Monty souhlasim

Taky nejak nechapu proc byt rodicum do smrti vdecna za to, ze mne zrodili, oni toho totiz pro mne jinak moc neudelali. Ano mohu byt vdecna matce za to, ze pokud jsem to potrebovala, tu byla pro mne, jenze co kdyz kdykoliv jsem ji potrebovala, tu pro mne nebyla? Za co ji mam byt vdecna potom? Ze me davala najist v dobe, kdy jsem zila u rodicu? No to bych radeji nekomentovala matka totiz varit moc neumela...nebo ze me nenechala pobihat nahou? No to je skutecne asi tak vse, mam dojem, ze ji za moc veci vdecna byt nemusim a osvobozuje me to. Lip se vyporadam s tim, ze ji nemam rada, kdyz si to uvedomim naplno a ne kdybych se jako mnoho lidi snazila si zachovat predstavu neexistujicich krasnych vztahu s rodici. Je lepe byt k sobe uprimny. Mam povinnost se snazit k matce slusne chovat, i kdyz ona tohle nedela. Pokud onemocni, nebo prilis zestarne, se ji pokusit najit pomoc, pokud na to sama nestacim. Ale to je skutecne vse.