| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Šance na přežití

 Celkem 81 názorů.
 Mirka, holčička 20 měs. 
  • 

nesoudím 

(14.4.2003 7:35:48)
Taky je mi ho moc líto a myslela jsem na to, že si užil svoje, ale ty rodiče bych tolik neodsuzovala. Dřív bylo naprosto běžné, že malé děti běhaly samy po vesnici a nejen po vesnici, zejména se staršími sourozenci nebo kamarády. Myslím, že teprve naše generace považuje něco takového za nepatřičné, ale i dnes tak spousta dětí vyrůstá. Asi to byla mimořádně nepříznivá shoda okolností. Z toho, že vaše dítě by nedošlo z parku domů nelze usuzovat na to, že to nezvládne žádné dítě. Některé děti jsou opravdu hodně šikovné, zvlášť, pokud se jim dá příležitost nebo prostě musejí. Podle mě z této nehody nelze soudit o šanci na přežití ostatních dětí. Nebo vy snad dokážete předejít jakémukoliv nebezpečí?

Mirka
p.s. ale svoji holčinu bych samotnou nepustila ani na krok ...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: nesoudím 

(14.4.2003 7:52:24)
Také bych si netroufla takto odsoudit Vítkovy rodiče, ale moc nevím, o co šlo, viděla jsem jen včerejší reportáž v Událostech. Zarazilo mne, že malý Vítek ušel tolik kilometrů a NIKDO si ho nevšiml. To ti rodiče bydleli někde na samotě?
Nevím jak vy, ale já potkat někde na vesnici/za vesnicí takhle malé dítě, asi bych se zajímala o to, kde jsou jeho rodiče a rozhodně bych ho nenechala jít "jen tak nazdařbůh". Věřím, že by se mohlo stát i to, že by ho OPRAVDU nikdo neviděl, ale je to dost nepravděpodobné.

Kláro, nemyslím si, že Terezka měla o tolik lehčí smrt. Především ale měla o hodně těžší život. Nikdy nepochopím, co jsme to za zemi, co je to za šílenou dobu, když matka, která zabije své bezbranné dítě (a povídačkám o "neúmyslném" zalehnutí skutečně nevěřím, Terezce bylo pět let, a zalehnout pětileté dítě, to by její matka musela mít aspoň půldruhého metráku a dítě by muselo být otupělé alkoholem nebo prášky), pak ho zapálí a zahrabe v lese, dostane za svůj čin tři a půl roku; muž, který brutálně umučí přibližně stejně starou Lucinku po neskutečných deseti letech soudů osm a půl... a jistě si sami vzpomenete na mnoho dalších případů - ale zkuste si nepřiznat pár korun na daních. Víte, jaký vám ZA TOHLE bude hrozit trest? Deset až patnáct let. Za pitomé peníze, které neodevzdáte státu s takto zkurvenými(pardon) zákony a zkorumpovaným soudnictvím. Život dítěte se cení asi stejně, jako když ukradnete v obchodě rádio.
Nevím jak vám, ale mě je z toho už delší čas špatně. Bohužel nevím, co s tím; zřejmě by neměly smysl ani žádné občanské iniciativy, protože u nás "vox populi, vox Dei" neplatí a asi nikdy platit nebude...:o(((

Omlouvám se za tu délku a za příspěvek trochu od věci, ale nedalo mi to...
 Ivana, Terka8/99, Šimon7/02 


Re: nesoudím 

(14.4.2003 8:26:01)
Já zase nechápu, když už jim prý několikrát upláchnul, tak proč ho víc nehlídali, když věděli, jaký je cestovatel. Je to děsné vcítit se, jak ten malinký chlapeček leží schoulený uprostřed pole a už nemůže dál, unavený, zmatený, vyděšený. Možná za to rodiče nemohou, ale až do vlastní smrti budou žít s vědomím, že zavinili smrt svého jediného dítěte. To je trest, který bych nikdy nechtěla pocítit na vlastní kůži.
 Petr 
  • 

Re: Re: nesoudím 

(14.4.2003 8:46:37)
Problém je v tom, že podle toho jak hocha popisovali, by ho asi museli uvázat za nohu ke stolu. Tatínek říkal něco jako, že v lese se nebál, dospělé nehledal,když se ztratil atd. Mohla tam být mozková dysfunkce, kterou bylo třeba řešit, ano. Z dálky těžko říct.
A myslím že je dost pravdy na tom, co se tu psalo - že ve městech sice děti nepouštíme ani na krok z nejrůznějších důvodů (jehly od feťáků na hřištích, rušná doprava, pedofilové atd) ale situace na venkově ( a Borovnice je docela "díra" míněno z hlediska výšezmíněných rizik civilizace) je o dost jiná. Pokud dítě chodí "za humna" , je to přeci jen něco jiného. I když sám bych asi byl nervózní a neakceptoval bych to u svých dětí, chtěl bych aby alespoň po venku chodili ve dvou nebo tak.

To je ale už opožděné mudrování.
 Lonai 


Re: Re: Re: nesoudím 

(14.4.2003 9:33:12)
Myslím, že tak malé dítě nemůžete nechat samotné venku ani na vesnici. Zvlášť když věděli, že utíká. Do synovo 3 let jsme bydleli u rodičů na vesnici, kde byla oplocená zahrada. Ale ani na minutu bych ho na ní nenechala samotného. I když jsem si odskočila na záchod, brala jsem ho s sebou. Je jasné, že větší děti třeba venku samotné běhají, ale ne tak malé.
Také mě zarazilo (ve zprávách na Seznamu), že to, že zmizel, zjistil jeho desetiletý bratr, ne rodiče. Matka prý pečovala o devítiměsíční holčičku. Vítka si zřejmě nikdo moc nevšímal.
 hh hh 


Re: Re: Re: Re: nesoudím 

(15.4.2003 20:36:17)
Také jsem to viděla ve zprávách a otřáslo to mnou. Myslím že Vítkovi rodiče měli více dbát na to kde jejich synek zrovna pobíhá. Ten „trest“ co dostali za tu neopatrnost je ale moc krutý. Pokud Vítek bloudil v lese asi ho opravdu nikdo neviděl. Co si asi chudáček musel prožít, nedovedu si to představit…
Hanko pokud je pravda co píšeš pak je to ovšem o něčem jiném a né nešťastná náhoda :o(

Taky už jsou dávno pryč doby kdy mohla maminka nechat dítě spát v kočárku před obchodem a jít si v klidu nakoupit…V dobách mého mládí když mi bylo 10 a já houpala cizí kočárek před obchodem nechodilo po ulicích tolik pedofilů, vrahů, vzteklejch psů a psychopatických matek!

Pěkně mi hýbou žlučí také ty případy týraných malých dětí jak o tom všichni vědí a nikdo s tím nic nedělá. Naposled jsem se zděsila jak bylo v TV o tom opilci jak šel po chodníku a surově kopnul do malé holčičky, protože mu prostě zavazela v cestě. Je to hrozné a naši zákonodárci se na to jen v poklidu dívají. Asi čekají až takhle dopadnou jejich děti. Ale jak už bylo řečeno v TV:

„Nikdo s tím nic nedělá? Nedivte se dítě není volič!“


Danina
 Vendula 
  • 

odsuzuji 

(14.4.2003 11:34:49)
Nevím jak Vy , ale já když jsem se dozvěděla, že se malý Vítek ztratil jsem byla šokována názorem, že když malé dítě bydlí na vesnici, tak se o něho nemusíte starat. Je to nesmyslné v dnešní době se domnívat, že se nemůže nic stát. Mám tříletou holčičku a po zkušenostech kdy osmiletý chlapec jde ke kamarádovi a už se nevrátí, kdy nějaké dítě a i starší někam jde a třeba i nešťastnou náhodou se mu něco stane nepochopím, že nějaká matka může nechat tak malého chlapečka bez dozoru. Vím nejde do nekonečna být z prominutím za zadečky našich dětí, ale nelze omlouvat toto chování. Neřeknu kdyby už alespoň chodil do školy, ale 2,5 roku. Přece si to musíme uvědomit, že i kdyby byl sebechytřejší věk na to prostě ještě nemá toulat se někde po vesnici. Jeho matka za to bere od státu peníze, ( i když je to směšná částka ) ale i přesto se o něho má starat. Ona se o něho nepostarala a bylo by na místě kdyby byla stíhána za zanedbání péče. Toto je můj názor a nemusíte s ním souhlasit. Možná je to příliš tvrdé a neznám další souvislosti , ale z té kampaně, která proběhla v televizi a na internetu mám prostě tyto pocity. Vendula
 Radka, dva synové 
  • 

Pustit či nepustit z očí ani na vteřinu?  

(14.4.2003 20:54:24)
Milá Kláro, smrt malého Vítka mě také dost vzala, asi i proto, že náš mladší syn je jen o málo starší, než byl on. Nicméně, zarazil mě tvůj odsudek rodičů, o nichž vůbec nic nevíš, a nikdo tady v diskusi nejspíše také ne.
Moje děti jsou hodně divoké a zároveň hodně samostatné, takže je velmi těžké je uhlídat. Dovedu si proto docela představit, jaké to je, když někdo má na starosti více než jedno malé dítě najednou.
Mimochodem, ztratil se mi nedávno mladší syn v obchodním domě Baťa, v Praze, jen co jsem se na dvě vteřiny ohlédla po starším, a musela jsem jej nechat vyhlásit tamním rozhlasem. Starší se zase ztratil v Kauflandu, prostě proto, že je to svéhlavý tulák. Naštěstí je pro takové případy vyzbrojen tím, jak semá chovat, takže se sám přihlásil na informacích.
Náš mladší syn zase nedávno nad ránem vstal z postele, odemkl si a odešel z bytu, naštěstí vchodové dveře na ulici byly zamčené. Od té doby nejen zamykáme jako předtím, ale i na noc vyndaváme klíče ze zámku. Dobře mi z toho nebylo a než jsme u toho vchodu našla, byla jsem dost vyděšená, ale zároveń nemám pocit, že bych se nesnažila své děi chránit.
Sebrala bys mi je a dala je do dětského domova?
Dvou a půl leté dítě bych na zahradě, pokud je oplocená a není možnost z ní odejít ven, samotné nechala. Toulat se po vesnici nikoli.
Je to z úplně jiného konce, ten můj pohled, nicméně si myslím, že dnešní superochranitelské matky, kter nepustí své děti ani na krok či ani na vteřinu z očí, pro ně nedělají nejlepší službu. Tím samozřejmě nemyslím rušnou křižovatku či podobné nebezpečné prostředí.
Ale myslím si, že svým dětem prokazují větší službu tím, že je občas z očí spustím a učím je samostatnosti.
 Petra 
  • 

Re: Pustit či nepustit z očí ani na vteřinu?  

