Re: Rodina a domácí násilí
Milá xxx, xy, a další,
obdiv je špatné slovo, lítost nepomůže, ba naopak, snad jen bych Vám ráda dodala vůli a odvahu.
Nemohu zřejmě s Vámi srovnávat. Díky prarodičům jsem si užila vcelku pěkné dětství, ale obdobné zážitky znám rovněž. Přičinou mého traumatu byl otčím a celá jeho rodina, žijící ve stejném domě, kam jsme se s matkou nastěhovaly. Zpočátku zřejmě existovala snaha všech zúčastněných začlenit mě do nové rodiny včetně změny příjmení, ale můj mozeček byl tenkrát příliš mladý a ovlivněný okolím kam jsem ujížděla, než abych chápala dopad jejich úsilí a pomohla jim. Brzy se z nás stali nepřátelé. Pro mě potupou, pro ně vítězstvím byla moje bolest, ponížení, prohra. Ve vyšším věku přibylo i zneužívání. A proč Vám píšu tyto řádky? Čas. Čas je ten, který rány zahojí. Mě zahojil. Dneska mě naštěstí z toho už nic nebolí. Věřím, že mlýny melou pomalu, ale jistě, a mohu otevřeně říci, že tady mlýny už pracují několik let. A rozhodně se nejedná o přehlednutelné situace.
Hodně štěstí.
Ivona
Odpovědět