Re: opačná zkušenost

Ahoj Katerino,
mas naprostou pravdu. Ja mam asi stesti na svoji vlastni rodinu a je pravda ze je velka a ackoliv jsem stastna ze zijime sami a nemusime bydlet ani s jednemi z rodicu, presto fakt miluji kdyz se cela ta velka familie sejde.
No ja se ted fakt snazim zapomenout vsechny urazky a prikori ktera mi tchyne za tu dobu 2,5 leteho chozeni udelala a co vyvrcholilo na nasi svatbe a chovat se tolerantne a neutralne. (Od svatby se navstevam se souhlasem a vedomim manzela je-li to mozne vyhybam). Ale nekdy fakt uz nevydrzim a pak se tady vyfnukam a strasne mi pomaha kdyz mi napisete abych se hodila do klidu a zas to tak nedramatizovala. Manzelovi samozrejme matku nekritizuji a moje mama tchyni za to jak se ke mne na svatbe (i pred tim) chovala fakt nesnasi. Obcas si ji vyleji srdce jenze citim, ze tim ji mama nesnasi jeste vic a to je fakt zbytecny, takze radsi uz neprilivam.
Ja proste jen vydim jak to mrzi meho muze ktery svou mamu nade vse miluje a ona vubec nejevi zajem napr. o jeho starosti a bolesti. Vzdy mluvi o sobe. Snazim se ji brat jako cloveka ktery proste je matkou meho muze, ale priznam se nekdy je tezke se pri jejich slaboduchych nazorech nevytocit. Proste nechapu jak clovek ktery v zivote prozil tolik ma nejvetsi starost o to jestli tahle halenka jde k tamtem botuma to ho bavi resit 2,5 hodiny a nestaci se pri tom ani zeptat syna co on a jak se mu dari a pokud sam zacne tak ho prerusi a je videt naprosty nezajem. No asi je to urcita obrana na vse co zazila. Ale vazne pri tech navstevach trpim a ze srandy zacinam uvazovat o walkmanu.
Ale nad tohle vsechno se povznest dokazu vic me mrzi to rozestvavani sourozencu. Ta starsi sestra manzela je v pohode ta si to v hlave srovna a jeji manzel nerozumi a ona mu tyhle reci ani nepreklada, ale manzeluv mladsi bratr s manzelkou bohuzel zas tak jasno nemaji a oni opravdu nepokryte zavidi a soutezi ackoliv vlastne nemaji soupere, protoze neni kdo by se zapojil do jejich stihaci hry.
No zase pisu roman. Proste me asi i mrzi a stale jsem si na to za ty roky nezvykla, ze jsem si myslela naivne ze tchyne pokud uvidi stesti sveho ditete mu bude prat a bude se snazit tomu stesti prispet laskou kterou do rodiny muze vnest. No to u nas nefunguje a ze to neni mnou vim proto, ze i ta druha snacha ma stejne problemy jako ja.
No proste snazim se snazit, ale bohuzel na ni nedokazu myslet s laskou a vzhledem k tomu, ze planujeme miminko a ja mu nechci vytvorit predsudek k babicce se vazne bojim jestli se dokazu ubranit a najdu v sobe tolik tolerance. Ono se to treba vyresi a babicka nebude mit takovy zajem, ale ja uz ted vim, ze ji rada pujcim prazdny kocarek aby ji ladil ke kabatu, ale svoje dite ji jako doplnek poskytovat nebudu. Obrovsky se tesim na vsechno co budeme s nasim brouckem delat jak mu budueme predavat to nejlepsi z toho co vime a zname a budeme se snazit rozvijet jeho city, vnimani a postrehy. Rozhodne neplanuji byt matkou ktera se bude snazit dite sedrit jen aby bylo panem doktorem to ne, ale chci mu poskytnout co nejvetsi prehled a rozhled a rozmanitost informaci aby bylo schopne se v zivote orientovat a rozhodovat a melo vzdy dost znalosti a infomaci. Nedokazu to popsat, ale citim co mu chci do zivota dat a to je zazemi kam se muze vzdy s duverou obratit, lasku ktera bude jistotou a nebude v ni podminek a vzdelani a moznosti k praci na sobe tak aby to mohl byt clovek ktery bude schopen milovat, zit a pracovat a i si zivot uzivat. A vim, ze prarodice v tom hraji taky svou roli. Jenze ja se fakt bojim abych se ubranila tomu vyrizovani uctu pres sve deti. Doufam, ze budu mit dost rozumu abych vsechny tyhle myslenky potlacila hned na zacatku.
Preji krasny den
Martina