(14.4.2003 21:57:07)
Myslím, že právě o tom to je. Váš syn si jednou odemknul, ale od té doby poctivě zamykáte a vyndaváte klíče ze zámku, aby se něco podobného neopakovalo. V případě Vítkových rodičů taková reakce zřejmě nenastala. Ze zpráv jsem vyrozuměla, že zahrada, na které byl ponechán samostatně nebyla oplocená a jeho odchody se opakovaly. To si myslím pobouřilo většinu přispěvatelů. Opakovanost situace. Také mám syna, nekoukám na něj 24 hodin denně, ale pokud se stane něco, co jsem opomněla (viz "Rodičovská rizika"), snažím se tomu příště zabránit, jako Vy s klíčemi.
 Jana, dva synové 
  • 

Re: Pustit či nepustit z očí ani na vteřinu?  

(15.4.2003 21:45:17)
Souhlasím s Radkou. Jen ještě k té "bezpečné" zahradě okolo domu. Oba moji synové i přes můj zákaz velmi snadno plot přelezou.Udělali to několikrát a také se vydali na samostatný výlet. Sousedce "od vedle" si malá tříletá Evička vyrazila sama do lesa na maliny. Naštěstí mají vycvičeného vlčáka, který holčičku po dvou hodinách našel. Je hodně takových příběhů a naštěstí většina dopadne dobře. Někteří však to štěstí nemají.
 Natalka 
  • 

Re: nesoudím 

(19.4.2003 16:04:58)
Srovnávat zlou, tupou a opilou Helenu Čermákovou s obyčejnou matkou, která se nezvládla postarat o tři děti najednou nelze.
Já sama se svým třem dětem věnuji od rána do večera a za celých šest let se jim díky Bohu nic nestalo.
Jsem za to velmi vděčná, protože si uvědomuji, že příležitostí, kdy se jim něco mohlo stát, bylo a bude stále dost.
Rodičům a sourozencům Vítka bych naopak přála, aby se se strašnou tragédií, která se v jejich rodině stala, dokázali vyrovnat a život tím pro ně neskončil.
 Natalka 
  • 

Re: Kláro, jsi kráva 

(19.4.2003 16:06:28)
Srovnávat zlou, tupou a opilou Helenu Čermákovou s obyčejnou matkou, která se nezvládla postarat o tři děti najednou nelze.
Já sama se svým třem dětem věnuji od rána do večera a za celých šest let se jim díky Bohu nic nestalo.
Jsem za to velmi vděčná, protože si uvědomuji, že příležitostí, kdy se jim něco mohlo stát, bylo a bude stále dost.
Rodičům a sourozencům Vítka bych naopak přála, aby se se strašnou tragédií, která se v jejich rodině stala, dokázali vyrovnat a život tím pro ně neskončil.
 lipoo 


Re: Re: Kláro, jsi kráva 

(20.4.2003 22:34:24)
Myslím, že každý má právo na svůj názor, a taková silná slova by tu nemusely padat...
 lipoo 


Re: Re: Kláro, jsi kráva 

(20.4.2003 22:34:40)
Myslím, že každý má právo na svůj názor, a taková silná slova by tu nemusely padat...
 Renata 2 děti 
  • 

Re: nesoudím 

(24.4.2003 18:31:02)
Milé maminky, tatínkové a ostatní,
v 1.řadě bych asi chtěla napsat, že určitě nelze srovnávat "matku" Črmákovou s matkou malého Vítka.Jeho matka JE podle mého názoru zodpovědná za smrt svého synka, ale přece ho úmyslně NEZABILA.Přesto Vítkovi rodiče tak úplně neodsuzuji.Od toho jsou tu jiní.Přece už je potkal ten nejhorší a nejkrutější trest, jaký může rodiče jen potkat-smrt vlastního dítěte.Dovede si někdo představit horší???Oni s tím teď musí žít do konce svého života.A že byste jim hned braly ostatní děti a zavíraly je do dětských domovů???To snad ne?!Vítek zemřel díky nedbalosti svých rodičů.Snad každá z vás tu napsala, že stát se může cokoliv, ať máte dítě na očích 24 h.denně nebo ne.Ale upřímně...Dovedete si některá z vás matek představit, že díky své vlastní neopatrnosti či momentální nepozornosti přijdete o dítě, seděla s tím vědomím ve vězení a s ještě horším vědomím, že díky tomu jsou vaše další děti či dítě zavřené v ústavu???Vaše děti, které za nic nemohou a situaci, kdy jsou odebrány rodičům, ketré tak milují nechápou???Myslím, že ne! Vždyť by tak nebyli protrestáni rodiče, ale právě ty děti.Já sama jsem matkou 8 mi leté dcery a 4 letého synka a taková představa je pro mě jako pro matku prostě neúnosná.Teď asi nezbývá, než doufat, že se Vítkovi rodiče z tak nenapravitelné chyby poučí a budou si svých dvou zbylých dětí vážit víc, než tří.Neberte, prosím můj příspěvek jako omluvu nebo zastání Vítkových rodičů.Napsala jsem stejně jako vy jen svůj názor.
S pozdravem Renata
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Kdoví? 

(14.4.2003 9:04:36)
Když mi to včera píplo na telefonu, něco jsme zrovna s manželem v dílně montovali.
Moc jsme o tom nemluvili, nějak nebylo co nebo jak (knedlík v krku), spíš chvilka ticha za Vítka a taky aby jsme nevzbudili Aničku, která spala venku.
Taky jsem si hned představila, co si ten drobek prožil a nějak jsem doufala, že to dlouho netrvalo, když ho dokonce už druhý den nenašli termovizí a když už to muselo být. Jediné co jsme poznamenali byl taky údiv nad tím, jak můžou tak malého prcka pustit samotného ven, prý to nebylo poprvé, co ho hledali. Vždyť byl jenom o necelý rok starší od Aničky, teď jí nepouštím samotnou ani k nám na dvůr a to máme doslova ohrazenou pevnost (ale všude samá stodola, chlívek, senník) a za rok to určitě nebude jinak. Ale pak jsme si řekli, že jsou věci, které člověk stejně nemá šanci uhlídat. Hned jsme se zeptala, jak to dopadlo s tím asi osmi letým klukem (stejně starý je náš prostřední kluk), jak ho nedávno taky všude hledali, uniklo mi to a taky jsem se dověděla, že ho našli někde v řece mrtvého. A to byl kluk, který už umí říct, že se ztratil a nemůže se najít. Zrovna byli manželovy kluci u nás a hráli fotbal někde za vsí, byli pár stovek metrů od nás, žádný dospělý s nima, i když jsou to velké děti, člověk nikdy neví co provedou, třeba ze strachu, že něco provedly ani něco nepřiznají nebo řeknou pozdě a neštěstí je na světě.
Nejsem si jistá, jestli se míra trestu dá srovnávat s trestem, který dostala máma za smrt své Terezky. Sice vina leží jak na rodičích Vítka, tak na matce od Terezky, ale ona je prý nějaká narušená, nevím co je s ní, nějak tyto zprávy nemůžu sledovat pomaleji než z rychlíku, ale myslím, že spíše rodiče Vítka budou víc trpět tím, že zavinili jeho smrt. Stejně jako pán, který vytáhnul svého syna na vysokohorskou túru a tam mu kluk vysílením v rukách zemřel.
Není větší trest než celoživotní výčitky svědomí za bezsenných nocí i když se těm rodičům narodí x dalších dětí.
 Jarka, 1 dítě 
  • 

Nevím 

(14.4.2003 9:39:19)
Kláro,
myslím si, že tam odsoudit rodiče, jak jste to udělala ve svém příspěvku, je přece jen moc kruté. Nikdo z nás neví, jak to bylo, když se Vítek ztratil, nikdo z nás nebyl u toho. Myslím si, že rodiče jsou potrestáni doživotně, protože až do smrti si budou vyčítat, že kluka nehlídali... Rozhodně bych je nesrovnávala s paní Čermákovou, ta jednala úmyslně a až do konce se snažila zahlazovat stopy svého činu.
Jinak s Vámi ale souhlasím, že pouštět tak malé dítě samotné ven je hazard. Jak je vidět, ten pejsek měl víc "rozumu" než rodiče, protože chlapečka neopustil a nehnul se od něho. Jsem sama mámou obzvlášť živého dítěte (dcera také dokázala ujít 10km trasy ve dvou letech), ale právě proto jsem se snažila mít ji neustále na očích a také proto vím, jaký je to zápřah uhlídat tak živého prcka. Abych to shrnula: Souhlasím s Vámi, že rodiče jsou vinni, ale nesouhlasím s trestem, který jste jim vyměřila.
 Ája, 39. týden 
  • 

Nesuďme, abychom nebyli souzeni, 

(14.4.2003 9:43:07)
vždyť o tom případu nevíme nic, než co o něm napsaly noviny a vysílala televize, tu rodinu vůbec neznáme a mnoho z nás žije v jiných podmínkách (ve městě to asi bude opravdu trochu o něčem jiném, než na venkově). Ta maminka prý měla děti tři, kromě Vítka ještě desetiletého chlapečka a devítiměsíční holčičku, které se věnovala, když se Vítek ztratil.

V naší rodině se nedávno stala věc, která sice naštěstí nedosahuje rozměrů Vítkovy tragédie, ale nic příjemného to rozhodně nebylo. Jedněm vzdáleným příbuzným se opařil asi dvouletý chlapeček, zvrhl na sebe horkou vodu a musel do nemocnice. Jeho maminka se o něj vzorně stará, ale nebylo v jejích silách, aby ho ani na vteřinu nespustila s očí. Byli jsme všichni z toho dost špatní, nejvíc samozřejmě chlapečkovi rodiče, ale nikoho z nás by ani nenapadlo jim to dávat za vinu -spíš jsem začala přemýšlet o tom, že i ta nejlepší péče prostě není zárukou, že se nikdy nic nestane, a že odsoudit je ta nejsnadnější věc na světě.

Je mi moc líto Vítka i jeho rodičů, a včera v noci jsem musela brečet, když jsem si představila toho pejska, jak marně zahřívá tělíčko svého maličkého pána... už brečím zas, kéž nás s našimi dětmi nikdy nic takového nepotká...

 Elen, 10 +2 
  • 

Re: Opatrnosti není nikdy dost, ale... 

