odsuzovat není za co
Mám ceru skoro stejně starou jako byl Vítek. Musím říct, že jsem jeho smrt obrečela taky a dost mi leží v hlavě jak musel bloudit, být nešťastný a volat mámu...
Nicméně právě proto že mám skoro stejně staré dítě vím že jejich akce jsou rychlejší než myšlenka. Že stačí chvilka a může se stát cokoli. Nemůžu odsuzovat jeho matku když nevím jak se to stalo (četla jsem že jen šla odnést mladší sestru do domu - ale čert ví)
Klidně i přiznám že dceru nechám občas samotnou-třeba u výtahu než vyndám kolo. A nemyslím si že bych byla tak špatná a nezodpovědná. Naopak - myslím že pokud někdo tvrdí že z prcka nespustí oči tak za prvé nemluví pravdu a za druhé tím zrovna neprospívá samostatnosti dítěte.
Po bitvě je každý generál - stát se cokoli může jen než se nadechnete. Je to obrovské neštěstí, ale ti rodiče s tím musí teď žít. A to je něco co jim rozhodně nezávidím.
Odpovědět