Re: Rodina a domácí násilí
Myslím si, že by se o tomto problému mělo mluvit více, týká-li se jedné ze tří rodin, je to alarmující číslo. Také by mne nikdy nenapadlo, že budu s podobným problémem konfrontována. Kdybych měla před 10 lety ty zkušenosti, které mám teď, nikdy bych do manželství s mým partnerem nešla. Mnohé z toho, co bylo řečeno v článku, znám z vlastní zkušenosti. U nás se jedná "jen" o psychické trápení, facky nepadají, ale věřte mi, že se slovem dá ublížit dost. Máme spolu 2 děti (8 a 4) a za týden čekám narození třetího miminka. Pravda, neplánovaného, po selhání IUD. Potrat jsem psychicky nezvládla, manžel mne k němu nutil, tak se vlastně nemám čemu divit, že ... Tak se celých devět měsíců těším na mimi jen s přítelkyněmi, babičkou, dědou a staršími dětmi, manžel mi občas zpestří život nějakou pěknou scénkou, něco doma zdemoluje, celkem pravidelně řve, že budeme sociální případy (předesílám, že i při péči o děti vydělávám, a ne méně než on, ani se třemi dětmi nebudeme mít nárok ani na přídavky). Výstupy většinou vznikají z banálních příčin, např. včera dal péct maso do trouby, zapomněl na něj, trochu se spálilo. Řval, že za všechno můžu já, že mi toho ... vypáře z břicha. Pak přiběhl a šermoval kolem mně šroubovákem. Jindy se mu zdálo být špinavé sklo na stole, tak ho při obědě pěstí rozbil. Přesně, jak popisujete výše, pak se mi omlouvá, říká, jak mně má rád. Nedošlo to ještě tak daleko, abych se ho bála a odcházet od něj také z mnoha příčin nechci - kam taky se třemi dětmi, před rokem jsme se přestěhovali do vlastního domu. Ale bojím se, že se násilí bude stupňovat a proto by asi bylo rozumné promluvit s nějakým odborníkem na mezilidské vztahy. Zatím jsem k tomu nenašla odvahu ani čas, ale cítím, že je to v zájmu mém a hlavně mých dětí.
Nezlobte se, že se nepodepíšu ....
Odpovědět