(14.4.2003 11:15:58)
Přesně tak, moje dcera si zase rozbila ve dvou letech hlavu o topení. Od doby kdy začala chodit jí říkám ať neběhá (v našem malém bytě) ať si nesundává papuče (protože podlaha klouže)...v okamžiku, kdy se to stalo šla pomalu v papučích a já stála dva metry od ní. Asi se ji zvrtla nožka... no na hlavě má jizvu z 8 stehy.
 Mirka 
  • 

Re: Nesuďme, abychom nebyli souzeni, 

(15.4.2003 0:03:06)
Titulek je správný.
Vypadá to,že každý s touláním či ztracením svým či dítěte nebo někoho má zkušenost.
Já taky.
Je fakt,že dítě zmizí třeba v nepřehledném hypermarketu mávnutím kouzelného proutku,jen se otočíte.Nepříjemná situace,pro mne to zatím naštěstí vždy dobře dopadlo.Dceru jsem nemohla najít ani v obchodě s oblečením,když jsem ji neviděla,na volání nereagovala,ale bylo to tím,že se schovala do stojanů s oblečením a nebyla vidět a já už nevěděla,jestli šla ven nebo co se děje,někdo si ji půjčil a tak.
Moje babička s dědou mi úzkostlivě chránili,já to jako dítě nesnášela.Nemohla jsem se kvůli tomu na vesnici během prázdnin účastnit různých dětských akcí.Zahrada byla oplocena a branka zavřena na klíč a klíč mimo.Na kolo jsem na silnici nesměla,leda s dědou.Apod.Dnes si skoro myslím,že je nejlepší se chovat stejně...
Dcera mi nedávno třeba utekla z auta,řekla,že počká v autě,když jsem akutně potřebovala na WC(veřejné)a odskočila jsem si pár metrů od auta.Byl to šok,když za chvíli slyším křik a hlas - kde jsi? ,došlo mi,že je asi mimo auto.Otázka krátké chvíle.
Těch situací,které mohou přijít je mnoho a není příjemné slyšet podobné zážitky ze zahraničí,jak dorazí bus s dětmi k moři,učitelky děti pořádně neznají a na pláži typu Rimini,kde je to stejné,se najednou nemohou dopočítat.
Pak si člověk říká,když si já snad dítě uhlídám,jsou schopny mi ho učitelky uhlídat,komu dítě svěřit.
A tak dále.
 Petra 
  • 

Re: Nesuďme, abychom nebyli souzeni, 

(15.4.2003 15:43:47)
Nejdříve obecně. Vždy jsem byla daleko prohlášení, že něco takového bych já nikdy neudělala, že bych se v takové situaci určitě chovala jinak. Vždy se snažím vyslechnout obě strany, nedělat ukvapené závěry. Jak sama píšeš, nikdo vašim příbuzným nedával vinu, protože takové nehody se opravdu při sebevětší snaze občas stávají. Mám 2,5 letého syna, vím o čem mluvím. Jak by se však vaše rodina tvářila, pokud by dítě bylo opařeno častěji nebo by docházelo k jiným nehodám. Pravda, informace mám jenom ty, které mi byly poskytnuty. Ale v případě, že se o Vítka rodiče starali skutečně tak, že se jim kluk neustále někde toulal, tak si vysloužili i mé hluboké odsouzení. Mám sice jen jedno dítě, ale pro matku nemůže být omluva, že pokud má víc dětí, tak to jedno si může dělat co chce (ve 2,5 letech!!!) bez dozoru. Pes není dostatečná a kompetentní náhrada. Máme psa labradora (perfektně se hodí k dětem), ale samotné bych je ty dva spolu nikdy nenechala, protože nemůžu vědět, co by pes mohl udělat, ačkoliv jsem přesvědčená, že by nic neudělal. Proto tedy odsuzuji nezodpovědný přístup Vítkových rodičů.
 sally 


Re: Re: Nesuďme, abychom nebyli souzeni, 

(15.4.2003 18:10:31)
Fascinuje mě, jak většina briskně odsoudí rodiče Vítka za něco, co byla více méně souhra nešťastných náhod. Samozřejmě, můžeme diskutovat o různých "kdyby"...
Ale dějí se horší věci - viz. případ Daniely a Lukáška (diskuze Náhradní rodina, či Přišli jsme o miminko) - víte, že na svobodě běhá chlap, který zmlátil krásného, zdravého sedmiměsíčního chlapečka tak, že ten je doživotně na úrovni malého miminka? Myslím, že takový člověk zasluhuje potrestání mnohem spíš, než nešťastní Vítkovi rodiče.
 Petra 
  • 

Souhra nešťastých náhod? 

(15.4.2003 19:01:53)
Souhlasím, děje se plno věcí. Ale pokud 2,5 roku staré dítě často odchází z domova, je potom vždy nalezeno, ale jednou odejde tak daleko, že ho nenajdou, není souhra nešťastných náhod. Je to nezodpovědnost rodičů, že dopustili, aby se něco takového neustále opakovalo. Skoro se dalo čekat, že na štěstí, že takového prcka pokaždé najdou nejde neustále spoléhat. Rozhodně jim ztrátu jejich dítěte nepřeji, nic horšího rodiče potkat nemůže. Právě proto, že na děti číhá taková spousta nebezpečí, nechápu, proč svým jednáním zvyšovali pravděpodobnost, že se jejich synovi něco stane. Úkolem rodičů by měl být pravý opak.
Toho sedmiměsíčního chlapečka je mi líto. Právě takové situace považuji za nešťastné náhody, které mohou dítě potkat a skoro nikdy jim nejde zabránit.
 Aneka_ 


Re: Re: Re: Nesuďme, abychom nebyli souzeni, 

(16.4.2003 9:29:58)
Vítkovi rodiče na mne neudělali "buhvíjaký" dojem. Vím, že co píší noviny, nemusí být vždy pravda, ale o určitý pravdivý základ se to opírat musí. Takže se mi například nelíbí, že otec prý upozorňoval policii, že Vítek je zdatný, sám ale nehledal. Pak to svedli na obec, která jim nedovolila postavit plot atd atd. myslím, že to je jen snůška výmluv, snůška lží. Pokud je dítě chronický útěkář a Vítek jím byl, je nutné takové dítě hlídat. Proč se nevydal otec vítka hledat ihned, proč poslal jen dalšího syna na úřad a nic nepodnikl. Proč, když věděl, že Vítek ujde kus, se nevydal sám nějakým směrem. Vím, že by to nemuselo mít úspěch, ale alespoň něco. já věřím, že pokud zjistím, že mi dítě uteklo, seberu známé a utíkám na všechny směry, nečekaje na zásah policie. Ať mi nikdo nevykládá, že bych nebyla schopna ujít více km, než dítě, které vyšlo o deset minut předemnou. Jenže on asi zmizel mnohem dříve a nikdo si toho nevšiml. To pak odsuzuji ty rodiče. Vítek byl malé dítě a měl právo na to, aby se o něj někdo postaral. Mezitím zaplatil krutou daň za svou zvídavost. Zaplatil díky nezájmu rodičů. Už vidím jiné otce malých dětí, jak sedí doma a čekají. Nevěřím, většina z nich by běhalo po lese, strachy nedýchaje. A to tam jaksi chybělo. Mi tam toto fakt chybělo.
 Jitka 31 


vime toho prilis malo... 

(14.4.2003 10:26:34)
Moje teta byla take cestovatel. Sotva se naucila chodit, tak utikala z domova. Na chalupe si sama otevrela dvere ven, odesla a po nekolika hodinach se zase sama vratila. Babicka ji vzdy radne vycinila a vsadila bych se, ze i par na zadek dostala. Teta byla druhorozena, prvni dcera nic takoveho nedelala. Bylo vsak obrovske stesti, ze se teta vzdy vratila v poradku domu.

Nektere deti se asi rodi jiz s toulavymi botkami na nohou.

Tezko soudit rodice, sousedy. Vime toho o cele kauze prilis malo. Media nam poskytuji sice spoustu informaci, nicmene z principu pochybuji o jejich ucelenosti a objektivnosti.

Je mi lito vsech - Vitka, jeho sourozencu i jeho rodicu.

Jitka 29
 Jana N. 
  • 

Komu se nikdy neztratilo dítě, ... ať hodí kamenem. 

(9.5.2003 23:27:00)
Děti mám tři.
Dvě z toho jsou dvojčata.
Jedno je velmi "stabilní", zpravidla kam ho posadíte, tam i zůstane. Ale jednou ... si půjčila od jedné holčičky kočárek ... a asi se jí natolik zalíbil, že se s ním prostě rozjela... jela... a jela... až byla pryč. Jedna maminka mne naštěstí upozornila, že ji viděla v druhém rohu hřiště .... u parkoviště, ale ... až jsem tam doběhla já, byla už pryč. ........... Je sice pravda, že jsem ji našla do 10 minut v parku... uprostřed sídliště, snad 500 m od hřiště, kde jsme byly. Tam ji našli lidé, kteří nás znali, jen nevěděli, kde zrovna jsme a kam ji vrátit.

Totéž se mi stalo s druhým dvojčetem ... které moc chtělo jít nakupovat se starší sestrou a já ji nechtěla pustit, protože té starší je 6,5 ... a musely by překročit silnici, kde občas něco jezdí.... Ona ale tak moc chtěla jít, že si vyčkala .... a až jsem se otočila, abych něco řekla či udělala.... zmizela... Všimla jsem si toho sice ve 2 či třech minutách, prostě co by člověk hlavou otočil, ale to už byla za silnicí a za domem. Našli jsme se sice do pěti minut, ale i to byla náhoda. Nikdy nevíte, kam se to dítě vydá a zda ho zrovna náhodou nesrazí auto. Jsme na sídlišti a malé děti mezi auty nikdy není vidět... parkovacích míst je málo a tak stojí, kde se dá.

Já už mám sama se sebou zkušenost, že i když se snažíte, že opravdu nedáváte celých 12 či 16 či 18 hodin dokonale pozor, zvlášť když ještě po nocích kojíte....

My, které jsme našly své děti brzy a živé a zdravé, buďme za to vděčni. A těm, které ještě nezažily, že jim dítě zmizelo, přeji, ať to nikdy nepoznají.

Pro rodiče je ztráta dítěte hrozným trestem, nepotřebují, aby jim tuto strašlivou zkušenost ještě zjitřovala zlá slova "z lidu".
 Lenka, 39, 1 dcera 
  • 

Ústavy jen v krajních případech 

(14.4.2003 10:32:50)
Případy těch tří zmíněných dětí znám také jen z médií, takže jen z dálky, z toho, co jsem četla o tom nejstarším 8-letém chlapci bych řekla, že to je právě ten případ neovlivnitelné nešťastné náhody. Uklouzl a při pádu „zajel“ pod led. To se asi může stát komukoli z nás. Případy Terezky a nyní Vítka jsou asi v lecčems odlišné, přesto ale vyvolávají minimálně 2 stejné otázky: jaká je odpovědnost rodičů a také jaká je odpovědnost okolí? Např. péče o děti se nejprve musí o nedobré rodičovské péči dovědět, aby bylo možno zasáhnout. Samozřejmě otázkou je, nakolik ten zásah bude adekvátní ( zda nebude jen formální, takže bez efektu, a nebo naopak bez jasného důvodu příliš rasantní). Děti, které vyrůstaly v ústavu, mohou naprosto nezaviněně v sobě nést problémy se vztahy k budoucím vlastním potomkům – právě proto, že nezažily vztah mezi rodičem a dítětem, na kterém by mohly stavět ve svém vlastním rodičovství, takže s ústavy bych byla opravdu co nejvíce opatrná. Jako by byly jen tahle dvě polohy: buď dítě zůstane se svým problémovým rodičem (bez jakékoli opravdové pomoci), a nebo jde do ústavu a kontakt s rodičem je většinou přerušen. Tak to alespoň vypadá podle médií, takové asi známe všichni nějaké případy. Přesto – začínají se v posledních letech objevovat projekty, které zohledňují jak potřebu kontroly nad některými rodinami, tak i jejich potřebu pomoci jim zvládnout vlastní rodičovství – tak by v ideálním případě měla vypadat kvalitní sociální práce, nedělám si iluze, že bychom někdy ideálního fungování dosáhli, ale mělo by přibývat nejrůznějších alternativ. A proč jsem se zmiňovala o odpovědnosti okolí? Protože obecně platí, že se neradi mícháme do toho, do čeho nám „nic není“, ale zároveň se pak rádi rozhořčujeme, že nikdo nic neudělal…(Přitom dnes už je to tak, že když někdo přijde např. na OPD. s podezřením na zanedbávání nebo týrání dítěte, zápis o tom je veden mimo složku onoho dítěte, a to právě proto, aby se dotyční rodiče nemohli dovědět, že jste to byli právě vy, kdo je nahlásil.)
Lenka
 Jana 


Těžko říct... 

