| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Příspěvek

 Celkem 189 názorů.
 Monika, bezdětná 
  • 

Příspěvek 

(1.12.2000 11:20:27)
Ahoj všichni,
chtěla bych se taky zapojit do vaší diskuze a poprosit o radu, jestli s tím má někdo zkušenosti.
Já jsem sice svobodná a bezdětná, ale chodíme spolu s přítelem 4 roky. A přítel studuje vysokou školu v jiném městě, takže přes probíhající semestry se vidíme jenom o víkendu. A asi třetím rokem je trávíme celé spolu tzn. že jednu noc spíme u nich a jednu u nás doma. Taky už mi delší dobu vadí takovéty "maličkosti", o kterých se tu píše a vím, že to záleží jenom na domluvě a na stanovení hranic. Jeho maminka je moc hodná, ale poslední dobou už se radši vidím ve svym a nemůžu se toho dočkat. Sice jsou to jenom víkendy (o různých prázdninách častěji), ale prostě mi to taky vadí. Ale poraďte mi, jak se zachovat: Jeho máma se nás třeba ptá, co chceme na oběd, jestli v nedělu přijdeme a na kolik má nachystat večeři a podobné otázky a já jenom čekám, co odpoví přítel a nic na to neodpovidám. Protože je mi to blby, řikat co chci na oběd, když jsem tam jenom na návštěvě a můžu byt ráda, že tam můžu přespat.
(Jsem vychovávaná hodně skromně - třeba doteď si sama od nich z ledničky např. na pití nic nevezmu - je mi to blby) A protože přítel je zas trošku maminčin mazánek (což se jít teď nevyplácí), tak odpovídá "flegmošsky" a řiká otráveně nevím, jestli mi rozumíte a mě je to blby, řikat co nám má vařit apod. A taky když u nich nastane nějakej větší rodinnej problém, tak nevím, jestli na to můžu řikat svůj názor a reagovat, jestli mám na to právo, když jsem vlastně cizí a ještě nejsem spolu vdaní. I když zase spolu chodíme dlouho a všichni mě berou za "jejich". Tak nevím, jestli se můžu nějak projevovat nebo jenom tiše sedět. Ona totiž asi právě čeká, že něco řeknu a já nic, přítel ten ju odbude nebo taky moc toho neřiká a ona je pak otrávená a řekně ať si trhnem nohou. Ono se to nedá moc tady všechno popisovat, protože je toho hodně. Možná to vypadá, že jsme nějaky "mouchy snězte si mě", ale popisuju ty "maličkosti". A co byste řekli na to, že jsem jednou slyšela svou mámu, jak řiká sousedce, že když tak tráví u nás přítel víkendy, takže to leze do peněz, kupovat jídlo navíc..... Je to už dlouho a trápí mě to doteď, ale jsem tak blbá, že jsem se ani pak nedokázala mami zeptat, jak to myslela a vyříkat si to.... A bojím se, že až budeme spolu žít a budeme si mět vyříkávat nějaky společny pravidla apod. tak že to nezvládnu a radši to budu trpět, nechám si to líbit a budu nešťastná. Ja to totiž neumí, takhle někomu něco rázně říct.
Takže jsem svoj trošičku popsala, doufám, že srozumitelně.
Mějte se hezky a děkuju za případnou odpověď.
Monika
 Jana, bezdětná 
  • 

Re: Příspěvek 

(1.12.2000 15:27:31)
Ženská, probuď se. Utíkáš před problémy a to by se ti v budoucnosti mohlo nevyplatit. On ten papír (oddávající) zas toho tolik nezmění. Aby ses pak nedivila, že až budeš mít vlastní, samostatný názor, že tvůj přítel/manžel z přinejmenším překvapen a nedej bože nepříjemně. Žiješ sama za sebe a ne jen jako někdo "přítelem". A pokud máš názor na nějakou situaci nebo přání, tak se vyjádři. Samozřejmě tak, abys neurazila lidi, ale pokud budeš neustále uhýbat, kdy myslíš, že se to změní, že se všemu postavíš čelem? Nejsi pštros, abys strkala před problémy hlavu do písku. A mimochodem, tvoje mamka má pravdu. Souhlasím s tím, že vaše společné návštěvy ji musí něco stát. Zkus se nad tím zamyslet. Já žiju od mých rodičů 130 km. Když je jedeme na víkend navštívit spolu s mým přítelem, vždycky jim přispěju na jídlo. Jsou totiž v důchodu, tak by mě hanba fackovala, aby nás živili, když sami mají málo. Měj se a trochu odvahy do života!
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Příspěvek 

(14.4.2004 12:33:13)
No, ja se svoji mamou taky mluvim o tom, jestli jí vadí, když přijedeme na víkend, ale zase na druhou stranu mamka má ještě pořád vůči mě vyživovací povinnost, jelikož jsem studentka (na výdaje mi nepřispívá, ty se snažím hradit si sama ze sirotčího důchodu a příspěvku na dítě), a vzhledem k tomu, že jsem "ekonomicky soběstačná" zhruba od 17 let (byla jsem na stipendiu ve Francii a ještě jsem za ty peníze rodinu stačila pozvat), myslím si, že se to jakž takž vyrovná. Samozřejmě že nechci mamku zneužívat, ale já zase jím u přítelových rodičů, atp. Myslím, že záleží na domluvě.
 Dana, dvojčata, kluci 
  • 

Re: Příspěvek 

(1.12.2000 20:34:06)
Ahoj Moniko, jednu velice zdravou zásadu jsem si odnesla z prvního neúspěšného pokusu o spokojené manželství. Mluvit o tom, co mne trápí, o tom, jak se cítí můj partner, o tom, co mi nevyhovuje. Prostě normální komunikace. Je strašně důležitá. Takže - promluv si s přítelem, se svojí maminkou, klidně i s jeho matkou, protože máte-li spolu opravdu vážné úmysly, jednou to bude Vaše společná rodina a to znamená, že se mimo jiné také budete jeden na druhého (i na ty další lidi) spoléhat v případě, že bude nějaký problém. Všechno to, co popisuješ se dá říct úplně klidnou, slušnou formou, která neublíží a budete mít všichni jasno. S Janou souhlasím hlavně v jedné věci - leze to do peněz a opravdu hodně - představ si, že budete žít sami dva (třeba i 4, ale budete mít malé děti), takže ten rodinný rozpočet bude předpokládat 3 dospělé lidi k jídlu (i na nákup drogerie) a najednou v podstatě každý víkend se tohle číslo změní na dvojnásobek. Malinko jsem se utkala s partnerovými dospělými dětmi, které s námi pravidelně jezdí na chalupu (3 + 2 partneři + partnerův tatínek) - najednou jsou ty počty někde jinde (navíc - musíš také pravidelně vařit) - občas si my dva dospěláci dáváme studenou večeři a děti s námi na chajdě trávily každý letní víkend. Takže když začaly považovat svou přítomnost tam při našem pobytu za samozřejmost, úplně v klidu jsem prohlásila, že protentokrát by se o jídlo mohl také postarat někdo jiný. A postaraly se - úplně v klidu a pohodě. Navíc byly holky nadšené jak moc nám chutnalo (ty nervy, abych někomu neublížila takovou věcí za to rozhodně nestály). Ono to vždycky nějak dopadne a možná, že se uleví i druhým stranám, když to v klidu rozeberete. Komunikaci zdar!!!
 Iva, 26 
  • 

Re: Příspěvek 

(3.12.2000 19:50:57)
Ahoj,
já jsem taková byla ze začátku taky, byla jsem vychovaná v tom, že nemám otravovat a nejlepší je, když se o mně neví, takže dodnes musím trochu bojovat s pocitem, že když na někoho promluvím, tak ho tím obtěžuju.
Ale myslím, že bys mohla zkusit trochu to změnit. Ono to taky může vypadat tak, že jsi nafoukaná. Já jsem taková ze začátku u manželových rodičů byla taky, ale chce to začít se chovat trochu uvolněněji, nakonec to po tobě chtějí, ne? Uvidíš, že i když se budeš muset zezačátku trochu přemáhat a nutit do hovoru nebo chovat jinak, než jsi zvyklá, nakonec to bude mnohem lepší a budeš se tam cítit víc jako doma.
Nemusíš jim svoje názory nutit, ale kdž vypadají, že by si tě rádi poslechli, tak si s nima povídej.

Musela jsem si zvyknout na to, že je normální, když něco chci. MOžná jsi na tom taky tak. uvědom si, že jsi plnohodnotnej člověk, kterej nikomu není na obtíž jenom pro to, že někde je. Aby tě měli jeho rodič rádi, musíš se jim taky přiblížit. Uvidíš, že to nakonec není tak hrozný a nepříjemný. Něco by jeho mamka stejně vařila, ne, tak vám chce udělat něco dobrýho a bude z toho mít radost.

Napiš, jestlis to zkusila, ale hlavně to zkus.
Na společný bydlení ve svým to zatím nevypada?
 Monika 
  • 

Re: Re: Příspěvek 

(6.12.2000 11:58:42)
Ahoj všichni,
asi jsem to špatně vyjádřila a ten můj příspěvek vyzněl jinak než to je ve skutečnosti. Nejsem zas takovej extrém, že by se o mě přítel musel starat a kde by mě postavil, tam by mě našel. A že bych se u přítelových rodičů nedokázala vůbec bavit, to néé. Jak jsem psala, popisovala jsem jen takovy ty "maličkosti", co se někdy stanou a nevím, co je správny. Protože kdybych chtěla napsat všechno, tak bych to tady zahltila:-)) Asi nejlíp to popsala ve své odpovědi Iva, prostě jsem vychovávaná tak, abych nikoho neotravovala, abych nic po nikom nechtela, abych se neprojevovala, apod..... Jsem v posledni dobe nekdy zmatena, ze se mi nekdy stane, ze nevim, co je spravny a jak se zachovat. S tim jidlem o vikendu - ja jsem mamce dávala peníze navíc (chodím do práce a normálně mamce měsíčně přispívám). A tak jsem se jí snažila dát peníze ještě k tomu navíc za ty víkendy, ale nechtěla je. Ale máte pravdu, že bych třeba mohla něco koupit sama navíc, protože peníze si mama nikdy nevezme. To je to, že se mi stává, že v té chvíli nevím, co udělat, ale když to pak vidím zpětně, tak to vím......
Ivu prosím, jestli by mi mohla napsat víc k tomu, jak se změnila, co jí pomáhalo apod. A s tím chováním u jeho rodičů to určitě zkusím:-))
Jo a ještě k té komunikaci, s přítelem se bavíme o všem možném a moc mi pomáhá, akorát že na takovy ty věci (např. to jídlo) má jinej názor, protože u nich to chodí jinak než u nás. Není to, že bych se mu bála cokoliv říct.
No nic, tak budu končit nebo se zas do toho zamotám.
Díky za odpovědi.
Mějte se.
Monika


 Iva, 26 
  • 

Re: Re: Re: Příspěvek 

(6.12.2000 19:30:05)
Čau Mončo,
no já neříkám, že jsem úplně "za vodou", abych se tady nedávala jako zářnej příklad, ale třeba si uvědomuju, že jsem se někdy musela trochu přinutit někomu něco delšího vyprávět, když ve mně všechno volalo po odpovědi nejlépe jednou větou. Ono to tak nějak funguje, že když se dřív "otevřeš", mluvíš o tom, co se ti líbí, co chceš nebo co plánuješ, jak se cítíš..., tak ta vzájemná komunikace je lepší, protože někdo třeba nečeká, až se osmělíš, ale myslí si, že o něj nemáš zájem. Bylo to tak i když jsem nastoupila do nové práce (prvni :-)), to jsem měla nakonec pocit, že jsem to já, kdo je komunikativnější, než kolegyně u vedlejšího stolu, ale za chvíli už jsme si mohly úplně uvolněně povídat. Někomu to určitě přijde, že píšu o naprostých samozřejmostech, protože se hned dokáže bavit s každým jakoby se znali odjakživa, ale pro takovou osobu jako jsem já, která se víc projevuje až v důvěrnějším prostředí, to je docela práce.

DOvedu si představit, že cos popsala, není ve skutečnosti tak vážný, taky se mi to několikrát stalo. On si do toho každej vkládá spíš svoje představy a když se tady něco popíše jako problém, hned vypadá jako OBROVSKEJ problém.:-)

Měj se pěkně, snad ti to k něčemu bude, ale taky se s tím potýkám jak můžu.
ahoj Iva.
 Paja 24 
  • 

Re: Re: Re: Re: Příspěvek 

(7.12.2000 9:41:29)
Ahojte holky,

no já žasnu. Jsem tu dnes nová a všechny příspěvky jsem si přečetla. Je až neuvěřitelné, že jsem se v několika situacích přímo viděla. Není každá rodina stejná, ale jsou situace, které se opakují a o k terých je moc dobře si popovídat, varovat se jich, a nebo být na ně připravené.
Moniko, ten tvůj vztah se hodně podobá tomu našemu, též chodím s přítelem 4 roky a plánujeme svatbu (ještě teda o ní žádná strana neví). No s tím jídlem to je fakt kapitola sama o sobě. Též to fungovalo, že snídaně, obědy večeře jsme trávili u nich v kuchyni s tím, že jsem chodila tchýni pomáhat s vařením (opbalit řízky, nastrouhat brambory, umýt nádobí...), ale pak jsem se dověděla od partnera, že v jedné hádce se svým otcem muvyčetl, že se nedokáže osamostatnit, že ho musí živit...tak mě to vzalo, že když jsem u nich i já (máme u nich v domě v provozu přízemí po babičce),t akže i kuchyň, snažím se snídani pro nás dva nachystat. Pouze obědy trávíme společně, ale stane se že mi tchýně i řekne abych uvařila, že bude třeba umývat na vánoce okna, tak jsem ráda, protože mám pocit, že jim to můžeme trošičku vrátit. Když jsme u mých rodičů, tak uvařím, nachystám...a přijde mi to samozřejmé. Ještě se mamka snaží nám nějaké jídlo dát se bou (vajíčka, sádlo, zavařeniny).
Ale je pravda jedna. Je potřeba se více otevřít a komunikovat a člověk si rodiče získá. Měla jsem krizi, zemřel mi blízský člověk a já jsem se uzavřela do sebe, tudíž jsem s nikým nekomunikovala, všem jsem se vyhýbala a asi po dvou měsících jsem měla pocit, že to jsou pro mě cizí lidé. Dokonce tcýně místo pozdravu ahoj, mě zdravila "dobrý den".

Určitě tu za váma občas nahlédnu, člověk se tu obohatí, holky držím nám všem palce ať to máme co nejjednodušší a ať je spokojenost na všech stranách. Zdraví Paja
 Jana* 
  • 

Re: Příspěvek 

(4.12.2000 12:54:52)
Milá Moniko,
asi hned v úvodu se připojím k ostatním názorům a řeknu, udělej s tím něco. Jsi přece samostatná bytost, tak to dej najevo. Stavíš sama sebe do pozice, v níž se ti nelíbí, tak to nedělej. Jsi si jistá, že tu puťku, která se nikdy nijak nevyjádří a neprojeví, považují rodiče za to nejlepší pro svého syna ? Nezlob se ne mě, ale z toho, jak jsi to popsala, na mě působíš, že se o tebe bude muset manžel starat (kam tě postaví, tam tě najde). Můžeš být skromná, to se nevylučuje. Jsem necelé 3 roky vdaná, manželovým rodičům vykám a nedovolím si vzít jen tak něco z lednice bez optání předem (což si dnes nedovolím ani u svých rodičů, už to není mé teritorium) a přesto si myslím, že se chovám slušně. Když se zeptají, co chceme uvařit, neodpoví-li manžel, odpovím já. Jeho táta dělá jídla, která mi vaří vyloženě na přání. Navíc je prostě rád, když vidí, že nám chutná. Do rodinných problémů, které se mě přímo netýkají, se jim samozřejmě nepletu, ale takových je opravdu minimum. Jde o věci, do nichž nemám právo mluvit (dědictví ...). Nevím tedy, co považuješ za větší rodinej problém. Navíc si uvědom, že když před tebou něco řeší, tak to dělají vědomě. My, když nechceme znát cizí názory na to, co řešíme, tak se o tom před nimi prostě nebavíme. Řeší-li to tedy před tebou, není pravděpodobně problém v tom, aby jsi se vyjádřila. Záleží to opravdu na situaci, vím.
Co se týká oplácení, tak za to, že nás mají manželovi či mí rodiče (nebo i babička) u sebe a starají se o nás, se vždycky odměňujeme. Manželovu tatínkovi třeba basou piva, babičce přímo penězi (navíc mi dává kompoty a zavařeniny, které si nemohu nevzít a nedokážu je nezaplatit, vždy tajně, z ruky do ruky by peníze nevzala) a mým rodičům tak, že je pozveme na oběd nebo s nimi uděláme obrovský nákup v makru apod. (nemají auto) nebo je bereme na výlet ... . Víš, ono to jde opravdu do peněz, nejen jídlem, ale i třeba spotřebou teplé vody apod.
Nemusíš říkat nic rázně, jen dej prostě najevo svůj názor.

Držím ti palce, abys dělala věci tak, aby jsi z nich byla spokojená.
 Helena , dva kluci 
  • 

Re: Příspěvek 

(7.12.2000 11:28:30)
Ahoj Moniko,
já jen k té ledničce / jinak mé předchůdkyně mají úplnou pravdu v tom, že je třeba mluvit, mluvit, a pozorovat toho druhého, co on na to. /Myslím, že pokud nechceš do domácnosti budoucí tchýně zapadnout jako další dcera už teď, je úplně v pořádku, pokud jim sama nelezeš např. do ledničky. Na druhou stranu by určitě nechtěli, abys po nich požadovala, aby ti v pravidelných intervalech nabízeli něco k pití ... Já sama mám ráda návštěvy / a ty u nich jsi na návštěvě,a to vítané návštěvě / které si dokážou mile a bez upejpání říci o něco k pití, toaletní papír, pokud došel...atd..
Mám z takových návštěvníků lepší pocit ,než z těch, kteří sedí, usmívají se,a co jim nevnutíš doslova do klína, si nevezmou. A pak se za zády dozvíš, že po městě rozhlašují, jakou měli u nás žízeň po kávě ..
Já se vdávala za o osm let staršího muže , který má rodiče z malinké vsi. Jsem člověk ochotný, rychlý a zvyklý na práci, mám vztah k zemědělství,a tak mi nebylo zatěžko ještě za svobodna při návštěvách makat a neodmlouvat. Byla jsem za nejmladší dceru v jejich rodině a dělala jsem bez protestů přesně to, co se po mě žádalo.I když jsem už tenkrát v duchu měla výhrady k organizaci kuchyně, k jídlům , co se vaří, mlčky jsem přistoupila na hru : " Maminko, počkejte, já to udělám za Vás. " No, pak se nám narodily děti, a já najednou začala mít na spoustu věcí jiný náhled. Na frekvenci návštěv , bylo mi čím dál víc zatěžko sbalit každý týden celou domácnost a odjet k babičce ,skladbu jídel pro děti, dobu, kdy mají jít spát, co budou dělat......A najednou jsem stála proti zaběhanému zvyku, že já jsem ta nejmladší a budu tedy poslouchat.Můj názor byl nebrán do úvahy. Tchýně i tchán jsou hodní lidé, ale po dvanácti letech manželství je těžce a bolestně učím, že pokud něco po mě chtějí udělat, mohou mi to říci a ne se cítit dotčení, že jsem tu práci neviděla, nebo jí nevzala babičce z ruky .Učím je se střídavým výsledkem , že pokud řeknu " maminko, já to nádobí umeju, jděte se natáhnout " / je po operaci kyčle /a pak rychle odběhnu na záchod , opravdu to nádobí jsem připravená umýt, ale pokud ona o berlích dopajdá ke dřezu a začne mýt, už jí nervu hadr z ruky / hra na " počkejte, maminko, já to udělám / ale klidně jdu dělat něco jinýho , třeba oblékám děti , aby mohli ven, nebo je koupu .Podle mě nádobí deset minut klidně počká.A ještě se nestalo, že bych to nádobí neumyla. Podle tchýně není po obědě nic důležitějšího než nádobí , teď hned. A je to problém nejen s nádobím. Jak mě řekne / je třeba vyluxovat , a nejdu HNED, vstane a jde třeba luxovat . A pak já mám na vybranou. Buď dělám, že to nevidím, a nebo jdu a taháme se o hadici . FAKT !... Snažím se ze všech sil vysvětlit pak tchánovi ,který přijde a Heleno, proč tý mámě nepomůžeš s tím nádobím...., že jsem jí to říkala, ale je dospělá, slyšela mě ,ale nebudu už hrát její hry a přetahovat se o hadr na nádobí.Tím chi jen říct, že při vstupu do rodiny jsem byla příliš mladá /18 / a příliš ochotná přizpůsobit se daným zvyklostem / maminka je generál, a jak ona chce tak bude /.A dnes se těžko vracím k tomu, co je přirozené pro MĚ , a co jsem v sobě jen léta dusila. Neboj se říct svůj názor dnes, mile a s úsměvem sděluj okolí , jak ty to vidíš, jak tobě se to jeví. Jeden fígl. : Naučila jsem se místo " ty nemáš pravdu -- říkat " to si nemyslím " . Úspěch obrovský. Pokud si totiž něco ty nemyslíš, těžko s tím někdo něco zmůže. Může tvůj postoj jen zpochybňovat , vyvracet, ale to je tak všechno.Držím palce, Můžeš to s tím obědem třeba nastrčit tak, že se tvůj partner nechal slyšet , že tohle jídlo umí budou tchýně moc dobré, tak že bys ho ráda ochutnala. Mimochodem, já jsem říkala při podobných příležitostech navíc větu , " já vám s tím samozřejmě pomůžu " amá tchýně - maminka - generál mě tímto způsobem naučila docela slušně vařit . Jen cena je asi vysoká. Dnes už vařím já , a tchýně se na tom svém gauči cítí odstrčená, protože už umím osolit vodu na knedlíky a nechodím za ní, jestli je to těsto dost propracované....A ona to snáší velice špatně . Tak hodně kuráže, a do toho!
 Monika 
  • 

