Re: Příspěvek

Ahoj Mončo,


nic si z toho nedělej. Já jsem taky asi tak nějak podobně vychovaná jako ty. Taky mi dělá problém něco někomu vytknout, nebo mít jiný názor. (teda jak u kterých lidí). Trošku ti přiblížím můj osud co se týče tchýně.
Vdala jsem se před 3-mi lety. Přišla jsem do jiného kraje a to je konec. Všichni zde jsou jakoby bez srdce. Pořád jen já, já, já. S manželem (je o 11 let starší) máme šikovnou holčinu. Teď ji jsou 2,5 roku.
Když jsem byla thotná bydleli jsme s manželovou mámou v málém městečku v baráku. Barák byl tchýně a manžela. To co jsem prožívala v těhotenství bylo šílený. Za nedlouho po nastěhovámí se začala tchýně měnit. Byla z ní labilní osoba a to dost hodně. Např. obědvali jsme a ona z ničeho nic se rozbrečela a šla k sobě do pokoje. Neustále mi připadalo že si hledá záměr jak vyvolat problém konflikt. Třeba jak se poští 20 let stará pračka mi laskavě ukázala až po půl roce. Já jsem třeba ráno spala do 7,30 hod, manžel už byl v práci a tchýně nám vyprala 3 pračky prádla a už se to sušilo na zahradě. No to byly nervy. Pak uř to došlo tak daleko že vyhrožovala že skočí pod vlak a tak jsme trnuli jakmile se setmělo kde je. Já jsem se tedy v manželově nepřítomnosti radši vždy někam zdekovala. A jednou mi manžel vyčetl že doma nic nedělám. Tos měla vidět ten kravál jaký jsem udělala. Sbalila jsem se a že jdu pryč. Šla jsem ke své sestřenici. On pak dostal rozum a hledal mne a prosil ať se vrátím. Tu noc jsem zpět do byráku nechtěla a tak že půjdem do hotelu on že to zajede říct své matce. Jenže ta opět že bude chodit venku dokud se nevrátím. Tak jsme se vrátili, ale ona hned druhý den mazala ke cvokaři - to byla má podmínka. Pak byl chvíly klídek a pak opět, že jsem ji uhranula syna, že chci ten barák atd.... No na mašli.
Po narození dcery opět chvilka klidu a po té zase že jsem ji zakázala mluvit na malou apodobné nesmylsly tahala. Ráda si vymýšlela. Pak se odstěhovala do penzionu (prý já jsem ji s manželem vyštvala) My jsme barák prodali a musím říct že čas to vše jakoby zakryl a je klid. Teda občas ještě něco je, ale vzhledem k tomu, že spolu nebydlíme tak se člověk seber a odjede a hodí vše za hlavu. Musím ještě podotkonou, že když mi vykládala ty nesmysly že jsem ji zakázala s malou mluvit (měla 3 měsíce) tak to už jsem nevydržela a hrozně jsme se zhádaly. Ale teď si už nedovolí a asi ví proč. Malou zbožňuje a kdyby byť jednou mi malá přišla od babičky s nějakými nesmysly tak by měla babi útrum.
A rada pro tebe. S tchýni pod jednou střechou - více nikdy!!!
Hezky každý zvlášť.

Tak Mončo drž se a nedej se. Ona tě nesní a ty se musíš prosadit jako samostatný člověk. Červenáš se? Já hrozně a taky nemám někdy jinou možnost.



Barča