(14.4.2003 10:57:00)
..co se skutečně stalo. Žádným rodičům nepřeju, aby jejich dítě potkalo něco špatného, nedejbože něco takového...

Těžko zabráním tomu, aby dítě uklouzlo a spadlo např. ze schodů, nebo aby desetiletý kluk spadnul ze stromu, když je sám venku. Dítě můžu poučit, varovat, naučit ho lézt na stromy, lézt tam s ním, ale nehodě v mé nepřítomnosti nezabráním.

Ale jsou věci, kterým se zabránit dá. Když vím, že si dítě umí samo otevřít dveře, že samo otočí klíčem v zámku, pořídím na dveře ještě jeden zámek tak vysoko, jak to jenom jde. Jedovaté květiny nebudu pěstovat na zemi, horké hrnce a žehličky nebudu skladovat na dlažbě v koupelně, budu zavírat dveře na balkon, krabičku se špendlíkama dám do vyššího šuplíku, léky zamknu do skříně.... stejně se mi nepodaří zabránit všemu, ale vyvaruju se nejhoršího.
Nechápu rodiče, kteří mají toulavé dítě, že ho nechají bez dozoru na místě, ze kterého může odejít. Rozumím tomu, že matka, která má na starosti ještě další malé dítě, nemůže mít chlapečka neustále na očích. Ale dají se zamknout dveře, oplotit pozemek, pořídit ještě jedna pojistka na branku.....
J.
 Hannah 
  • 

Re: Těžko říct... 

(14.4.2003 11:27:09)
Já bych rodiče rozhodně nesoudila, sami mají už trest a výčitky co mohli udělat až do konce života. Některé děti jsou prostě živé a uvázat na řetěz je nemůžete. Vzpomínám si vyprávění své matky, že já jsem utekla už v jednom roce a tehdy jsem ušla 2km! Matka byla tenkrát na chvíli v práci a hlídal mě otec, byla jsem moc živá, pořád jsem po něm lezla, tahala jej, prostě - po dvou hodinách hraní ho přepadl mikrospánek a já utekla, nikdo neví jak se to stalo, že jsem tak maličká otveřela dveře. Hledat mě začali už po dvaceti minutách, i tak jim ale trvalo dalších 5 hodin, co mě objevili za vesnicí, jak se spokojeně plácám v kaluži blátem - bylo léto. Nikdo z vesnice mě neviděl!Myslím, že kdyby byla zima, taky nepřežiju... A to měli rodiče na starost jen mě, ne ještě další mladší sourozence.
 Jana 


Re: Re: Těžko říct... 

(14.4.2003 11:57:15)
Hannah,
no jo, jenomže tvé zatoulání se spadá přesně do té kategorie případů, kterým by se dalo zabránit.
Mikrospánek je opravdu "mikro"spánek, jde o chvilkovou záležitost, ne o dvacetiminutového šlofíka, při kterém si malé dítě otevře dveře a ujde 2 km...

Chápu, že s dítě může ztratit v davu, matka otočí oči jinam a dítě je v tu samou chvíli schované za regálem, za něčí nohou, za popelnicí, v příští chvíli už matka panikaří a dítě samostatně odchází kdovíkam. Stát se fakt může cokoliv, nešťastná shoda okolností, trochu smůly navrch a dějí se věci nevídané.
Na celém případu mi nejvíc vadí to, že malej chlapeček odešel sám, nikým nehlídám od domu. Nikde se nepsalo, že si odemkl zamčené dveře domu, přelez plot oplocené zahrady. Myslím si, že takhle malé dítě nemá být bez dozoru. Náš Tom mi to den co den potvrzuje, je schopný se v lese vydat na 200m ode mě, nebojí se, neotáčí se, jde si za svým. Kdybych ho "nepronásledovala", pravděpodobně ho za týden najdou u Ostravy :o)
A argumenty, ze vesnice je bezpecne misto, kde muze takhle male dite trajdat bez dozoru, me vytaceji... jo, pod auto nespadne, uchylaka potka jenom tezko, ale co treba studny, zumpy, rybnicky, cizi psi?
Chudaci rodice.
J.
 lipoo 


Re: Re: Těžko říct... 

(14.4.2003 22:54:26)
Hanah, ale stalo se to jenom jednou, ne? A hned Tě hledali... Ale u Vítka to bylo normální.. A rodiče se nikdy moc nevzrušovali, alespoň co se píše v dnešní Mladé frontě.Taky tu máme takovou jednu rodinu,bude to asi něco podobného...Malý stál na zahradě /oplocené/ a tahal za kosu pověšenou na stromě. Tehdy museli jít zvonit na sousedku, aby si šla pro syna na zahradu.
Taky jsem syna nenechala ani na dvorku samotného, je spoustu věcí co se můžou stát.A toho menšího nemůžu nechat osamotě ani vteřinu...Prostě musí všude se mnou /i na záchod/.
 Zuzava* 


Re: Těžko říct... 

(14.4.2003 11:38:23)
Případ mě šokoval. Hodně z toho je jistě nešťastná náhoda, ale přece jen....

Když měl můj syn dva a půl roku, přestěhovali jsme se. V novém městě jsme cosi vyřizovali v bance, a než jsme něco podepsali, zmizel. Byl pryč asi deset minut, já běhala po okolí a málem hystericky brečela. A on se po chvíli objevil, nesl si prázdný kornout omočený ve zmrzlině, a byl úplně klidný. Ukázalo se, že to "zavinil" manžel - syn našel desetník a tatínek to komentoval slovy Tak už máš na zmrzlinu. A prcek si ji tedy šel koupit....
Zvládl to naprosto v pohodě a ve dvanácti letech už sám jezdil vlakem k babičce 200 km, ale mezitím byla dlouhá cesta, kdy jsme ho učili, co a jak, aby se ve světě "nezratil" I teď někdy trnu, ale musí se naučit o sebe postarat, tak vidím svůj úkol jako rodiče. Jenže u Vítka to bylo asi jiné.
Chci tím říct, že i když své děti vychovávám na místní poměry až trochu moc samostatně, ve dvou a půl letech bych ho rozhodně nenechala si venku hrát a nebyla tam s ním, to jsem si i od záchodu nechávala otevřené dveře, protože jsem se bála , co si může mezitím udělat. Ven chodil sám tak od čtyř let, a to jsem stála přitom u okna nebo na balkóně, sledovala ho a běda jak šel někam, kam jsem na něj neviděla... A to byl taky živel...

Nechci nikoho odsuzovat, ale určitě si teď jeho rodiče svoji volnou výchovu vyčítají...a co teď už můžou udělat...Nic.
 Lionka 


Re: Těžko říct... 

(14.4.2003 16:36:37)
I já souhlasím s Janou-je třeba rozlišovat neštěstí,které vznikne nešťastnou náhodou (kterou nelze předpokládat) a které vznikne z nedbalosti a podcenění rizika (viz utíkající děti).
I já jsem si pobrečela a rychle utíkala pochovat v náručí syna,ale hned od začátku co byl případ medializován,jsem si říkala,že ty rodiče nechápu.
No a dnes jsem si v MF Dnes přečetla názory psychologa na tuto kauzu a v článku bylo kromě jiného uvedeno,že rodiče žily pod hranicí sociální potřebnosti,otec 2 roky bez práce (dříve policista,co pro kriminální přečiny byl vyhozen z práce).Čili rodina=sociální případ,zřejmě.Jak se tedy rodiče zajímaly o své děti hovoří za sebe-otec,co je pořád doma (protože nemá práci), se zřejmě o děti vůbec nezajímal (co dělal v době,kdy záchranáři hledali-už tu psala jiná diskutující),matka-údajně starající se o 8 měs. Vítkova sourozence,neměla čas na něj apod.Vedle v domě údajně bydlela babička dítěte,která se zrovna v tu dobu,co se měl Vítek zaběhnout starala o to 8měs. dítě.Tak nevím,kdo se o koho staral.V každém případě na jejich nezodpovědnost doplatilo životem malé dítě.
 Vladan 


pozdě plakat nad mrtvým tělem... 

(14.4.2003 11:49:26)
aneb po bitvě je každý generálem. Můj bratr, nyní 36 letý, když měl čtyři roky, strašně rád utíkal z domova. Jednou ho našli až po 6 hodinách ve 22:00, jak v 2km vzdáleném lese sedí na skále a zpívá si Krásný vzhled je na ten boží svět. Tehdy příšerně dostal, i když mu nebylo jasné, za co. On se přece tak krásně bavil - tak proč mu, proboha, rodiče do toho vždycky musí vlézt a zkazit mu to?:-)
Nejhorší asi na tom je, pokud se člověk vcítí ¨do toho malého tvorečka, který bloudí šest kilometrů od vesnice, nikde živá duše, jenom pes, který ho věrně doprovází. Myslím, že kdo se v dětství alespoň jednou ztratil (a myslím, že nás bude většina) si dokáže představit tu hrůzu v dětské hlavičce. Rozhodně byl ani ne tříleté nenechal za žádných okolností bez dozoru. Ani když bydlí na vesnici a má devítiměsíční sestřičku. Je pozdě bycha honit a v té chvíli si matka rozhodně neuvědomovala, že dělá něco nebezpečného. Vždyť už se tolikrát ztratil a vždycky se našel...nesuďme proto takové chování. Ne každá matka úzkostlivě střeží každý krok svých dětí...a i když následky jsou sem tam hrozné, z takových dětí můžou vyrůst samostatné osobnosti, schopné se rozhodovat v krizových situacích. A milé dámy (případní pánové) takové věci se stávaly vždycky - jenom v naší vesnici za dobu mého dětstí zemřely tři děti - a to nemáme žádné krkavčí matky. Jeden chlapeček při zabijačce a matčině chvílkové nepozornosti spadl do škvařícího se sádla, jeden (desetiletý) se oběsil, když chtěl zkusit v pokoji tatínkova posilovací pera (Omotaly se mu kolem krku a nemohl se dostat ven) a jedna holčička spadla do studny. Takové věci se prostě stávají - jenomže teď o nich víme ze sdělovacích prostředků dřív, než rodiče.
 Lionka 


