15.4.2003 13:16:09 Jana, syn 2 ,5 roku
Jak na neposedné (a neposlušné) děti?
Zpráva o smrti malého Vítka mě nenechala v klidu, náš malý Kuba je stejně starý a proto jsem to dost obrečela. Při představě, že se tak malé dítě pohybuje někde samo, mi leze mráz po zádech.
Můj syn není právě z těch poslušných, alespoň ne "od přírody". Občas mě to stojí hodně úsilí, když chci dosáhnout svého (aby on poslechl). Vím co to je, když se dítěti řekne "zůstaň tady" a ono stejně odejde.
Část dětí je prostě taková a je na rodičích, aby se s tím pokusili něco dělat. Není nad důslednost. Tak třeba syn se teď pokouší se mi vytrhnout během přecházení přes silnici. Poprvé ho jen upozorním že nesmí (a vleču ho dál, samozřejmě že ho nepustím samotného). Podruhé už možná dostane malé plácnutí přes zadeček. Když to zkusí znovu - prostě ho vezmu, zvednu ho a přes jeho řev ho odnesu domů. Že si chtěl ještě hrát na hřišti??? Měl přece dost času poslechnout po dobrém. Děti jsou na tento způsob zacházení poměrně vnímavé - a po několikáté (někdy už napodruhé) si dají pozor - raději poslechnou. Možná by důslednost byla cestou, jak zachránit malého Vítka. Kdyby rodiče po jeho "výletech" reagovali opravdu důsledným potrestáním (vůbec nemyslím na tělesné tresty, ty nic neřeší, ale třeba že nebude smět hodinu či dvě ven, i když tam budou jiné děti nebo něco jiného, rodiče sami nejlíp vědí co platí právě na to jejich dítko) - možná by to pomohlo, toulání omezilo a byl by dnes v pořádku. Já vím že je těžké se s dítětem handrkovat o každou maličkost, opravdu to svádí mávnout nad neposlušností rukou.Ale je vidět, že prominutím "nebezpečných" prohřešků našim dětem děláme jen medvědí službu...
Jana
Odpovědět