Re: Re: Příspěvek 

(7.12.2000 16:05:19)
Ahoj,
jeste jsem chtela dovysvetlit tu lednicku. To je jasny, ze vetsinou se na navsteve do lednicky neleze, ale u pritele je to trosku volnejsi nez jak jsem vychovavana a zvykla z domu. U nich vsechny vztahy v rodine (celkem je jich malo na rozdil o nasi rodiny) jsou na kamaradske bazi a vsechno oproti normalni pravidlum jak rikam volnejsi. Treba jeho bratranec prijede necekane k nim prespat, kdyz jde vecer nekam zaparit. Ani dopredu nezavola, jestli tam muze prespat a pak se u nich chova jako doma. Vsechno si bere sam apod. A tak podobne je to se vsema. No a ja jsem prave ta skromna, "hodna", ktera si nic nedovoli. Proto kdyz chci treba napit tak pritele poprosim, jestli by mi mohl neco donyst, protoze si nedovolim vzit sama. Ale ted si rikam, jestli nevypadam neschopne nebo nafoukane, kdyz si nejsem schopna to vzit sama. Ja vim, ze je to treba blbost, ale vsichni tady vime, jak jsou ty malickosti v souziti dulezity a jak se to vsechno prolina.
Jeste k te pomoci doma pri vareni, uklidu apod., to je samozrejmy, ze jeho mame taky pomaham i doma. Brala jsem to jako samozrejmost, tak jsem to ani nepsala.
Hezky den.
Monika
 Veronika, žádné dítě 
  • 

Re: Re: Příspěvek 

(21.5.2003 13:22:11)
ahoj Helo, tak jsem si přečetla, jaký je asi život ve společné domácnosti s tchýní a tchánem. Já sem zatím svobodná, ale s přítelem chodíme rok a půl, vzhledem k tomu, že sme od sebe asi 100 km, vídáme se jen o víkendech a větších volnech. Ta vzdálenost znamenala, že už naše druhé setkání mělo podobu stráveného víkendu u mého přítele, který bydlí ještě s rodiči. Jeho rodiče spolu v podstatě jen bydlí, jinak nežijí ani mezi sebou nepromluví. Asi tak tři měsíce, se mě budoucí tchýně neustále ptala jestli nechci něco k pití, jestli nemám hlad a tak. Když přišel čas prázdnin, tedy jen pro mě, protože ještě studuji, znamenalo to celé dva měsíce žít s přítelem a jeho rodiči. Jednoho dne mi řekla, že se mě nebude furt ptát, jestli něco nechci, že vím kde co je, ať si co chci vezmu sama, Takže to dopadlo tak, že už samostatně lezu do ledničky do spižírny, a když si du udělat třeba kafe, dělám většinou už i pro tchýni, jen si nemůžu zapamatovat na které straně chlebníku je "náš chleba" to znamená pro mě, přítele a tchýni a tzv. "jeho chleba" tedy chleba tchána (protože se každý stravuje zvlášť). Jen obědy vaří stále tchýně, na mě to je jen když není doma. Když jsem poprvé vylezla z přítelova pokoje v jeho teplákách a v jeho tryčku, dolehl na mě zvláštní tchýnin pohled, ale obešlo se to bez jakékoliv poznámky. Moje nastávající tchýně má operované koleno, takže už se stalo samozřejmostí, že když je třeba vyluxovat, umýt okna, vykartáčovat koberce, zanést ven mokré prádlo a pověsit na šňůru, zajít nakoupit těžší nákup dělám to já. Ale tím nechci říct, že by mi to vadilo, je jen faktem že u tchýně dělám víc než doma, ale taky celkově je mi tam líp. bývalo taky dost problém, že když byl přítel v práci a já tedy u nich doma, musela být tchýně doma, když jsem chtěla já odejít ven nebo naopak, aby měl kdo otevřít, tak mi sama od sebe, bez přítelovy rady dala klíč. Takže tak nějak to mám já. Jenže v září se s přítelem berem a s tou největší pravděpodobností prý jen do vánoc budeem bydlet společně, jenže to už nebudou jen výkendy a nějaké volno, ale celé dny a celé noci, také se prý budeme už střídat v kuchyni a to bude asi dost zajímavé. No uvidíme jak to dopadne, ale moc se nebojím, moje nastávající tchýně mi občas říká, ty moje zlatíčko milovaný.
 Evelýna, bezdětná 
  • 

Re: Re: Re: Příspěvek 

(24.8.2005 19:31:58)
moje tchýně je největší svině, kt. nám nikdy s ničím nepomohla, tudíž až bude zdechat a někdy potřebovat pomoc, nic bych pro ni nikdy neudělala,nehla bych pro ni ani prstem, nic NAM nedluží......at se třeba sedře z kůže je NAM to jedno
 Evelýna, bezdětná 
  • 

Re: Re: Re: Re: Příspěvek 

(24.8.2005 19:33:12)
spletla jsem se MY JI NIC NEDLUZIME!!!!
 Míla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Příspěvek 

(24.8.2005 19:53:54)
Přeji ti (jestli budeš mít syna) stejnou snachu, jako jsi ty.
 *Jula-junior* 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Příspěvek 

(24.8.2005 21:19:22)
I já.
 Jana M, 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(24.8.2005 21:46:01)
Evelyno, tchýně je svině jenom proto, že Vám nikdy s ničím nepomohla? A tvůj manžel - ví o tom jak tituluješ jeho matku? Až budeš jednou zdechat ty(a piš si že budeš,musíme tam všichni) přeji ti aby se o tebe tvá snacha starala a pomáhala ti. Zlo totiž plodí zlo. Moje skorosnacha je sice bordelářka, ale věřím že tohle nikdy o mně neřekla. To může říct jen zlá a závistivá osoba.

Tvůj příspěvek mi vyrazil dech. Víc není co dodat. Snad jen "zaplať bůh, že mám skorosnachu bordelářku a né zlou ženskou.
 Stana 
  • 

holky ze je to krasne miminko? 

(25.8.2005 0:39:49)
syn udelal web stranku, kdo se chce kouknout a v dobrem prichazi je vitan========www.bwde.com/photo/matthew/index.html
 Kata 
  • 

Re: holky ze je to krasne miminko? 

(25.8.2005 7:12:28)
Ahoj,

moc krasny a moc jim ho preju.
Kata
 Iva 
  • 

Pro Stáňu 

(25.8.2005 9:26:29)
Neodpověděla jsi mi, ale to vypadá, že obhajuješ jen svou stranu. Evelína určitě nechtěla napsat, že se doma válí a tchýně má makat. Svůj příspěvek nepojala šťastně, ale pokud někdo někoho naštve, že ho takle nazve, asi to není jen tím, že se na ni neusmála, ne? Mám tchýni, které jsem dělala co jsem na očích viděla a ona se mi odvděčila jen pomluvami a zlem. Jinak mimino je moc krásné, blahopřeji.
 Meluzína 
  • 

Re: Pro Stáňu 

(25.8.2005 11:01:27)
Ivo, připadá mi, že chceš po Stáně odpověď na velice obecnou otázku, na kterou vlastně odpovědět ani nemůže. Ale nevím, byla jsem 14 dní na dovolené a diskusi zpátky jsem moc nečetla, možná žes psala o svém problému s tchyní konkrétněji; v tom případě se omlouvám. Jestli nepsala, nemohla bys to trošku rozvést?
 Iva 
  • 

O tchýni 

(25.8.2005 12:11:43)
Nepsala jsem o svém problému s tchýní. Je mi trošku líto, že jsem se v ní zklamala. Možná se i obávám toho aby syn neměl nějaké negativní vlastnosti po ní. Ale to se asi jen utěšuji, jasně že je má, vždyť geny zabojují vždycky. Jezdili jsme k tchánovcům asi tři roky. Tchýně je dokonalá matka, hospodyně atd., nemusím popisovat, každý určitě zná "dokonalého" člověka. Uvařit v její kuchyni, to prostě nešlo, protože omlátím nádobí, špatně ho umyji, umažu všechno na co sáhnu. Takže jsem to vzdala. Po čase, když chtěla synovi něco vyčíst, použila to, že jí v ničem nepomůžem ani s vařením - šok. Moje role byla umýt nádobí, po obědě jsem měla dovoleno udělat kafe. Za čas opět problém, synovi vyčetla, že si v pokojíčku neuklízí, ani nevypereme cíchy. Když jsem je stáhla a vzala do Prahy vyprat, rvala mi je na schodech z ruky, jako ona to nikdo nevypere. Se svým synem 36, manželem 60, jedná jako by jim bylo 5 let anebo byli dementní. Viz sedneme si večer a chceme si povídat, přítel, já tchán a ona. Začne výslech: "Zavřel jsi garáž, zaml jsi ji, na kolik západů, zavřel jsi okna" ........ Popřípadě začne: "Sousedka povídala, že to pokládáte špatně tu střechu" apod. Člověk si připadá jak blázen, nevím jak reagovat, tohle je pro mě chování, které neznám, kdyby to byl cizí člověk, odejdu, ale je to partnerova matka. Je to těžké. Myslela jsem si, že Stáňa bude vědět radu, když si uměla poradit se svou rodinou. Chci se cítit v pohodě, ale nechci dělat osla, jako si to udělala z manžela a syna. Co jediné na ní zabírá je její dcera, která jí vynadá (no seřve, to je výstižnější) a je na chvíli klid. Ale to já dělat nechci ani nebudu. Kdo poradí????
Mimochodem vyhybat se jí nejde, domek je malý, jezdit tam musíme, protože přítelův syn bydlí za rohem a jednou za 14 dní máme společný víkend. Má rád dědu a přírodu, takže by to odnesl on, pokud bychom ho vozili do Prahy, kde se necítí dobře. Je tu u mne, takže v podstatě v cizím. Složitá situace, bude si někdo vědět rady?
 Meluzína 
  • 

Re: O tchýni 

(25.8.2005 12:50:52)
Když to shrnu: ať uděláš co uděláš nebo i neuděláš, vždycky to bude špatně... Jestli tomu dobře rozumím, přespáváte u nich 1x za 14 dní o víkendu. Je jasný, že tchyně si nechce nechat zasahovat do domácnosti, ale úplně jako návštěvu kterou by chtěla obskakovat vás taky asi nebere. Předpokládám, že otázky typu "v čem vám můžu pomoct" jsi už zkusila a stejně to dopadlo špatně :) No, jsem zvědavá co napíše Stáňa?
 *Jula-junior* 


Z jiného soudku 

(25.8.2005 13:07:10)
Ahoj holky,tak já vám musím napsat,že jsou i super tchýně.Moje je tak hodná a milá,že z ní mám komplex já.Už jsem sem kdysi psala,že koupila mě a dceři zájezd k moři do superpětihvězdičkového hotelu s bazénem a s jídlem po celý den i s pitím.Ještě nám dala velé kapesné v eurech,abychom si užily! A to v podstatě i přesto,že ví,že její vlastní syn k moři nejezdí,protože má chudák alergii a nesnáší to tam.
Ale i jinak je hodná a mě má upřímně ráda,dneska jsem si už jistá.
Přeji vám všem hodné příbuzné!
 Meluzína 
  • 

Re: Z jiného soudku 

(25.8.2005 13:12:19)
Nezbývá než srdečně gratulovat! :)
 Reny 
  • 

Re: Re: Z jiného soudku - príma tchýně 

(25.8.2005 15:39:31)
I já se hlásím k těm šťastným, které mají bezvadnou tchýni. Dobrosrdečnou, naprosto neintervenující, pořád dobře naladěnou, velkorysou, nám "cizím" holkám nadržující (ale jen mírně :-)) před svýma vlastníma klukama, no prostě výbornou.

Jen teď bohužel těžce onemocněla a vnoučat už se nejspíš nedočká (ani kdybychom se teď začali snažit). Hrozně mě to mrzí, je to, jako by mi odcházela vlastní máma. Bere to hrozně statečně a hýří humorem (občas černým).

Nebudu nikoho nabádat, aby se snažil vyjít se svou tchýní, že tu ta paní nebude věčně. Já bych byla nejspíš ta první, kdo by dal velmi jasně najevo, že na sobě nenechá dříví štípat - naštěstí jsem nikdy nemusela. Jen mě bolí, že můj muž ztrácí svoji maminku a že naše děti a děti švagra nikdy nepoznají takovou prímovou babičku. Radši bych ji i s nějakými mouchami, ale živou a zdravou......

Můžu si jen říct, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné a zázraky se dějí....
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Z jiného soudku - príma tchýně 

(25.8.2005 16:32:21)
Uprimne lituji snachy, co maji tchyne, ktere s vami zachazi jako s dementnim blbeckem, ci jinak nesvepravnym. Nebo jeste hur, co nechce s nicim pomoci a pak vycita, ze nic nedelate. Je to priserny napor na nervy.
Moje blazniva sousedka mela na pude stare kanape. Jeji 22 lety vnuk si zacal zarizovat sve prvni vlastni bydleni se svou slecnou a babicka vzkazala po mamince, at si vezme ten gauc z pudy. Vnuk (jsme pratele, stykame se, i kdyz s babickou se nebavime) rekl ze ne, ze se mu tam moc nehodi (15 let stary, pouzity, zapraseny ... ), ale ze dekuje. Pak se mu to rozlezelo v hlave a na natlak sestry a matky zavolal babicce, zda by se nezlobila, kdyby si ten gauc vzal. Delal to jen proto, aby se ji zavdecil. Babicka mu ho s velkou slavou venovala. Za tyden mu volala a chtela nekam odvezt autem. Kluk rekl, ze se mu to tento tyden nehodi, ze ji vezme pristi. Babicka mu vynadala, ze gauce zadarmo mu jsou dobre, ale neco udelat pro starou zenskou, ze to je mu zatezko ... no hruza! Lituju vsechny, co tohle maji!!!
 Stana 
  • 

Re: O tchýni 

(25.8.2005 18:14:48)
Ivo promin, ze jsme ti hned neodpovedela, nevedela jsme ze CEKAS ode mne odpoved. Neznam tvuj problem, neznam te, jak tedy odpovedet na neco o cem nic nevim? Pises ze pravidelne jezdite kazdych 14 dnu k tchanovcum. Ivo jak by se to asi tobe libilo, kdyby k vam pravidelne prijizdela navsteva, prevlekla ti tvoje cichy a ze si ty tvoje spinave cichy odveze vyprat do Prahy? Tvoje cichy? Asi by se ti to nelibilo, mne teda urcite ne. Ivo mate tam svoje soukromi? Svuj vlastni pokojik treba i v podkrovi, kde mas svoje veci na prevleceni, svoje cichy, svou kosmnetiku, svuj sampon na vlasy, muzete si ti i zamknout, kam vam tchyne neleze a neprevlika vam periny? Jestli ne tak na tom zapracujte. At nejezdite jen na navstevu, ale i do sveho, kde si treba muzete i sami uvarit. Jestli tvoje tchyne neni ochotna neco pro vas uvolnit, tak se nedivim ze ti to vadi a necitis se tam vitana.
 Stana 
  • 

pro Kat"u 

(25.8.2005 18:18:16)
Kat"o jak to mas s manzelem? Je ochoten jit s dcerkou do psychologicke poradny? Kdy jedete na dovku s vasima? Uz to manzel vi a jak to prijal?
 Kata 
  • 

Re: pro Kat"u 

(26.8.2005 7:10:18)
Pro Stanu.
Prave, ze do te poradny jit nechce, my dva chodili k psychologovi, ale dcerka tam byla jen 1 a nerekla slovo. Na dovcu jedeme v zari a jeste to nevi. Odjel ted s detma na tyden na hory, coz jsem rada, muzu dlouho pracovat.
Kata
 Iva 
  • 

Re: Re: O tchýni 

(25.8.2005 18:35:32)
Děkuji Stáňo, jsem ti moc vděčná za odpověď. Opravdu se to snažím pochopit. Jenom jsem se setkala pouze s tchýní, která byla naprosto světová, škoda, že její syn nebyl po ní.
Tohle mě nikdy nenapadlo, že by takové věci mohly někomu vadit. K nám jezdí spousta lidí od mé dcery, nevadí mi, že mi spí v peřinách ani že je musím prát. Ani nehlídám hladinu šamponu. Ale chápu, že někomu to vadit může. Ale proč mi to proboha neřekne???
Hlavně byla tchýně vždycky velkorysá, když jsme jí chtěli přispět na jídlo, byl to souboj, kdo je komu nacpe. Ach jo, vůbec se v ní nevyznám. Připadám si jako chlap, co si stěžuje, že se nevyzná v ženách.
Nechápej to, že se chci ospravedlňovat. Chci pochopit její chování, což se ti docela podařilo. Děkuji, pokud budeš mít ještě nějakou radu, myslím, že spousta z nás snach, bodou za každou vděčná.
 Stana 
  • 

Re: Re: Re: O tchýni 

(26.8.2005 15:35:17)
Ivo davas si otazku proc ti to tvoje tchyne nerekne rovnou, proc to rika tvemu partnerovi a ten to pak rekne tobe? Nevim proc to dela tvoje tchyne, ta moje tchyne to taky tak delala a stale i po 31 letech dela, jestli je to jeji vychovou, fakt nevim.
 Eva K, 11tt 
  • 

Re: O tchýni 

(12.9.2005 14:04:00)
Ahoj,
jsem na tom velmi podobně. Tchýně je hodná ženská, chce pro syna dělat všechno, bohužel ale to, co si myslí ONA, že potřebujeme. Na naše přání nebere zřetel, zřejmě nás má za nezletilé oba. Navíc při obraně svým přání na sebe s manželem začnou křičet, takže pobyty u ní jsou pro mě utrpení. Už se do hádek nemíchám, snažím se mlčet. Děti, jestli mě máte rádi, tak.. Hrozně nám chce obětovat všechno a pak si libuje v sebelítosti.
Naloží ti 2x tolik než chceš a pak ledově prohlásí, u nás se zbytky nenechávají! Nebo vyčte manželovi, že nechodí do kostela a zároveň, že se stýká se svým otcem (Cti otce i matku..). Jsou totiž rozvedení.
A řešení? Nevím... Sama hledám. Občas se daří používat taktiku mlčet a udělat si to po svém (zatím máme mezi sebou 300km). Teď jsem narazila na knihu Nenechte sebou manipulovat, dost jsem jí tam našla, třeba navrhnou v závěru i řešení..
Bohužel vnímám, jak mě to užírá, takže musím řešení najít už kvůli mimču. Nedovedu si představit, že by tyhle praktiky uplatňovala na dítě, které mám v plánu vychovávat demokraticky. Nebo že by na sebe takhle řvali před dětma.
Eva
 adelaide k. 


Re: Re: holky ze je to krasne miminko? 

(25.8.2005 10:42:09)
Fakt moc hezké zlatíčko. Ať vám všem dělá jen radost!
 radmila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 13:39:06)
Jano M., ono to ty holky většinou přejde. Hele mně když bylo 20 a dobrák babča mi bez řečí začala šůrovat domácnost, tak mi to nebylo. Když přinesla malýmu čokoládu, tak mi to nebylo, když nepřinesla nic, tak mi to nebylo, věčně jsem ji měla v ústech, jak má raději švagrový děti , zdálo se mi, že se málo raduje z mých dárků, zatímco mně dává dárky blbý, každý její slovo jsem čtyřicetkrát rozpitvala, slovník, který jsem měla mezi tehdejšími kamarádkami, byl asi taky lahoda.
Byla ve mně asi stálá nejistota, jestli už jsem dost ženská(na vaření, uklízení a starání o jejího chlapečka), takový to homolkovský:"Kdo je víc, maminka nebo manželka?:), tak jsem slyšela trávu růst. Když se tady začtu, tak si myslím, že málo z těch příkladů je problém, který by viděl někdo jiný než snacha.:)

No a s léty to přešlo, přijala jsem ji jako rodinu, pokud ji vezu k doktoru, fakt mám o ni strach. Zůstala jiná, má jiný priority, ale je to prostě máma a člověk.

