Re: Příspěvek

Ahoj Moniko,
já jen k té ledničce / jinak mé předchůdkyně mají úplnou pravdu v tom, že je třeba mluvit, mluvit, a pozorovat toho druhého, co on na to. /Myslím, že pokud nechceš do domácnosti budoucí tchýně zapadnout jako další dcera už teď, je úplně v pořádku, pokud jim sama nelezeš např. do ledničky. Na druhou stranu by určitě nechtěli, abys po nich požadovala, aby ti v pravidelných intervalech nabízeli něco k pití ... Já sama mám ráda návštěvy / a ty u nich jsi na návštěvě,a to vítané návštěvě / které si dokážou mile a bez upejpání říci o něco k pití, toaletní papír, pokud došel...atd..
Mám z takových návštěvníků lepší pocit ,než z těch, kteří sedí, usmívají se,a co jim nevnutíš doslova do klína, si nevezmou. A pak se za zády dozvíš, že po městě rozhlašují, jakou měli u nás žízeň po kávě ..
Já se vdávala za o osm let staršího muže , který má rodiče z malinké vsi. Jsem člověk ochotný, rychlý a zvyklý na práci, mám vztah k zemědělství,a tak mi nebylo zatěžko ještě za svobodna při návštěvách makat a neodmlouvat. Byla jsem za nejmladší dceru v jejich rodině a dělala jsem bez protestů přesně to, co se po mě žádalo.I když jsem už tenkrát v duchu měla výhrady k organizaci kuchyně, k jídlům , co se vaří, mlčky jsem přistoupila na hru : " Maminko, počkejte, já to udělám za Vás. " No, pak se nám narodily děti, a já najednou začala mít na spoustu věcí jiný náhled. Na frekvenci návštěv , bylo mi čím dál víc zatěžko sbalit každý týden celou domácnost a odjet k babičce ,skladbu jídel pro děti, dobu, kdy mají jít spát, co budou dělat......A najednou jsem stála proti zaběhanému zvyku, že já jsem ta nejmladší a budu tedy poslouchat.Můj názor byl nebrán do úvahy. Tchýně i tchán jsou hodní lidé, ale po dvanácti letech manželství je těžce a bolestně učím, že pokud něco po mě chtějí udělat, mohou mi to říci a ne se cítit dotčení, že jsem tu práci neviděla, nebo jí nevzala babičce z ruky .Učím je se střídavým výsledkem , že pokud řeknu " maminko, já to nádobí umeju, jděte se natáhnout " / je po operaci kyčle /a pak rychle odběhnu na záchod , opravdu to nádobí jsem připravená umýt, ale pokud ona o berlích dopajdá ke dřezu a začne mýt, už jí nervu hadr z ruky / hra na " počkejte, maminko, já to udělám / ale klidně jdu dělat něco jinýho , třeba oblékám děti , aby mohli ven, nebo je koupu .Podle mě nádobí deset minut klidně počká.A ještě se nestalo, že bych to nádobí neumyla. Podle tchýně není po obědě nic důležitějšího než nádobí , teď hned. A je to problém nejen s nádobím. Jak mě řekne / je třeba vyluxovat , a nejdu HNED, vstane a jde třeba luxovat . A pak já mám na vybranou. Buď dělám, že to nevidím, a nebo jdu a taháme se o hadici . FAKT !... Snažím se ze všech sil vysvětlit pak tchánovi ,který přijde a Heleno, proč tý mámě nepomůžeš s tím nádobím...., že jsem jí to říkala, ale je dospělá, slyšela mě ,ale nebudu už hrát její hry a přetahovat se o hadr na nádobí.Tím chi jen říct, že při vstupu do rodiny jsem byla příliš mladá /18 / a příliš ochotná přizpůsobit se daným zvyklostem / maminka je generál, a jak ona chce tak bude /.A dnes se těžko vracím k tomu, co je přirozené pro MĚ , a co jsem v sobě jen léta dusila. Neboj se říct svůj názor dnes, mile a s úsměvem sděluj okolí , jak ty to vidíš, jak tobě se to jeví. Jeden fígl. : Naučila jsem se místo " ty nemáš pravdu -- říkat " to si nemyslím " . Úspěch obrovský. Pokud si totiž něco ty nemyslíš, těžko s tím někdo něco zmůže. Může tvůj postoj jen zpochybňovat , vyvracet, ale to je tak všechno.Držím palce, Můžeš to s tím obědem třeba nastrčit tak, že se tvůj partner nechal slyšet , že tohle jídlo umí budou tchýně moc dobré, tak že bys ho ráda ochutnala. Mimochodem, já jsem říkala při podobných příležitostech navíc větu , " já vám s tím samozřejmě pomůžu " amá tchýně - maminka - generál mě tímto způsobem naučila docela slušně vařit . Jen cena je asi vysoká. Dnes už vařím já , a tchýně se na tom svém gauči cítí odstrčená, protože už umím osolit vodu na knedlíky a nechodím za ní, jestli je to těsto dost propracované....A ona to snáší velice špatně . Tak hodně kuráže, a do toho!