| Insula | 
 |
(21.6.2010 8:07:25)
Neumím si představit, že by mělo naše dítě dostávat slovní hodnocení. Jsem pro známky. Sama bych jako dítě slovní hodnocení mít nechtěla. Bylo pro mě motivující dostat jedničku.  Navíc po známkou si umím představit jak moc dítě něco umělo nebo neumělo, pod slovním hodnocením ne. 
|
| Blanka | •
|
(21.6.2010 8:32:59)
Jsem taky naprosto proti slovnímu hodnocení, dcera chodí do druhé třídy a celou dobu mají slovní hodnocení, pro děti je demotivující, vyloženě závidí dětem z jiných tříd, že dosanou na vysvědčení ty jedničky, navíc slovní hodnocení zatěžuje učitele a dětem nic neřekne. Syn má slovní hodnocení z výchov, myslela jsem si, že je to dobrá věc, dětem se vlastně výchovami " nekazí " vysvědčení, bohužel do průměru známek na střední školy se i toto hodnocení převádí na známky, takže abolutně postrádá, alespoň pro mě smysl. Na druhou stranu uznávám, že jsou děti, kterým učení nejde a slovní hodnocení je pro ně jistě mírnější variantou, než špatná známka, bohužel se ale se známkami stejně někdy v životě setkají a podle mého názoru je hůř ponesou.
|
| Kudla2 | 
|
(21.6.2010 9:07:40)
Taky jsem jednoznačně pro známky - je to pro mě srozumitelné kritérium a je aspoň trochu srovnatelné s výkonem jednak toho samého dítěte, jednak i jako porovnání s ostatními (teď nemyslím ve smyslu soutěžení, ale spíš pro představu, jak si dítě v té dané disciplíně stojí mezi vrstevníky).
Slovní hodnocení ale nezavrhuji - klidně by se k tomu mohlo přidat třeba na konci roku, ale ne na vysvědčení, spíš pro informaci rodičům.
Myslím, že je na nás rodičích děti známkami zbytečně nestresovat a nebrat to tak, jako že dostal jsi trojku= je konec světa. A je na nás i zhodnotit, jestli ta trojka je zbytečným výsledkem flákání jedničkáře, nebo vydřeným výsledkem na danou disciplínu netalentovaného čtyřkaře.
|
|
| withep | 
|
(21.6.2010 9:11:46)
Jest otázkou, jestli je to důsledkem slovního hodnocení samého nebo toho, že je u nás spíše vzácné a za standard se považují známky. Slovní hodnocení má mj. odbourat motivaci redukovanou na známky ve smyslu pochvaly či odměny, je škoda, že to nepomáhá jen proto, že celospolečenská závislost na známkách a obecně na stylu odměn a trestů ve výchově a vzdělávání je už tak zakořeněná...
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(21.6.2010 10:25:01)
Withep, jsem přesvědčená, že je to systémem, závislostí na známkách. Problém podle mě nastává i v případě, pokud je na celé škole třeba jedna třída, která to dělá jinak. Ti ostatní je většinou převálcují. Ideální je podobně zaměřená škola, kde tento pohled na svět ohledně spolupráce a hledání vnitřní motivace sdílí i rodiče. Jinak vzniká tlak i z jejich strany...
|
|
| Nasuada |
|
(21.6.2010 10:32:46)
Withep, též mi příjde velmi alarmující, když děti nemají vnitřní motivaci se něco naučit. Já tedy věřím, že jí mají, dokud není poničená systémem odměna-trest a zkušenostmi, které zažívají ve svém prostředí. Nikdy mi nešel "přes pusu" systém odměn, po přečtení nějakých informací jsem pochopila, že jsem zkrátka člověk, který má silné vnitřní motivace pro svoje jednání a bez nich nefunguju a proto ani neumím motivovat děti jinak. Tak uvidíme jak to zvládnou.
