Příspěvek
Ahoj všichni,
chtěla bych se taky zapojit do vaší diskuze a poprosit o radu, jestli s tím má někdo zkušenosti.
Já jsem sice svobodná a bezdětná, ale chodíme spolu s přítelem 4 roky. A přítel studuje vysokou školu v jiném městě, takže přes probíhající semestry se vidíme jenom o víkendu. A asi třetím rokem je trávíme celé spolu tzn. že jednu noc spíme u nich a jednu u nás doma. Taky už mi delší dobu vadí takovéty "maličkosti", o kterých se tu píše a vím, že to záleží jenom na domluvě a na stanovení hranic. Jeho maminka je moc hodná, ale poslední dobou už se radši vidím ve svym a nemůžu se toho dočkat. Sice jsou to jenom víkendy (o různých prázdninách častěji), ale prostě mi to taky vadí. Ale poraďte mi, jak se zachovat: Jeho máma se nás třeba ptá, co chceme na oběd, jestli v nedělu přijdeme a na kolik má nachystat večeři a podobné otázky a já jenom čekám, co odpoví přítel a nic na to neodpovidám. Protože je mi to blby, řikat co chci na oběd, když jsem tam jenom na návštěvě a můžu byt ráda, že tam můžu přespat.
(Jsem vychovávaná hodně skromně - třeba doteď si sama od nich z ledničky např. na pití nic nevezmu - je mi to blby) A protože přítel je zas trošku maminčin mazánek (což se jít teď nevyplácí), tak odpovídá "flegmošsky" a řiká otráveně nevím, jestli mi rozumíte a mě je to blby, řikat co nám má vařit apod. A taky když u nich nastane nějakej větší rodinnej problém, tak nevím, jestli na to můžu řikat svůj názor a reagovat, jestli mám na to právo, když jsem vlastně cizí a ještě nejsem spolu vdaní. I když zase spolu chodíme dlouho a všichni mě berou za "jejich". Tak nevím, jestli se můžu nějak projevovat nebo jenom tiše sedět. Ona totiž asi právě čeká, že něco řeknu a já nic, přítel ten ju odbude nebo taky moc toho neřiká a ona je pak otrávená a řekně ať si trhnem nohou. Ono se to nedá moc tady všechno popisovat, protože je toho hodně. Možná to vypadá, že jsme nějaky "mouchy snězte si mě", ale popisuju ty "maličkosti". A co byste řekli na to, že jsem jednou slyšela svou mámu, jak řiká sousedce, že když tak tráví u nás přítel víkendy, takže to leze do peněz, kupovat jídlo navíc..... Je to už dlouho a trápí mě to doteď, ale jsem tak blbá, že jsem se ani pak nedokázala mami zeptat, jak to myslela a vyříkat si to.... A bojím se, že až budeme spolu žít a budeme si mět vyříkávat nějaky společny pravidla apod. tak že to nezvládnu a radši to budu trpět, nechám si to líbit a budu nešťastná. Ja to totiž neumí, takhle někomu něco rázně říct.
Takže jsem svoj trošičku popsala, doufám, že srozumitelně.
Mějte se hezky a děkuju za případnou odpověď.
Monika
Odpovědět