Re: Příspěvek
Čau Mončo,
no já neříkám, že jsem úplně "za vodou", abych se tady nedávala jako zářnej příklad, ale třeba si uvědomuju, že jsem se někdy musela trochu přinutit někomu něco delšího vyprávět, když ve mně všechno volalo po odpovědi nejlépe jednou větou. Ono to tak nějak funguje, že když se dřív "otevřeš", mluvíš o tom, co se ti líbí, co chceš nebo co plánuješ, jak se cítíš..., tak ta vzájemná komunikace je lepší, protože někdo třeba nečeká, až se osmělíš, ale myslí si, že o něj nemáš zájem. Bylo to tak i když jsem nastoupila do nové práce (prvni :-)), to jsem měla nakonec pocit, že jsem to já, kdo je komunikativnější, než kolegyně u vedlejšího stolu, ale za chvíli už jsme si mohly úplně uvolněně povídat. Někomu to určitě přijde, že píšu o naprostých samozřejmostech, protože se hned dokáže bavit s každým jakoby se znali odjakživa, ale pro takovou osobu jako jsem já, která se víc projevuje až v důvěrnějším prostředí, to je docela práce.
DOvedu si představit, že cos popsala, není ve skutečnosti tak vážný, taky se mi to několikrát stalo. On si do toho každej vkládá spíš svoje představy a když se tady něco popíše jako problém, hned vypadá jako OBROVSKEJ problém.:-)
Měj se pěkně, snad ti to k něčemu bude, ale taky se s tím potýkám jak můžu.
ahoj Iva.
Odpovědět