Re: Fyzické tresty od babičky

No, tak paní Evo - dvě připomínky.
Za prvé - moje matka si uzurpuje dost podobné právo, na které se tu ptala Míša. Míša se ptala: má matka právo obviňovat dítě z toho, že nesplnilo její sny? Moje matka mne tedy zatím neobviňuje (asi proto, že až tak všecko nevidí a ze vzdálenějšího pohledu se já stále ještě jevím tak, jako že její sny plním), ale zato si uzurpuje právo chtít po nás, dětech, abychom "ji dělali šťastnou" - bez ohledu na to, co pro to udělá ona sama. Ve chvíli, kdy bychom se nedejbože odklonili od jejích představ, přestali jsme plnit jednu ze svých základních povinností...
Za druhé - píšete, že víte, "že když něco začne zadrhávat, tak není jiné řešení, než začít u sebe". Možná se ve své matce mýlím, ale mám dojem, že až tak zcela u sebe nezačíná. Ano, trochu něco dělá, nejspíš podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale protože nemá potřebný rozhled, mýlí se v odhadu toho, co by bylo potřeba učinit. Není to o nedostatečné inteligenci. Je to o paličatém setrvávání na určitých postojích, ze kterých nemíní ustoupit ani o píď, což jí ovšem znemožňuje "vidět za roh".
M.