Sama tchýně zdaleka nejsem, ale snažím se dávat bacha, aby mí dorůstající spratci:) nepokládali za samozřejmost, že jsem dorazí za pět deset let s křepelkama, vyžerou lednici, udělaj binec a následně napíšou na Rodinu, jaká jsem svině:)takže já budu kámoška, úklidy mých budoucích snach mě nechávaj v klidu, skutečnou pomoc pochopitelně neodmítnu, ale jinak se docela těším, až ti bobánci budou žít na svoje a za svoje:)
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 14:11:25)
Radmilo,

Jsem vdaná 13 let, tchyně taky ještě dlouho nebudu, ale můj vztah k ní je teď podobný jako tvůj. Ze začátku mě nenáviděla, vadilo jí, že jí odvádím syna (pracovní sílu) daleko. Nikdy jsem od ní nečekala žádnou pomoc, naopak ona čekala od začátku pomoc ode mě, když jsme tam jeli na dva dny, na jeden den jsme vezli jídlo pro celou širokou rodinu a vždycky tam pro nás připravila nějakou práci, do které se nechtělo nikomu z rodiny. A po straně přemlouvala manžela, aby se se mnou rozvedl, dokud nemáme děti (tak to už jsem si pomyslela cosi o svini).
Dneska nemůžu říct, že ji mám ráda, ale vůbec mi nevadí, ostatně bydlí dost daleko a jezdíme tam už málokdy. Kdyby potřebovala pomoc, pomůžu bez řečí. A ona si taky zvykla na mě. Ty hrany čas vždycky nějak obrousí a pokud ne, jenom si tím člověk ničí nervy.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 14:20:33)
Radmilo,
a že vztah ze začátku nebyl růžový - viz. můj starší příspěvek TADY
Úplně zapomenout to nejde, ale život přinese jiné věci a na tohle se skoro zapomene.
 Meluzína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 15:04:19)
Pettino, fakt mě ten článek pobavil :) Snad se neurazíš.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 15:10:06)
Meluzíno,
neurazím se, protože v té době už jsem to dokázala brát s humorem. Ale ještě tak před 10 lety bych ji nejradši vzala něčím po hlavě.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 15:12:51)
Pettino,

ja se taky pobavila.Me tchyne na matersky spocitala, kolik vyhazuju za kontaktni cocky a taky to bylo, at se na to vy..., ale tohle, co pises, je sila.Co na to muz?
Jana
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 15:15:28)
Jano,
můj muž mi řekl, že se do toho plást nebude, abych si to s ní vyříkala sama, ale nezapomněla přitom, že je o generaci starší a navíc jeho matka. Tak jsem tam na čas přestala jezdit. Ten "čas" byl skoro dva roky. Pak se chytla za nos.
 Meluzína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 15:18:15)
Ještě tam chybí jak tchyně říká sousedce: "Jó, milá paní, chudák náš kluk, když si vzal TAKOVOU!" :)))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 15:25:11)
Meluzíno,
tak to určitě bylo, jen jsem to samozřejmě neslyšela :-) Jen se mi doneslo, že lidi z vesnice si už mysleli, že jsme od sebe, když jsem se tak tak dlouho neukázala.
 Meluzína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 15:35:15)
Tak to je přesný :)
Jsem si jistá, že moje tchyně mě na veřejnosti určitě nepomlouvá. Jí totiž velice záleží na tom aby vypadala před lidma dobře, jak ona tak její rodina. Ale právě ve své rodině mě běžně drbe. Naposledy s pratchýní (její matkou) probíraly jak je možný, co jsem si to dovolila, že jsem odjela na pár dní s kamarádkama bez manžela. Nehoráznost!!! To mi řekl manžel :)
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 18:46:52)
Teda Pettino, četla jsem tvůj dva roky starý příspěvek. Klobouk dolů, žes to vydržela, jaks to prosím tě dokázala? A já tu brečím nad svými malichernými problémy. To je jako by sis to vymyslela. No úplně se stydím, že vůbec preferuji své problémy.
Ale já byla zvyklá na jiný vztah s tchýní. Férovej a rovnej, všechno jsme si řekly i co se té druhé nelíbilo. Ale žere mi to se současnou tchýní a chtěla bych to změnit, myslíš, že mám šanci?
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 19:18:29)
Pettino, taky jsem ho četla, je to sranda, ale neptala bych se tě, jak si to mohla vydržet, zvlášť pokud nebydlíte společně. prostě každej je nějakej,
Jinak má pravdu Radmila, kolize s tchýněma léty utichají,
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(26.8.2005 9:19:38)
Libiku,
společné bydlení nepřipadalo vůbec v úvahu, naštěstí jsem bydlení měla. To bych nepodstoupila v žádném případě. V té době jsem si ty řeči hodně brala , teď si říkám, že co si říká někdo, koho vidím dvakrát do roka, mi může být jedno. Tehdy jsme tam jezdili 2 - 3 krát do měsíce na celý víkend + v látě dovolená na sena a na žně.
Ale musím říct, že výchova takové ženské se na manželovi hodně podepsala, ale zjistila jsem to až v průběhu let.
 cosa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(25.8.2005 22:12:03)
fakt dobry... :-)
 Mia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(26.8.2005 9:21:49)
Pettino, to je teda síla! Četla jsem si tvůj článek a nevěřila vlastním očím, ale na druhou stranu mě pobavil. Myslím, že je to všechno tím, že tchánovci jsou z vesnice. Tam je myšlení lidí úplně jiný. Přítelovi rodiče jsou taky z vesnice (sice kousek za Prahou, ale stejně je to pr... světa). Myslím, že myšlenky mají stejný, jako tvoji, akorát to takhle neříkají nahlas (nebo alespoň ne předemnou). Myslím, že s vyjímkou těch narážek na dítě by to klidně i takhle řekli. Pro ně je smysl života dřepět doma, hulákat na sebe se sousedy z jedný zahrady na druhou, chodit drbat na roh ulice, sledovat letáky a v případě nějakého zajímavého úlovku ihned letět do Lidlu a vystát v 6 ráno hodinovou frontu na např. hodinky za 99 Kč., se zdravou výživou si hlavu nelámou, pořád se tam jí buchty a mastná jídla. Zvířata naštěstí nemají, jen kočky. Dovolená jsou zbytečně vyhozený peníze, výlety taky, nejlepší je sedět doma a čučet na telku. :-) No, bylo by toho víc. Já se u nich taky necítím, nestojím jim ani za podání ruky k svátku, o nějaké pomoci nám nemůže být řeč. Chceme se s přítelem na jaře vzít, myslím, že budeme rádi, když půjdou na svatbu, ale nic od nich nemůžeme čekat. A půjdou jen proto, aby je nepomluvili sousedi, že nejdou synovi na svatbu.
Nelam si s tím hlavu, jezdi tam jen občas, ze zdvořilosti, měj připravenou nějakou vtipnou odpověď na její kecy nebo vůbec nereaguj a nějak to tam přetrp kvůli manželovi.
Oni závidí, že jsi z města a jsi na úrovni, protože oni jsou jen BURANI!!
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(26.8.2005 10:14:06)
Mio,
ten článek jsem psala spíš pro pobavení, hlavu si s tím už dávno nelámu a jezdím tam tam dvakrát za rok :-)
Jen jsem zjistila, že postavičky z komedií Slunce, seno... OPRAVDU EXISTUJÍ !!!
 iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(30.8.2005 9:01:09)
pettino, a to myslíš, že tyhle věty čas otupí? mně by teda bylo celkem dost jedno, zda tohle řekla před týdnem nebo deseti lety. s paní s tímhle IQ bych tedy nebyla schpná a hlavněš ochotná s ebavit už nikdy. vždyt s tebou mluví jak ..já ani nevím k čemu to přirovnat...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(30.8.2005 9:52:19)
Ivo,
tím otupením myslím to, že jsem se vztahem s tchyní přestala zabývat, zatímco dřív jsem na to pořád musela myslet. Dnes ji respektuji jako matku mého manžela, která je taková, jaká je a to je vše. V žaludku mi neleží :-)
Navíc dneska je docela chudák, svým chováním odradila všechy kolem sebe, včetně svých dětí a nikdo se tam moc nehrne, tchán je nemocný. Moje dcera ji má docela ráda (nikdy jsem jí nevykládala, jak se babička ke mně chovala), ale stejně tam jezdíme tak 2 -3 krát za rok.
 iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(30.8.2005 9:58:18)
jo tak....
no ale řeknu ti, to je síla, co vypouští z pusy. a co manžel? co on na to? jak mohla taková osoba vychovat VŠ manžela? to enchápu...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: to Evelyna 

(30.8.2005 11:10:35)
Ivo,
s tou VŠ to bylo tak, že rodiče nechtěli, aby vůbec studoval, ale rozmluvil jim to třídní na základce, tak ho pustili na průmku a na průmce mu doporučili, aby studoval dál. S tím už rodiče nesouhlasili vůbec, ale prosadil si to. Dodnes mu to vyčítají, protože kdyby nikdy neopustil rodnou ves, nepoznal by mě a zůstal by doma co levná pracovní síla :-)
Jinak - tchyně mi nepřijde jako přímo hloupá, jenom se její rodiče zuby nehty drželi hospodářství a neumožnili jí ukončit ani základní školu. Má velmi omezený přehled, v podstatě je chudák.
 Iva 
  • 

Láska 

(30.8.2005 13:16:30)
Když to tak vezmem, zaláskujeme se do nějakého chlapa, na kterém jeho chyby nevidíme a pak nás štve, když nám je ukáže dost nepříjemná osoba, z které máme obavy a ještě jsme jí ani neviděly, natož o ní něco slyšely. A ona, protože má obavy podobné našim, se prezentuje tak, jak jsme si jí představovaly v nejhorších snech.
Hlavu vzhůru, vždyť, ruku na srdce, my také nejsme vždycky skvěle naladěné.
 Valkýra 


Re: Láska 

(30.8.2005 14:43:17)
Ivo,
u nás to bylo trochu jinak, z tchyně jsem obavy neměla, nic jsem o ní nevěděla. První setkání proběhlo tak, že manžel mě představil jako spolužačku a kamarádku. Dělala na mě dojem takové obyčejné tetky, nebyla mi nijak nesympatická. V běsnící fúrii se změnila, až když zjistila, jak se náš vztah vyvíjí.
Máš pravdu s tím, že manžel si z toho prostředí odnesl hodně negativního, jen jsem to dlouho neviděla.
 Iva 
  • 

Re: Re: Láska 

(31.8.2005 13:58:57)
To jsem chtěla říct. Na našich drahých polovičkách nejdříve ty chyby nevidíme, jak jsme zaláskované. Nejdříve se projeví jejich matka a pak to pomalu nacházíme také v nich. Trošku méně a jinak, ale je to v nich. Můj poklad je po matce trochu hysterický a neuměl kritizovat, natož kritiku přijímat. Už je to lepší, ale musíme na tom ještě pracovat.
On je i takový samonasírací (omlouvám se za ten výraz, ale nejlépe to vystihuje), jak ten člověk v povídce od Čapka.
Trošku připomenu.
Jde človíček lesem v zimě, skolí divoké prase a napadne ho, že by si mohl půjčit saně od lesníka. Než k němu dojde, několikrát ho napadne, že mu je asi nepůjčí, a napadne ho spoustu důvodů proč ne. Takhle se vytočí než tam dorazí. Dojde k hájovně, zabuší, lesník otevře a on na něj zařve: "Tak si ty sáně strč do pr....
Tak takhle občas také reaguje. Mimochodem i tchýně je taková. Asi se pomamil.

 Valkýra 


Re: Re: Re: Láska 

(31.8.2005 15:05:47)
Ivo,
tak to můj manžel si odnesl sklon velet. Tchyně ve vztazích nespolupracuje, buď velí nebo pro změnu zobe z ruky. Kdo jí nastaví vlídnou tvář, už je zařazen mezi podřízené a slabé a už se po něm vozí. Manžel se taky snaží mít ve všech vztazích navrch a je to asi největší problém našeho manželství. Když musí dát za pravdu druhému, bere to jako prohru. Už nastudoval řadu psychologických příruček, ale stejně často reaguje jako - tchyně (resp. nevychovaný hulvát). Musím přiznat, že někdy se dost stydím:-(
 Jana B.  
  • 

Re: Re: Re: Re: Láska 

(1.9.2005 11:15:56)
Tady vidím, že nic naní jednoduché a nezáleží na tom, jestli je někdo tchyně, snacha, tchán , zet´ nebo někdo jiný. Záleží na povaze a kteří dva se setkají. Můj zeť je přesně jako tvoje tchyně, ukážeš, že jsi vstřícná a vlídná a on toho okamžitě zneužije, aby měl navrch. A nedá se s ním vydržet. A když můj manžel jde jenom trochu zhurta ( já to neumím),chlapec vezme zpátečku a je klid. To pak někdy ustupuje podle mne až moc, to po něm nikdo nechce. Nejlíp bydlet každý zvláštˇ, říkám si, že to nemám zapotřebí, pořád něco řešit.Opravdu o to nestojím. Ale nemají zatím kde bydlet, tak se uskrovníme, ale opravdu mě to unavuje. Ať si svoje problémy řeší podle svého . Prostě stejně nakonec jsme špatní my, mladí se spolu srovnají.No je ale dobře, že si spolu rozumí. Ale co já, špatná tchyně!??
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(1.9.2005 13:58:11)
Jani,
to jsi vystihla přesně, je to všechno o mezilidských vztazích (fuj, to zní komunisticky) a o toleranci. Možná, že se bojíme si říkat, jak se cítíme, co se nám líbí a co ne. Potom by naši nejbližší věděli jak se chovat a jak ne. On je zeťák asi trošku zakomplexovanej a nevyrovnanej. Není moc mladý?
Snaží se hrát si na velkého, drsného chlapa a když dostane přes prsty, tak se stáhne. Nejde na něj vyzkoušet něco s psychologie? Nebo si jen kamarádsky promluvit?
Prostě to zkusit, nevzdávat to, určitě se to projeví. A když ne, aspoň máš dobrý pocit. Za všechny zeťe a snachy prosím, mějte s námi trpělivost. Vy nás chápete, protože jste to prožili se svými tchýněmi, ale my se teprve učíme.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Láska 

(1.9.2005 13:36:21)
Pettino,
já myslím, že to není zas tak hrozné a navíc víš jak na něj. Můj poklad má tyto sklony také. Jenomže mě už se několikrát osvědčilo být lehce v opozici, ale neustoupit. Ve společnosti to dělám tak, že mu jeho názor neodsouhlasím a on ví, že něco není v pořádku. Pokud to jde vyříkáme si to bokem.
Ono možná pokud žena zvládne techniku, jak akceptovat manžela, možná se trošku dostane i pod kůži tchýni. (Pouze momentální (nebo mentální?) myšlenka.)
Jak to zvládáš ty? Jak s tchýní komunikuješ? To musí být jak na houpačce.
Můj manžel zase nezvládne kritiku, to bere jako prohru. Ukrutně se naštve.
Jenže tchýně zase neumí kritizovat, asi to má spojitost.
Něco jí na někom štve a ona to neumí říct, tedy tomu aktérovi. Ostatním to vypráví do omrzení. A jak to v sobě drží, tak se to nabalí a ono to pak vyletí při nějaké nenadálé situaci - stres, nemoc apod.
Ale je milé, že se tvůj manžel proti tomu snaží něco dělat.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(1.9.2005 14:56:56)
Ivo,
na mě si manžel s tím velením nepřijde, ví, že se mnou nepořídí. On proto taky nepovažuje nás vztah za zdaleka ideální (já tedy taky ne). Tchyni jsem se pod kůži nedostala, vídáme se málo, ale teď už si nedovoluje. Ona má pocit, že má navrch už jenom kvůli tomu, že je starší.
U manžela mě tenhle způsob jednání štve spíš vůči ostatním, vadí mi, když se ke slušným lidem chová hrubě, protože si myslí, že si to může dovolit. Celá tchýně. Její "nejlepší" výkon je, že seřvala nějakého úředníka, že ji nechal čekat. Řekla mu, že je vůl, který sedí jen na pr...i v kanceláři a nechá čekat udřenou ženskou, která má spoustu práce a ujede jí autobus a tím pádem toho spoustu nestihne, ale to on nemůže vědět, protože nikdy nevzal do ruky pořádnou práci :-))))))))) Do jeho kanceláře vlezla bez zaklepání a řvala na něj před lidmi. Prý se nezmohl ani na slovo - já bych se asi nezmohla taky, naštěstí se s takovým druhem lidí setkávám minimálně.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(6.9.2005 10:52:45)
Píšeš, že nepovažujete (ty a manžel) váš vztah za ideální. Jenom proto, že se občas názorově neschodnete? To je přece všude.
Jsi fajn, ještě jsem od tebe nečetla příspěvěk, který by nebyl zajímavý a se spousty se ztotožuji.
Teda ale s tchýní musíš mít trpělivost, ta je dobře nevychovaná. Nezkoušela jsi jí dát přes prsty? Vždyť, kdyby si uvědomila jak je naprosto nemožná, nechovala by se jak buran. Věřím, že jemnou inteligentní poznámkou by to asi nepochopila, ale už víš co by na ní zabralo. Zkoušela jsi něco? Jen tak, malý psychlogický test, z hecu. Nefunguje to?
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(6.9.2005 12:07:14)
Ivo,
s manželem se neshodneme ve více věcech - hlavně má jinak nastavený žebříček hodnot (právě z rodiny) a proto nepovažuju vzah za ideální. Ale málokterý vztah je ideální.
Na tchyni platí pouze jediné - trávit s ní minimum času :-) Ona si svoji nevychovanost částečně uvědomuje a vyhýbá se místům, kde by se to projevilo (např. restaurace). Ale - naprosto všechno zdůvodňuje tím, že musela od malička dřít a tak nebyl čas na nějakou výchovu ke společenskému chování. Já přece celý život hov.. dělám, tak můžu studovat a starat se o blbosti:-))))))))))
Její věta z poslední doby, týkající se mé osoby : "Jo, vona toho má spoustu naštudováno, furt se válí v knížkách, ale někdo taky musí makat rukama a dělat na ty, co se živí hlavou!"

Je to tvrdý oříšek :-))))))))
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(6.9.2005 12:26:00)
A má nějaký sen, představu o svém úspěchu? O svém osobním životním úspěchu. Čeho by v životě chtěla dosáhnout? Ona nečte, nerozvíjí se?
A co si myslí o tobě, že máš doma sluhy a tvoje děti obstará kdo? To je tak naivní, že jako doma nic neděláš? Fakt to nemáš jednoduché.
Ona se asi za ty silné řeči schovává se svým komplexem před inteligentními lidmi. Ty jsi asi vysoko nad ní a ona se za to stydí. A svou vulgárností se to snaží vykompenzovat.
Jak na to reagují vnoučata?
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(6.9.2005 13:16:55)
Ivo,
ona měla jeden sen: že si syn přivede do domu nevěstu a ta na ni bude makat a vůbec dělat všechny práce, které si pro ni vymyslí. Ona si možná tak pohraje s vnoučaty. Tak to jí nevyšlo, nikdo s ní bydlet nechce.
S tou prací - ona je přesvědčena, že člověk pracující hlavou domů nemůže přijít unavený a tak má spoustu elánu dělat ještě do noci doma a stejně má snadný život. Opravdu nečte a v televizi spoustě věcí nerozumí.
Vnoučata ji berou normálně, před nimi se krotí a navíc jsou ještě ve věku, kdy tohle moc nevnímají. Já jsem si řekla, že dceři o tom, jak se babička ke mně chovala, říkat nebudu, stejně by se tím nic nevyřešilo.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(6.9.2005 15:34:43)
Pettino,
to nemůže být ani pravda, takový sen? A od sebe, co chce od sebe? To na sebe už nemá žádné nároky, jen na druhé? Nemohla by se nad tím zamyslet? Ale podle toho co píšeš asi moc nepřemýšlí.
A když má řeči, jak hrozně dře, co by pak dělala, kdyby měla doma služku?
Jo to chápu, že dětem to říct nejde, byly by hrozně smutný a zklamaný z babiččina chování. Ale co až budou starší? Vždyť babičce to musí občas ujet, nebo je tak dobrá herečka?
Jestli jsem pochopila dobře, ona potřebuje domácího oslíka, který bude skákat jak ona píská.
Jak si se dokázala nad to všechno povznést a nevnímat její hloupý řeči? Asi nejsem ještě dost otupělá, mě by vždycky nadzvedlo.
 JanaK 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(6.9.2005 15:04:58)
jezismarja jak ja tyhle řeči znám.....ne od tchyne (budouci) ale od tchana! Jedinej on dře a všichni ostatní se maj lépe. Zemedelcum dava stat příspevky a on nedostane ani korunu, holička ma 600 kč na hodinu(když argumentuju že ale musi platit najem a taky musí být šikovna a hlavne třeba pak 2 dni nevydela nic) tak argumentuje tím, že to ho nezajíma, proste ma 600 kč na hodinu a bastafidli. Jediny zdroj informací, je blesk a obcas NOVA. Vetsinou ale traví večery s buranama v hospode a nadavaj na kapitalismus, protože za komunistu bylo lepe samozrejme. Jen upozornuji že podnika ve zdravotnictví a to, že mu firma neprosperuje je především tím, že si neumí zorganizovat absolutne svuj čas a práci a taky třeba vubec neví že než zaplatí dan, muže si neco odepsat apod... ¨Nejhorší na tom je, že muj přítel v něm vidí boha, a obdivuje ho bezmezne. Je silne pod jeho vlivem bohužel a proto si musim stezovat tady na serveru, protože u přítele bych se potkala asi hodne se zlou.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska 

(6.9.2005 15:43:45)
Jani,
to jsem měla taky takové řeči, bývalá švagrová měla řeči, že si dálkově dodělávám školu a že manuálně pracujících musí být moc aby nás uživili.
Když jsem jí řekla, aby studovala taky, tak ani necekla, ale pomlouvala mě za zády. A její otec - tchán, měl takové hlášky: "Vy pražáci jste hrozný, udělejte tam s tou politikou něco...." Do dnes, jak si na to vzpomenu se musím smát. Typický názor muže, který vše řeší hospodskými kecy.
Ten Blesk a Nova je přesně pro tento typ lidí, to jsi vystihla.
Jo s tím náhledem tvého přítele na jeho otce je to bohužel dost hrůza, jak to řešíš?
 Eva K,11tt 
  • 

Re: Re: Re: Re: Příspěvek 

(12.9.2005 13:35:48)
Myslíš, že je povinná pro vás něco dělat? Pro nás tchýně chce dělat VŠECHNO, taky o všem rozhodovat a pěkně se nás zavázat a jestli mě máte rádi, tak...
To bych radší brala tu tvoji.
Ať je to jak chce, nenech se plnit záští, ta užírá tělo i duši.