Re: pozdě plakat nad mrtvým tělem...- nechápu 

(14.4.2003 16:25:01)
Vladane,jak může někdo strašně zmátit 4-LETÉHO(!!!) kluka za to,že se zaběhl a ztratil - on,na rozdíl od jeho (velmi nezodpovědných)rodičů za to nemohl-zmláceni by snad za to měli být ti rodiče,ne?
 Vladan 


Strašně dostal nerovná se byl zmlácen 

(15.4.2003 15:18:44)
Milá Ilonko,
"strašně dostat" znamenalo u nás sešvihání prutem a vynadání. Možná že je to v dnešní době barbarské (nebo to tak vypadá), ale my jsme byli takhle vychovávaní. A můžu říct, že jsme kolikrát radši vydrželi těch pár šlehanců, které jsme si zasloužili, než to kázání potom.
Jinak - čtyřleté dítě tehdy a teď je něco úplně jiného. Když byl můj brácha malý, byla zcela běžná praxe, že se pouštěla parta dětí ve věku od 3 do 12 až 15 let ven a hráli si spolu. Máme hned za barákem pole, takže nebyl důvod, aby se nepouštěly. Brácha se tehdy ztratil úmyslně - dokonce to řekl - že chtěl, aby měla mamka strach. Proto dostal.
 Marcela, Vanda 2,5 roku 


odsuzovat není za co 

(14.4.2003 12:10:36)
Mám ceru skoro stejně starou jako byl Vítek. Musím říct, že jsem jeho smrt obrečela taky a dost mi leží v hlavě jak musel bloudit, být nešťastný a volat mámu...
Nicméně právě proto že mám skoro stejně staré dítě vím že jejich akce jsou rychlejší než myšlenka. Že stačí chvilka a může se stát cokoli. Nemůžu odsuzovat jeho matku když nevím jak se to stalo (četla jsem že jen šla odnést mladší sestru do domu - ale čert ví)
Klidně i přiznám že dceru nechám občas samotnou-třeba u výtahu než vyndám kolo. A nemyslím si že bych byla tak špatná a nezodpovědná. Naopak - myslím že pokud někdo tvrdí že z prcka nespustí oči tak za prvé nemluví pravdu a za druhé tím zrovna neprospívá samostatnosti dítěte.
Po bitvě je každý generál - stát se cokoli může jen než se nadechnete. Je to obrovské neštěstí, ale ti rodiče s tím musí teď žít. A to je něco co jim rozhodně nezávidím.
 Míša a Dáda (2 roky) 
  • 

Re: odsuzovat není za co 

(14.4.2003 12:32:10)
Mnou otřáslo už pouhé zmizení dítěte. Večer, když jsem šla spát, se mi v jlavě honily myšlenky na našeho syna, který také rád utíká. Bere to jako hru. Snad vše je zajištěno, ikdyž dětská vynalézavost nezná mezí. Nejsem typ mámy, který by měl dítě stále na očích, ale vím, kde dítě je a co dělá. Má pastelky, takže si kreslí, no někdy na zdi. Jí? No tak nám pro změnu patlá jídlo po zemi. Ale nechápu, jak někomu může takhle dítě zdrhnout. Navíc záběry z televize ukazují, že dům není mimo vesnici, tak to si ho nikdo nevšiml?
Vítka sice fyzicky netýrali, ale musel prožít hrozné trauma ... sám, utahaný, někde mezi poli v zimě ... už zase brečím.
Rodiče bych rozhodně netrestala, je snad na světě větší trest než smrt vlastního dítěte? Já si neumím představit větší.
 Vendula (tři děti) 
  • 

Re: odsuzovat není za co 

(14.4.2003 15:30:20)
Taky mne jako první myšlenka (a nejen mne, kolegyně v práci měla ještě tvrdší mínění o Vítkových rodičích)napadlo, jak to, že nechají bez dozoru kluka, o kterém vědí, že je takový "chronický útěkář". Jenže odsoudit je hrozně jednoduché. Sama si s hrůzou vzpomínám na batolecí léta své prostřední dcery - jednou mi ji přivedli ze sousední hospody "Na růžku" - otevřít několikery dveře pro ni nebyl problém, ačkoli byla jak ustřelené kecky a sotva dosáhla na kliku. Hned první den jedné dovolené, než jsme se stačili rozkoukat, nám po pár metrech plánované vycházky spadla do strouhy a jen těsně minula vyvrácený betonový sloupek... Dodnes mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Náš mladý nebyl o moc lepší, chodil v devíti měsících, v kočárku jezdil stylem, že byl opřený vepředu o držadlo... Zhruba ve čtyřech letech si na lonž přivázal přímotopný olejový radiátor - naštěstí to odnesl jen pár stehy na prstě. Ještě před Vánocemi - to mu bylo osm - jsem mu připravovala něco do školy a než jsem tak učinila, stačil s rozběhem přistát na akumulačkách. Pár stehů NAD okem a monokl hrající všemi barvami bylo to lepší, co ho mohlo potkat.
Taky jsem se nějak rozepsala, ale chci říci, že v životě menších i větších dítek mohou nastat situace, kdy jim jde když ne o život, tak v lepším případě o zdraví, a to ať je rodič jakkoli "vždy ve střehu".
 Dominika 
  • 

Re: Re: odsuzovat není za co 

(14.4.2003 16:27:14)
Ono opravdu není odsuzovat za co. Věřím, že Ti rodiče a všichni kdo malého znali, tak teď z toho musí být zdrcení. Neudělali to úmyslně, nikdo z nás jme při to nebyl, když se to stalo, tak nemáme právo to soudit. Ono odsoudit je lehké, ale vcítit se do neštěstí druhého o moc těžší.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pro Kláru K. 

(14.4.2003 13:02:13)
Taky mám dojem, že to bylo už v roce 2001...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


hledání 

(14.4.2003 13:36:32)
Včera jsem na seznamu četla zajímavý příspěvek do diskuse - týkal se hledání... Někdo tam psal, že u nich (v Kanadě) když se ztratilo dítě, udělal se kruh od místa zmizení v takové vzdálenosti, kterou dítě určitě nemohlo překonat za tu dobu, co je pryč, a ten kruh se zužoval. (Ne jako u nás, že se začne u domu, druhej den se řeší, kam až dítě mohlo dojít za dva dny, třetí den.....) Hledalo tam rovnou tuším dva a půl tisíce lidí. (Ne nejdřív desítky, další den, když už je nejspíš pozdě, stovky.....) Mám pocit, že to je dost velký rozdíl - rozdíl mezi nalezením živého a mrtvého dítěte. Nebo vám nepřijde hrozné, že nikdo nenašel včas děťátko relativně pouhých 6 km od domu? (Nemyslim to zle - sama jsem nehledala, tak nevím jaké to je...)
 Hanka, 34.tyden 
  • 

Mam v Borovnici pribuzne...aneb co delal Vitkuv otec behem hledani. 

(14.4.2003 13:39:53)
Jenom bych Vas chtela informovat, ze cela vesnice byla na nohou a Vitka hledala. O trech sousedech vim, ze trideni hledani omarodili, ale o to nejde...Ale co delal otec Vitka? Behem vikendu si opravoval pred domem auto...ani to nekomentuji.
 Ivča67 


Re: Mam v Borovnici pribuzne...aneb co delal Vitkuv otec behem hledani. 

(14.4.2003 20:44:57)
Proboha,copak to je možné??
Proč se někdo nezaměří na rodinu malého Vítka,proč soudí ty kteří si vezmou dítě přes Fond ohrožených dětí,a ne občas i právoplatné "rádobyrodiče"..
Takový hezký klučina-mohl ještě žít..
Na fotce v tv jsem vedle něj viděla,podle všech znaků,malou nahatou holčičku..jen si říkám-doufejme,že to není jeho sestřička..aby se za chvíli neztratila i ona..I.
 Aneta 
  • 

Re: Re: Mam v Borovnici pribuzne...aneb co delal Vitkuv otec behem hledani. 

(15.4.2003 14:01:18)
Zdravím,
můžete být všichni v jklidu, ráno jsem slyšela v rádiu, že snad zahájí trestní stíhání proti rodičům Vítka - zanedbání ......, myslím, že by se to aspoň mělo prověřit, vždyť podle toho co tady píšete to nebyli zrovna odpovědní rodiče. Ale co chudák jeho mladší sestřička - to je hrůza, docela mě z toho bolí u srdíčka. Tolik holek touží po mimi a nějaká kr...á. má tolik dětí a ještě si toho neváží!! to se týká i kriminálnice Čermákový
 .Berunda 


Re: Mam v Borovnici pribuzne...aneb co delal Vitkuv otec behem hledani. 

(14.4.2003 22:43:47)
Mam doma kluka 3 a pul a jsem tehotna, tahle zprava me vzala hrozne, brecela jsem nekolikrat a syna drtila v naruci. Jsem rada, ze to tak melo vice maminek.
Nejdriv jsem myslela na to, jak snadno se muze cokoliv stat a jak tomu clovek nemuze vubec zabranit. Myslela jsem na Vitka, jak musel byt strasne zoufaly, jak ten pes se ho snazil zahrivat, no hruza, neda se to popsat. Pak jsem myslela na rodice, jak musi trpet, jak si to nikdy neodpusti..
Bohuzel jeho rodice asi opravdu nejsou z teto kategorie. Obavam se, ze oni jsou zrovna ten pripad, ze si reknou - stalo se. Taky jsem cetla MF Dnes, o tom, ze Vitka lidi nachazeli a vraceli celkem bezne, pritom zmizeni nikdy nikdo neregistroval. I vyjadreni psychologa, ze vazba s matkou zrejme nebyla silna jak by mela. Chapu, ze to musi byt strasny zaber, mit deti takhle blizko od sebe, ale je to tak, jak psala Jana.
Mimochodem zmizeni Terezky jsem v r. 2001 prozivala stejne intenzivne, paradoxne mi bylo nejvic lito maminky, ja blazen jsem ji strasne litovala, jak dite zalehla, jak to muselo byt strasne se probudit a zjistit co se stalo....
Vubec me nenapadlo uvazovat o nejakem trestu pro rodice. Nesouhlasim ale s tim, ze jsou uz potrestani dost. Bojim se, ze tihle ne....
 Hela 
  • 

Re: Mam v Borovnici pribuzne...aneb co delal Vitkuv otec behem hledani. 

