Re: Všichni za jednoho, jeden za všechny?

účo,

já v tomhle doteď nějak problém neměla, ale u své současné třídy nějak narážím. A co já, já v nejhorším počkám do té přestávky a holt přijdu pozdě na dozor, ale vychovatelka, co je má v družině, ta už na ně vyzkoušela úplně všechno a na ně fakt nefunguje nic. Zvířátka? To je pro mimina (jejich názor). Jednou prošli indiáni. Ale fakt jen jednou. Vracení do třídy...klidně se vrátí stokrát, pokud si tedy všimnou, že se vůbec vracejí. Oni se prostě baví, baví, ječí na sebe z 20 cm, svět kolem nevnímají (já jak měla tu družinu ve třídě, tak jsem si to užila dosyta...navíc jsem v tom musela pracovat ). A právě proto, že ze třídy odcházeli v době, kdy se jiné třídy učily a na přestávku čekat nešlo, tak bylo nutné odcházet v klidu. Ale ani po půlroce žádná změna.

Několikrát jsme já i vychovatelka zvolily i metodu "počkat na ticho"...a ani jedna z nás se nedočkala...naopak řev se stupňoval, což tedy pro sousední třídy nic moc .

Fakt už jsem z toho zoufalá a sáhla jsem i pro to, co tak odmítám, tedy práci navíc za trest...a samozřejmě, že to vyvolalo mnou očekávanou reakci. Hned se hlásili další a z trestu byla zábava .

I v tělocvičně mi trvalo skoro 3 měsíce, než se naučili, že na písknutí ztichnou, abych jim alespoň mohla říct, co budeme dělat .

Někdy bych je nechala nejradši jen tak lítat a řvát....jenže oni pak nemají nic jiného na práci, než naskakovat do zdi, vzájemně se tahat za všechny možné končetiny, narážet do sebe....

Nebo dneska, kluk sedl na okno (nesmí, ale coby to neudělal, když jsme ve třídě dva dozory, což?), no a holka neměla nic jiného na práci, než ho za nohy stáhnout dolů...byl to mžik ve chvíli, kdy já mu říkala, ať sleze, jeho pozornost upřena ke mně, tak to vůbec nečekal a letěl...