Eva
 misa2 


Re: Re: Příspěvek 

(9.12.2003 17:31:52)
Heli, ono je to tezke nektera tchyne se prizpusobi snadno a naopak se snazi mlade "neveste" pomoc, jina tak trochu dela naschvaly a dalsi ji zkousi jestli je "malada" dost ochotna a beda, kdyz si skutecne jdes odskocit na zachod, kdyz si pred tim slibila umit nadobi, tchyne se doskrabe k nadobi a s mohutnymi povzdechy ho myje. Tak tohle znam od sve mati. Ma tchyne byla zlata starenka( manzel byl starsi a ja se taky nevdavala coby poupatko), mela jedinou chybicku, byla strasne upovidana, ta kdyz zacala, tak vydrzela klidne cele hodiny bez preruseni, (rikala jsem si ze musi byt spriznena s Chaucheskem/ ten mel takove ty 8 hodinove projevy/)Ale jinak zlaty clovek( tchyne ne Chauchesko), skutecne jako jedina pochopila proc se rozvadim a nemela mi to za zle a pozdeji kdyz jsem se lecila chodila mi domu pomahat, navarila, vyprala atd. Moje matka tyhle veci nechala zcela na mne a jak zvladnu chemo a domacnost ji nezajimalo. Takze ted kdyz tchyne nezije, mam spatne svedomi z toho, ze jsem pokladala jeji telefony na stolni desku a lustila u toho krizovky, protoze poslouchat se to skutecne nedalo. Rikam si, ze za to vsechno, co pro mne udelala, jsem ji zustala dluzna alespon tu moznost si pekne popovidat s "mladou"(to jako se mnou).
 Hanka 
  • 

Re: Re: Příspěvek 

(17.3.2004 22:21:03)
Nejsem rozhodně zakřiknutá, s manželem spolu žijeme již 9,5 roku, z toho jsme 2,5 roku manželé. S tchýní jsem hned na začátku "svedla bitvu" o to, která budeme prát manželovo prádlo - přijde mi normální, když s někým žiju prát jeho i svoje věci - tchyně to nesla dost těžce. Další kámen úrazu byla četnost návštěv - manžel v té době studoval a byl zvyklý jezdit za rodiči každý víkend. On sám to změnil na jednou za čtrnáct dní a později, již na mé naléhání (ale asi za pět let) na jednou za tři týdny. Zpočátku jsem s ním jezdila ráda, rodiče se o nás starali, ale čím dál víc to začne vadit - chcete mít i svůj život. Navíc moje tchyně absolutně nectí žádné soukromí - a to je problém se kterým bych se chtěla poradit. Nechci ublížit, ale ona mi leze do věcí - když jsme u nich (i do mé tašky) i když je u nás. Až tak že přijde namalovaná mou rtěnkou a chlubí se, že jí také sluší, při obědě mi sdělí, že můj elektrický kartáček by ona tedy používat nemohla, protože jí při čištění zubů brní celá hlava. Nedávno mi říkala i moje maminka, že tchyně při jejich návštěvě prolustrovala i její tašku! Když jsem zjistila, že mi četla i SMSky v mém mobilu, který jsem zapomněla na stole, poprosila jsem manžela, ať jí laskavě řekne, že se to opravdu nedělá. Okamžitě přiběhla do našeho pokoje a do očí mi tvrdila, že to není pravda. Před porodem mi líčila, že ty hrozné porodní bolesti ani po čtyřiceti letech nemůže zapomenout. Vždycky jsem jí řekla: "Jano, neříkej mi to", vždycky začla znovu. Když mi zavolala do porodnice, že její známá měla stejně těžký porod jako já (císař, šňůra kolem krku), ale naštěstí už ta dementní holčička zemřela, probrečela jsem dvě noci a manželovi řekla, že já s ní nikdy nebudu o samotě - chtěla mi přijet pomoct i s tchánem s malým po porodu. Manžel jí vynadal, ale docílil jenom toho, že mi začala telefonovat podrobnosti a vysvětlovat, že to nemyslela zle. Měsíc po narození našeho syna bohužel zemřel tchán. Je to hrozné, i já ho milovala, dokážu se do jejích pocitů vcítit, ale po půl roce už nemám sílu ji litovat. Ona se lituje sama tolik, že já už s ní nemám vůbec žádný soucit. Manžel jí musí každý večer volat. Když nezavolá - jeli jsme na hory, do toho nám zavolali z práce, museli jsme se vracet - do toho miminko - nestíhali jsme, volala v době kdy manžel vybaloval auto a já koupala malého, volala hystericky z jednoho mobilu na druhý. Druhý den večer (už jsme byli na horách) manžel odpoledne usnul, ona zrovna něco "naléhavě" potřebovala a on jí nebral telefon - volala okamžitě mě a když jsem jí řekla, že spí, tak se podezíravě zeptala proč. Nejsem snacha, která by byla snem všech tchyní, ale snažím se k ní být slušná, ale momentálně jsem fakt v situaci, kdy k ní nechci jezdit, nechci se s ní bavit - všechno otočí proti mně a už si na mně stěžuje i mojí mamince (manžel přišel o práci a když se to dozvěděla, tak mi začala brečet, jak jí je to hrozně líto, že to nikdo nemůže pochopit, řekla jsem jí, ať mi to neopakuje, že mne to také netěší a ona mne tím pouze znervozňuje, moje maminka - extrémně slušný človíček - jí na to sdělila, že není pitomec, že se jedná o jejího zetě a že to rozhodně chápe). Zatím to všechno řeší manžel, ale očividně je toho na něj už hodně. Co mám tchyni říct, aby se to ještě nezhoršovalo? Jak jí odkázat slušně do patřičných mezí - ona jemnou narážku nepochopí, ostré odmítnutí matrace do dětské postýlky staré 20 let - se urazila, ale je stále stejná! Dá se s tím něco dělat?
 Gabréta 


Hani, klobouk dolů 

(18.3.2004 16:16:02)
Připojuju se s obdivem. Vyvdala jsi jako tchýni velmi nezralou osobu - a sama si doposud situaci řešila hodně zrale.
Mám z ní pocit, že je jí emočně asi 10 let , že ty šílenosti co dělá (včetně toho hrabání v cizích věcech)nedělá ze zlomyslnosti, ale prostě z blbosti, infantilnosti, nedochází jí to.
Jedna rada by mohla znít - vzdej se touhy (a práva) jí změnit. Je taková jaká je, nikdo (kromě ní samé)s tím nic nenadělá, je třeba s tím počítat asi jako s přírodním úkazem.
Stanov si (respektive stanovte si s manželem) jasné hranice a trvejte na jejich dodržování. Vzhledem k tomu, že skutečně jako děcko, možná se v první chvíli urazí, nafoukne, popláče si, ale bude to zřejmě to jediné, čemu bude rozumět. Jestliže vás vyčerpává volání jednou denně, domluvte se jasně na jednou za dva dny - a dodržte to. Jestiže začne mluvit o něčem nehorázném, požádej ji aby přestala, když nepřestane, polož telefon, odejdi z místnosti.

Vykecávám se - a přitom nevím, jak bych se chovala v tvé kůži. Vlastně ti chci hlavně vyjádřit podporu a popřát ti, abys našla to nejlepší a jedinečné řešení :)
 Hanka 
  • 

Re: Hani, klobouk dolů 

(18.3.2004 16:52:29)
Děkuji za podporu, asi se s tím fakt nic dělat nedá, nechtělo se mi manželovi věřit. Budu k ní jezdit jenom když musím a pouze s manželem a bavit se s ní budu jenom minimálně. Na prázdniny už si maluje, jak s ní budu na chalupě - moji rodiče pracují, tak se "těším" jak budu vysvětlovat, proč tam nepřijedu. S manželem jsem domluvená, že tam strávíme část dovolené, ale pouze spolu a rozhodně ne déle než týden. Je nepříjemné, že to není ani poznat, co je to za ženskou, když za námi na chalupu přijeli kamarádi, tak ona navaří, o všechny se stará, to i o nás, o to je to horší, vypadám jako nevděčnice. Navíc o ničem jiném než o tom jídle se s ní bavit nedá. Po té porodnici jsem taky usoudila, že je pouze hloupá, ona není zlá, navíc je dost citový vyděrač, nyní závislá na manželovi (s dcerou se nemůže bavit, protože ta je na ní "zlá"), takže manžel se snaží jí být oporou, aby neměla pocit, že už na tom světě nikoho nemá. Asi pomůže se vždycky "vykecat" a ono zas bude chvilku dobře - do příští návštěvy :-) Teď jsem si vzpomněla jak někdy před třemi lety, vyčítala na konci prázdnin svým vnučkám - ne dceři, ale dětem, že si dělá čárky do kalendáře celé prázdniny a u druhé babičky, ty nevděčnice trávily o jeden den více než u ní! Si dovolily! :-) Fakt dík, už jsem si začala připadat za tu špatnou.
 Gabréta 


Re: Re: Hani, klobouk dolů 

(19.3.2004 12:26:34)
Četla jsem prima knihu "Prosím Tě, mami - Jak nás ovlivnily naše matky" od Clouda a Townsenda. Je o řešení destruktivních vztahů mezi dospělými dětmi a jejich matkami. Tvou tchyni tam myslím dobře popisuje kategorie "Matka z porcelánu", ale asi nejen tahle. Budeš-li mít příletost, mrkni se do ní - minimálně pro to, abys věděla, že závada není na tvé straně :)
Vydalo ji v loňském roce nakladatelství Návrat, víc o ní najdeš na jeho webu: www.navrat.cz
 Jana,Jiřinka a Janička 


Re: Hani, klobouk dolů 

(19.3.2004 16:59:21)
Myslím, že jsem konečně přišla na způsob,jak vyřešit nevyrovnaný vztah tchýně a snachy.
Bude to znít asi rutinně, ale opravdu je potřeba si sednout a bez emocí si promluvit. Nemůže se nic horšího stát než, že s Váma přestane mluvit a stýkat se a to je v mnoha případech i vítěství jako u nás.
Po rozmluvě s mojí tchýní (byl u toho i manžel a tchán) jsem konečně z ní vytáhla, proč nenávidí mě a naši dceru (svoji vnučku) a sama jsem se s tím smířila a pochopila její chování.
ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU. Tato věta vysvětlila všechno, manžel jí oznámil, že v případě našeho rozvodu (který ani náhodou neplánuje) se k ní nikdy nevrátí. Stále ji respektuje jako svoji matku, ale né už její chování.
Nyní se s ní nestýkám já ani moje dcera, ani jsme ji neoznámili, že čekáme druhé dítě. Manžel je občas navštíví a jakmile začne brojit proti jeho rodině okamžitě se zvedá a odchází. Tento stav nám plně vyhovuje (je lepší než předchozích 7 let), a už je to 3/4 roku, co to drží. Myslím, že po čase buď přijde na to, že zůstane sama nebo zůstane sama.
Dítě už ve třech letech pozná, kdo ho chce a ani nechce nic vysvětlit, prostě to bere, jak to je.
 Cita 


ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(2.1.2005 18:37:17)
Bravo, tahle věta přesně vysvětluje moje problémy s mojí tchýní, a to tak dalece, že už nemám nutkání neustále řešit naše problémy (9 leté) a dělat si neustále hlavu co by kdyby..Ulevilo se mi, že to někdo vidí stejně jako já...Díky :)
 Marťuška 
  • 

Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(2.1.2005 19:33:40)

Já nevím,jestli mohu poradit,ale s tchyní jsem bojovala a vždycky jsem prohrála já,protože to byl otevřený boj.Manžela musíte mít na své straně.Mě se osvědčilo tohle.

1.jeho rodiče nikdy nekritizovat-třeba tchyni i chválit
2.kritickou poznámku,která se vás dotkne si nebrat osobně-pokud to nechcete přejít tak žádné urážení a ukvapené agresivní odpovědi.Pokud vás to hodně štve,tak se prostě zeptat "Jak jsi to myslela?"v klidu a s úsměvem.Možná se omluví nebo to vysvětlí,třeba jsou zvyklí u nich takhle mluvit.Tak se vyhnete hodně nedorozumněním.A pokud cítíte v nějaké větě kritiku,chce také zvážit,zda si to více méně nezasloužíte.Mě se docela vyplatilo si vždy říct,že kdybych já byla tchyně a měla chlapečka(já mám tedy zatím jen holčičku)zda by to nebylo oprávněně.
3.Žádný vztah by neměl být kdo z koho-tak se nesmí tchyně cítit-pokud cítí,že proti ní něco máte začne se bránit automaticky a naopak.Pokud bude cítit,že jí akceptujete a jste ochotna jí vyjít v něčem vstříc tak to samé bude dělat i ona.
4. Samozřejmě nebudete dělat,co tchyně chce,takže pokud se Vám něco nelíbí-např.pozvala vás v neděli na oběd a vám se nechce-prostě řekněte,že byste moc moc rádi,ale máte jiný program a klidně řekněte jaký.Jak bude cítit,že nejste moc sdílní bude se cítit odstrčená a bude možná moc vyzvídat nebo Vás častěji vidět a vnucovat se.
5. Pokud se Vám nelíbí,že navrhuje ona-kdy máte jet na návštěvu,jak trávit Vánoce atd.tak buďte rychlejší.Vy zavolejte - přijedete tehdy a tehdy-prostě zvete vy.Pravidla určujete vy-chce to moc moc taktu,ale jde to.

Pokud budete k tchyni přistupovat,že Vám chce ukrást manžela nebo dítě jak jsem tu taky četla,tak je tu averze hned aniž by udělala něco špatně jenom že chudák dýchá.Takže trošku pochopení a tolerance jako ve vztahu k vašemu miláčkovi-má taky spoustu chyb a máte ho rádi.Rodiče mají taky spoustu chyb a mají Vás rádi.Já svojí holčičku miluju nadevše a Vaše tchyně miluje nadevše Vašeho miláčka a vy toho můžete využít-když vám chce pomoct ať pomůže,ale diplomaticky,kdy to chcete vy.

Každý chceme mít babičku,která ráda pohlídá a prarodiče,kteří podporují mladé.Ale aby vám neznepříjemňovali život přepadovkami a vnucenými radami to záleží jen na Vás-protože pokud to naznačíme chybně-může se stát,že se stáhnou a budou se bát cokoli udělat,říct,takže to pak bude působit,že Vás třeba nezvou,nehlídají vnouče,nemají o Vás zájem.-a to vás bude mrzet možná víc,než když občas něco blbého plácnou jako každý a občas se vnutí-prostě mají čas jindy než vy.Pokud jsou v důchodu tak jistě pochopí,že se chcete s manželem navzájem užívat ratolesti a ozvete se pokud budete chtít pohlídat a náležitě je za to pochválíte.

Zatím mě nic jiného nenapadá a pokud Vám to připadá ponižující nebo že toho musíte udělat hodně,tak je to pravd-každý vztah vyžaduje úsilí.

A budoucím tchyním přeji snachy,které se budou chovat podle tohoto návodu.

Berte to s rezervou-to je jen má zkušenost a třeba někomu pomůžu.
 Cita 


Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(2.1.2005 20:18:25)
Marťuško, bla bla bla...
 Kriss,Kiki 4/02 


Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(2.1.2005 20:21:59)
Marťuško, taky mi tchýně ze začátku neseděla a nakonec jsme se dopracovaly k tvému modelu, ale jsem si jistá, že je spousta tchýní s kterými přes veškeré úsilí vyjít nejde. A člověk by neměl skousnout všechno a nechat si sr.. na hlavu. Chápu, že tvůj příspěvek mohl zde diskutující vytočit, i když si to myslela dobře. Stejně jako to vlastně myslí dobře některé tchýně, že.
 Eva K 
  • 

Re: Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(18.7.2005 14:56:36)
Máš recht. Moje tchýně myslí taky všechno dobře a žije jenom pro nás. Bohužel taky její názor je jediný správný. Což je pro moji tvrdou hlavu a pusu otevřenou vražebná kombinace.
Eva
 Šáry 
  • 

Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(2.1.2005 22:21:06)
Marťuško,

souhlasím s tím, že dobré nebo alespoň korektní vztahy s rodiči partnera za stojí za docela slušnou snahu. Myslím, že ta snaha by se měla napřít především na to, aby se předešlo nedorozuměním, že by se člověk měl chovat slušně a uctivě, ale zároveň nekompromisně ve věcech, na kterých mu opravdu záleží. Pokud jsou tchánovci víceméně slušní, normální lidi, tak to za všechnu tu snahu fakt stojí.

Na druhou stranu je třeba vzít opravu na to, že se s některými lidmi opravdu vyjít nedá, a když to po delším snažení a dobré vůli opravdu nejde a nefunguje, tak je lepší s nimi přerušit styky enbo je omezit jen na krátké zdvořilostní návštěvy, než se s nimi zlobit a snažit se o něco, co je nesplnitelné. Snažit se, ano, ale za určitou hranicí (kterou kvůli partnerovým rodičům stojí za to posunout o hodně dál než kvůli řadě jiných lidí) je jakékoli snažení už plýtvání energií a nervy na předem ztracený cíl.

Myslím, že se v téhle diskusi vyskytují oba druhy tchyní.
 Andrea, *27.1.2005 
  • 

Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(3.1.2005 0:31:28)
Martusko diky za tvuj psychologicky vyklad jak na tchyni. Nemyslim si, ze bych ji nejak nekdy ublizila /nikdy jsem si nedovolila ani pipnout/ uz kvuli tomu, ze prece jen to je starsi clovek a matka meho manzela, tak se snazim i pres vsechny neprijemnosti zachovat uctu i kdyz bych ji nejradsi zaskrtila. Jeho rodice nemaji ani jedny zname ci pribuzne se kterymi by se obcas navstevovali /a to myslim vazne/ a citi se pravdepodobne osamele, tak se snazi co nejvice zasahovat nam mladym do zivota. Tim myslim i sve dve svagrove. Mas pravdu svoje rodice mam rada i kdyz me taky nekdy pekne vytoci, ale nestaraji se do veci jako, ze by volali memu doktorovi a zjistovali co a jak nebo kdyz jsme nemohli otehotnet tak radit jak casto mit sex nebo jeste lepsi vyptavat se meho manzela zda se spolu jeste milujeme /jsem v 37tt/ a nakukat mu, ze se tim miminku ublizuje. Tobe a tchyni preji, aby vam to vydrzelo a jinak sem vetsinou chodi se vypovidat holky, ktere maji podobne problemy s tchyni. Ono nekdy se staci jenom vykecat a je ti lip.
 Eva K 
  • 

Re: Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(12.9.2005 14:49:17)
Jééé, moje tchýně volala pro změnu mému alergologovi! Co se s takovou tchýní dělá.. Bohužel vědomí, že není jediná taková můj problém nevyřeší, ale je to lepší:-). Kdybyste na nějaké řešení přišli, dejte vědět, prosím... Nemusíme se milovat, stačit by smír.
Eva
 Ann 
  • 

Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(3.1.2005 0:41:13)
Asi vím Marťuško jak jsi to myslela, ale fakticky to nelze aplikovat na každého. Někdy jsou vzájemné vztahy trochu jinšího kalibru.
Pokusím se alespoň trochu sledovat Tvé body.
Když jsem si po letech konečně vyrazila promluvit se svým tchánem, prohlásil, že se mnou nebude o vztazích v rodině diskutovat, že si ze své pozice nemám právo vůbec dovolit ho takhle přímo oslovit a napadat. Má na mě svůj názor a ten sdělil svému synovi, ale mne nic říkat nebude, je to zbytečné... své názory nezmění, jelikož má pravdu.
Prosila jsem ho ať zkusíme začít s čistým stolem, kvůli jeho synovi, kterého stávající situace trápí a také kvůli vnoučeti, které čekáme... Prý mám být ráda za to jaké to je a respektovat pravidla(???). Svého syna vychoval a tak ví lépe než já jak se cítí...
Tchýně mi při podobném rozhovoru dala za pravdu, všechno chápala a 4 hodiny si na tchána a život s ním stěžovala. Druhý den však jednala stejně jako kdykoliv předtím, jako "správná" manželka - vždy jen a jen na jeho straně.

Nemám v sobě asi tolik pokory a trpělivosti, ale jejich poznámky neumím nebrat osobně. Dřív mne strašlivě zraňovaly, dnes mne rozčílí a nebo připraví o energii. Už udržování na oko dobrých vztahů mne stojí strašně moc energie a nepřipadám si o nic lépe.
Je mi jasný, že tchánovu kritiku si z jeho pohledu skutečně zasloužím - představuji skutečné nebezpečí, neodpovídám představě pokorné manželky ani snachy, neprojevuji ani jeho synovi ani jemu dostatečnou úctu. Dovolím si zeptat se, nechovám se podle pravidel. Tohle jsou také JEHO slova.
A takového člověka je mi Marťuško skutečně zatěžko akceptovat a pokud jsme kdykoliv sdělili cokoliv z našich plánů či programu, většinou jsme si užili hromadu kritiky. Pokud pozvu na návštěvu je k nám, nepřijdou a trvají na setkání na jejich území. Přišli jednou na pozvání a 2x neohlášeně. Naposledy mne místo pozdravu tchýně oznámila - Ahoj, jdem se podívat na svého vnuka! a já pak strašlivě urazila tím, že manžel se zrovna chystá v bytě bourat (mohou se jít podívat) a já jsem s malým na odchodu.

