je to složitější
To, že děti známky chtěji podle mě argument není. Chtějí je, protože je to stále obvylé. Nakonec protože znánky ve škole nejsou to nejdůležitější, není nejpodstatnější ani to zda se děti známkují či jsou hodnoceny slovně. Motivovat i demotivovat jde se známkami i bez známek.
Typický příklad k zamyšlení: Pro syna mám na PC program na výuku Čj. Když měl 85% úspěšnost, považoval to dobrý výsledek a argumentoval že v Americe je 85% dobré (viděl nějaký film nebo seriál). Jenže měl tam 5 hrubek, což je v našich školách zpravidla za 5 (to neplatí u všech prací, všechny jsem ani viděla, ale za nás to tak bylo).
Přečtěte si moje přísppěvky, kolik tam najdete chyb, a to mám maturitu z Čj za 1 a VŠ. V mém případě jsou to většinou překlepy a chyby z nepozornosti(jen u čárek už si občas nejsem jisté), někdy mi díky doplňování a úpravám textu ujede i větná stavba. Jistě, internrtová komunikace je už taková. Ale podívejte se na celkovou úroveň psaného projevu. Ani poměrně přísné známkování pravopisu nevedlo k tomu, že bychom psali dobře česky. A tak bych mohla projít všechny předměty. V tom je problém, děti by se měly ve škole naučit ZÁKLADNÍ věci a jestli je k tomu budou motivovat známky není podstatné.
Co mi řekne známka? Ze slovního hodnocení můžu poznat silé a slabší stránky dítěte. A možná by opravdu bylo zajímavější než známka vědět, že moje dítě má v testu x% správně, dokonalé by bylo i vědět průměrný výsledek byl y% nejlepší výsledek n%, nejhorší výsledek m%. Median a modus by se hodil taky, ale to už byxh chtěla moc
.
Odpovědět