Re: Fyzické tresty od babičky

Mozna, ze jsem dost ostra, protoze se mi tezko hleda omluva pro mou matku. Selhava v mem zivote od meho narozeni po soucasńost a to ve vsem v cem jako matka selhat mohla a je pro mne velice zle o tom psat.

Navic chodim ted na infuze a snadno mi "tecou nervy". Ano mam pocit, ze matka je presne ten typ o kterem pise Monty, neustale nespokojena a neustale cekajici od okoli pomoc, soucit a porozumeni. Je pro mne velice zle prijit po 1/4 hodine do nemocnicniho pokoje a zjistit, ze zatim drahousek mati proprala se spolupacietnkami vse na co si o mne vzpomnela, a ty na ni konsternovane hledi a snad ji veri a snad neveri. Zjistit ze totez dela s mymi kamazadkami, znamymi, cizimi lidmi, kteri k nam prijdou, se svymi kamaradkami ( ale to vem das, tem at vyklada, ze se treba menivm kazdy den rano v carodejnici a litam kolem komina). Ale to, ze me lzive pomlouvala u kamaradek, znamych nebo i zcela cizich lidi se kterymi musim stravit i par tydnu a se kterymi bych si bez jejiho zasahu mohla docela rozumet...A nejen to mluvi s mymi lekari( uz nekolikrat jsem musela poprosit svou supervizorku( lekarku, ktera me dela kontroly meho prisputu k lidem v Poradne, jsem pomocny psycholog-kooterapeut),aby jim situaci vysvetlila...mam toho docela plne zuby.

Jsem tezce nemocna a mam co delat abych se s tim vyrovnala, dokazala jsem to a jsem docela stastna. Za jedine podminky, nemohu se prilis zdrzovat doma, protoze je tam matka a neustale hadky...Nezajima ji v jakem jsem stavu, nebo stadiu nemoci, protoze mou nemoc zcela popira a pokud neco prizna tak psychicke zhrouceni pred 8 ci 9 lety. Od te doby me navstevovala x krat na oddeleni onkologie, jela do prislusneho patra, kde to bylo napsano na dverich, byly kolem umirajici, nebo tezce nemocne spolupacientky a presto ji to nepresvedcilo.

Mam ji plne zuby a zadne filosofie sveta me nepremeji k tomu, abych udelala snad padesaty pokus a snazila se ni ni hledet jinak. Na to uz fakt nemam silu a pokud se chci psychicky udrzet a ja to dokazu, nesmim ji vubec jako matku prijimat, ale jako velmi neprijemnou cizi osobu, ktere si snazim co nejvice vyhybat. Jedna ze spolupacientek ,se kterou mati mluvila, mi rikala ze kdyby zila s nekym takovym, jako je ma matka, tak se obesi. Ja se veset nehodlam, v mem pripade by stacilo prestat brat leky a behem par masicu mam po starostch. Ale to nechci, beru to tak jak to je. Tedy i v dobe leceni se zdrzuji prevazne v universitni knihovne, kde pisu na internetu nebo v citarne. Neni mi dobre, ale doma by to bylo horsi.

Tak a ted to vite vsechno a delejte si s tim co chcete!!!