Takže jsem pro slovní hodnocení, známky pro mě osobně nemají žádnou cenu.
|
| susu | •
|
(21.6.2010 10:41:53)
Nechápu ten problém s vnitřní motivací. Když se někdo něco naučit chche, tak se to naučí. Když nechce, tak ho k tomu jen tak nepřiměje známka a už vůbec ne slovní hodnocení.
|
| Nasuada |
|
(21.6.2010 10:55:24)
Susu, slovní hodnocení je pro mě zajímavější z toho hlediska, že se z něho dozvím podrobnější iformace než ze známky, co se dítěti daří nebo nedaří. Slovní hodnocení může být i demotivující a taky nemusí nikoho přimět k tomu aby se něco naučil. To hlavní co je potřeba dětem zprostředkovat je smysluplnost toho co se učí.
|
| susu | •
|
(21.6.2010 11:01:21)
I pro mě je slovní hodnocení zajímavější, jenže já si nejsem jistá, jestli bych z něj poznala, jestli má jít dcera na gympl nebo na učňák. Když tam uvidím jedničku nebo čtverku, tak to vědět budu.
Smysluplností toho, co se děti učí, si někdy nejsem jistá ani já, tak jak si toho má byt vědomo dítě?
|
| Nasuada |
|
(21.6.2010 11:10:50)
Susu, no právě - pokud si ani ty nejsi schopná najít tu smysluplnost toho co se dítě má naučit, pak by ti jí měla zprostředkovat paní učitelka a jestli to nedokáže ani ona tak pak.....má se to dítě opravdu učit?
|
| susu | •
|
(21.6.2010 11:16:25)
Nasuado, no právě. Trochu jsme se vzdálily od tématu slovního hodnocení, ale nemáš, tak jako já pocit, že spousta učiva není moc smysluplná? A že dokud trváme na tom, že se to musí učit, tak je nutno ty děti nějak přesvědčit? Třeba odměnou ve formě známky?
|
| withep |
|
(21.6.2010 11:38:15)
Vzdálily - nevzdálily... ono to s tím přece strašně moc souvisí  . Co se týče mých dětí (ale přála bych to všem), doufám, že najdeme (a budeme si moct dovolit) školu, kde se děti budou zabývat jen tím, co smysl má, a proto, že v tom ten smysl uvidí - ne pro nějakou známku, ne proto, že "se to tak dělá" už desítky let.
Myslím, že si lidi obecně představují, že jsou tvorové líní, že kdyby nemuseli, nic by nedělali (ev. jen to, co je baví, a toho je přece žalostně málo), zvláště pak děti, které přece nechápou všechny ty "dobré" důvody (=vnější motivace). Přitom už Aristoteles si všiml toho, že všechno je primárně v pohybu, ne v klidu, všemu je vlastní aktivita, zatímco pasivita je utrpením (=nemožností pohybovat se a jednat v souladu se svými vnitřními pohnutkami). Lidi (tedy děti) jsou od přírody zvídaví (je to vlastně jedna z jejich evolučních výhod), tradiční škola tuto zvídavost ubíjí a její motivační funkci nahrazuje (nebo se spíš marně snaží nahrazovat) známkami.
Docela hezky to vystihuje úsloví o tom, že dobrý život nevede ten, kdo dělá to, co ho baví, ale ten, kdo nachází zalíbení v tom, co dělá (nikoliv "je nucen dělat").
|
| susu | •
|
(21.6.2010 12:17:58)
Nejsem si jistá, jestli měl Aristoteles pravdu. Já jsem líná a baví mě dělat jen něco. Pokud jde o zvířata, myslím si totéž, ponejvíce dělají jen to, co musí nebo je baví.
Souhlasím, že škola, jak si ji pamatuju já, je nic moc a je ubíjející. Zvídavost ovšem není snadné ubít, jen se pak realizuje mimo školu.
Moje zkušenost s první třídou mojí dcery je ovšem celkem kladná, včetně známkování.
