Re: Monika
Tcháne,
téměř ve všem s Tebou souhlasím včetně Vaší výchovy dětí. Ovšem nedovedu si představit dlouholeté soužití bez zamračení, zvýšení hlasu a jediné hádky. Měla jsem to štěstí že jsem mohla pozorovat manželství mého pradědy a prababičky. Děda byl vyjímečný kliďas rozkrájel by se pro ostatní a to i mimo rodinu. Přesto jsem byla svědkem toho kdy na něj prababička zvýšila hlas a měli hlasitější výměnu názorů a to jim bylo již přes 80let. Kolikrát spolu nemluvili i když krátce ale přesto i v jejich manželství byla tzv.tichá domácnost .... byli to báječní lidé a jejich manželství vydrželo až do jejich smrti. V podstatě pohádku společného soužití Tvého popisu čítávám opravdu jen v té červené knihovně:-))v reálu jsem jí nikdy neměla příležitost vidět.
Nedokážu si představit že dva lidi muž a žena kteří mají už z pozice pohlaví různý způsob myšlení se za celý život nedostanou do situace kdy řeší problém na který mají oba různý názor ve způsobu jeho řešení a nezvýší na sebe hlas nebo se na sebe nezamračí. Každé soužití je těžké a vyžaduje čas k poznání toho druhého jeho reakcí jeho způsobu myšlení jen tak může člověk dospět k harmonii jakou nám tu popisuješ a proto mi připadá téměř nereálné že právě v tomto období vzájemného poznávání budou oba natolik disciplinovaní a teoreticky připravení že při sebevětším konfliktu se na sebe nezamračí a nezvýší hlas natož aby proběhla hádka:-))nebo trochu hlasitější výměna názorů. No pokud tomu tak opravdu bylo tak jste byli dětmi štěstěny:-))
Odpovědět