15.4.2003 0:03:06 Mirka
Re: Nesuďme, abychom nebyli souzeni,
Titulek je správný.
Vypadá to,že každý s touláním či ztracením svým či dítěte nebo někoho má zkušenost.
Já taky.
Je fakt,že dítě zmizí třeba v nepřehledném hypermarketu mávnutím kouzelného proutku,jen se otočíte.Nepříjemná situace,pro mne to zatím naštěstí vždy dobře dopadlo.Dceru jsem nemohla najít ani v obchodě s oblečením,když jsem ji neviděla,na volání nereagovala,ale bylo to tím,že se schovala do stojanů s oblečením a nebyla vidět a já už nevěděla,jestli šla ven nebo co se děje,někdo si ji půjčil a tak.
Moje babička s dědou mi úzkostlivě chránili,já to jako dítě nesnášela.Nemohla jsem se kvůli tomu na vesnici během prázdnin účastnit různých dětských akcí.Zahrada byla oplocena a branka zavřena na klíč a klíč mimo.Na kolo jsem na silnici nesměla,leda s dědou.Apod.Dnes si skoro myslím,že je nejlepší se chovat stejně...
Dcera mi nedávno třeba utekla z auta,řekla,že počká v autě,když jsem akutně potřebovala na WC(veřejné)a odskočila jsem si pár metrů od auta.Byl to šok,když za chvíli slyším křik a hlas - kde jsi? ,došlo mi,že je asi mimo auto.Otázka krátké chvíle.
Těch situací,které mohou přijít je mnoho a není příjemné slyšet podobné zážitky ze zahraničí,jak dorazí bus s dětmi k moři,učitelky děti pořádně neznají a na pláži typu Rimini,kde je to stejné,se najednou nemohou dopočítat.
Pak si člověk říká,když si já snad dítě uhlídám,jsou schopny mi ho učitelky uhlídat,komu dítě svěřit.
A tak dále.
Odpovědět