S tím příslovím nesouhlasím, "dobrý život" je dost složitý pojem, redukovat ho na nalézání zalíbení v kde čem, je velmi "omezující", jde mi to dost proti srsti, neumím to vyjádřit.
|
| withep |
|
(21.6.2010 13:16:28)
Tak on se Aristoteles v mnoha ohledech mýlil, přecejen začínal na zelené louce, ale... jestli ona ta tvoje lenost nebude spíš důsledkem už toho ubíjení a deformování přirozené aktivity a zvídavosti od samého raného dětství...? A jestli zvídavost nelze ubít a realizuje se potom mimo školu... není ta školní docházka obrovská a nenahraditelná ztráta času? Zvířata dělají, co musí, dělají, k čemu jsou uzpůsobená, aby přežily a rozmnožily se, však jo. A my lidi jsme uzpůsobení k poznávání, chápání a objevování - když nám v tom učitelé brání a nutí nás biflovat misto toho, aby nás vedli k pochopení nebo osvojování a rozvíjení dovedností, když nás nutí soutěžit, zatímco přirozené jse spolupracovat, je to, jako bys létavým ptákům svázala křídla. A ejhle, ony ty živočišné druhy fakt vymírají, když se jim poškodí prostředí nebo překazí komunikační kanály... jak asi dopadneme my (no, otázka je spíš, kdy to bude?)
Nebo si vem, že by se zakázal sex a rozmnožování se přeneslo do laboratoří, kdepak vybrat si, s kým se budeš pářit, prostě přísně "vědecky" - bez ohledu na to, že člověk má přirozenou potřebu náklonnosti a sexuality. Je to trochu ad absurdum, ale je to tak - tradiční škola nebere ohled na přirozené lidské potřeby. Místo, aby jich využívala a šla ruku v ruce s nimi a vzdělávání bylo efektivní, jde proti nim a vymýšlí různé fígle a náhražky. A my už jsme na ty fígle naletěli, zvykli si na ně, už to tady pár desítek let funguje... tak proč to teď měnit, že jo? 
|
| susu | •
|
(21.6.2010 13:27:33)
"jestli ona ta tvoje lenost nebude spíš důsledkem už toho ubíjení a deformování přirozené aktivity a zvídavosti od samého raného dětství...?"
Nemyslím. Z mojí školní docházky: Děti, kdo tomu rouzumí, vypočítá ten težší příklad ze sbírky, komu to dělá potíže, tak ten jednodušší z učebnice. Susu, proč ty počítáš ten jednoduchý příklad, ty tomu přece rozumíš? Mně se nechce paní učitelko. Tak za trest oba. Měla jsem oba dřív než ostatní, jen se mi nechtělo. Paní učitelka, o které píšu byla moc fajn a ráda na ni vzpomínám.
"A jestli zvídavost nelze ubít a realizuje se potom mimo školu... není ta školní docházka obrovská a nenahraditelná ztráta času?"
Withep, někdy mám ten pocit. A někdy zase ne. Vzdělání je důležité. Jeho forma je někdy komplikovaná a nevhodná. Ale známky s tím nesouvisí tak jednoduše jak píšeš.
Soutěžení je prima. U některých lidí je to někdy jediná možnost jak vůbec něčeho dosáhnout. Např já-když jsem měla důvod to stihnout dřív nž ostatní, tak jsem se málem přetrhla, jinak ne. Soutěžit jo, dělat něco jen tak? Proč?
Nic musím odejít, škoda, pěkná diskuze.
|
| withep |
|
(21.6.2010 13:38:24)
Fakt je těžké poznat, co je od přírody a co už ne .
Škoda, ale taky musím jít - do zubní laboratoře vyzkoušet korunku. Možná taky škoda, že jsme jako malí nesoutěžili v péči o chrup  .
|
|
|
|
| withep |
|
(21.6.2010 13:23:17)
Jo a to přísloví si nepamatuju doslova, místo dobrého života je tam něco jiného... mohla bych to zkusit vygooglit, ale jsem líná .
|
|
|
|
| Nasuada |
|
(21.6.2010 21:45:26)
Susu, já mám děti malé a už si to ze školy moc nepamatuju, ale doufám, že většina učiva bude smysluplná tj., že já nebo učitelka dokážeme dětem vysvětlit proč je důležité to či ono vědět.
