Re: Všichni za jednoho, jeden za všechny?

Dělalaji jsme s úspěchem porci písniček od Nohavici z desky Tři čuníci. Dřevorubce a Mravence v kredenci od Mládka, Mravečí ukolébavku od Svěráka, Štěně od Wericha, Šafářův dvoreček, Stará bába jede, Pásla ovečky, Když jsem já ty koně pásal, Loučení, loučení, což je to těžká věc, Za horama svítá, Když jsem já šel tou Putimskou branou, celkově z národních jsem vybírala častěji melodické a táhlé, doprovázím je na klavír a hraju různé harmonie, na což se oni sice za začátku vztekají, ale pak si zvyknou, začne se jim to líbit a posiluje to harmonické cítění a jistotu v intonaci.
Na svižné fláky od země jsem brala některé jazzové standardy, které mají použitelný (nekošilatý) český text, třeba Diga Do, Sawoy Rag a takové.
JO, a to nejdůležitější jsem málem zapomněla: HLUPÁKU, NAJDU TĚ. Neoenitelný song, ten by zasloužil Nobel Price.
Doporučuju hned od první třídy nepodceňovat poslech, klidně po malých kousíčkách, malým dětem je dobře pouštět barokní polyfonie, reagují moc dobře (vesměs) na Bacha, Grieg je geniální materiál a i k různé "divné" hudbě typu Bartokovská polyfonie jsou malí otevření a když se to nezanedbá, tak těmi otevřenými posluchači zůstanou. MYslím, že to ale funguje tak, že musíš vybírat hudbu, kterou ty sama máš ráda, dobře jí rozumíš a umíš nabídnout interpretaci, pokud se začnou ztrácet. Ale třeba právě ten Bach je tak sdělný, že kde třeba já nevím, oni nabídnou samo. Chce to ovšem dobré repro, na šumítka nepouštět, to radši nic, bez legrace.
Děti zpívají většinou nejpohodlněji v D, záleží na písniče. Já jim vždycky transponuju tak, aby byly bezpečně v prsním rejstříku a nikam "netahali".
Hlavový tón dělám jen na sboru.