(14.4.2003 23:45:16)
Na tom,že si někdo opravoval během víkendu auto není nic špatného,to dělá mnoho jiných lidí,jde spíše o jiné věci a ne o toto.
Kluk byl roztomilej,konec to je smutnej,aspoň pejsek ho neopustil.
Představa,co dítě předtím zažilo nebo na co myslelo,je tristní.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Mam v Borovnici pribuzne...aneb co delal Vitkuv otec behem hledani. 

(15.4.2003 8:21:31)
Helo, mozna sis nevsimla, ze podle prispevku to auto opravoval Vitkuv otec v dobe, kdy spousty ostatnich lidi Vitka hledaly. A to normální určitě není.
 Hanka 29, 34.tyden  
  • 

Mam v Borovnici pribuzne...aneb co delal Vitkuv otec behem hledani. 

(15.4.2003 14:15:47)
ano presne tak, to auto opravoval Vitkuv otec v dobe, kdy byla cela vesnice na nohou. A taky je zvlastni, ze Vitek vubec nemluvil. Sama deti jeste nemam a i vim, ze kluci jsou na mluveni "tvrdsi", ale ze dvouapullete dite nemluvi je taky divne. Jinak v Borovnici jsou Vitkovi rodice povazovani za "trochu divne" a to ze se o deti nestaraji tak jak by meli je vseobecne znamo...
 linda 
  • 

Re: Mam v Borovnici pribuzne...aneb co delal Vitkuv otec behem hledani. 

(15.4.2003 14:32:13)
Nehcem nikoho sudit, ale hned sa mi to nezdalo....ved 2,5 rocne dieta je hrozne male na to, aby bolo same vonku.....
 Petra 
  • 

Mluvení u dětí 

(15.4.2003 15:05:14)
Těžko říct, mému synovi je také 2,5 a člověk si s ním rozhodně nepokecá. Rozumí dokonale všemu, ale určitě by nedokázal někomu říct, že se ztratil. Momentálně jsme ve fázi, kdy mu rozumíme jenom my (někdy taky ne) a ostatním tlumočíme. Jeho současné věty jsou tohoto typu:"Mami hači sem jo" apod. Když se nás dětská lékařka ptala, zda již začíná tvořit věty, začaly z něj teprve padat pokusy o slova (k naší velké radosti). Každé dítě je ve svém vývoji jedinečné a má své vlastní tempo (náš syn rozhodně ano - otáčení se na břicho, plazení, lezení, chůze. Vše si dělal dle svého a ne podle tabulek). Nelze podle toho usuzovat na péči rodičů, která v tomto případě podle všeho skutečně nebyla valná.
 Radka, dva kluci 
  • 

Mluvení ve 2,5 letech 

(15.4.2003 21:57:35)
Hanko, pozastavuješ se nad tím, že Vítek ve dvou a půl letech nemluvil.
To je přitom úplně nromální, náš mladší syn v tomvěku také říkal jen jednotlivá slova, byť jistě rozuměl dobře.
 Hanka, 34.tyden 
  • 

Re: Mluvení ve 2,5 letech 

(17.4.2003 11:01:58)
Radko, ja se nepozastavuji. Psala jsem, ze deti jeste nemam a do zasoby prirucky o vyvoji nectu. Ja jen, ze v rodine jsme a mame same holky a co si pamatuju tak vsechny uz ve dvou letech stebetaly ;o). A rika se, ze kluci mluvi pozdeji i proto, ze nemaji tolik potrebu mluvit...;o)
 linda 
  • 

Re: Re: Mluvení ve 2,5 letech 

(17.4.2003 11:52:10)
To je všetko veľmi individuálne. Ja mám dvoch chlapcov a obaja hovorili veľmi skoro. Ten starší sa ale naučil "r" hovoriť až v štyroch rokoch a ten mladší nemal ešte ani rok a "r" bolo jeho najobľúbenejšie písmenko. Všade o vykrikoval.
Kamarátka má 3,5 ročnú dcéru a tej máme problém niekedy rozumieť.
 claudia 
  • 

Re: Klarko, uplne souhlasim 

(15.4.2003 15:23:25)
Souhlasim naprosto s Klarou, autorkou. Podle vice naznaku, byt pochazi pro nas zprostredkovane z bulvarnich naznaku jsou Vitkovi rodice nezodpovedni laxni rodice.
Nevim, jestli to tady nekdo odpovidal, ale Vitek sourozence ma- desetileteho brachu, ktery udajne vubec jeho zmizeni nahlasil (to vypada jak by si toho matka ani nevsimla ci tomu nevenovala pozornost) a devitimesicni sestricku.
Rodice musi byt schopni sve dite uhlidat. Pokud se to neda jinak nez "privazat ke stolu", tak privazat. lepsi zive privazane nez umrzle ve dvou a pul letech.
Takovy krasny chlapecek. A jestli se to melo stat kdyz jen maminka zasla na chvili do domu, pak po te "chvili" by ho musela do hodiny jiste najit v okoli, takovym sprintem asi utect nemohl.
Claudie
 Cholli 
  • 

??? 

(14.4.2003 13:54:25)
Nechápu, proč z toho děláte takovou vědu... Takový věci se prostě stávaj a někdo to musí tzv. odsrat.
 Míša 


Re: ??? 

(14.4.2003 14:09:54)
Asi nemáte děti,jinak by jste tohle ani nenapsla.Každá/dý/jen řekl svůj názor a přemýšlí co se vlastně stalo,že rodiče Vítka neuhlídali.Když jsem šla včera spát neustale jsem na Vítka myslela a doufala jsem,že když už musel zemřít,tak to bylo hned tu první noc.Už jen ta představa,jak musel plakat,volat mámu,tátu,je zmatený má hlad atd..mi ještě teď vhání slzy do očí.Máme zatím "jen"ročního chlapečka,ale už teď vím,že dokud nebudu 100%přesvědčená o jeho celkového vyzrálosti byť by to mělo být já nevím kolik let,tak ho nepustím z dohledu.Děti se prostě musí hlídat a jak už se tady psalo předcházet různým zraněním např.chrániče na zásuvky,zámky,různé pojistky atd..to by bylo na dlouho.
Rodičů Vítka mi je líto,ale můžou za smrt Vítka oni.
Doufám,že si všichni budou teď na své milované děti dávat pozor a už nikdy,nebo alespoň dlouho o ničem podobném neuslyšíme!!!!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: ??? 

(14.4.2003 14:44:49)
Taky je mi hrozně, když si představím, co malý Vítek prožíval, takže se na to snažím raději vůbec nemyslet, ale na druhé straně nechápu vás, které tak kategoricky obviňujete jeho rodiče. Není možné nespustit dítě ani na vteřinu z očí, zvlášť pokud má maminka ještě dvě další a tatínek - jak alespoň vyplývá z reakcí zde - není zrovna "nic moc". Vzpomínám si na pár příkladů ze svého okolí, kdy se tragédii nedalo zabránit přesto, že rodiče měli dítě na dohled. Pětiletá holčička si hrála u chalupy, maminka ji nespouštěla z očí, holčička vběhla na podemletý břeh, ten se s ní utrhl a utopila se - vlastně rodičům před očima. Proud v řece byl příliš silný a i když HNED skočili do vody, bylo pozdě.
Moje matka šla s manželem a tříletou sestrou k tetě, jen vrátit talířek od narozeninového dortu, a ve vteřině sjela sestra na tříkolce po schodech, nestihli ji chytit a byli u toho oba. Naštěstí se jí nic nestalo.
Takové věci se stávají, je to hrozné, ale je to tak. Spíš si myslím, že ve Vítkově případě selhaly záchranné akce - jak tady psala Jana, kdyby se nevycházelo z předpokladu, že "tak malé dítě nemůže dojít tak daleko", mohl Vítek žít. A z toho je mi smutno nejvíc...
 Petra 
  • 

Rodičovská rizika 

(14.4.2003 14:36:31)
Když mi manžel sdělil, že Vítka našli, první, co jsem udělala bylo, že jsem honem musela vzít do náruče svého stejně starého syna jako byl Vítek (stejně tak malý a bezbranný). Hned nato jsem se rozbrečela. Lítost nad zbytečnou smrtí, neustálý strach, který jako máma prožívám o své dítě. Teď, když pročítám různé reakce na Klářin příspěvek, přemýšlím, co vše můžu jako rodič udělat pro bezpečí svého dítěte. Vždy se musím snažit udělat maximum, minimalizovat nebezpečí a z případných chyb se poučit (pokud mám tu možnost). Každý je omylný. Před rokem mi syn spadnul ze schodů do mezipatra. Dveře byly špatně zavřené a průvan je otevřel. Náš průzkumník se vydal objevovat nové prostory. Jeho nepřítomnost jsem zaregistrovala ve chvíli, kdy jsem z chodby slyšela rány a potom příšerný pláč. Je nepopsatelné, co jsem v tu chvíli prožívala. Nic se mu nestalo, neměl ani bouli (andělé strážní zamakali). Nikdo mi nic nevyčítal, jenom já sobě. Od té doby dveře pokaždé několikrát kontroluji, aby se taková situace neopakovala, protože vím, že přijde nějaká další, na kterou nejsem a nikdy nebudu připravená. Jeho pády, kdy jde, zakopne "o vzduch" a čelo si rozrazí o hranu stolu a já stojím metr od něj, jsou snad už minulostí (musím to zaklepat). Mohla bych vše omotat molitanem a nechat ho zavřeného ve vypolstrované místnosti, ale to přece není řešení. Snažím se, mu poskytnout volnost v jeho vývoji, podat pomocnou ruku, ale nemůžu ho mít každou minutu na očích.
Rodiče žijí s rizikem, že snad udělali vše, co bylo v jejich silách, a pak mohou jen doufat, že se jejich dítěti nic nestane.
Tento dojem ale nemám u Vítkových rodičů (alespoň ze zpráv v mediích). Pokud by se jim dítě zrtatilo poprvé s takovým tragický koncem, měli by plnou účast určitě všech rodičů. Ale v případě, že dítě často odcházelo a rádo se toulalo, tak pro jeho bezpečí neudělali nic. Jenom doufat, že když se našel před tím, že se najde i v tomto případě nestačí. Nepoučili se ze své chyby a zaplatili za ni tu nejvyšší cenu. Žádný trest nemůže být větší a nikomu bych to nepřála.
Všem nám rodičům přeji, ať z našich dětí vyrostou zdraví, sebevědomí a šťastní jedinci, kteří budou rádi vzpomínat na své dětství s rozbitými koleny, zlámanými končetinami (ne všemi najednou) a dobrodružnými výpravami za zády rodičů, kteří se o své děti budou bát stejně tolik, jako vy o ně.
Omlouvám se za délku, ale nějak mi nešla zkrátit myšlenka.
 Zuzana 
  • 

deti 

(14.4.2003 15:22:23)
Moja mama sa tiez ako malicka rada tulala, stale spomina ako v lete 5-rocna rano odchadzala z domu do lesa na jahody a nikto ani nevedel ze bola prec. Vtedy bola ina doba, ich napr. ako male deti posielali na pole z ranajkami pre otca a bratov, ktori od 3 rano kosili... alebo spomina, ako chytali jedovate hady do flase s mliekom, alebo pasli husy...
 nekázanka 


To myslíte vážně!!! 

