25.8.2005 12:11:43 Iva
O tchýni
Nepsala jsem o svém problému s tchýní. Je mi trošku líto, že jsem se v ní zklamala. Možná se i obávám toho aby syn neměl nějaké negativní vlastnosti po ní. Ale to se asi jen utěšuji, jasně že je má, vždyť geny zabojují vždycky. Jezdili jsme k tchánovcům asi tři roky. Tchýně je dokonalá matka, hospodyně atd., nemusím popisovat, každý určitě zná "dokonalého" člověka. Uvařit v její kuchyni, to prostě nešlo, protože omlátím nádobí, špatně ho umyji, umažu všechno na co sáhnu. Takže jsem to vzdala. Po čase, když chtěla synovi něco vyčíst, použila to, že jí v ničem nepomůžem ani s vařením - šok. Moje role byla umýt nádobí, po obědě jsem měla dovoleno udělat kafe. Za čas opět problém, synovi vyčetla, že si v pokojíčku neuklízí, ani nevypereme cíchy. Když jsem je stáhla a vzala do Prahy vyprat, rvala mi je na schodech z ruky, jako ona to nikdo nevypere. Se svým synem 36, manželem 60, jedná jako by jim bylo 5 let anebo byli dementní. Viz sedneme si večer a chceme si povídat, přítel, já tchán a ona. Začne výslech: "Zavřel jsi garáž, zaml jsi ji, na kolik západů, zavřel jsi okna" ........ Popřípadě začne: "Sousedka povídala, že to pokládáte špatně tu střechu" apod. Člověk si připadá jak blázen, nevím jak reagovat, tohle je pro mě chování, které neznám, kdyby to byl cizí člověk, odejdu, ale je to partnerova matka. Je to těžké. Myslela jsem si, že Stáňa bude vědět radu, když si uměla poradit se svou rodinou. Chci se cítit v pohodě, ale nechci dělat osla, jako si to udělala z manžela a syna. Co jediné na ní zabírá je její dcera, která jí vynadá (no seřve, to je výstižnější) a je na chvíli klid. Ale to já dělat nechci ani nebudu. Kdo poradí????
Mimochodem vyhybat se jí nejde, domek je malý, jezdit tam musíme, protože přítelův syn bydlí za rohem a jednou za 14 dní máme společný víkend. Má rád dědu a přírodu, takže by to odnesl on, pokud bychom ho vozili do Prahy, kde se necítí dobře. Je tu u mne, takže v podstatě v cizím. Složitá situace, bude si někdo vědět rady?
Odpovědět