Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

No tak koukám, že po rozdělení dětí na nadané Lojzíky, co vykládají o Normandii a pomalé Honzíky, co máchají klackama, se nám tu rýsuje nová, přesnější klasifikace. Aktivní děti se skutečnými zájmy, které pochopitelně trpí a pasivní troubové, co si vlastně ani nevšimli, že nějaký lockdown existuje

"Když mu bylo patnáct, nechali jsme ho tady samotnýho měsíc a od té doby na to melancholicky vzpomíná"

Mě by jenom zajímalo, jak moc se jeho životní styl během onoho měsíce lišil od toho současného

Romano,
dokud to šlo, ale to není "dovolená". A už vůbec ne "rodinná". To spadá pod ty "prodloužené víkendy".
Syn se přidá, když je v cílové destinaci něco, co ho zajímá. Že by se mnou nebo s námi s manželem jezdil všude, kam jedeme, to ne.

Burte ale to pasivní dítě žijící dost doma může být zasaženo mnohem tvrději než to vrcholové sportující.

Může být větší průšvih ztratit "to málo", protože k tomu malo už asi něco vedlo.

To nejde takhle generalizovat. Každý je nastaven na určitou míru stresu a nepohody a navíc situace je nepřehledná, děti i rodiče ji hodnotí různé, vnimaji různé výhledy a strach o blízké si někdo bere víc někdo vůbec.

Carko přesně, ona se chodí procházet často i sama s musikou v uších. Na hory jede jen pokud jede i její kamarád a jeho maminka, což jsme zase kamarádky my. Jsou ve stejné particce. To jsme je v táhly I na procházku, kdyz, jsme si dávali jeden den pausu od lyžování a jaká byla sranda.