Re: ach,jo

Víš, July, já se snažím jít taky tímto směrem. Povznést se nad všecko, odpustit, vykašlat se na problémy, co s ní mám. Ale nejde mi to. Aspoň zatím. Snažím se, ale asi to prostě chce čas.
Jinak na rozdíl od Tebe já si s matkou volám skoro každý den, a vídáme se nepoměrně častěji - teď to vychází asi na 1 x za 3 týdny, ale dřív to bylo ještě víckrát (až 4 x týdně). Platí přímá úměra: čím častěji se tito "výbušní" lidé vidí, tím víc třecích ploch vzniká, tím menší nadhled může být. Já jsem ještě většinou v pohodě, švagrová, která se s mojí matkou vídá každý den, to má ještě zas o dost horší.
Ano. Velice zásadní věci jsem schopná si vyříkat s matkou narovinu - ale protože vím, jak málo je tolerantní, tak musím být v takových případech připravená i na to, že se se mnou pohádá obzvlášť hrozným způsobem (a že to v nejhorším případě může znamenat i náš rozchod). Ale pak tu vzniká spousta problémů, které nejsou až tak závažné, abychom se kvůli nim musely rozcházet - tudíž se vyhýbám jako čert kříži jakémukoliv "vyříkávání" - ale na druhou stranu mi přesto vadí. Když dá babička dítěti o něco víc sladkostí, tak je to skutečně "prkotina" (pokud toto dítě netrpí poruchou látkové výměny a každý takový dietní prohřešek neodleží v nemocnici). Ovšem když zničí oblečení za pár stovek rodině, která nemá peněz na rozdávání, pak už to taková prkotina není a docela dost to bolí. Taky samozřejmě konflikty vznikají, pokud jde o "výchovné" metody dost zásadního charakteru. Když se synovi rádobyvýchovně vysmívá doufajíce, že ho zesměšněním a ponížením donutí k poslušnosti, je to jen její soukromá věc a já si říkám, že si syn kolem 12, 13 let nejspíš sám všechny souvislosti uvědomí a třeba už taky nebude chtít babičku ani vidět. Ale když ho třeba nutila (na naší návštěvě u ní) někdy kolem dvou let na nočník (přes jeho nevoli, vzpírání a pláč), tak to by mohlo totálně ovlivnit jeho chuť nočník používat a to jsem teda už zakročila.
Jak říkám, snažím se mít nadhled, nemyslet na to, kašlat na to, zrát, a snad i časem spět k odpuštění. Ale zatím...
M.