(14.4.2003 18:45:42)
Považuji se za docela zodpovědnou osobu a můj muž tvrdí, že jsem úzkostlivá. Přesto se mi před lety ztratila tehdy tříletá dcera, která se mnou šla do lesa. Ve chvíli, kdy jsem se otočila za další dcerou, malá zmizela a nebyla několik hodin k nalezení. Hledala jsem ji i s přáteli, až mi ji dovedli lesníci (byli jsme totiž na táboře a dítě mělo cedulku se jménem svým i tábořiště). Přestože jsem nic nezanedbala, dítě jsem ztratila. a mimoto často vídám maminky, které si odskočí do obchodu a prcka nechají venku. Neodsuzuji je, protože vím, že se často mrně "šprajcne" a rychlejší je nakoupit než je lámat, a tak mnoho malých dětí bývá chvíli bez dozoru.
 Lionka 


Re: To myslíš vážně?!!! 

(15.4.2003 11:03:33)
No tak já to své šprajcující se dítě vtáhnu s sebou do obchodu i kdyby čert na koze jezdil - je mi přednější život a zdraví dítěte než kus žvance v tašce nebo pocuchané nervy ze "souboje se šprajcem".
Je to pořád o té zodpovědnosti!
 linda 
  • 

Re: To myslíte vážně!!! 

(15.4.2003 13:30:37)
Nesúhlasím v žiadnom prípade. Nikdy by som si nešla radšej rýchlo nakúpiť a nechať dieťa len tak vonku.Tento názor mi nepripadá teda úzkostlivý, prepáčte.
A už vonkoncom si neviem predstaviť nechať 2,5 ročné dieťa samé vonku, aj keď na dedine. Nehnevajte sa, ale za dieťa cítim zodpovednosť vždy a všade a radšej prispôsobim okolnosti dieťaťu ako naopak.

 lipoo 


Souhlasím 

(14.4.2003 22:39:08)
Souhlasím s neodpovědností rodičů...Doufám, že budou nějak stíháni. Jsou sice dost vytrestaní smrtí syna, ale kdo ji zavinil? Když byl chlapec známý, že se často toulal bez dozoru rodičů...Tak to určitě nebylo tak, jak tvrdí matka, že to byl okamžik, než odnesla druhé dítě domů. I kdyby to byla pravda, za takový okamžik by děcko neušlo ani půl kilometru - nehledě na to, že mohla zavolat na psa, který slyší dále a lépe než člověk a malý by šel zpátky za psem...
A taky mi nejde do hlavy, že měl jenom tričko a bundu, když ve čtvrtek byla pěkná zima.
Ono tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...
 ecilA 


Re: Souhlasím s Lidkou 

(15.4.2003 7:53:18)
Opravdu musim souhlasit s Lidkou, ktere napsala to, co jsem si myslela i ja. Taky si myslim, ze tak dlouho ho nechali behat , az se skutecne jednou nevratil. Mam temer 4 letou dceru a kdyz jsem s ni byla u matky na chalupe, tak porad jsem koukala, co dela a kde je. Taky byl nejak moc nalehko? Copak je v CR na tricko a bundu??? Tak oblekam svou dceru ja a jsem v Japonsku, kde je mnohem teplejsi pocasi. Vsimla jsem si, ze mnoho lidi nechava behat i tak velmi male deti bez dozoru venku. Ale myslim si, ze to neni spravne....
 Meta 
  • 

Jak se hledá malé dítě? 

(15.4.2003 12:52:56)
Obávám se, že těch příčin bylo více.
Souhlasila bych s většinou, že hlavní vinu nesou rodiče. Své děti také vychovávám na vsi a v životě bych se neodvážila nechat tak malého nezbedu samotného(a ještě se psem - i ten nejhodnější může v sebeobraně před "páníčkem" rafnout). Vím totiž z vlastní zkušenosti, že pro takového prcka není nic nemožné a v tomto věku jsem ho nesvěřila na hlídání ani vlastním rodičům. Je to sice namáhavé a je pravda, že na 100% se dítě uhlídat nedá (jednou se mi také vyrval z ruky a vběhl rovnou na silnici - naštěstí nic nejelo) přesto se riziko alespoň sníží. Nikoho bych netrestala. Samotná ztráta dítěte je snad nejhorším trestem na světě.
Zaráží mě však fakt, že takové množsví hledajících nedokázalo vypátrat 2,5 roku starého špunta se psem! Přece za sebou nutně musel zanechat nějakou stopu! Přece pršelo, to dítě se nevznášelo ve vzduchu?! Myslela jsem si doposud, že slušně vycvičený pes by měl být schopný pachovou stopu batolete se psem vysledovat!? Nebo polici napadlo nasadit psa až ve chvíli, kdy všechny stopy byly bezohledně rozšlapány stovkami hledajících? Tak proč nešlo více psovodů ve větším okruhu ještě téhož dne? Nebo proč se v takovém případě nenasadí vrtulník s termovizí co nejdříve - nejlépe hned? Já vím, ono by to bylo drahé - ale nestálo by zato zkrátit strach a hrůzu ztraceného dítěte - a nakonec - ten život sám nebyl drahý? Na co máme ty moderní přístroje, když je "škoda" je používat?
Proč se začne hledat vážně teprve když už je jasné, že je pozdě?
 Jana, syn 2 ,5 roku 
  • 

Jak na neposedné (a neposlušné) děti? 

(15.4.2003 13:16:09)
Zpráva o smrti malého Vítka mě nenechala v klidu, náš malý Kuba je stejně starý a proto jsem to dost obrečela. Při představě, že se tak malé dítě pohybuje někde samo, mi leze mráz po zádech.
Můj syn není právě z těch poslušných, alespoň ne "od přírody". Občas mě to stojí hodně úsilí, když chci dosáhnout svého (aby on poslechl). Vím co to je, když se dítěti řekne "zůstaň tady" a ono stejně odejde.
Část dětí je prostě taková a je na rodičích, aby se s tím pokusili něco dělat. Není nad důslednost. Tak třeba syn se teď pokouší se mi vytrhnout během přecházení přes silnici. Poprvé ho jen upozorním že nesmí (a vleču ho dál, samozřejmě že ho nepustím samotného). Podruhé už možná dostane malé plácnutí přes zadeček. Když to zkusí znovu - prostě ho vezmu, zvednu ho a přes jeho řev ho odnesu domů. Že si chtěl ještě hrát na hřišti??? Měl přece dost času poslechnout po dobrém. Děti jsou na tento způsob zacházení poměrně vnímavé - a po několikáté (někdy už napodruhé) si dají pozor - raději poslechnou. Možná by důslednost byla cestou, jak zachránit malého Vítka. Kdyby rodiče po jeho "výletech" reagovali opravdu důsledným potrestáním (vůbec nemyslím na tělesné tresty, ty nic neřeší, ale třeba že nebude smět hodinu či dvě ven, i když tam budou jiné děti nebo něco jiného, rodiče sami nejlíp vědí co platí právě na to jejich dítko) - možná by to pomohlo, toulání omezilo a byl by dnes v pořádku. Já vím že je těžké se s dítětem handrkovat o každou maličkost, opravdu to svádí mávnout nad neposlušností rukou.Ale je vidět, že prominutím "nebezpečných" prohřešků našim dětem děláme jen medvědí službu...
Jana
 Zuzava* 


Re: Jak na neposedné (a neposlušné) děti? 

(15.4.2003 15:40:51)
Já si myslím, že je velký rozdíl mezi tím, když člověk podnikne vše pro bezpečnost dítěte, ale prostě přijde smůla, a něco se stane, a tím, když se o dítě někdo nestará.
Můj syn asi v necelých dvou letech chtěl jet sám na eskalátoru v obchoďáku. Nechtěla jsem mu to dovolit, držela ho pevně, a on se mi tak škubal, až se mi vytrhl, tím švihem ztratil rovnováhu, a rozsekl si obočí o jezdící schod, o jeho hranu. Líp bych udělala nechat ho jet samotného a případně bránit jeho pádu. No, stalo se. Ale nechat dítě v tomto věku jezdit po eskalátoru samotné nejde, přestože výsledek by byl stejný.
U Vítka si asi mysleli, že už se o sebe umí postarat, byl na svůj věk až moc samostatný, a tak tu důvěru v něj přehnali. Přesto je to podle mě vina rodičů, ti by sice měli nechat dítě se osamostatňovat, ale pomalu a sledovat ho z povzdálí, jestli nepotřebuje pomoc. A ti jeho rodiče v tomhle zklamali.
 A 
  • 

Re: Jak se hledá malé dítě? 

(15.4.2003 14:05:29)
Souhlasím, k čemu nám to všechno je, když se to pooužije až když je pozdě. Bože, já jsem tak nasr....., nelíbí se mi jednání naší společnosti.
 KáKá 


Re: Jak se hledá malé dítě?-v Borovnici špatně 

(16.4.2003 21:22:06)
Kdyby jste to tady znali, tak pochopíte, pro vysvětlení Borovnice leží po obou stranách silnice cca v délce 4 km, na každou stranu les, tím směrem
kde našli Vítka naprosto neskutečný terén, hluboké rokle, vývraty, bažiny, místa kam skoro nedopadne slunce, houštiny, hotový Boubín. Tento les se táhne v nepřetržitém pásmu od Mostek až po Horka, což je možná dobrých 12-15 km, šířku lesu odhaduji místem až na 5 km. Přijeďte si někdy zahoubařit, ale garantuji Vám, že zabloudit není těžké, no a když je hustá mlha, prší, sněží..... Navíc, nikdo nečekal, že malé dítě, je schopno v takovémto terénu ujít tolik kilometrů. Další věcí je to, že Vítkovi rodiče s velkou pravděpodobností o dost zkreslili dobu kdy zmizel, tudíž policisté nepředpokládali, že by se takhle malý prcek mohl dostat tímto terénem až tak daleko. Je vůbec zázrak, že se z toho lesa dostal! V první řadě, měli Vítkovi rodiče ihned hledat, volat policii a když už ji zavolali pozdě, spolupracovat a říct jim popravdě kdy Vítek odešel. Matka se "otočila a pečovala o mladší dítě" minimálně dvě hodiny, než zjistila, že Vítek není doma. Ve tři hodiny byl jeho sourozenec za starostou, snad v pět volali policii, než se zorganizovala akce, byla skoro tma a k tomu to počasí. Psi použít už moc nemohli, protože pršelo a sněžilo, bylo opravdu šílené počasí, tím pádem nemohli použít vrtulník. Dobrovolníci hledali až skoro do rána, jenže docházeli světlice, baterie do baterek, bylo hrozné počasí a div, že se tam neztratil nikdo další.
Je to šílená tragédie a Vítka je mi hrozně líto, pořád jsem doufala, že ho najdou, i když v tom počasí bylo téměř jisté, že když ho nenašli hned, nemůže to dobře dopadnout. Nechci odsuzovat matku, ale určitě jste si všimli, že každá, když píšete o zkušenosti s mizením dětí, píšete na minutku se otočila.... Jenže Vítkova matka prostě spoléhala na to, že šel na svoji dvou až tříhodinovou procházku, co jsem slyšela, tak došel i do 4 km vzdálené Pecky, nebo asi 5 km vzdálené Borovničky, a že ho zas někdo přivede....
 Vojtech 
  • 

