Re: opačná zkušenost

Ahoj Martino,
přečetla jsem si, co jsi napsala o svojí tchýni a chtěla bych Ti říct tohle: Máš spokojené manželství a plánujete miminko (je to tak?). Máš rodiče, kteří po všech peripetiích zase drží při sobě a trávíte spolu krásné chvíle jako velká rodina (je to tak?) Měla jsi spokojené dětství a maminku i tatínka miluješ (je to tak?) Tvůj muž je báječný člověk, na kterého se můžeš spolehnout a kterému můžeš věřit. Vyrůstal v prostředí, nad kterým by oko jediné normální mámy nezůstalo suché (je to tak?). Martino, myslím si, že jeho maminka (tvoje tchýně) žila několik dlouhých (20, 25?) let v neustálém stresu, vůči kterému už si vypěstovala jakousi rezistenci. Nedokázala od svého muže definitivně odejít a raději si toho tyrana znovu vzala. Víš, ten fakt, že šla znovu do toho pekla, svědčí o tom, že jí do značné míry chybí jakási nezávislost či duchovní svoboda nebo jak to nazvat. Zkrátka podle toho, co píšeš je to asi člověk dosti jednoduchý a slabý. Což ovšem samozřejmě nemusí znamenat zlý a sobecký. Ať už je jakákoliv (to víš Ty líp než já), nedá se nic dělat, prošla věcmi, které se na ní musely podepsat. Nechci ji omlouvat, ale myslím si, že předem řešíš věci, které zatím nejsou aktuální (kočárek - kabát, zájem o vnoučata...). Já mám tu kliku, že moje tchýně bydlí skoro 300 km od nás. Ne že bychom spolu nevycházely, ale naše kontakty se odehrávají pouze se zdvořilými úsměvy. Když se nám narodila dcera, viděla ji poprvé ve čtyřech měsících. Přijela (3,5 hodiny autobusem), pobyla 2 hodiny u nás a poté absolvovala tutéž cestu zpátky. Samozřejmě jsme ji přemlouvali, aby zůstala aspoň do druhého dne, ale na druhou stranu, po příjezdu k nám si ani neumyla ruce... (snad aby u nás proboha neznečistila ručník!). Prožila něco trochu podobného jako Tvoje tchýně a je ten typ, co gruntuje dvakrát do týdne, stejně jako si dvakrát do týdne vyčistí zuby... Mluví jen o penězích. Ať začnu hovor na jakékoliv téma, skončí u peněz (kterých tedy opravdu nemá nazbyt). Kolikrát mě nenechá domluvit a skočí mi do řeči s něčím úplně jiným, než o čem jsem mluvila. Přiznám se, že moc ráda ji opravdu nemám, ale na druhou stranu se snažím respektovat, že je to maminka mého muže. Kdyby se ona byla včas rozvedla, nenarodil by se manželův mladší bratr, který se jenom fláká, chodí do hospody a už taky ví, co je to kriminál... Čili myslím si, že Tvoje a moje tchýně by si vpodstatě mohly podat ruce. Píšu ten román hlavně proto, aby sis uvědomila, že všechno se holt v životě nepovede. Tvoji rodiče budou mít jednou vnoučátka - Tvoje děti - a budou báječným dědečkem a skvělou babičkou. Buď ráda aspoň za to a zkus svojí tchýni aspoň trošku odpusit, jaká je, povznést se nad to a věřit, že svoje děti před ní nebudeš muset schovávat. Některé děti nemají prarodiče vůbec a to je snad ještě horší. Neboj se, ono se to nějak vyvrbí a když Ti její chování půjde vyloženě proti srsti, však se ozveš. Držím Ti palce.