Myslím, že dělají víc, než že jen dýchají a tím u mne vyvolávají averzi.
O takové vztahy skutečně nestojím a momentálně se chystám zpřetrhat s nimi i ty zdvořilostní. Manžel ať tam s klukem zajdou, ale já už jsem z toho šaškování skutečně strašlivě unavená.
HRANICE MEZI TAKTEM A POKRYTECTVÍM MI V TOMTO PŘÍPADĚ PŘIJDE SKUTEČNĚ VELICE TENOUNKÁ A JÁ NA NÍ BALANCUJI JIŽ PROKLATĚ DLOUHO.
 Nadia@ 
  • 

Re: Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(3.1.2005 2:13:52)
Martusko, o tchanovi jsem toho vyslechla mnoho z obou stran: od nezasvecenych pratel, jaky je to skvely clovek a od rodiny, jaky je to sobec a nervak. No a ja jsem po tatovi, vujdu s kazdym, hledam duvod zleho lidskeho chovani, snazim se tem, co rikaji, ze to neni mozne, dokazat, ze s tim clovekem vyjit jde. NEJDE. Kdyz reknes, ze je to bile, on rekne, ze je to cerne. Pokud to bile je a je to tam napsane, tak rekne, ze jsem uplne blba. A pozdeji jsem prisla na nepochopitelnou vec, on nema rad deti. Kdyz si s nimihraje,musi vyhravat a porazenemu se smeje. Memu synovi naposledy neuznal zvire na i IRBIS, ze existuje jen ibis. kluk mi doma plakal, tak jsme otevreli encyklopedii, okopirovali stranku i s obrazkem a on to zanesl dedovi. Cekal, ze dostane ty ztracene body a bude se hrat dal. Kdepak, deda se urazil. Takze casto jde o frustrace z mladi, kdy si ti stari uvedomiji, ze jejich cas je pryc a mermomoci chteji neco podnikat. Chybi energie i ruce, no ale maji prece dite (treba syna) a ten pak samou laskou, aby jim udelal radost, dela veci, ktere do jeho zivota nepatri.

Ale mas pravdu v tom, ze se s nima nejak vychazet musi, prtoze proste odstranit nejdou. Takze my jsme odstehovani, otec to bere jako zradu a nemluvi s nami, doma jen rve a mimo domov rozdava zivotni rady a podporu mladym lidem, kteri ho za to vynaseji do nebe a netusi, ze jejich sverene problemy on dava pred jinyma k dobru jako vesele historky a pomlouva apomlouva - cela jeho rodina spolu vzajemne nemluvi, jak rika manzelova mamina - je to rodina pekelniku. Tak na pekelnice!!!!!!

SAHANI NA BRICHO NESNASIIIIIIIIIIIM!!!!!!! Jeste by mohli sahat na prsa,jestli se uz nalevaji, haha!
 Valkýra 


Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(3.1.2005 10:04:26)
Marťuško,
hezky napsané, ale vždycky to nejde tak zařídit. Například moje tchyně (podle vlastních slov) si pořídila syna proto, aby se staral o ni a pak aby se oženil a přivedl jí do domu SLUŽKU. Já jsem jí vadila především v tom, že jsem nebyla ochotná se k nim nastěhovat. Na tom všechno začínalo a končilo, veškeré pokusy vysvetlit jí, že to, co udělala pro syna, všichni oceňují, ale nemůže mu řídit život, byly zbytečné. Prostě jsem jí zkazila život a hotovo. Dnes (po 12 letech) jsou naše vztahy chladné, ale korektní, vidíme se co nejméně, jsem nejradši, když si návštěvu tam odbyde jen manžel s dcerou. Dodnes se s tím nesmířila, myslí si, že všechno by bylo jinak, kdybychom tam bydleli, že ona mohla obětovat svůj neutěšený život přání rodiny a já nejsem ochotná se podřídit....
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(3.1.2005 11:42:33)
marťuško, tvá vize světa, kde se všichni dokážou domluvit, vyjít si vstříc a když se budou snažit, tak se budou mít všichni rádi a žili a byli a dokud neumřeli jsou tu dodnes je krásná, leč dle mého názoru není na světě všechno tak jednoduché. Na snahu a domluvu musí být vždy dvě strany a ještě to nesmí nepříznivě ovlivnit nejaké vnější faktory, jinak to nefunguje.

U nás byl u tchýně klid, zabavila se holkou a my se snažili co nejvíc zmizet, akorát dělala smutné scény, že odjíždíme a že za kamarády a na hory si máme jezdit v létě, a ne když je sníh a náledí. Zato po návratu domu mne čekala ségra s několikahodinovým monologem o průběhu svátků u našich, rozbolel mne žaludek, bylo mi zle, obrečela jsem to. Holky, mít blbou tchýni je hrozné, ale člověk si pořád může udržovat ten odstup, že je to vpodstatě cizí člověk. Ale jak mám ukoncit vztahy s vlastnimi rodici, to je proti prirode, clovek jim dava dalsi a dalsi sance, ze to tak nemysleli, ze to bylo vyjimecne, clovek je tak blby a ma tak kratkou pamet, proc mne to pokazde tak prekvapi a rozhodi, vzdyt je to uz roky stejne- nerespektuji mne, nemysli na nas jen na sebe, tesim se na ne, styska se mi po nich, jedu k nim s jakousi vsugerovanou iluzi o laskyplne rodicovske naruci, vjedem si do vlasu, zhadame se, vsichni jsou nasrani, mne je spatne, vyslechnu si co jsem za nezdarneho potomka, odjizdim s tim, ze mi muzou vlezt na hrb a uz mne tam neuvidi a pak tam lezu zase, protoze co kdyby se stal zazrak. Obzvlast kdyz je to jeste okorenene tim, ze si k sobe vzali babicku, kterou miluju a ktera nikoho jineho nez nas na svete nema, takze kdyz ji chci videt, tak se musim potkat i s nima.
Kdyz clovek prijde s nejakou vyhradou, s naprosto konkretnimi pripominkami, ktere ma podlozene i od citove nezainteresovanych kamaradu, tak mu do oci reknou, ze lze, ze to vubec neni pravda, ani na vterinu nezapochybuji o te sve jedine spravne ceste, o jedinem spravnem postoji a pristupu. Jsem z toho tak nestastna, znovu a znovu si prozivam ta zklamani. Clovek ma ve sve rodice takovou duveru a viru. Uplne chapu ty manzely, kteri nechteji videt, co je jejich matinka ve skutecnosti zac. Oni to vedi, ale zaroven to odmitaji pripustit. Jako ja.
 Cita 


Re: Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(3.1.2005 20:10:38)
Mimochodem, Šára to posala vskutku trefně. Měly byste si to obě DŮKLADNĚ přečíst.
 Dáša, 1 
  • 

Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(9.2.2005 9:14:03)
Když jsem pročítala tyhle mejlíky, doufala jsem, že snad najdu radu jak dál.Rozepisovat se o tom , co mi kdy tchýně "v dobrém" řekla nebudu, něco podobného tu vlastně již nekolikrát zaznělo.Dokud jsem byli bezdětní, vídali jsme tchýni málo a její poznámky uspěšně odrážel manžel a já mu za to byla vděčná. Nyní máme roční holčičku a já skončím asi na psychiatrii.
Její navštěvy každý týden mě ubíjejí. Manžel zaleze k počítači a všechno jde na mou hlavu.Jelikož sama prohlásila, že chodí za náma holkama, manžel se těchto schůzek nezůčastňuje. Ikdyž jsem ho o to prosila.Oni spolu nemají nějak vřelé vztahy a tak za naší rodinu komunikuji s tchýní já. Vždy slušně a tak aby byl klid.A to byla asi chyba.
Se vším , co mě trápí jsem se svěřila manželovi a dal mi za pravdu, ale když jsem slušně navrhla, že po roce si budu určovat frekvenci jejích návštěv sama,protože jsem z toho ve stresu ,prohlásil, že ji vlastně chci omezit přístup a že by se musel do toho vložit.Už jsem tak zdeptaná, že nevím, jak přítomnost tchýně zvládnout.
Svým způsobem má manžel pravdu. Nejraději bych jí dcerku nedávala, ale do takového extrému nehci jít. Mám, ale potřebu být neustále s dcerou a tchýní, když je u nás. To je můj druhý problém.Svými názory na výchovu mě tak vyděsila, že mám obavy, když je nechám samotné, že je bude okamžitě aplikovat. Říkám si, až bude dceři třeba 5,tak se ozve sama,že to takhle nechce, ale co do té doby?
Možná vám příjdu jako blázen,ale po 10 letech, co tchýni znám, si tak připadám.
 Lenka 
  • 

Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(23.2.2005 8:07:18)
Ahoj,také jsem si kdysi připadala v pasti.Ale můj příběh je trochu jiný.
Manžel pochází ze tří synů.Jeho dva bratři i tchyně si rádi a hlavně často vypijí.Manžel naštěstí ne.Tchyně patří mezi tzv."opičí mámy",když někdo z nich často pije alkohol,přidá se k němu a taky si i zakouří"trávu"s mladším synem.Je to prostě síla.Jeden z manželových bratrů má dost vysoký příjem,pije často s ní,kupuje jí drahé dary a ona mu za to hlídá děti.
Navíc má děti-holky,takže pro tchyni je to po synech změna.My máme daleko menší příjem,máme syny.Navíc se mi nelíbí jejich častá konzumace alkoholu,a tak je k ní na hlídání nedávám,stalo se že již u hlídání tchyně pila.Myslím,že hlídání dětí a jejich výchova je o zodpovědnosti.
Švagrová je ale ráda,že má časté hlídání a na konzumaci alkoholu tchyně odpovídá,že to co dělá tchyně u sebe doma je její věc.Myslím ,že ano,ale nemusí to vidět děti.Dle mne.Můj postoj je jim trnem v oku.Tchyně mi jednou dokonce řekla:"Však ty se budeš muset přizpůsobit!"Vždy reaguju klidně.
Klidně,slušně,ale trvám si na svém.Pocházím z více dětí a doma mě učili,jak se o sebe postarat.Nemáme tolik peněz jako švagrová,ale náš byt je pěkně zařízený,co můžu,si ušiju,uháčkuju,upletu.Švagrová je typ princezny,ale tchyni si uplácí a nekritizuje ji za pití.Tím se staví do role,kdy spolu ty dvě "drží".Neustálé výpady jich obou a kritika na něco,co máme lepší(i když si to udělám sama),závist,jak mohu mít z mála víc než ona(s kyselou tváří to ještě řeknou do očí),na to jsem si zvykla a říkala jsem si,že to budu brát s nadhledem.Ale na jednu věc jsem si nezvykla nikdy.Totiž že když zjistili,že jejich slovní výpady narážejí na zeď slušnosti a pak se rozlévají do ztracena,tak se pustily obě do mých dětí(dle nich-to mi už přece musí vadit!).Syn chodí do školy,nosí jedničky,je nadaný.Nemůže ani babičce říct,jak se má ve škole.Jinak by to švagrové vadilo a pustila by se do něj větami typu:"No a co!Moje holky ti ještě ukážou!"Tchyně,když byla opitá,mu jednou řekla do očí,když měl chudák 3 roky,že holky jsou stejně lepší!Myslím,že vystavovat dítě slovním výpadům je ubohost.Pokud má někdo štěstí na hodnou tchyni,je to super.Bohužel u nás se rozhodla tchyně být hodná jen na toho,kdo respektuje její pití a kdo ji uplácí drahými dárky.Abych vyšla s tchyní,mám začít pít,nebo jí dávat děti na hlídání?A kupovat jí drahé dárky,když na to tolik peněz nemám?Myslím si,že pokud dojde někde k tomu,že děti mají zakusit duševní bolest způsobenou lidmi,kteří nemají žádné životní hodnoty,nebo trošku pokroucené,pak je lepší se s takovými lidmi nestýkat a brát je jako cizí.Je to případ od případu.
 pegy 
  • 

Re: Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(23.2.2005 18:02:18)
Leni to nevím, co ti na to říct, alkohol a chování tohoto typu k dětem by mi taky vadilo.
Holky, asi pánbůh existuje,doteď jsme měli relativní klid, po tom co jsem s malou z němec přijela domů,kromě obsílek od právníků kvůli domu, na který nám částečně vypůjčila, zaplatili jsme jí její část a hotovo, byla to jediná možnost,a hodili jsme hypotéku na dům. Teď malá trochu marodila se spálou a světe div se tchýně prý má taky pupínky , volala mi švagrová a vypadá to taky na spálu. Dnes prý navíc upadla na ledě a vyrazila si přední zuby(napůl),takže má zadrátovanou pusu-PÁNBUH ASI EXISTUJE!začínám věřit tomu, že vše špatné od zlých lidí se jim jednou vrátí a to dvojnásob.Švagrová chtěla aby jsme tam přijeli abych se o ni postarala, ale to neudělám ani náhodou,ať si vaří kašičky sama.Kromě tohoho když člověka jako je ona něco bolí je naprosto nesnesitelná,ale mohlo by to být zajímavé s drátovanou pusou a oteklou přece nemůže nadávat a rýt:-)))
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(23.2.2005 19:55:49)
pegy, ja si myslim, ze to je tim, ze ty bozi mlyny takhle viditelne zafungovaly, ze jsi se dokazala navzdory vsemu zachovat slusne a korektne a postacilo ti ke spokojenosti to, ze jsi vybojovala to svoje a nemstila ses a neprala ji to, aby ji neco zleho potkalo. kdyz clovek sprada zle plany, tak se to vzdycky obrati proti nemu.
pobavilo to i meho manzela. prejeme ti, aby jste se vsichni meli uz jen a jen lip
 nadia@ 
  • 

Re: Re: Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(23.2.2005 20:43:17)
Pegy, to vis ze existuje, na neco takoveho, co ti ta baba delala, see uz nemohl divat. Co tak ji zazalovat za nejakou tu "ujmu" at uz na zdravi nebo na psychice (toje hrozne, ted si nejsem jiste kde je jake i - y), mala z toho zatceni musela mit sok. V USA by to hodilo pekne penize, kdovi jak v Nemecku. to aby se vam ty jeji machinace vratily. jak jinak je? Co mala? Ta spala je neco, co deti dobre podelavaji, kluk to taky mel, 2 dny jen v horeckach spal, nic nejedl, ja jsem byla v restauraci, nikdo s nim ... no malem jsem se z toho slozila. Mam tedy na mysli, jak je mala k tobe? A ja to stihas? kdo vi, co mala prodelala u tchyne, nejen ponizovani ale i nemoci! Ani o tom nemusis vedet!

Leni, kritizovani meho syna jsem byla osobne pritomna, strasne to boli. Tehdy byvala skorotchyne prohlasila, ze uz chape, proc jeji druhy muz nechtel "usopleneho kluka" ale peknou holcicku. Muj kluk ve svych 5 letech tam stal, dokonce zapomnel, co se chtel zeptat. Z domaci klimatizace,na kterou jsme oba nebyli zvykli, a koureni 3 dospelych nam obema teklo z nosu a dost jsme kaslali. No a jeji dcerka, jinak moc sikovna a nadana holcicka, mela reci jen o tom, ja v sedmnacti vypadne z domu (v 10 letech!!!!!), a cpala se sladkym, ze mela v pase vic jak ja! Jooooo, mame krasne chytre deti, ale ony to nechteji videt! Ony jsou nestastne! A nam delaji deti samou radost. Zrovna vcera volala pani ucitelka (jsme v Kanade) a chvalila a chvalila a nakonec rekla, at kluka za ni obejmeme, ze je radost ho mit ve tride! At jdou tchyne do haje!!!
 pegy 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(24.2.2005 10:08:10)
Nadio,je to v pohodě, malá je ráda doma, dokonce se i urval manža z práce, takže jsme byli momentálně týden všichni spolu.Malá tchýni jako babičku strašně nesnáší a nechce o ní vůbec slyšet.To zatčení pro ni byl samozřejmě šok,ale naštěstí mě neodvedli v poutech, a malá ví, že policajti jsou lidi, na které se může obrátit, kdyby se třeba stratila nebo tak ,to víš Praha je velké město(naučili jsme ji to, kdyby jí chtěl někdo ublížit), bylo jí nejvíc divné proč s nimi někam musíme jít a , že mají jiné uniformy než v česku.Vysvětlila jsem jí to hned tam, že nám neublíží , než přijel manžel, takže z toho snad trauma mít nebude, asi bylo dobře, že jsem neprotestovala, a byla klidná já jsem holt taková chladná hlava většinou se to vyplatí.Ale to s tím padnutím doslova na hubu, to jsem se musela pousmát i já, vůbec jsem nevěděla jak mám se švagrovou mluvit, protože jsem měla co dělat sama se sebou:-))). Máš pravdu boží mlýny melou-pomalu , ale jistě.Buď ráda, že máš tak úžasnýho syna.Malá teď chodí do německé školky v Praze a je moc spokojená.Je to sice placená školka, ale myslím, že se to vyplatilo. Hlavně, že je malá spokojená, a taky ji blaží na dušičce, že tam se mluví německy, ale vyjde za vrátka a může mluvit česky jak jí narostla papulka. Dnes dokonce složila přijímací zkoužku na jejich německou školu(byla jsem tam s ní)Paní ředitelka se jí ujala jako benjamínka, ale problémy by neměly nastat vůbec žádné zvládla to v pohodě až se ředitelka divila(je němka se čtyřmi dětmi a za manžela má čecha, takže chápe co jsme pro malou potřebovali), protože je v úplně novým kolektivu a ještě se pořádně neadaptovala,ale děti ji mezi sebe vzaly hned, je tam taková zdravá míchanice národů,takže bude chodit od srpna na přípravku a od září už normálně do první třídy, která je poločeská a poloněmecká.Jsem ráda, že se naučí oba jazyky stejnou mírou,a překvapili mě i učitelé jak k dětem přistupují, je to úplně něco jiného, než jsem byla zvyklá ze základky já.
 Meluzína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(24.2.2005 10:20:24)
Teda teď jsem se musela zasmát. Eliščina tchyně si zlomila nohu. Moje tchyně si zlomila nohu. Pegyna tchyně si vyrazila zuby.
Holky - čí tchyně bude další v pořadí??? :)))
 Radka*+Karolínka 26/11/07 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(25.2.2005 9:50:57)
Meluzíno,já bych jako horkou kandidátku navrhovala mojí T.Čeká mě perná neděle,skoro po měsíci tam jedeme na zdvořilostní návštěvu,tak to zase určitě budu mít po víkendu čím přispět do diskuze.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(24.2.2005 20:05:21)
Nadia-děkuji Ti za komentář.Hodně mě potěšil.Ty poslední věty byly super.Přeju Ti ať se Ti i nadále daří a ať jde vše skvěle a naše děti ať nám dělají stále radost.Ahojky!
 Eva K 
  • 

Re: Re: Re: Jsem v pasti? Jak to zvládnout? 

(12.9.2005 15:00:52)
Věřím, že na světě musí být rovnováha. Copak už jste někomu ublížili a nebyli za to potrestány?
Akorát tomu musíte hodně věřit, protože u toho "potrestání" nemusíme vždycky být. Bohužel u tchýní nejde jen čekat..

Eva
 Lejla 
  • 

Re: Říkáte tchýni maminko?  

(12.9.2005 21:26:29)
Ahoj holky,
jsem už přes pět let vdaná a tchýně po mně stále loudí, abych jí říkala maminko. Mně se to nedaří, nejde mi to vůbec z pusy, řekla jsem jí tak asi 2x za celou dobu. Až bude mimčo, budu jí říkat babičko, teď ji radši neoslovuju když na ni mluvím. Já vím, asi je to špatně. Poraďte co vy, jak jste na tom s oslovováním.
 Meluzína 
  • 

Re: Re: Říkáte tchýni maminko?  

(13.9.2005 7:56:02)
Lejlo, mně tchyně žádné oslovení nenabídla, takže jí říkám "paní Příjmení" :) Nepíšeš jaký máš s tchyní vztah, jestli dobrý, tak bych jí asi řekla ať se nezlobí a nebere si to osobně, ale říkat "maminko" ti prostě nejde a jestli by se nenašlo jiné oslovení.
 Barbora 
  • 

Re: Re: Říkáte tchýni maminko?  

(13.9.2005 8:52:03)
Ahoj, mě tchýně ani tchán, při nabídce tykání nenabídli, jak je oslovovat. Děti zatím nemáme, takže babička a děda prozatím padají - ale určitě na to pak přejdu. Oni už sice jednoho vnouče mají, ale výslovně si nepřáli, abych je oslovovala babičko a dědo, dokud jim neporodím vnouče já, takže zatím, pokud není zbytí, je oslovuji jménem. Ale nevím, jak jim to vyhovuje - do telefonu se zásadně ohlašují jako máma, táta, tak se i podepisují na přání atd. a můj švagr (manžel jejich dcery) je oslovuje mami, tati. I oni své tchánovce oslovovali maminko, tatínku. Takže to by jim asi vyhovalo víc. Nicméně nikdy nic proti oslovování jménem nanamítli, a já bych jim prostě mami, tati říkát nedokázala. Takže pokud ti mohu poradit, nějak to ještě vydrž, případně si o tom s tchýni promluv a pak přejdi na babičku.
 Sarele 


Re: Re: Re: Říkáte tchýni maminko?  

(13.9.2005 11:45:48)
Docela ti zavidim, me nenabidli ani tykani, takze je oslovuji pani..pane..., coz mi prijde v ramci rodiny dost trapne. Oni mi od zacatku aniz by neco rekli tykaji, tak nevim, jestli se jich na to mam primo zeptat...
 Barbora 
  • 

Re: Re: Re: Re: Říkáte tchýni maminko?  

