Kdoví?

Když mi to včera píplo na telefonu, něco jsme zrovna s manželem v dílně montovali.
Moc jsme o tom nemluvili, nějak nebylo co nebo jak (knedlík v krku), spíš chvilka ticha za Vítka a taky aby jsme nevzbudili Aničku, která spala venku.
Taky jsem si hned představila, co si ten drobek prožil a nějak jsem doufala, že to dlouho netrvalo, když ho dokonce už druhý den nenašli termovizí a když už to muselo být. Jediné co jsme poznamenali byl taky údiv nad tím, jak můžou tak malého prcka pustit samotného ven, prý to nebylo poprvé, co ho hledali. Vždyť byl jenom o necelý rok starší od Aničky, teď jí nepouštím samotnou ani k nám na dvůr a to máme doslova ohrazenou pevnost (ale všude samá stodola, chlívek, senník) a za rok to určitě nebude jinak. Ale pak jsme si řekli, že jsou věci, které člověk stejně nemá šanci uhlídat. Hned jsme se zeptala, jak to dopadlo s tím asi osmi letým klukem (stejně starý je náš prostřední kluk), jak ho nedávno taky všude hledali, uniklo mi to a taky jsem se dověděla, že ho našli někde v řece mrtvého. A to byl kluk, který už umí říct, že se ztratil a nemůže se najít. Zrovna byli manželovy kluci u nás a hráli fotbal někde za vsí, byli pár stovek metrů od nás, žádný dospělý s nima, i když jsou to velké děti, člověk nikdy neví co provedou, třeba ze strachu, že něco provedly ani něco nepřiznají nebo řeknou pozdě a neštěstí je na světě.
Nejsem si jistá, jestli se míra trestu dá srovnávat s trestem, který dostala máma za smrt své Terezky. Sice vina leží jak na rodičích Vítka, tak na matce od Terezky, ale ona je prý nějaká narušená, nevím co je s ní, nějak tyto zprávy nemůžu sledovat pomaleji než z rychlíku, ale myslím, že spíše rodiče Vítka budou víc trpět tím, že zavinili jeho smrt. Stejně jako pán, který vytáhnul svého syna na vysokohorskou túru a tam mu kluk vysílením v rukách zemřel.
Není větší trest než celoživotní výčitky svědomí za bezsenných nocí i když se těm rodičům narodí x dalších dětí.