Nedbalé babiččino oblékání aneb postesk nad úpadkem zásad

Holky, tak se tady musím trochu ventilovat (kamarádky žádný a manžel to zná víceméně zpaměti:-))).
Syn byl na pět dní u mojí ctěné paňmatinky. Dneska jsme si pro něj byli. Většina věcí by šla, ale to oblíkání, ježíši, to je hrůza!!! Já nevím, jestli jak stárne, tak blbne, ale vona fakt nemá rozum!!! Holky: mně téměř dogmaticky učila, jak když jdu do vsi na nákup (2 km), natožpak do města na vyřizovačky (10 km), musím mít hezké a čisté oblečení, abych se za sebe nemusela stydět. No leta jsem nebyla schopná na sebe vzít "do města" třeba rifle (to je přece póvl!), pečlivě jsem vždycky - dle svého vychování - zvažovala, co kam vzít, pořád jsem musela mít napráno a čisťoučko (tak kázalo mé vycepované svědomí). Ale moje matinka nyní po letech? Tak kluk byl celých těch pět dní v jediné mikině - doma, na zahradě se psem a slepicemi, ve vsi i ve městě na nákupech. Dále: když jsme co malí někam jeli, museli jsme na sobě mít "hezké" oblečení (a samozřejmě čisté); tímto se řídím podnes - takže když ho vezu k babičce, tak je v "lepším", a tašku či batoh má plný věcí "na doma" a na lítání po venku. Ne, ta chudák mikina byla ta nejlepší, co měl (a podle toho taky vypadá). Máti mu osobně upletla vestičku "do školy"; v tašce měl jinou, "domácí" - ta je netknutá, zato ta školní je špinavá a sežmolená. Měl s sebou DVĚ domácí bundy, jednu teplákovou bundu a dva domácí svetříky - jeden fleesový a jeden úpletový. V provozu byla pochopitelně jen JEDNA bunda, ostatní bylo netknuté v tašce, zato když jsme přijížděli, pobíhal synáček po dvoře navlečený do nejlepšího stávajícího svetru (= krásné sametové mikiny) s odůvodněním, že ta používaná domácí bunda je mokrá. Boty? Měl s sebou čtvery: dvoje kotníčkové, dvoje polobotky, vždy jedny "lepší" do města a druhé "horší" na pobíhání po dvoře. No, ty polobotky byly naštěstí netknuté a běhal v domácích teniskách; ale kotníčkové domácí byly hezky čisté srovnané v tašce a ty "lepší" celé špinavé a co horšího - okopané!!! Přitom je má asi půl roku, jsou kvalitní, kdoví jestli ne kožené, a krásné, tak krásné, jako ještě neměl (co vyrostl z batolecího věku):-((((( Kdybych byla bohatší, hezky od plic bych se zasmála, jak je máti pitomá, a šla a koupila bych nové. Ale s naší finanční situací jsou pro mě všechny PĚKNÉ a kvalitní věci, které se mi podaří sehnat v akci, naprostou vzácností (a taky tvrdě vydřené - měkkoučké, hezoučké a kvalitní kotníkáčky za tři stovky sehnat je něco jako zázrak). Je mi z toho do breku. Nejradši bych svoji máti poslala hezky od plic někam, ale to pochopitelně nejde (už jsem to tu psala, že s ní není řeč, a ten, kdo se tu jedině může změnit, jsem já).
Takže příště se na její kecy vykašlu z vysoka a žádný hezký věci jí už k synovi nedám!!!
A to, aby se neřeklo, syn mluví mírně nakřáplým hlasem, takže nejspíš pobyt u babičky opět odstůně, tak, jako se to už u nás stává zvykem:-((((
M.