18.7.2005 11:33:14 ivana
Re: zažila jsem to
Jsem 16 let nepřímým svědkem domácího násilí, vše pozoruji z povzdálí. Věc je o to horší, že v manželství mé příbuzné jsou 3 děti, a ona sama nemá rodiče, ani nikoho blízkého. Jejímu manželovi se během let povedlo ji totálně oddělit od společnosti, přátel a vzdálené rodiny. 16 let hledá pomoc u nás, když utíká z domova s dětmi a čeká až ji manžel milostivě dovolí se vrátit domů. Děti jsou z toho psychicky na dně. Teror, psychický a fyzický se odehrává za zavřenými dveřmi bytu, matka agresora ho ještě omlouvá a chybu hledá v týrané ženě. Po poslením útoku, kdy nestihla vzít boty ani děti, se obrátila na policii, a v jejich doprovodu si pro děti došla. Nyní pobývají všichni u mě, ráda jim pomůžu ale požaduji aby už konečně od muže odešla, jeho vyhrůžky ve formě SMS se stupňují, vyhrožuje kolečkovým křeslem jí i dětem. Nicméně je rozhodnuta se nevrátit. Mám teď špatný pocit z toho, že jsem na ni naléhala, a v případě, že by jim opravdu ublížil (je to opilec, s mimořádně nízkým IQ), budu si to vyčítat. Jak z toho?
Odpovědět