů z dětství, protože ty první dva roky si nepamatuji a to potom už si nevybavím nic tak extrémně silného a krásného, vždy po hezké a důvěrné chvilce mámy s dcerou následovala studená sprcha. Bojím se aby tenhle vztah neovlivnil mého syna a můj vztah k němu...zatím je všechno nádherné, chci aby měl vše to co já neměla, ale zvládnu to?
Můžete mi někdo poradit?....