pozdě plakat nad mrtvým tělem...
aneb po bitvě je každý generálem. Můj bratr, nyní 36 letý, když měl čtyři roky, strašně rád utíkal z domova. Jednou ho našli až po 6 hodinách ve 22:00, jak v 2km vzdáleném lese sedí na skále a zpívá si Krásný vzhled je na ten boží svět. Tehdy příšerně dostal, i když mu nebylo jasné, za co. On se přece tak krásně bavil - tak proč mu, proboha, rodiče do toho vždycky musí vlézt a zkazit mu to?:-)
Nejhorší asi na tom je, pokud se člověk vcítí ¨do toho malého tvorečka, který bloudí šest kilometrů od vesnice, nikde živá duše, jenom pes, který ho věrně doprovází. Myslím, že kdo se v dětství alespoň jednou ztratil (a myslím, že nás bude většina) si dokáže představit tu hrůzu v dětské hlavičce. Rozhodně byl ani ne tříleté nenechal za žádných okolností bez dozoru. Ani když bydlí na vesnici a má devítiměsíční sestřičku. Je pozdě bycha honit a v té chvíli si matka rozhodně neuvědomovala, že dělá něco nebezpečného. Vždyť už se tolikrát ztratil a vždycky se našel...nesuďme proto takové chování. Ne každá matka úzkostlivě střeží každý krok svých dětí...a i když následky jsou sem tam hrozné, z takových dětí můžou vyrůst samostatné osobnosti, schopné se rozhodovat v krizových situacích. A milé dámy (případní pánové) takové věci se stávaly vždycky - jenom v naší vesnici za dobu mého dětstí zemřely tři děti - a to nemáme žádné krkavčí matky. Jeden chlapeček při zabijačce a matčině chvílkové nepozornosti spadl do škvařícího se sádla, jeden (desetiletý) se oběsil, když chtěl zkusit v pokoji tatínkova posilovací pera (Omotaly se mu kolem krku a nemohl se dostat ven) a jedna holčička spadla do studny. Takové věci se prostě stávají - jenomže teď o nich víme ze sdělovacích prostředků dřív, než rodiče.
Odpovědět