Ale chtěla jsem tu demonstrovat jeden příklad, i když to bude z mého soukromí - osobně jsem velmi pyšná na svůj výkon při maturitní zkoušce z ČJ, moje práce byla originální a měla opravdu myšlenku . Paní profesorka mi tenkrát dala za tři - o známce jsem si pomyslela, že mi přece nemohla dát jinou, když mám u ní od prváku z ČJ vždycky na vízo za tři. Poskytla mi i slovní hodnocení - práce se jí moc líbila do té doby než jí došlo, že píšu hlavně v jednoduchých větách. To už bylo pro mě něco zajímavějšího než známka - tedy poskytlo mi to informace, že můj styl psaní jí zaujal, ale měla bych si dát pozor a bla bla bla to už není tak důležité.
Takže když to shrnu - známka mi nic neřekla, hodnocení bych si taky uměla představit lepší, ale už to bylo info, které bylo pro mě zajímavé. Nejlepší na tom je, že já sama jsem měla z práce dobrý pocit.
|
| Dana, syn 7 let | •
|
(21.6.2010 23:36:59)
Náhodou jsem si přečetla dnešní debatu a musím říct, že mě zaujala, protože je u nás velmi aktuální. Myslím, že velký vliv na názor rodičů zda známky ano či ne má to, jak to dítěti ve škole jde a co domů nosí. Pokud by syn nosil samé jedničky, pak to asi také nebudu řešit. On bude spokojený, my budeme mít radost atd. Bohužel já mám již na konci první třídy ze školy dost otrávené dítě. Paní učitka si totiž mimořádně libuje v diktátech a matematických pětiminutovkách. Píší je prakticky obden, aby se děti potrénovaly, navykly na stres, připravily na další roky atd. Zatímco když syn není pod tlakem spočítá všechno i píše naprosto bez problémů a bez chyb, v časovém stresu nosí jednu trojku, čtyřku za druhou. Jedna chyba dvojka, dvě trojka, tři čtyřka. Není nic těžkého nachytat jich za týden několik za pár chybějících čárek. Myslím si, že je naprosto zbytečné takto stresovat prvňáčky, zvlášť když vidím u dětí z jiných škol, že se v první třídě dohrabaly od razítek a jedniček tak max. k jedničkám mínus. Celkově podle mě vždy byla a bude na prvním místě důležitosti učitelka, její zkušenost, přístup k dětem a nakládání jak se známkami, tak se slovním hodnocením. V opačném případě totiž nemá ani jedno ani druhé valný hodnotící význam. V praxi jsem si totiž již několikrát ověřila, že můj malý "čtyřkař" má v mnoha směrech daleko větší znalosti než třeba jedničkář od sousedů.)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Blanka | •
|
(21.6.2010 10:35:02)
Tento názor je jistě z vaší strany fundovaný, ale já jako rodič, který má se slovním hodnocením zkušenost jsem toho názoru, že děti příliš šetří a ochraňuje před případnými špatnými známkami a nepřipravuje je na další postup ve škole z pohledu známkování. A právě jako šetří děti průměrné či slabé, není při slovním hodnocení možnost vyzvednout i děti vyloženě nadané, protože si myslím, že není důležité jenom to, že se dítě nestresuje špatnou známkou a není mu tím přímo řečeno, že je v něčem slabé, ale je taky důležité, aby dítě vědělo, že je v něčem dobré, což se myslím z pohledu slovního hodnocení příliš nedaří.
|
| Pollyenka | 
|
(22.6.2010 16:50:32)
Tak já tě tedy ujisťuji, že slovní hodnocení je velmi objektivní. Vypovídá o dobrých i záporných znalostech dítěte, včetně snahy, práce a znalostí dítěte. Alespoň u nás ve škole.
|
|
|
|
|
| Pollyenka |
|
(22.6.2010 16:44:28)
Dvojčata mají slovní hodnocení a já jsem moc spokojená. Asi záleží na učiteli jak dokáže dítě motivovat. Nemám pocit, že by motivovaní nebyli. Mají výbornou učitelku a dokáže děti ocenit a nabudit tak, že jim slovní hodnocení nevadí.
