Ahoj

Ahoj Holky,
tak tady ctu ty Vase pribehy. Ja jsem ted tak trochu rozpolcena. A proto napisu takovou svou uvahu... snad to nekomu pomuze.

Na jednu stranu vim, ze sve rodice musim respektovat za to, co pro me udelali. I kdyby to bylo jen tak "malo" jako porod, nocni vstavani, kdyz mi bylo spatne, vzdycky jsem sla prvni za mamou. Hodne lidi ma ted tendenci zapominat na tyto "male" veci, to je prece samozrejmost... ale neni. Mluvme specialne o Mame, ona si se mnou musela taky dost vytrpet, nemoci, stesky, kdyz me zkousela z uceni pred pisemkou,... az do ted, kdyz se ONA sama musi vyrovnat s tim, ze jsem se vdala (coz, priznejme si, je dost velka udalost v zivote rodicu stejne jako deti), ze uz mam svuj zivot. Musime sve rodice respektovat, nikdy nevime, co stoji za jejich chovanim, proc delaji to, co delaji, proc rikaji to, co rikaji...

A proc jsem rozpolcena? Nechci, abyste si myslely, ze jsem tohle napsala proto, ze mam s rodici skvely vztah, podporujeme se, atd. Naopak. Otec pije, zranuje vsechny kolem... no, radeji o nem psat nebudu, je mi z toho dost spatne. Mamka, ta je takova ta "hysterka" (i kdyz na druhou stranu se vubec nedivim, po zivote s NIM), tolikkrat se chtela zabit, tolikkrat jsem nasla dopis na rozloucenou.. ted, kdyz jsem se vdala, muj manzel se ji na jednu stranu moc zamlouva, protoze je to inzenyr, na druhou stranu vubec ne, protoze je cizinec, se mnou se druhym chlubi, kam az jsem to dotahla, ale na druhou stranu pro me nema jedineho dobreho slova, doma mam jenom bordel, varit neumim (tys delala na obed palacinky???? No chudak tvuj muz, ja bych te s nima vyhodila,... a podobne poznamky). Jednou jsem v praci ne dost dlouho, po druhe to zase prehanim a zustavam az moc dlouho. jednou mam vlasy moc dlouhe, podruhe moc kratke. Ve zkratce, nedavno mi rekla, ze moji segru ma radeji nez me (a verte, ze to boli), ze jsem se nepovedla, co ona udelala spatne, ze jsem takova, jaka jsem. Kdyz mi chce fakt ublizit, rekne, ze jsem cely ON (tj Otec).
.. ale, ta druha strana je...
Od segry vim, ze doma breci, protoze se o me boji (neveri, ze nam to s manzelem vyjde a mysli si, ze mi vezme deti a uz je nikdy neuvidim). I presto, ze jeji plat je 2x mensi nez muj, dala mi penize na vybaveni bytu, koupila nam spoustu veci, i kdyz si to nemuze dovolit.

Od manzela se ucim onen respekt k rodicum, ktery, nebyt jeho, bych asi nikdy nepoznala. Proto jsem ted tak nekde uprostred. Ucim se sve rodice respektovat a odpustit jim za to, cim mi ublizili a nadale ublizujou. Snazim se byt na ne hodna (i kdyz to zatim moc nejde). Snazim se privodit si zpet ten pocit, kdyz, jako mala holka, jsem za mamou utikala do bezpeci. Protoze ted, po tech vsech letech, kdyz uz me nezivi a nesati, mozna bych mela zacit splacet to, co mi za ty leta dala. A nemyslet na to, co mi vzala.

Ono totiz i rodicovstvi je "naostro". rodice jsou take jen lide, kteri delaji chyby a uci se za pochodu. Snazim se na to divat takhle.