(13.9.2005 12:51:56)
Chápu, není to jednoduché. Ono taky v každé rodině je zažité něco jiného. Taky mi příjde pane..., paní... v rámci rodiny trapné. Ale chápu, že někomu to může vyhovovat. Jestli se na to přímo zeptat těžko soudit, zaleží na tom jak dlouho se znáte atd. Já osobně bych to nechala na nich. Mně tchýně s tchánem nabídli tykání několik dní po svatbě. Oni mně tykali od začátku. Ale mně by ani nevadilo jim vykat. Naopak mi docela trvalo, než jsem si na to tykání zvykla. Jsem dost konzervativní. Babičkám manžela vykám a oslovuji babičko.
 Marie a malá Maruška 
  • 

Jak časté mají být navštěvy "milé"tchýně? 

(25.9.2005 22:02:47)
Ahoj holky, moc prosím o vaše názory na četnost návštěv tchýně. Manželova matka je rozvedená, má sice přítele ,ale na návštěvy k nám chodí jen ona a to pravidelně každý týden,protože chce vidět svou vnučku.Jsem z toho hotová..přetrpím to já sama, manžel se toho vůbec nezůčastní,protože dle jeho slov on ji nemusí...Svěřila jsem se mu ,jak mě to trápí,a že by snad nebyl problém jí říct alespoň občas ,že se to nehodí a ať příjde jindy. Manžel to odmítl slovy , že ji přeci nebudu omezovat,když chce vidět malou.Dokud jsme neměli dítě,tak jsme o tchýni nevěděli.Marušce je 1,5 roku a já týden co týden musím vídat tchýni.
To všechno chápu a snažím se jí vycházet maximálně vstříc,někdy si s ní i rozumím. Malou s ní samotnou nechávat nechci, Maruška je na mně velmi fixovaná, musím být vždy někde poblíž.
Když chce tchýně dávat jíst malé např.šlehačku,drobenku,zmrzlinu a nebo sladké pacholíky či instatní puding z pytlíku, tak šílím a to ikdyž jí řeknu,že to malá nesmí.Ona jen řekne ,že jo a pak šup s tím Marušce do pusy.Od babičky si to přece vezme mooc ráda. naštěstí Maruška na sladký není.Těch mých bolístek je víc....
A co , jak je to u vás s návštěvama ?Poraďte jak na to vyzrát?
 markéta 
  • 

Re: Jak časté mají být navštěvy "milé"tchýně? 

(26.9.2005 8:50:33)
A opravdu by to malá nezvládla chvíli s babičkou sama? To by bylo ideální řešení. Mohly byste to střídat, že jednou by byla s babičkou u vás, druhý týden bys jí mohla odvézt k ní (předpokládám, že bydlí poblíž, když k vám takhle jezdí). Ty by sis mohla odpočinout a zařídit věci bez dítěte a babička by byla spokojená.

Zkus holčičce říct, že musíš do obchodu (do práce - něco, co zná, kam chodíte, nebo kam ví, že chodíš) a že bude chvilku s babičkou sama, ale že se vrátíš a pak si spolu budete hrát. A odejdi. Když my jsme tohle udělali poprvé, začala dcera natahovat, ale babička hned vzala nějakou hračku, začala na dceru mluvit, zapojila jí do hry, takže z toho nakonec byl jen takový ten protažený obličej, ale v dalších 5 sekundách už si spokojeně hrála. Když jsem přišla za hodinu, nebyl vůbec žádný problém. Teď je s babičkou i přes noc a není vůbec žádný problém.

A co se týká stravy - já jsem dceři v roce a půl dávala i pacholíky i zmrzlinu i pudinky. Myslím, že jednou za čas jí to nijak neuškodí (pokud nemá nějaké konkrétní zdravotní problémy). Když mezi tím jí běžná jídla, bílé jogurty, ovoce, zeleninu, proč by nemohla v létě občas mít zmrzlinu? ZVláště, když ty jí to dávat nebudeš, tak jednou za týden pacholík od babičky opravdu neškodí :-))

Jak je na tom malá ve vztahu k otci? Až přijde zase babička, že bys ji nechala s babičkou a s tatínkem.

Moje zkušenost je taková, že když je nás po hromadě víc, třeba já, babička, tatínek, nejvíc se věší na mě a pořád kouká, kde jsem. Takže to vypadá, že je na mě fixovaná. Ale jakmile u toho nejsem, vůbec se po mně neohlíží, neptá a je v pohodě.
 Marta, Adam2/04, David1/08 


Re: Re: Jak časté mají být navštěvy "milé"tchýně? 

(26.9.2005 13:37:07)
Ahoj prakticky souhlasim s Markétou, i když u tebe Marie chápu, jak ti to musi lezt týden co týden na nervy...
Já mám tchýni na Morave 350 km od nas.Nasi bydlí od nás ctvrt hodiny. Vcera jsem lezela v horeckách, manzel na Morave mama se mi o Adama moc hezky postarala. Taky je na me moc zavislý, ale statecne mi maval z auta :-) Porad ho kojim i v tom je castecne ta zavislost. Ale je to otazka zkusit to a zvyknout si a hlavne to neprehanet.
Tchyne chce at za ni jezdime mi - prece nas chteji videt i prababicky, pradedecek,.....a cela jejich familie, ale ja kvuli tomu nebudu jezdit k nim vlakem kazdy mesic... Ona neumi prijet temer nikdy. Rekla,ze bude jezdit jednou za rok na Mikuláše a ted rekla, ze jede do Belgie za švagrovou a pak už vuebc nikam!!! Takže já se kvuli ni, aby viděla vnoučka nepoženu na Moravu vicekrát, když ona neni schopná přijet za námi. Podotýkam, že je zdravá, neni ji ani 50 a mi u nich byli tedo prázdninách celkove vic jak mesic.... ach jo :-(
 Marta, Adam2/04, David1/08 


Re: Re: Re: Jak časté mají být navštěvy "milé"tchýně? 

(26.9.2005 13:41:34)
omlouvám se za chyby, ještě k tomu dvakrát mi - my :-( stydim se.
Ještě jsem chtěla napsat, ze byt Marii, nechala bych si taky malou Marusku pohlidat, at s ni jde na hodinu na pisek, ty si doma v klidnu neco udelej, nebo si dej kafe...apod. Tohle mi vadi, ze ja takovou babicku nemam. Ta ktera je blizko je zaneprazdnena a ta ktera je daleko, sem neprijede aby mi pohlidala a kdyz jsme u nich sve veci si neudelam :-(
 Marie a malá Maruška 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak časté mají být navštěvy "milé"tchýně? 

(26.9.2005 22:02:02)
Díky za Vaše názory, zkoušela jsem ,aby mi tchýně hlídala třeba půl hoďky venku s kočárem, to šlo.Nebo doma něco dělám a ona je s malou na zahradě. Dokážu si sní i někdy dobře popovídat.
Problém je v tom, že je dost autoritativní. Od 20 se musela starat o své dítě, manžela a tátu a když nebylo po jejím, bylo zle.Na mě to zkouší taky a na Marušku též.Chudák holka nesmí pořádně na nic šáhnout nebo se umazat, je to malý dítě a pořád se v něčem vrtá.Já ji nechávám (v určitým hranicích)jinak svět okolo sebe nepozná.Tchýně jí věčně bere něco z ruky,neusále jí říká, že to či ono nesmí,atd. Několikrát, samozřejmě v klidu jsem jí své připomínky řekla, ale ona jen kývne hlavou na souhlas a za minutu si udělá, co chce ona.Mám strach,že když u toho nebudu, bude to Marušce ke škodě,pak totiž nechápe,co smí a co ne.Nechci, aby z ní vyrostla holka která je ze všeho hned vyjukaná.Navíc tchýňka užívá dost sprostý slova.ale s tím si snad poradíme.
 Jutka 


Re: Re: Re: Re: Re: Jak časté mají být navštěvy "milé"tchýně? 

(27.9.2005 9:28:11)
Marie, jestli Tě to potěší, mně to přišlo hned z Tvého prvního příspěvku, že tchyni malou moc nechceš nechávat, protože nerespektuje Tvoje pravidla. Nicméně poradit Ti neumím. Snad kdyby to s ní probral raději manžel? Že od "svého" by to vzala lépe? Možná těžko, jestli v něm stále vidí dítě :-/ Tak někdo, koho respektuje, kdo to s ní umí... Odborník na tchyně (v dobrém:-) ) je tu tuším Karina, její připomínky se mi vždycky líbily.
 Karina 
  • 

Odborník na tchyně 

(27.9.2005 9:54:47)
Jájo, díky za kompliment - ale myslím, že vůbec nejsem odborníkem na tchyně - spíš naopak. Já to s tou svojí spíš "projela" (nebo ona se mnou?) Mám tu samou tchyni přes 20 let a naše vztahy prošly přes nadšení, do nenávisti až k lhostejnosti (tedy z mé strany). Momentální situace je taková, že ji nemusím vidět třeba celý rok. Přestala jsem ji řešit - nebydlíme spolu, vnuk je dospělý a za babičkou si zajde sám. Ji zajímají klepy (ať o sousedkách, v Blesku nebo v televizi) a její vlastní osoba. Tchán chodí v 70-ti ještě pracovat a ona ty peníze utrácí. Vždycky si vymyslí nějakou investici, tu realizuje a chvíli má tchán od ní klid. A tak pořád dokola...
Nejhorší je, že já nemám dceru a tak budu taky tchýní od syna. Pořád se kontroluju, abych byla ta "hodná", ale když tady čtu příspěvky mnohých snach, nevím, jestli je to vůbec možné. To co vadí jedné, po tom druhá touží a nemá to apod. Je těžké se zavděčit, asi to záleží na štěstí, jak se vlastně cizí lidé v jedné rodině sejdou a jak si sednou.
Když k nám syn se svojí přítelkyní přijedou na víkend, snažím se tu holku spíš upřednostnit. Je mně jasné, že ona je v té horší pozici, syn je u nás doma, ale ona je ta "cizí". Tak se zajímám co dělá, co škola, její problémy apod. Přijmu ráda každou radu.
 Hanka+ 4 berušky 


Re: Odborník na tchyně 

(27.9.2005 11:46:22)
Karin pokud chceš být oblíbená tchýně snaž se vycítit co mladým vadí (hlavně té slečně) a to nedělat. Zbytečně se nevnucuj. můžeš nabídnout pomoc ale pokud odmítnou tak je nech ať si dělají co chtějí. Je třeba respektovat jejich soukromí a nevstupovat do pokoje bez vyzvání. Je fakt že některým snachám vadí velký zájem jiným zase malý zájem a je těžké se do toho trefit ale myslím že při troše snahy to jde. Hlavně se neplést do výchovy dětí nebo do zařizovaní domácnosti a už vůbec ne pokud se hadají. nezastávat se ani jedné strany at si to vyřeší sami. Nekupovat vnukům příliš sladkostí ale něco jim kupovat protože jinak budeš za lakomou atd :-)
Tak jsem se rozepsala. no ty ještě asi vnuky nemáš ale píšu to tak všeobecně co nám snachám vadí na tchýni.

Jo a hlavně si uvědomit že synáček už není maminčin a že má svůj život a svou rodinu!!!! a ta má být na prvním místě!!
 Pifík 


Pro Marii 

(27.9.2005 15:03:34)
Jestli mohu radit, pak bych řešila věc, že bych stanovila pravidla a tchýně se prostě bude muset přizpůsobit a dodržovat pravidla stanovená tebou. Ty vedeš tuto domácnost a ona je hostem, ať už jsi mladší a nezkušenější. Od chlapa pomoc nemůžeš očekávat, zvlášť, když se k tomu postavil takhle. Prostě jí všechno řekni a musíš od ní vyžadovat dodržování všech stanovených pravidel. To je přesně vidět, jak ona tvé zákazy porušuje a dělá jí to dobře, ona si upevňuje svou autoritativnost. Za každé nedodržení tvých pravidel všechno okomentuj, vysvětli a vypeskuj, jak s malým dítětem. Pak máš šanci.
Nezvyšuj hlas, všechno veď na bázi výchovy. Držím palce.
 Pifík 


Re: Pro Karinu 

(27.9.2005 15:19:12)
Píšeš, že jsi skorotchýně. Já bych tě brala i jako tchýni, máš skvělý náhled na život. Já mám dceru. Nadržuji jejímu přítelovi, už mi to několikrát vytkla. Mám na to stejný názor jako ty. Jenže, s kýmkoli ona chodila, všichni se mě báli. Prostě jsem to na nich poznala. Ať dělám co dělám, nejde mi s nimi navázat kamarádský vztah. Přitom všichni byli seběvědomí mladí muži.
Ale to je můj problém, to jsem nechtěla řešit. I když, kdyby měl někdo nějaký nápad, beru.
Já si myslím, že to děláš naprosto skvěle, snažíš se jí porozumět. To je právě ona chyba všech špatných tchýní, chtějí dělat chytré, uplatnit se, ale nezajímá je názor protistrany. Komunikace, to je nejdůležitější. Řešíš to úžasně a ona jestli je normální holka tě bude brát jako perfektní ženskou. Více takových!!!!
 Janča 
  • 

Re: Odborník na tchyně 

(27.9.2005 15:44:36)
Ahoj Karin,
s mou tchyni jsme vychazely v pohode,bavily jsme se jako kamaradky,nasmaly jsme se ,chodily na nakupy atd.,proste super.Ale to trvalo do te doby nez jsme se vzaly s manzelem(jejim synem),respektive nez se nam narodilo miminko.
Byla jsem strasne unavena po porodu,ktery trval 8 hodin a nasledne skoncil jeste cisarskym rezem,tudiz jsem chtela byt doma,nejezdit nikam na navstevy,jenom maly prochazky.Kdo chtel tak se prisel na miminko jinak Barunku kouknout,ale ja jsem chtela byt doma v klidu.A to uz se nelibylo me tchyni ,ze k nim nechci prijet,to vis nemohla se pochlubit cely vesnici vnuckou.Zacala mi to vytikat ze nechci aby ji videli,ze si hledam zaminku proste nic nepochopila,ze jsem po porodu v sestinedeli a chci mit klid.A uz se to vezlo a veze porad ted.Uz nemame kamaradsky vztah uz je to vztah snacha-tchyne.A reknu ti co mi vadi aby ses mohla toho eventuelne vyvarovat.Respektuj prani snachy,kdyz ma jiny nazor nez ty neodsuzuj ho,kazdy ma prece naky nazor,nepohrdej necim,napr.ja mam stary zavinovacky a moje tchyne mi rika jezisi to bych svymu diteti nedala,ty jsou zluty oproti te nove bile cepicce.A druhy den mi prinesla novou.A tu jsem ani 1 nepouzila.Ja mela zavinovacku jenom doma tak proc vyhazovat 500,-kc?doma to staci.Takze nepohrdej ruznymi vecmi,nedohaduj se jenom se synem kdy prijedete nebo oni prijedou kvam ,dohaduj se i se snachou,zavolej predem kdyz prijdete na navstevu zadny prekvapka,to se me tchyni uz parkrat nevyplatilo,nebyla jsem doma a kdyz jsem prisla stali pred barakem s rozehratym dortem,no holt mela zavolat.Bud vstricna,nedavej diteti co jeste nesmi papat nebo se zeptej jestli mu to muzes dat,me Barunce tchyne namazala pusu tvarohem ve 2 mesicich jestli ji to bude chutnat,a kdyz se s ni hadam ze to nesmi je v tom kravske mleko tak ji to je uplne jedno naky lepek nelepek.Nesrovnavej jejich dite s jinym napr. ten ....uz davno sedi ,a uz daaaavno behal KAZDY DITE JE JINY.No a to by bylo asi vse.Toto je par veci na stastne vychazeni se snachou a tchyni.Pa Janča
 Hanka+ 4 berušky 


Re: Jak časté mají být navštěvy "milé"tchýně? 

(27.9.2005 11:38:16)
Marie já chápu jak tě to štve protože tohle s tím jídlem řešíme denodenně tchýně s pratchýní s námi bydlí. a to neřešíme jen pacholíky atd. ty jim dávám. spíš jde o bonbony, čokolády, limonády atd.Většinou to dopadne tak že to malé dají a já ji to vemu je řev a já jsem ta špatná!! ale když řeknu že ne tak ne!! Prostě trvej na svém aby ji to nedávala. Je to tvé dítě a ty ji vychováváš tak si nenech do toho kecat. No a k těm návštěvám nevím co dodat já mám tchýně doma takže jen závidím těm ke kterým chodí tchýně na návštěvu.
 hanca a viki 
  • 

Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(21.8.2005 7:06:48)
jezismarja, co to je za recept.bud mam pravdu a stojim si za tim a ocekavam respekt nebo ne, ale tvuj takt se micha s vycuranosti. A zase ty musis pristoupit na jejich pravidla,fuuj
 cosa 


Re: Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(21.8.2005 22:00:28)
u nas to az tak presne jak se jmenuje tento prispevek neni, ale hodne podobne....muj manzel je prvorozeny a mam pocit, ze tchyne by si ho nejradeji vycpala a nechala stat v loznici. jednou mi rekla, kdyz jsem byla v 7 mesici teh.,ze kdyz jsme se s manzelem vzali, tak prisla o syna/celou svatbu hystericky probrecela/. a ze si s nim uz nema co rict. no, ja na to mela jiny nazor, ktery jsem slusne rekla. Ona mi odpovedela, ze doufa, ze cekam syna, abych zazila, jak synova svatba matku boli ?! ja nevim, je tady nejaka tchyne, ktera zenila syna a ma stejny pocit??
 Stana 
  • 

Re: Re: Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(23.8.2005 18:34:25)
to Cosa - sorry tenhle pocit teda nemam. Vychovali jsme syny s tim, ze kazdy spravny muz ma za svuj zivot 1- postavit dum (=zaridit si vlastni strechu nad hlavou) 2- splodit deti a 3- vysadit strom. Nas ukol jsme skoro splnili, nasi tri synove uz jsou na svem a maji sve vlastni rodiny do kterych jim nekecame. Doma mame jeste 18 leteho benjaminka kteremu obrustaji kridylka perim a za par let i toho vysoupneme z hnizda...... V bibli se pise, ze proto OPUSTI muz otce i matku a prilne ke sve ZENE. Mozna ze i proto maji tady snachy v diskuzi takove problemy, ze se pristehovavaji k rodicum manzela. Proste z jednoho hnizda vyleti a preleti do hnizda k jinym =pro ne cizi lidi kde uz je plno, kde uz jsou vzite tradice i denni poradek. A ony se musi prizpusobit coz v nich asi vyvolava pasivni agresivni reakci. To co nedokazou doma rict svemu manzelovi v klidu, to reknou tady verejne a ulevi se jim, ale na situaci to nic nezmeni, protoze mladi porad bydli u tchanovcu.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(24.8.2005 14:53:06)
Stáňo,
prosím tě potom mi řekni proč máme problémy my. Jezdíme k tchánovcům jednou za čas na víkend. Nic od nich nechceme (ani nedostaneme). Nijak jim jejich pořádek a chod domácnosti nenarušuji, naopak spoustě věcí jsem se přispůsobila. Co proti sobě máme s partnerem vyříkáme si v soukromí. Přesto vadíme, proč?
 bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(24.8.2005 17:59:21)
Musím ti napsat, že s Tebou NAPROSTO souhlasím :).
Více takových maminek synů :).
Jen kdyby to "postavení domu" - tj opatření vlastní střechy nad hlavou nebylo v dnešním Česku bez pomoci rodičů tak příšerně těžké.
A tchýni, která vilu od rodičů dostala ke svatbě (tenkrát se za normu bralo, že rodiče pomůžou dětem k bydlení), ale manželovi nijak nepomůže,a pokud, tak jen za cenu zvětšení své moci (je to přece její miláček a snacha jí jej krade), lze těžko rozdýchat. A tak si tchýně lebedí ve vile a snacha maká, aby utáhla hypotéku a děti a manželovi-synáčkovi jaksi pořád nedochází, že je třeba začít šetřit a vydělávat, když "rodina", míněno maminka, má peněz dost. :(
 Eva K, 11tt 
  • 

Re: Re: ONA SI POŘÍDILA SYNA PROTO, ABY SE STARAL O NI A NE, ABY SE OŽENIL A MĚL RODINU 

(12.9.2005 14:43:46)
Tvoje tchýně je asi jiná než ta moje, tam pochvaly nezabírají, vysvětlit důvody, proč budeme trávit čas s někým jiným, taky není platné (přátele a koníčky neuznává!) a co teprve, když si dovolíme nechtít mít v bytě vestavěnou skříň přes celou místnost nebo nemít prášky řízený porod!
Zkoušeli jsme to po dobrém, věř. Nepomáhá ani po dobrém, ani po zlém. Ale díky za snahu pomoci.
Eva
 Eva K 
  • 

Re: Re: Hani, klobouk dolů 

(12.9.2005 14:37:37)
Já si s tchýní upřímně vše vyříkala a houby s octem. Ten večer mi to pěkně odkývala a nezměnilo se nic, akorát prokládá své příkazy uraženými narážkami.
Teď už se nesnažím zachránit náš vztah (a tím i vztah vnoučat počítám), ale sama sebe, abych si nepřipouštěla její zásahy do našeho soukromý ani urážky.

