Re: ach,jo
July,
upřímně řečeno - nemyslím si, že bych dramatizovala. Pokud máš pocit, že ano, možná bude dobré, když napíšeš, co si pod tím pojmem představuješ.
Naprosto s Tebou souhlasím - tolerance je v dobrém vztahu nutná, a zdůrazňuji - OBOUSTRANNÁ. Chci říct, že já své matce toleruji všechno, co dělá ve svém vlastním životě. Když si chce mýt okna každých čtrnáct dní, prosím; když si chce péct v neděli kynuté buchty, a k tomu vařit čerstvou polévku a kynuté houskové knedlíky (žádný prášek!), ačkoliv čeká naši návštěvu, a pak si jen tak mimochodem stěžuje, že si nás (a především svého vnuka) neužije, prosím, její věc; když se cítí sama, ale je už příliš pohodlná najít si nového partnera (ovdověla před patnácti lety), klidně. Ale!!! Takovéhle tolerance ona schopná NENÍ. Ano, ani já nejsem ideálně tolerantní - v tom smyslu, že mi vadí, když se míchá do MÉHO života, do MÝCH záležitostí, MÉ výchovy a péče o dítě apod. (A taky když se míchá do života mého bráchy a jeho manželky, čímž ničí zase jejich vztah - protože ty má, bohužel, pěkně při ruce...)
Hele, já beru, že žádné mezigenerační vztahy nejsou úplně ideální. Třeba moje tchýně - v něčem má taky své specifické názory a kdybychom měly žít v jednom domě, tak by to asi mírně skřípalo. Ale!!! Tchýně je schopná vyslechnout i jiný názor. Možná si o něm myslí své, někdy si o něm i své řekne - ale pořád tak, že máš prostor pro ponechání vlastní identity. Prostě - můžeme mít v něčem jiné názory, ale vzájemně si je respektujeme. Já si myslím své, ona si myslí své - a přesto spolu můžeme krásně vycházet. Jenže to je něco, čeho moje matka není schopná. U ní existuje jen JEJÍ názor. Pozor! Ona tvrdí, že nás do ničeho nenutí. Ale její chování toto tvrzení poněkud vyvrací.
Jó, ona mně nechá moje máti žít a dýchat. Ale jen díky tomu, že bydlíme od sebe 15 km, a ona nemá řidičák a auto. Co by se dělo, kdybych bydlela v jednom domě s ní tak, jak žije dneska brácha s rodinou, to raději ani nedomýšlím...
Možná si myslíš, že dramatizuju. Ale možná že taky nevíš nic o životě s opravdu netolerantními lidmi - anebo jsi alespoň takříkajíc splachovací, což já bohužel nejsem. (Podotýkám, že jsem v dřívějších dobách mnoho nocí proplakala a prodiskutovala s manželem na téma "naše babička", a že třeba švagrová díky chování mé matky už jednou málem žádala o rozvod. To se Ti nezdá dost průkazné?)
M.
Odpovědět