Re: ach,jo
(Můj poslední příspěvek vyzněl dosti chladně. Není tomu tak, jen to přebolelo, je to už 15 let. Moje matka byla po té ztrátě velmi, velmi nešťastná, měli se s otcem rádi, a byla to pro ni velká rána. Pro mě to bylo méně bolestivé, než kdybych nyní měla ztratit svého manžela, ale taky to mnou otřáslo. Ovšem mou hlavní životní jistotou byla tehdy matka, takže jsem jí ještě naopak mohla pomoci a podržet ji. Vlastně jsme se na nějaký čas jako rodina my tři zbývající semkli k sobě a drželi jeden druhého. Pochopitelně čas utíká, bolest se utišila či zmírnila, naše životy se změnily, děti vylétly z hnízda - a vztahy s matkou se rozrůznily...)
Odpovědět