|
| Blanka | •
|
(23.6.2010 9:16:59)
Taky máme ve třídě dvojčata, jejichž maminka je spokojená s tím, že mají slovní hodnocení, protože by jednomu nebo druhému bylo líti, kdyby měli odlišné známky, jeden jedničku a druhý dvojku, jenomže to je práv ono, tohle se jim v životě bude stávat, že vždycky bude někdo lepší a ty děti se s tím nebudou umět poprat.
|
| Pollyenka |
|
(23.6.2010 19:17:57)
No tak slovní hodnocení mají velmi objektivní, jednomu to jde a druhému míň. A vím přesně jakou mají slabinu a vědí to i oni. Syn byl v ozdravovně, byl známkován a byť měl samé jedničky, je fakt šikovný, tak mu to vadilo.
|
| Blanka | •
|
(24.6.2010 7:50:19)
Vadilo mu, že má samé jedničky ? To je trochu divné ne ? Chápu, kdyby mu nevadilo slovní hodnocení, ale vadit, že má samé jedničky, to je trochu zvláštní.
|
| Pollyenka |
|
(24.6.2010 20:06:59)
Nevadili mu samé jedničky, vadilo mu to, že jednička je nicneříkající známka. On věděl, že to má dobře,ale vadilo mu, že mu dá paní učitelka známku,ale nic víc nmu k tomu již neřekne. Já nevím jak to napsat, prostě vadilo, že třeba nebyl slovně ohodnocen, jako snaha a tak. Tak asi je to zvyk.Kdyby byl zvyklí na známkování, tak je spokojený, ale chybělo mu k tomu to, něco víc. V pololetí dostali děti opravdu velmi obketivní hodnocení ke každému předmětu, co mu jde, co mu nejde, kde by měl přidat a tak. Když píšou čtvtletní práce, píšou je na body a já přesně vím jak na tom jsou a vědí to i oni. každopádně já jsem spokojená, ale chápu, že ne každému to vyhovuje.
|
|
|
|
|
|
| katschka | 
|
(26.6.2010 20:28:04)
Dobrý den,
musím s Vámi nesouhlasit. Ano, pro Vás bylo jistě motivující dostat jedničku. Ale co ti, kteří jsou slabší a na jedničku nedosáhnou. Pak jsou pro ně známky naprosto demotivující. Já osobně si myslím, že nejideálnější je kombinace známek a slovního hodnocení. Moje mamka je učitelka a už deset let používá slovní hodnocení. Pro první třídu pouze slovní hodnocení a dále jej kombinuje se známkami. Můžu říct, že "její" děti a rodiče jsou s tímto systémem nadmíru spokojeni. Je fakt, že hodnocení je pro učitele časově velmi náročné. Hlavně když ho chce napsat tak, aby o dítěti řeklo co nejvíc. Určitě má obsahovat jak klady, tak zápory. Ale ve výsledku, když se to povede, je to opravdu ideální. Například u mamči je nejlepším výsledkem a odměnou za tu všechnu "dřinu" to, když jí z páté třídy odchází do dalšího studia třída plná sebevědomých dětí, které umí kreativně řešit problémy, umí přijmout jak pochvalu, tak kritiku a v neposlední řadě dokáží pomoci a rádi pomůžou druhému. Ale to není pouze o slovním hodnocení. Myslím, že by se hodně učitelů mělo naučit, jak učit. I když v dnešní době už je velké množství učitelů a učitelek, do jejichž tříd se těší nejen prvňáci, ale i páťáci. A jsem fakt pyšná, že mamča je jednou z nich. Tak všem přeju příjemné školní léta vašich dětí. Nebojte se dojíždění za dobrou učitelkou.. vyplatí se to...
|
|
| mikule | 
|
(26.6.2010 21:03:15)
Moje nejstarší dcera chodí do školy, kde se hodnotí slovně a jsme spokojení. Víme přesně, co jí jde a v čem je potřeba přidat. Škola má jiný přístup k žákům a formě výuky. Žádné Honzík je lepší než ty atp. Pracují ve skupinách a každý člen skupiny je spoluzodpovědný za výsledek práce. Chodíme na konzultace, na kterých nám třídní učitelka vše zodpoví a probereme uplynulé čtvrtletí. Neměnila bych.
|
|
|
. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)