Re: opačná zkušenost

Jarko, díky za reakci. Ptáš se jak je to u nás. Nechce se mi jít do podrobností, nejspíš bych svoji tchýni vybarvila dost černě a sebe bych přitom litovala...
Celý problém je asi v tom, že moje maminka je 600 km daleko a po svatbě jsem si myslela, že tchýně mi ji alespoň částečně nahradí (myslím tím vzájemné návštěvy, rozmazlování vnoučat, oboustranná výpomoc...)Zprvu jsme se normálně navštěvovali...a přitom jsem si libovala, že se nám tychýně neplete do života. Nevyjadřovala se k ničemu, co se nás týkalo. Až po narození syna, který nám po sedmi dnech zemřel mi došlo, že se v ní odehrávají věci, o kterých nemáme tušení. Za rok se nám narodila dcera. A jak se tchýně nepletla do ničeho předtím, tak teď teprve ne. T.j. že jedinou vnučku neviděla třeba tři měsíce, a když o tom s někým mluvila tak se smála.
Tak jsem se rozepsala. Nemá cenu to dál rozvádět, akorát něco k situaci která je aktuální. Moje tchýně asi není zlá, ale dobrá babička to také není. A to mně moc mrzí. Kvůli mně - občas bych nějakou pomoc uvítala (dálkově studuji na VŠ), kvůli mému muži, kterého to také trápí (možná víc než mně) a kvůli své dceři (prarodiče jsou podle mne v něčem nenahraditelní.
Kdybych měla odpovědět na otázku, jestli je to k něčemu dobré, tak bych řekla, že jsme se s manželem naučili více spoléhat jeden na druhého a vzájemně si pomáhat.
Ale bude to chtít asi mnohem více času abych se s tím nějak vyrovnala.
Máte-li k tomu někdo co říci, ozvěte se.