9.2.2005 9:14:03 Dáša, 1
Jsem v pasti? Jak to zvládnout?
Když jsem pročítala tyhle mejlíky, doufala jsem, že snad najdu radu jak dál.Rozepisovat se o tom , co mi kdy tchýně "v dobrém" řekla nebudu, něco podobného tu vlastně již nekolikrát zaznělo.Dokud jsem byli bezdětní, vídali jsme tchýni málo a její poznámky uspěšně odrážel manžel a já mu za to byla vděčná. Nyní máme roční holčičku a já skončím asi na psychiatrii.
Její navštěvy každý týden mě ubíjejí. Manžel zaleze k počítači a všechno jde na mou hlavu.Jelikož sama prohlásila, že chodí za náma holkama, manžel se těchto schůzek nezůčastňuje. Ikdyž jsem ho o to prosila.Oni spolu nemají nějak vřelé vztahy a tak za naší rodinu komunikuji s tchýní já. Vždy slušně a tak aby byl klid.A to byla asi chyba.
Se vším , co mě trápí jsem se svěřila manželovi a dal mi za pravdu, ale když jsem slušně navrhla, že po roce si budu určovat frekvenci jejích návštěv sama,protože jsem z toho ve stresu ,prohlásil, že ji vlastně chci omezit přístup a že by se musel do toho vložit.Už jsem tak zdeptaná, že nevím, jak přítomnost tchýně zvládnout.
Svým způsobem má manžel pravdu. Nejraději bych jí dcerku nedávala, ale do takového extrému nehci jít. Mám, ale potřebu být neustále s dcerou a tchýní, když je u nás. To je můj druhý problém.Svými názory na výchovu mě tak vyděsila, že mám obavy, když je nechám samotné, že je bude okamžitě aplikovat. Říkám si, až bude dceři třeba 5,tak se ozve sama,že to takhle nechce, ale co do té doby?
Možná vám příjdu jako blázen,ale po 10 letech, co tchýni znám, si tak připadám.
Odpovědět