Eva
 jana 
  • 

Re: Re: Příspěvek 

(17.1.2006 16:59:42)
ahoj
Moje tchýně nezná nic jinýho než svoje krávy, prasata ,slepice...
A mi všichni jsme povinní skákat od rána do večera kolem gruntu, když nejsme v práci.Díky ní nenávidím léto.(sena,žně a pak následně řípa abrambory...).A to nejsem žádný líný lempl.První dítě je na cestě a porod je planovaný do doby sen. Už dnes se děsím.
A hlavně když se to neudělá hned tak...

moje tchýně je fakt "poklad"
 Stana 
  • 

Re: Re: Re: Příspěvek 

(17.1.2006 17:09:59)
Jano a jak vychazis se svymi rodici, co tvoje maminka tesi se na miminko? Jak vychazis se svym manzelem? Jemu neni blbe byt na navsteve u mamy se svou zakonitou manzelkou a delat ze sebe pacholka a z tebe devecku? Holka vam to manzelstvi nevydrzi.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Příspěvek 

(17.1.2006 17:25:38)
Jano,
mám úplně stejnou tchyni už 14 let. Naštěstí bydlíme dost daleko a časem pochopila, že z hospodářství si může ponechat jen to, co zvládne, že nemůže počítat s cizí pracovní silou a ještě zadarmo. Mám ráda léto a díky ní jsem ho před časem taky začínala nenávidět, manžel si musel rezervovat dovolenou na sena, žně a brambory. Se mnou se samozřejmě počítalo taky.Pak začal manžel podnikat a najednou to nešlo tam jezdit. Já bych ho asi nikdy nepřesvědčila, ale firma ano. Tchyně musela hospodaření omezit, stejně už je jí přes 60 a řadu let je v ID, vlastně všechny ty práce ani neměla dělat.
Pokud bydlíš s tchyní pod jednou střechou, upřímně tě lituju :-(
 Stana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Příspěvek 

(17.1.2006 17:43:33)
Pettino ty ale nejsi v manzelstvi stastna vid? Porad jeste premyslis o tom rozvodu? Nebo se manzel zacal vice venovat vasi dcerce a pomahat i doma, luxovat, natirat, malovat? Ty jsi vlastne na vsechno doma sama vid?
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Příspěvek 

(17.1.2006 17:50:59)
Stáňo,
občas o rozvodu přemýšlím, ale vlastně k němu není pádný důvod. Manžel se začal dceři opravdu trochu víc věnovat, je taky už samostatnější a já tolik neřeším domácnost. To je totiž ten kámen úrazu - někdo domácnost obstarat musí, ale on to absolutně nehodnotí a považuje za prkotinu. Tak se víc věnuji práci. Aspoň už nepyskuje, že je doma binec a vše se neleskne čistotou.
Naše problémy už ale vůbec nesouvisí s tchyní, zatímco na začátku manželství se tchyně a její nároky řešily pořád.
 Nikola, zatím žádné dítě 
  • 

Je tu někdo??? 

(8.6.2006 19:59:00)
Jak se tak koukám tak jsou tady samé starší příspěvky to v roce 2006 nemá nikdo problémy s tchýní?Ráda bych si s někým popovídala.Mám totiž šílenou tchýni a ještě šílenejší švagrovou.
Jak to popsat, abych nenudila, koukám že je to hodně podobný a tak se mi docela ulevilo, že v tom nejsem sama, ale samozřejmě to nikomu nepřeju, nepřála bych to totiž ani nejhoršímu nepříteli.
Ta moje tchýně byla ze začátku taková rezervovaná, cítili jsem, že jsem jí moc nesedla, a chtěla asi ukázat, že ona může všechno a tak k nám kdykoliv bez zaklepání vtrhla do pokoje(samozřejmě se vždy trefila do té nejméně vhodné doby, bylo mě trapně, ale jí asi ne).Potom jsme si začali rozumět, měla jsem ji ráda, chodila jsem za ní hodně často, vlastně se stala takovou mojí hodně dobrou kamarádkou.No a teď se to má tak, že jsem se v ní hodně zklamala a nejradši bych ji už nikdy neviděla.
A to ani nemluvím o švagrové, ta byla vždycky sobecká a sebestředná, ale teď je naprosto šílená a tchýně taky.Sice mě to mrzí, ale já jsem nabídla všechno co jsem mohla, oni nechtějí přiznat svoji vinu a tak já končím se snahou udobřit se a zavděčit se.Špatná jsem ale samozřejmě jen já, oni nenesou ani smítko viny...Kdyby záleželo na mě tak se na ně vykašlu, ale kvůli manželovi nemůžu to je nejhorší, člověk si sice vybere manžela, ale jeho rodinu už si vybrat nemůže, škoda ne?Kdybych měla rozepisovat o co jde tak z toho snad bude román takovej hořko směšnej, protože to co oni vymyslí-nevymyslí ani v televizi.
 Nikola, zatím žádné dítě 
  • 

Je tu někdo??? 

(8.6.2006 20:11:35)
Tak vidím, že jsem se nějak špatně podívala a že i v roce 2006 je to pořád stejný, pořád se ty tchýně nezměnili, že?
 Kapička Štěstí 


Re: Je tu někdo??? 

(8.6.2006 21:04:15)
Nikolo a co se stalo, že jsi se tchyní přestala kamarádit?
 Nikola 
  • 

Kapičko děkuji za zájem 

(8.6.2006 22:35:43)
Kapičko děkuji za Tvůj zájem.
Bylo by to asi rozepisování na dlouho, nestalo se vlastně nic až tak tragického, jde o to, že se tchýně začala postupně měnit( rozvedená, dostala výpověď v práci-tvrdila, že se proti ní všichni spikli a spřádali proti ní intriky-nakonec se ukázalo, že to bylo jaksi naopak), nechtěla zůstat jen tak nezaměstnaná a tak si vyžádala operaci-netvrdím, že by jí vůbec nic nebylo, ale vím jak postupovala-neustále se odvolávala a hrozila žalobami, že jí radši operaci udělali a vymohla si i invalidní důchod.Byla v nemocnici a tak jsme za ní jezdili a vozili co potřebovala,platili co bylo potřeba a její dcera se ani nenamáhala se za ní podívat, nám za to ani nepoděkovala( tchýně nám nachystala závěť-na mého muže byli napsány všechny její dluhy a rozepsáno podrobně co má všechno udělat, na její dceru-jen pozitiva-co by zdědila atd., takže můj manžel si myslel, že maminka umírá a byl z toho úplně hotovej.Poté co ji propustili jsem se o ni starala, uklízela jsem jí atd.-její dceruška nehnula brvou(byla těhotná a museli sme se jí doslova všichni klanět a nemohla si ani otevírat dvěře, aby z toho náhodou nepotratila).Za to jak jsem ji tam obskakovala atd mě ani nepoděkovala a když jí můj manžel řekl, že má jediný štěstí, že má mě a že jí pomáhám tak řekla, že by to beze mě zvládla úplně s přehledem, bylo mě to docela líto(moje sestra mě na to řekla-že jsem ji měla nechat aby ji sežrali mravenci-zrovna se jí tam totiž nějak rozmnožili a byli úplně všude :O) a já jsem je likvidovala.
No a začala nás strašně využívat-manžel pracuje v cizině a tak pojala podezření, že se topíme v milionech a tak nám vydržela hodiny povídat o tom jak je na tom finančně strašně špatně a její dceruška taky a že my máme tolik peněz atd. i když jsem jí párkrát vysvětlovala, že na naše poměry vydělává slušný peníze, ale že v cizině to všechno stojí mnohem víc a když já teď nemám práci-tak s penězma vyjdeme jen tak tak, máme na jídlo, nájem ale víc si dovolit nemůžeme tak řekla, že bysme měli ju coby invalidní důchodkyni podporovat a její dcerušku-coby mladou matku taky podporovat(oni narozdíl od nás mají všechno, byt, auto atd.)A když jsem řekla, že mu přece rozdělává všechny dopisy tak ví kolik mu chodí a že platíme nájem tolik a tolik atd.tak se strašně na mě urazili i se švagrovou a brečeli a brečeli a udělali z toho strašnou kovbojku-já jsem lakomá zlá a zdá se mě málo co manžel vydělává a nechi podporovat mladou matku s dítětem a invalidní důchodkyni a to povídá všude.Jinak samozřejmě nám do všeho mluvila, přehrabovala se nám ve věcech jako kur domácí, lezla mě dokonce i do mailů, mě tvrdila, že má můj manžel-její syn na služebních cestách určitě milenku a potom všude povídala, že to říkám já.Strašně panikařila s ptačí chřipkou-řekla že musíme její dcerušce a jejímu vnoučkovi(což je teď jak říká její jediný smysl života) koupit vakcínu proti ptačí chřipce protože oni nemůžou zemřít a peníze na to nemají a tak to musíme zaplatit, mě řekla:"Ty můžeš klidně umřít protože nemáš malý miminko a tak jsi úplně nepotřebná".No a tak dále.A tak jsem vzala víno a šla si to s ní vyříkat.Všechno uznala ale druhý den jela za dceruškou a všechno otočili zase proti mě.Teď se se mnou samozřejmě nebaví( a mě to vadí čím dál tím míň).Prostě je typická tchýně, hodně jsem se v ní zklamala, zjistila jsem, že všechno co jsem jí řekla taky konzultovala s dceruškou i to co jsem nechtěla aby šířila dál a o tom co všechno ještě se švagrovou vyváděli bych mohla psát hodiny a hodiny.Nicméně vím, že ona není úplně zlá, ale švagrová ano.Byla jsem z toho úplně nešťastná, nespala jsem, nejedla, ale teď už si to tak neberu. Ze začátku jsme jí platili různý účty, nákupy atd. občas sme jí i nechali nějaký peníze(bylo to na náš úkor-někde nám vždycky chyběli) a ona ani nepoděkovala a ještě se dívala jakože sme se teda nepředali...A co ty jaký ty máš problémy?
 Kapička Štěstí 


Re: Kapičko děkuji za zájem 

(8.6.2006 23:33:25)
Hm, Nikolo, to je slušný výčet :-) Pochopila jsem dobře, že s ní bydlíte? Pryč od ní! :-) Rozebírá se to tu horem dolem, prostě to nedělá dobře. A můj postřeh z pozorování chování starých lidí (nejen tchyní :-)) je, že vždy mluví hezky o těch, co je jen občas navštíví, než o těch co se o ně opravdu starají. Připadá mi, že na těch co se o ně starají si nějak vylévají stařeckou zlobu a zášť (a to nemyslím zle, vidím na mém dědovi, že i když se snaží, tak je prostě s věkem stále víc podrážeděný a už sklouzává do toho protivného dědkovství :-) a to je to můj milovaný dědeček!) a nebo jsou podrážděný z toho, že jsou na ně odkázaný. Ale to je až když už jsou starší. Ale je fakt že dvougenerační bydlení nevím, že by někde fungovalo :-(

Já už jsem tu stálice :-) A jak to tu čtu, tak už začínám mít pocit, že jsme s tchyní už více méně v pohodě. I když teď mi tady zase projela skříně, ledva jsem vystrčila paty z domu. Hlídala mi malého. Jinak bydlíme dost kilometrů daleko nato, abych jí tu měla pořád. Ve zkratce je to tak, že mám tchyni, která jediný svůj smysl života vidí v synáčkovi. Už když jsme se poznali, tak jsme se pohádaly, kdo mu bude prát prádlo - tenkrát mi to přišlo legrační, až teď vidím, že to byla docela klíčová záležitost. Veliký kámen úrazu byl, že její synáček zůstal bydlet u mě ve velkém ošklivém městě a odstěhoval se od maminky. Pak jsme bojovali o častnost návštěv, to už byl boj tuhý. Projížděla mi tašky, když jsem přijela, skříně u mě doma, čistila si zuby mým kartáčkem na zuby, lezla mi večer do pokoje, ať jsem chtěla spát nebo se převlíkala, prolezla tašku i mojí mámě, když u ní byla na návštěvě, četla mi SMSky v mém mobilu. Ale pořád jsem si říkala, že je přece maminka mého přítele, tak k ní nemůžu být neslušná, to se přeci nedělá. Pak jsem otěhotněla a poštěkaly jsme se o to, že na naše oznámení, že čekáme miminko, vyndala ze skříně 14 let starý plíny, já řekla, že děkuji nechci, ona se urazila a prohlásila, že nic nedostaneme. Dokonce si stěžovala i mojí mamince. Opravdu jsme od ní k narození malého nic nedostali, ale fakt mi to nevadí, jen je to zvláštní :-) Pak jsem v devátém měsíci musela poslouchat, že ten porod je tak strašná bolest, že na ní po čtyřicetiletech stále nemůže zapomenout. To omýlala neustále a nevypla ani když o to byla dost ostře požádána. Pak následovaly otázky - co když nebudeš kojit? Po mé odpovědi, že hlady malej neumře, že existuje sunar, se stáhla. Po porodu jsem jí radostně hlásila, že je vše v pořádku a přesto že jsme nakonec skončili císařem, tak kojíme a mlíka máme na rozdávání, tak lakonicky prohlásila, že to nic neznamená, to ona měla taky a pak se to zdrclo a byl konec :-( Hm, to bylo fakt povzbuzující. Ale věc, kterou jí nikdy nezapomenu - nějak jsme nezvládli porod - malej byl načtyřikrát zamotanej do šňůry, zkažená voda, v pátek mu naměřeli veliký pokles tlaku a přesto jsme rodili až z úterý na středu a ještě odlučování placenty. Z porodního sálu jsme byli odvedeni na operační, uspali mně a malého vyndali. Na Jipce jsem se probrala, malej nikde, neochotná sestra mi vůbec nic neřekla, mimi přinesli až po dvou hodinách. Do druhého dne mi nikdo neřekl co se vlastně dělo a jestli je malej v pořádku, jen mi ho nosili na přisátí. Hned druhej den jsem oběhla doktory a vyzvídala, jestli se malej nedusil, jestli je v pořádku (to ti nikdo neřekne) no a moje milá tchyně mi večer zavolala, aby mi sladkým hlasem sdělila, že její známá rodila stejně blbě jako já, ale že ta dementní holčička už zemřela.

A pak už jen ty známé věci - kecá do všeho - do kojení, do příkrmů, do oblíkání, do toho co si mám kupovat za jídlo do kuchyně. Až mi vloni ruply nervy a v hysterickým oblouku jsem na ní křičela - dost ošklivě, i když to nejhorší jsem jí neřekla, jen v tom duchu, že už si připadám jako docela velká holka na to, aby mě mohla respektovat. Od té doby se to pouze zlepšuje. Já měla problém, že u mě je maminka svatá a fakt jsem měla problém jí začít říkat, když mi něco vadí - u nás se maminka respektuje a má vždycky pravdu :-) Zní to blbě, ale moje máma je fakt docela fajn a nenapadlo by mne jí kritizovat nějak vážně a zásadně. A pak mám s tchyní ještě jeden problém, jakmile zmerčí, že něco není po jejím, tak se začne lámat v hysterickém pláči a vydírat sebevraždou :-( Útočí na mého muže, že má jenom nás (není pravda) a že když já jsem taková (rozuměj nechci starý plíny nebo jsem si dovolila třeba chtít jít s kamarádkou na procházku s kočárem a nenapadlo mě jí pozvat), tak ona tady nechce být (na světě) a že má stejně rakovinu, slabé srdce, je těsně před infarktem,... případně se oběsí :-( Ale fakt je to už mnohem mnohem lepší a jen se sem chodím utvrzovat, že mám pravdu, když si od nenechám vše líbit.

Fuj to jsem se zase vykecala. Omlouvám se všem pravidelným čtenářkám :-)
 Kapička Štěstí 


Re: Re: Kapičko děkuji za zájem 

(8.6.2006 23:43:28)
JO a ještě - dokonce mě to dohnalo až k psycholožce. Ta návštěva nic moc, ale poradila mi, ať jí napíšu dopis. Říkala, že to nemám říkat manželovi a poslat jí ho. Že by mi to manžel rozmlouval :-) Mám s manželem opravdu hezký vztah a připadalo mi blbý to dělat za jeho zády - opravdu mi to zakázal :-) No nicméně jsem ten dopis sepsala, utřídila si myšlenky, dospěla s konečnou platností k závěru, že ona se chová tak, jak by si nikdy neměla dovolit a začala jí říkat, když se mi něco nelíbí. První věc - když jsme nebyli doma, tak místo aby šla s malým ven, tak si pozvala nějakou cizí paní k nám do bytu. Protože mě také před dvaceti lety pozvala na návštěvu do bytu k sousedce, která jí dala klíče kvůli kytkám a ona mě tam provedla, tak si to dovedu dost dobře představit. Navíc se nás ani nezeptala - ani manžela a vodí nám do bytu cizí lidi. Vydýchala jsem se venku a klidně jí poprosila, aby mi to příště nedělala, že ona by také nebyla nadšená, kdyby neměla doma naklizeno (hlídala kvůli tomu, že jsem měla zkouškové ve škole) a já bych jí tam vodila cizí lidi, že je přeci taky ženská. Nepomohlo, urazila se, těžce a opět známý scénář s pláčem a vyhrožováním. Utěšovali jsme jí do tří do rána. Ráno jsem odjela na zkoušku, na kterou jsem se neměla kdy učit - celý večer jsme se zaobírali tlukotem srdce mé drahé tchyně a totálně nevyspalá. Když jsem se vrátila, tak se ani nezeptala, jak jsem dopadla. Ne z pomsty - nikdy jí nezajímá co já dělám. Maximálně v podobě drbu, který by mohla probrat se sousedkou. Moje studijní výsledky, nejsou k tomuto účelu vhodné :-(
 Kapička Štěstí 


Re: Re: Re: Kapičko děkuji za zájem 

(8.6.2006 23:44:22)
Už jenom oprava - pozvala mě před deseti lety. S manželem jsem dvanáct let ne dvacet :-)
 Nikola 
  • 

Re: Re: Re: Re: Kapičko děkuji za zájem 

(9.6.2006 10:21:31)
My sme s ní bydleli(jupííí-minulý čas)-tedy převážně spíš já, protože manžel byl pořád na služebních cestách a tak nebyl nikdo jinej po ruce do koho by mohla ryt-její dokonalá dceruška tou dobou svojí dokonalé matince řekla, že je to kráva a bavila se s ní jen příležitostně(když měla ona narozeniny, svátek atd. když zkrátka mohla něco dostat)-to se ale změnilo v době kdy říkejme jí třeba Gorgonzola(protože mě to připomíná godzilu a něco nahnilýho a švagrová u mě asociuje oba dva pojmy)otěhotněla-od té doby bez sebe nedají ani ránu, Gorgonzola totiž zjistila jak se z toho dá báječně těžit a zneužívat a manipulovat.Teď už se vidíme tak jednou za měsíc-nutno podotknout, že i to mě neuvěřitelně vyčerpává.Tchýně vydrží klavírovat třeba od rána do večera, u mě vidí, že už moc nepochodí a tak se snaží manipulovat více nenápadně a radši si bere mého manžela stranou a tam mu našeptává.Máme u ní v baráku pokoj(teď už malej-ale to by bylo na dlouhý povídání jak to bylo-nicméně je to pro mě svým způsobem požehnáním).Chtěla jsem abysme si ho mohli zamykat(protože tchýně má svůj pokoj zamčenej na 10 západů a to pořád a klíček nosí u sebe-asi tam má mrtvolu nebo já fakt nevím co tam tak střeží jako oko v hlavě a Grogonzolin pokoj je jakbysmet uzamknut) jen my nesmíme zamykat.Ale nakonec jsem si uvědomila, že je to už úplně jedno, že to mají tak dokonale zrentgenovaný, že ví líp než já kde co máme-o tom už jsem se párkrát přesvědčila.A jak řekla moje sestra:"Přece bys jim nebrání v jejich zálibě".Nebudu.
Nicméně se teď snažím docílit toho, že když přijedeme tak budeme spát u našich-(bydlí ve stejné vesnici)jednak tam máme k dispozici větší pokoj, ale hlavně-ten BOŽSKÝ KLID.Osud mě k tomu dopomáhá-nevím jestli osud nebo moje psychika, ale už můžu beztrestně říct, že jsem tam na to alergická, protože jak jsme museli měnit náš pokoj za ten menší co měla Gorgonzola(matka s dítětem přece potřebují ten větší, ikdyž pár km odtamtud mají svůj byt a stejně tam nejezdí, protože chudinky nemají na benzín-ale na auto za 300 000 za hotový měli a tak všichni musí jezdit za nima a vozit veledary a jídlo-nemají ani na jídlo.)prostě jak sme to stěhovali tak jsme i malovali a já jsem na tu barvu alergická-takže já tam přijdu a zachvilku oteču zrudnu, osypu se a všichni sme spokojený-tchýně má radost, že vypadám jak idiot a já mám radost(i když to svědí a bolí, ale stojí to za to), že se můžu zase odporoučet.
Škola a tchýně to mám taky jeden zážiteček-já jsem se hlásila na vejšku a jednou jsem přišla a tchýně seděla v tom svým království nadmutá a nadšená a ptala se mě, jestli už vím jak jsem dopadla, odvětila jsem že to nevím a tak řekla(s výrazem jako když říkají rodiče děcku ať se jde podívat pod stromeček na dárky)že se mám jít podívat na internet-a tam to na mě čekalo.Měla tam hezky na pozadí staženej můj test a výsledky-našla to tam pod mým RČ a samozřejmě jsem neprošla.Myslím, že větší radost jsem jí v životě neudělala.
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: Kapičko děkuji za zájem 

(9.6.2006 11:06:42)
Nikola píše: "tchýně seděla v tom svým království nadmutá a nadšená a ptala se mě, jestli už vím jak jsem dopadla, odvětila jsem že to nevím a tak řekla(s výrazem jako když říkají rodiče děcku ať se jde podívat pod stromeček na dárky)že se mám jít podívat na internet-a tam to na mě čekalo.Měla tam hezky na pozadí staženej můj test a výsledky-našla to tam pod mým RČ a samozřejmě jsem neprošla.Myslím, že větší radost jsem jí v životě neudělala."

