14.3.2003 22:11:19 chci být anonymní, dvě děti
zažila jsem to
Jsem čtyři roky rozvedená. Dá se říci, že jsem byla obětí domácího násilí. Šlo spíše o citové vydírání a psychické týrání než o bití nebo jiné fyzické násilnosti. Setrvávala jsem řadu let v manželství jen ze strachu, že případný rozvod bych nemusela přežít. Když jsem se k tomuto kroku konečně odhodlala, bylo to horší, než jsem si uměla představit. Bývalého manžela drží vztek ještě dnes po čtyřech letech. Vyhýbám se jakémukoliv kontaktu s ním, neprovokuji, nedráždím, přesto využije každou příležitost ke scénám, vyhrožování... Proč o tom píšu. V době, kdy jsem se rozváděla a opravdu jsem se nesmírně bála o svůj život, věděla jsem, že nemám žádnou pomoc. Věděla jsem, že policie se začne zabývat případe až v okamžiku, kdy mi skutečně něco udělá, protože do té doby (nevím jestli je to k smíchu nebo k pláči) "NEMÁ DŮVOD ZASAHOVAT". ON zatím přeci NIC nespáchal. Je to příšerné a každému, kdo se podepisuje pod zákony, které nechrání oběti násilí, přeji, aby si to peklo vyzkoušel. Dnes se utěšuji tím, že když mě nezabil během rozvodu, dnes už to snad neudělá, ale......... nevím to, jen tomu chci věřit!
Odpovědět