14.4.2003 15:30:20 Vendula (tři děti)
Re: odsuzovat není za co
Taky mne jako první myšlenka (a nejen mne, kolegyně v práci měla ještě tvrdší mínění o Vítkových rodičích)napadlo, jak to, že nechají bez dozoru kluka, o kterém vědí, že je takový "chronický útěkář". Jenže odsoudit je hrozně jednoduché. Sama si s hrůzou vzpomínám na batolecí léta své prostřední dcery - jednou mi ji přivedli ze sousední hospody "Na růžku" - otevřít několikery dveře pro ni nebyl problém, ačkoli byla jak ustřelené kecky a sotva dosáhla na kliku. Hned první den jedné dovolené, než jsme se stačili rozkoukat, nám po pár metrech plánované vycházky spadla do strouhy a jen těsně minula vyvrácený betonový sloupek... Dodnes mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Náš mladý nebyl o moc lepší, chodil v devíti měsících, v kočárku jezdil stylem, že byl opřený vepředu o držadlo... Zhruba ve čtyřech letech si na lonž přivázal přímotopný olejový radiátor - naštěstí to odnesl jen pár stehy na prstě. Ještě před Vánocemi - to mu bylo osm - jsem mu připravovala něco do školy a než jsem tak učinila, stačil s rozběhem přistát na akumulačkách. Pár stehů NAD okem a monokl hrající všemi barvami bylo to lepší, co ho mohlo potkat.
Taky jsem se nějak rozepsala, ale chci říci, že v životě menších i větších dítek mohou nastat situace, kdy jim jde když ne o život, tak v lepším případě o zdraví, a to ať je rodič jakkoli "vždy ve střehu".
Odpovědět