Re: Re: Jak se hledá malé dítě?-v Borovnici špatně 

(21.4.2003 1:42:06)
Verím tomu ze si vsichni hledaci sáhli az na dno svych sil, ale neverím tomu ze vedení akce pro to udelalo co bylo v jejích silách. Nebo si myslíte ze nasazení 120 policistu s dvaceti psy + dobrovolníci první noc bylo maximum co se mohlo udelat.Zpravy od lidí kterí se akce zucastnili taky nesvedcili o prílis inteligentní organizaci. Proc nevzburcovali i okolní vesnice, lidé kterí bydlí kousek od místa kde se |Vítek nasel se to dozvedeli z v pátek vecer. Snad se nebáli ze kdyz lidi vzburcují v podvecer ze by mohli dostat vynadáno. Proc vojáci prijeli az prístí den a pouze stovka. Kdyz maji proboha vybavení k tomu aby takovouto situaci zvládli. Jestli se báli poslapání prípadnych stop
ve chvíli kdy se psi uz nechytali ??!Zima nezima , hrozny terén atd preci není duvodem nasadit tak málo lidí a techniky. Proc se tolik bojí zburcovat dobrovolníku. Tady technika sla zkrátka, bylo nutny nasadit vice lidí a vybavení. Je jasné ze lidi potrebují strídat, ale kdyz nemá kdo tak se musí akce prerusit. Myslíte ze se poucí. Prectete si na stránkách vnitra ta jejich alibistická prohlásení.Co bude az skoncí braná povinnost. kdo nahradí v techto prípadech vojáky..ATD tech otázek je mnoho. Nechci nikoho soudit, to uz veci zpet nevrátí, ale poucit se je nutné. Proc kdyz vyuzívají ridice v zelenych vlnách v dobe kdy má kuprikladu kazdy mobil nezoragnizují si neco podobného pro humanitarní akce, kde rychlost znamená hodne a mohou si to i organizovat tak aby nevznikl chaos, kterého se pravdepodobne bojí.
 lipoo 


Re: Jak se hledá malé dítě? 

(16.4.2003 22:07:40)
Pes nenašel stopu,protože pršelo či sněžilo. Když je takové počasí, stopa dlouho nevydrží /nehleděna to, že to bylo asi po pěti hodinách, co zmizel/.
Jinak ke stíhání, já jsem v novinách četla, že ještě nic nevznesli. Tak uvidíme... Nejlepší je, že když se zranila /nebo usmrtila?/ nějaká osmiletá holčička na prolízačce, tak chtěli hned ˇžalovat rodiče. Přitom je to jen náhoda, a kdo by chodil osmiletému dítěti za zadkem? A ochránil by ho rodič i kdyby tam byl? To jsou takové absurdity. Jako když u nás stíhají toho Lakatoše. Chytnou ho, pak ho po měsíci propustí nějaký krajský soud, a hned druhý den už je zase v novinách, že je hledaný a nemůžou ho najít.Ať žijí peníze daňových poplatníků...
 gfgdfgfd 
  • 

gfg 

(15.4.2003 20:20:20)
gfgf
 Chiara 
  • 

Znám neco velmi VELMI podobného 

(15.4.2003 20:33:55)
Znám velmi podobný případ ze svého okolí. Rozdíl je v tom, že dítěti není 2,5, ale 18 - je však mentálně postižené a je na úrovni dvou a půl letého dítěte. Jeho matka je na celé dny zavírá doma, bez jídla, bez zabezpečení plynové bomby...
To dítě se stalo postrachem svého okolí. Tluče ve vesnici, kde bydlí, na dveře sousedů a dožaduje se hlasitým "Ham Ham" jídla, protože má hlad. Je věčně špinavé, vlasy mívá zplstnatělé a o oblečení raději vůbec nebudu psát...

Heslem LEPŠÍ ŠPATNÁ (rozuměj nefunkční) RODINA NEŽ ŽÁDNÁ bych nechala potisknout toaletní papír...

P.S: Pomoci se tomu dítěti nedá. Udělala jsem maximum, ale žijeme v právním státě a nikoho nezajímá, že je dítě hladové, když matka vždy, když má přijít sociální pracovnice namaže krajíc chleba.
 Zuzana 2 dospělé děti 
  • 

Máte naprostou pravdu. 

(18.4.2003 11:33:07)



Máte naprostou pravdu v tom,že tak malé dítě nejde nechat bez dozoru.Vždy
to jde udělat tak,aby dítě nemohlo utéct.Neumím si představit,že já bych tak malé dítě nechala jen chvíli bez dozoru.
 Natalka 
  • 

Kláro, jsi kráva! 

(19.4.2003 16:01:04)
Srovnávat zlou, tupou a opilou Helenu Čermákovou s obyčejnou matkou, která se nezvládla postarat o tři děti najednou nelze.
Já sama se svým třem dětem věnuji od rána do večera a za celých šest let se jim díky Bohu nic nestalo.
Jsem za to velmi vděčná, protože si uvědomuji, že příležitostí, kdy se jim něco mohlo stát, bylo a bude stále dost.
Rodičům a sourozencům Vítka bych naopak přála, aby se se strašnou tragédií, která se v jejich rodině stala, dokázali vyrovnat a život tím pro ně neskončil.
 Klára, 2 raubíři 


Re: Kláro, jsi kráva! 

(21.4.2003 20:33:51)
Tobě je líto Vítkových rodičů a sourozenců. Mě je líto především Vítka. Na oslovení raději nebudu reagovat, ano?!
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Kdo z Vás je bez viny...... 

(20.4.2003 1:44:07)
Maminky, které máte dvě děti - vám se nikdy nestalo, že jste jednomu dítěti právě věnovala soustředěnou pozornost, a to druhé provádělo nějakou nebezpečnou věc? Málem na sebe strhlo horkou vodu, málem spadlo z výšky, málem snědlo léky, ležící na stolku... Právě, že málem. Těch situací, kdy se stane něco „málem" je v Čechách asi tak milion denně. A jenom proto, že si toho v poslední vteřině všimneme, že stihneme zareagovat a zasáhnout včas, strhnout volant auta, chytit dětskou ručku nejsme lepší mámou či tátou, než rodiče Vítka. Já měla děti dost daleko od sebe a tudíž jsem se mohla věnovat vždy jen jednomu - a přesto u obou dcer nastaly situace, kdy stačilo málo, a mohla jsem být vděčným objektem černé kroniky....
Ruku na srdce: vzpomínejte a pak teprve řekněte, komu se NIKDY NIC takového nestalo.....
Mimochodem Kláro (přiznám se, že jsem nečetla celou diskusi, takže nevím, zda je místní „vox populi" spíše názoru jako autorka článku a nebo toho, jako já) - ty jsi asi nečetla v novinách, že rodiče Vítka 3x žádali o to, aby si mohli pozemek oplotit a tyto žádosti jim byly odmítnuty s tím, že musí čekat na jakési „zaměření pozemku"? A že maminka oblékala malou - tuším 8 měsíců starou sestru Vítka a přitom ho jen na 2 - 3 minuty pustila z očí? A že oba rodiče žádali, aby policie rozšířila rádius hledání, jelikož syn byl zvyklý na chození a policie to odmítla, protože oni přece vědí, jak daleko může 2,5 leté dítě dojít? (Mně taky lidi nevěří, že dcera ve 4 letech chodila 10 a v 5-ti letech 15-ti kilometrové turistické pochody.) A že údajně nějací hledači (z řad veřejnosti) měli slyšet hned ten první večer štěkání psa ze směru, kde potom chlapce s Terkou našli, ale policie pronesla, že dál se nejde a akce pro tento den končí.....
Já bych vinu nedávala rodičům. Budiž, za to, že se Vítek ztratil možná mohli - ale je to nešťastná náhoda. Ovšem za to, že se dítě nenašlo si myslím může policie. Já jsem kynolog - amatér, ale vím, co psi na stopě dokáží. Přijít někam, kde se před 3 hodinami ztratilo malé dítě se psem, tak nasadím na stopu psa (psy?) a věřím tomu, že to dítě by nalezli velice rychle!!!!
Rodiče si prožili peklo. Hlavně bych je politovala a přála jim spoustu síly, aby tuto ránu života celá rodina přestála.

Simča
 lipoo 


Re: Kdo z Vás je bez viny...... 

(20.4.2003 22:32:51)
Ahoj Simčo...
No už se to tady probíralo, že nehoda a stracený Vítek je něco uplně jiného. Když se stane něco náhodou, ve vteřině je to něco jiného, než když malý Vítek chodívá skoro pravidelně sám bez dozoru, a rodičům vůbec neschází./mimochodem jak daleko by asi dítě ušlo za těch pár minutek, jak píšeš?/To by tak mohlo někam spadnout, utopit se, ale ujít tak daleko aby nebylo k doslechu?I kdyby se zavolalo na toho psa /psi mají lepší sluch a slyší podstatně dál/, tak by určitě malý Vítek šel za tím psem zpátky, ne?
O oplocení pozemku jsem teda v žádných novinách nečetla. V kterých se to píše? Nechci nikoho soudit, nikdo neví jak to doopravdy bylo, ale když vidím i u nás jak čtyřleté dítě pořád lítá po vesnici bez dozoru, chodí přes hlavní silnici, kde i dospělý má co dělat, aby přešel....tak je jen otázka času, kdy se něco semele.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Kdo z Vás je bez viny...... 

(26.4.2003 23:47:51)
My prodáváme noviny, takže jsem o tom četla ve všem možném. To o tom plotu bylo tuším v MF . A taky tam bylo,že Terka chdila všude za Vítkem, ne jak jsem si já myslela původně, že on šel za psem.
Simča
 Irena+2 
  • 

Co deticky dokazi? 

(22.4.2003 9:41:19)
Ahoj!
V dnesnich mistnich novinach (svedskych) jsme meli na titulni strance clanek o 12-letem chlapeckovi, ktereme se nelibil velikonocni vylet s rodici. Proto si vzal maminciny klice od auta a odjel domu - bylo to "pouhych" 280 km. Cestou pry dodrzoval rychlost a policii byl zachycen jen par kilometru od domova. Tohle vsechno zvladl za 3 hodiny.
Co z toho vyvodit? Kdyz nekdo chce, dokaze i nemozne :-)))
Preji vsem krasny a slunecny den
Irena

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.