Re: K rodinnemu nasili ...
Ráda bych Vám napsala i můj příběh.Jsem už po druhé vdaná.S druhým manželem jsem zažila něco,co se slovy popsat nedá.Poznali jsme se na inzerát a já věřila,že je to ta pravá láska.Mám synka z 1.manželství a on ho přijmul moc hezky.Jenže těsně před svatbou jsem i já od něho dostala a to jen proto,že jsem si ho nechtěla vzít,když si to jeho matka nepřála.Omluvil se mi já věřila,že vše bude dobré.Ale když jsme se vzali jeho bití,urážky jak vypadám,že mám malé prsa,at se podívám někdy na sebe do zrcadla a atd...,neznalo mezí.Za půl roku manželství,jsme se rozhodli mít miminko,malého Pétu.Myslela jsem si,že si mě bude i víc vážit,ale..Od narození druhého synka,jsem se mu přestala líbit ůplně a bití a ponižování,bylo na denním pořádku.Ke všemu začal i napadat slovně a nervovými záchvaty i mého synka z prvního manželství.A to se mi stalo osudným tím způsobem,že jsem se psychicky zhroutila.Začala jsem se léčit a udělala pro to maximum,jen aby synek z prvního manželství netrpěl.Jeho časté napadání hlavně synka slovymě donutilo k podání žádosti o rozvod.Když mu přišlo předvolání,klečel mi u nohou a prosil s pláčem,abych to stáhla,že se změní.Udělala jsem to,protože mi ho bylo líto a věřila jsem mu.Jenže jeho milé chování vydrželo jen měsíc a vše začalo znovu.Po všem co mi udělal mi řekl,že už mě nebude bít,ale že mě zničí psychicky.Že ze mě udělá nesvéprávnou a vezme mi děti,protože už to pro něho prý nebude takový problém,když už jsem se jednou léčila.Dostala jsem z něho strach,protože mi začal vyhrožovat nejen tímto,ale i tím,že když ho nemáme rádi,že nás nechá pozabíjet.Ted jsem po operaci kyčelnícho kloubu a jeho urážky se začali stupnovat i na to,že jsem mrzák a že nebudu mít šanci si někoho najít.Dost jsem se tím trápila a na zdraví mi to moc nepřidalo.Když jsem se ho zeptala po 12.letech manželství,za co mě celý život považoval,když mě ani neobejmul,nedal pusu a milování bylo vždy jen na 3.minuty,bez pohlazení a jeho potřebu,že si začínám připadat jak štětka,odpověděl mi,že co jsem si celou dobu myslela.Nakonec jsem chtěla už všechno vzdát,ale přišel mi do cesty milý človíček,který mě i děti vzal k sobě a už 2.měsíce žijeme všichni spolu v krásné vesničce Bernartice u Nového jičína.Podala jsem žádost o svěření synka do vlastní péče a ani v těchto chvilkách mi manžel nedává pokoj s vyhružkami,že nás všechny pozabíjí.Ale to už mi nevadí..,jsou to jen hloupé výhružky,které dokážu překonat jen díky mému miloučkému příteli,který mě konečně dokáže obejmout a pohladit.Nikdy jsem však nepochopila chování mého muže,když nepil a jezdil na kole.Zřejmně nás nikdy neměl od srdíčka rád.Začala jsem i věřit na krásného prince z pohádky,který mě konečně a i mé synky vysvobodil.
Odpovědět