Sice je to mimo téma, ale ukrutně mi to připomíná bývalého partnera jedné mé známé, který kdykoliv má dceři něco povolit (resp. OPRAVDU nenajde důvod jí to nepovolit), říká to tónem, jako by mu to rvalo játra. Naopak když jí může něco zakázat, vyloženě si na tom zgustne, úplně se mu rozsvítěj oči. V obou případech je to HNUS FIALOVEJ:-(((. Jednou jsem mu řekla, že s tou holčičkou jedná trochu jako s nějakým poddaným (a ještě jsem se nervovala, jestli nepoužívám moc silný výraz, aby se ho to nedotklo a nebyla na tom nakonec ještě hůř), ale on s klidem odvětil, že dítě přece JE poddaný...:-(((.
 Nikola 
  • 

dítě versus poddaný 

(10.6.2006 12:30:59)
Tak to je dost ošklivý dívat se na malý dítě jako na poddanýho.
Já zastávám názor že je to rovnoprávný člen domácnosti jako dospělý, jen má určitá specifika dle věku, takže se na něho nesmí klást zbytečný nároky,a musí mít pohodový dětství ale ani z něho vychovávat skleníkové dítě viz. moje švagrová-v pokoji musí být neustále teplota 30 C, nejdřív ho umyje převařenou vodou-a pak šup s ním do vany(jakej to má smysl teda nevím, ale proti gustu...).
Nikdo cizí na něho nesmí sáhnou či dýchnout-ale zato se na něho musí všichni dívat jak na svatej obrázek a obdivovat, obdivovat a obdarovávat.
Když je ospalej a chce ho vzít do kočárku ven a on řve jak když ho na nože berou tak si s ním nejdřív popláče a samozřejmě pláče i babička-chudinto malá nám se nechce oblýkat, no vydrž milášššku, neplakej a slzičky jim jen kanou.Mám trochu obavy co z něho bude.
O těch prupovídkách při přebalování ani nemluvě-tak se podíváme ńa to naše veličenstvo(má na mysli přirození) no my ho máme tááák veliký, budliky budliky a už ho ta pusinkuje.
 Evelyn1968,2děti 


Re: dítě versus poddaný 

(10.6.2006 19:37:23)
Nikolo, teda Tvoje švagrová musí být fakt zajímavá:o), jen jsem nakoukla a nestačím se divit.

E.
 Nikola 
  • 

pro Evelyn 

(11.6.2006 10:28:23)
A to není všechno...
Je to fakt číslo já si taky myslím, že mě už nemůže ničím novým překvapit a vždycky se divím:O)
Jak říkám to co ona provádí si ani v televizi nevymyslí.
Má to tu výhodu, že s odstupem času se tomu vždycky zasměju.
 Kapička Štěstí 


Re: dítě versus poddaný 

(11.6.2006 3:45:24)
Nikolo, já si snad ani nemyslím, že by byla moje tchyně zlá, spíš jí to nedochází. Kdybych si myslela, že je zlá, tak už bych s ní fakt nemohla mluvit, ale tohle snad žádná ženská schválně ani udělat nemůže.

Tvoje švagrová je dobře ujetá :-) Ona žije sama? Tatínek dítěte se k nim nehlásí? Nějak o něm nemluvíš. Jestli ho supluje její maminka, kterou konečně holčička potřebuje (využívá), tak je jasný, že okolo ní bude skákat, zvlášť když se jí narodilo miminko a je na vše sama.
 Nikola 
  • 

Re: Re: dítě versus poddaný 

(11.6.2006 10:25:48)
Ne moje švagrová, je vdaná.Má manžela kterej dobře vydělává, i když je švihlej tak se k nim chová hezky(k nikomu jinýmu ale jaksi ne) aspoň na veřejnosti a tchýně na něho taky nedá dopustit.Ona totiž měla vždycky dcerušku radši a ani se s tím nijak netají.A nechápe že někdo jinej jima není taky tak posedlej.Sama řiká, že oni a hlavně jejich malej je její smysl života a proto se nechce ani s nikým jiným bavit(kamarádky atd. o tom najít si novýho chlapa ani nemluvě).A mě jednou řekla, že až my budeme mít mimino tak to že ju už tak brát nebude.
 Kapička Štěstí 


Re: Re: Re: dítě versus poddaný 

(11.6.2006 10:58:43)
Nikolo, nějak si neumím představit to vaše kamarádství s tchyní?! :-( Neumím si představit, že bych s někým takovým kamarádila :-( Nebo se tak začala projevovat až po tom incidentu? Popisovala jsi, že se to změnilo nějak ze dne na den, viď? Co se vlastně stalo? Něco jsi jí udělala? Já to pořád nechápu. Nejhorší je, že to zase budou odnášet tvoje děti, které nebudou chápat, proč je babička nemá tolik ráda a budou si myslet, že je to jejich vina :-(

Holky, myslíte, že se přechodem nějak blbne? Mně to pořád není jasné. Četla jsem ten článek o tchyních na idnes, co tady na něj byl nedávno odkaz a hrozně ráda čtu i Karin. Fakt bych ráda, kdyby sem psaly i jiné tchyně. Chápu, že se člověku s věkem vyvíjí i názor na všechno možné, taky na sobě pozoruju, že už pro mě není všechno černo-bílé, jako bylo ve dvaceti, atd. Fakt začínám mít strach, jestli najednou s věkem nepřeskočí v mozku nějaká výhybka nebo co a nezačnu pak taky cvokatět a prohrabávat snaše skříně a navádět syna proti ní :-( Je jasné, že se mi nemusí líbit, ale ¨to mě přece neopravňuje jí říkat a dělat takové věci, jako tu čtu :-(

Mimochodem ten článek z idnes mi přišel zcestný. Snacha, která si stěžuje že má tchyně najust navařeno, nebo že jí tchyně volá co je na chalupě v lednici - je blázen :-( Chápu, že jsou i takové, chápu, že se jednou budu bát abych neřekla něco špatně nebo neudělala, ale přece když snaše nelezu do soukromí, nechám jí volně dýchat a nevnucuju jí svoje názory a nevyžaduji jejich plnění, tak ostatní věci jsou snad normálně řešitelné? Když se obě strany snaží? Fakt z toho začínám mít strach :-(
 Nikola 
  • 

Kapičce 

(11.6.2006 15:59:46)
Já když nad tím pořádně přemýšlím, tak docházím k závěru, že jsem si ji asi na začátku moc zidealizovala.Možná jsem jí až moc věřila a se vším možným se jí svěřovala a přitom ona mě až tak nebrala.(když někomu ukazuje fotky svojí rodiny tak pokud už tam má náhodou mého manžela tak s jeho bývalou přítelkyní, se mnou ne, a to už mě možná mělo napověďet).Já jsem za ní chodila aby tam nebyla sama-třeba i na Silvestra-místo toho abych byla se svojí rodinou-můj manžel byl na služ. cestě a dceruška přece nebude s matkou doma...Ale taky je to možná tak, že jsem jí ze začátku byla dobrá, protože milovaná dceruška a její manžel na ňu dost kašlali a to tchýně jakokdyby teď ani předtím neviděla.Nikdi pro maminku nehnuli prstem a tchýni to nijak nevadilo, to kdyby my sme jí odmýtli jednou někam odvest nebo tak něco to už bysme byli zralý na ukřižování.Švagrová zjistila, že maminka je celá tumpachová z jejího těhotenství a posléze mimina a tak z toho začala těžit-od té doby se s ní hodně baví-maminka za ní jezdí do bytu, uklízí , vaří, nakupuje(mladá maminka si potřebuje odpočinout, zajít zacvičit, sejít se s kamarádkama,...) uctívá malýho a samozřejmě financuje co to jde.Největší zlom, ale nastal, když jsem jim na jejich sáhodlouhý líčení těžké finanční situace řekla, že my bohužel taky nemáme peníze a tak jim nemůžeme nic dát tak tchýně se naštvala potom zavolala dcerušce a ta mě zavolala, aby mě vysvětlila, že se pletu a že máme hodně peněz a že jedině ona ví jaký to je nemít peníze a od té doby jsem zlá, sobecká a vůbec ta největší svině pod sluncem.A tak si říkám, že jsou prostě povrchní a nemá cenu se s nima rozčilovat, z mojí rodiny, nikdo nikdy neřešil kolik máme příjem atd., prostě už jsem se finančně osamostatnila a tím to hasne a navíc jim můžu cokoliv říct, u tchýně a švagrový-má zásadně pravdu a právo na svůj názor švagrová, nikdo jiný.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Kapičce 

(11.6.2006 16:40:47)
malyho si uzivam, po holce, ktera do trech mesicu rvala nepretrzite a do sesti skoro porad je to neco neuveritelnyho; prvni noc jsem nespala strachy, jak to, ze nebreci, ze je neco spatne :-))) spis nam dava zabrat mlada, samozrejme, ze zarli, nastesti se to projevuje jen potrebou zvysene pozornosti, na mimino je strasne hodna, tak snad ji to vydrzi.

mam tady tchyni, tak mi s ni pomaha, prave ted mladej spi a tchyne je s holkou venku, tak mam chvilicku pro sebe. mela jsem z toho strach, ale docela to jde - obvykle fungujem pri vzajemne snaze dobre, ale po presne definovanou omezenou dobu ;-) Asi je to i tim, ze ty nejvetsi boje jsem s ni mela tesne po narozeni holky, tak to uz je vybojovano a ted se mi to v dobrem vraci zpatky, tak je to vsechno daleko vic v klidu. Uhajene pozice :-) A taky ja vic veci poustim jednim uchem ven a ona v poslednich letech docela ubrala, protoze cim je pratchyne, se kterou zije ve spolecne domacnosti, starsi, tim tchyne dostava vetsi kapky. Dokonce se tchyne sverila manzelovi, ze ted je rada, ze tam nejsme, ze jsme si to dokazali prosadit tenkrat proti jeji vuli, ze ona si tim ze si k sobe vzala mamu zkazila zivot a ze mozna ja bych tam byla v podobne pozici. Ale trvalo ji to vic jak 5 let, nez to priznala.
 Kapička Štěstí 


Re: Re: Kapičce 

(11.6.2006 21:58:03)
Ivo, tak to je paráda, hodné miminko, vychovaná tchyně :-)))) co víc si přát :-)
 Nikola 
  • 

Kapičko  

(10.6.2006 12:21:27)
Teda koukám, že ta tvoje tchýně umí být hodně zlá, to s tou porodnicí a dementní holčičkou se asi špatně odpouští co?
Já jsem se rozhodla, že se na to všechno můžu vykašlat a už o nich nebudu moc přemýšlet.Kolik nocí já jsem kvůli nim nespala.Za to nervování mě to nestojí, možná je to i zbytečný.Já jsem si uvědomila, že mám skvělýho manžela, skvělou rodinu a že tchýně a švagrová jsou prostě trochu jiný.
Mě to právě hodně mrzelo od tchýně s kterou jsem si(aspoň jsem si to myslela)zezačátku dobře rozuměla o švagrové jsem věděla, že je sobecká a zlá tak ta mě v podstatě ani nepřekvapila.
Ale čím míň je uvidím, tím líp.
Tak všem držím palce ať mají silný nervy a v někom oporu.
 Jarka,2děti 
  • 

Monice nesmělé 

(11.12.2000 23:08:42)
Moniko,
jako bych viděla sebe před 6ti lety.Nesmělá, hlavně se nikoho nedotknout, vždyť můj názor není důležitý,...Žijeme u manželových rodičů a já se tu cítím dobře.Základem je být slušný, ale to neznamená neříct, co si myslím a to nejdříve partnerovi.Například:Je mi nepříjemné vybírat si jídlo,nemůžeš mamince v tomto případě odpovídat ty?
asertivněji:Nechcete pomoct?Vaříte pořád vy,nebudem si přece poroučet menu.Lehko se radí, ale posuď sama, jak okolnosti mění moje postoje.
Nám maminka mého muže často nosí buchty, občas jídlo "na ochutnání"..Je mi to nepříjemné,taky umím péct a vařit, i když ne tak dobře.Ve fázi novomanželství bezdětného:za každou upečenou buchtu jsem upekla svou a na oplátku donesla "dolů" naší ochutnávku.V mysli toto: jsem stejně dobrá kuchařka, Váš syn si pochutná i ode mne.
Ve fázi "jednodětné":Oplátkové buchty se konaly v poměru 3:1.V mysli toto:čas je na Vaší straně.S jedním dítětem nejsem konkurenceschopná.Buchtu jí stejně manžel, já na sladké nejsem, ať si pochutná.
Dnes:Babička mi chce pomoci, nebudu soutěžit.Jednou budu péct buchty pro ní já.Snad budu mít čas,vůli rozhodně mám.Jiná je otázka, zda není lepší koupit každý den čerstvou,jinou než jíst 4 dny pekáč buchet.
Otázka pro tchýně:proč nosíte svým synům buchty, můžou přece ochutnat u Vás na návštěvě.
 Jarka,2děti 
  • 

Re: Monice nesmělé 

(11.12.2000 23:11:51)
To bylo Janě bezdětné,paměť selhala za 10minut.
 Hela, bezdětná 
  • 

Re: Monice nesmělé 

(3.1.2004 16:56:18)
Poslední větu pozlatit a zarámovat. Moje tchýně byla vychovávana na vesnici a je o hodně starší než já. Její návštěvy ( a návštěvy u ní ) mají vždy stejný průběh. Pětkrát odmítnu třetí zákusek a je na mě hleděno jako na vyvrhele. Pak je nám vnucováno půl kila čokolády ( argumenty tipu : " syn to má rád, už jsem vám to koupila, vždyť to sníte.....") a dvě kila mandarinek.
Bohužel jsem prošla úplně jinou výchovou a s tchýní si prostě nerozumím.
Radila jsem se o situaci i s manželem i s jeho bratrem a tak jediné co má nějaký efekt je : udržet si chladnou hlavu, úsměv na tváři a naplno, leč slušně odmítat, odmítat a odmítat.
Moje pomoc v domácnosti je okázale ignorována, moje názory jsou považovány za téměř kacířské.
Naštěstí si oba s manželem uvědomujeme, že my dva jsme pár a výstřelky mojí tchyně nesmí pokazit náš vztah.
 Eva K 
  • 

Re: Re: Monice nesmělé 

(18.7.2005 14:46:35)
Taky mám s tchýní dost problémy. Její názor je jediný správný a nás má za děti, takže si dovede představit, co jídla nás nutí sníst, odvést si domů, předělat si doma, příkazy, jak vést domácnost, co dalšího ve svém životě změnit. Je to velký boj, navíc při jakémkoliv i slušném odporu zvyšuje hlas.. Nepomáhá hádání, mlčení nemá efekt, služný odpor a rozumné vysvětlování je taky bez výsledků... Teď už zkouší i slzy apod. Vždyť má na světě jenom nás..
Možná jí už i křivdím, víte, jak to je, když je člověk na někoho nabroušený. Moc nevím, co dělat, když chci zůstat sama sebou a dělat si, co chci.
Eva
 Judita 
  • 

Re: Re: Re:Pro Evu K 

(18.7.2005 19:45:13)
Jako když mi mluvíš z duše.Přesně tak je to i s naší tchyní.Jakmile zvýším hlas nebo odpovím,tak zvýší hlas i ona a je protivná.Mužskýmu už jsem to říkala,ale on chce,abych jí to řekla.Úplně do podrobna si dokážu představit,jak by reagovala a rozhodně by mi to nebylo příjemné.Jenže dělat ze sebe debila mě už taky nebaví.Snad se jednou k tomu dostaneme a já jí to s klidem budu moct říct.Zatím to řeším tím,že se jí tak trochu vyhýbám.A to tak,že k nim často už nejezdíme.Taky to o víkendu mužskýmu předhodila.Vrátila jsem jí přes něj klíčky pro mimi,aby u nich měli něco na hraní,kdybych náhodou zapoměla a ona mu řekla něco jako,že si je můžu nechat,protože k nim jezdíme stejně jednou za měsíc.Asi se nemůže smířit s tím,že už máme společný život a že jí její syn už skoro nepotřebuje.Asi to taky za pár let ponesu těžce,ale aspoň se budu snažit se jim nemontovat do života.Bohužel měla nějaké psychické problémy a tak se snažím jí nějak nerozčilovat.Chápu jí,taky se mě dost často něco dotkne a přijde mi to líto,ale je rozdíl,když toho někdo zneužije a diktuje si s vědomím,že mu druhý nebude odporovat.
 Eva K, 12tt 
  • 

Re: Re: Re: Re:Pro Evu K 

(12.9.2005 14:30:05)
Čauky,
maminky si asi myslí, že se o toho jejich kluka nikdo tak báječně nepostará a že je to pořád jejich nerozumné děcko a teď se k němu přidalo druhé.
Z toho, jak o mě mluví třeba před mojí rodinou a přáteli, je jasně cítit, že jsem jen ten prostředek ke vnoučeti a aby jim ten kluk nezůstal na ocet. Třeba při svatebním "únosu" na svatbě manželovi řekla, ať mě nehledá "však ona se vrátí".
Vždycky při odjezdu z Moravy bojujeme o zeleninu - dává nám jí, jako by nás bylo 10 a mě to plesnivý v lednici. Posledně jsem jí za to prý nepoděkovala, jak prý chceme vychovávat dítě.. Vždy děkuje manžel (1,5roku), mě se to příčí v puse.
Její snahy o manipulaci mě užírají i na těch 250km, 14 dní po návštěvě u nich mívám divoké sny a alergické dušení. Volává pravidelně v neděli, to jsem většinou "náhodou" ve sprše. Ušetřím si tím adrenalin. A bohužel půjde během 3 let do důchodu a uvažuje o stěhování do Prahy. Budeme ji přeci potřebovat!
Bohužel nepomohlo si otevřeně popovídat (a bylo to opravdu otevřené), ani na sebe řvát jak psy, ani mlčet. Snažíme se jí toho o svém životě říkat co nejméně, aby neměla co za nás rozhodovat. Nevím, co mám dělat.
Manžel je při mě, ale občas podlehne citovému nátlaku, ale většinou ho stačí naťuknout a dojde mu to.
Co na ni řeknou děti?! Na radostnou novinku o vnoučátku na cestě zareagovala popisem svého nešťastného manželství a potratu. Teď zkouším knihy - Nenechte sebou manipulovat a Jak si stát za svým. Třeba se tam dočtu něčeho kloudného. Protože se chci dostat nad věc. Bohužel návštěva u mých báječných rodičů probíhá zároveň s návštěvou tchýně, bydlí ve vedlejší obci. Osud mi připravil zkoušku. Eva
 Lucka 2 kluci 


Chtěli mít ze syna kněze... 

(13.3.2005 22:47:51)
Moje problémy, které mám s rodiči mého manžela se vlečou už od doby, kdy jsme se s manželem poznali. V té době totiž uvažoval o tom že nastoupí do semináře a stane se z něho kněz. Rodiče o tom záměru věděli a jako "hluboce věřící" ho v tom všemožně podporovali. Manžel do semináře nakonec nastoupil, ale po dvou letech se rozhodl odejít. Rodiče to brali s nelibostí a když pak ještě oznámil, že spolu chodíme byl oheň na střeše a já byla vinníkem toho, že se jim neuskuteční jejich vysněná představa mít ze syna kněze. Tak nějak je nezajímalo, kde bude jejich syn štastnejší. Brali jsme se po šestileté známosti a kromě toho, že nám nadiktovali, koho všeho musíme na svatbu pozvat ( příbuzné z 5 kolena..) je naše svatba vůbec nezajímala, natož aby se nějak angažovali na její přípravě. Svatba nakonec proběhla celkem v pohodě a povinný rodinný oběd se dal taky přežít. Když jsem čekala našeho prvního syna, tak se nezájem o mou osobu nijak nezměnil. Manžel mě neustálle uklidňoval, že až se malej narodí tak se to změní.. No nezměnilo se nic. Nezájem se přesunul i na něj. V současné době máme ještě dalšího syna a stýkání s rodiči jsme omezili na několik povinných návštěv za rok. Vždy je to pro mě velká hra nervů a stresu. Tchyně se celkem snaží, ale tchán se chová jako kdybych neexistovala a manželovi říká, ať je příjde navštívit sám a nebo s klukama (hlavně beze mě). Ze začátku mě to hodně deptalo a i jsem to párkrát obrečela teď jsem spíš hodně naštvaná i když mi to vadí pořád, ale ať se snažím jak chci tak je prostě za dědečka a babičkou našich dětí neuznávám. Nedokážu pochopit jak někdo může být zatrpklý tak dlouho (10 let) i když vidí že jsme v celku šťastná rodina. Jako matka to nikdy nepochopím, pro mě asi bude nejdůležitější zda jsou moje děti v životě šťastný a ne jestli splnili moji představu o tom co z nich chci mít.
 Nadia@ 
  • 

Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(13.3.2005 23:40:03)
Lucko, cetla jsi "Kvety z pudy"?. Uz si nepamatuju jmeno, ale poptej se po te knizce, precti si aspon prvni dil a uvidis, ze tvi katolicti tchanovci jsoujeste beranci. Nezajem boli, hlavne za deti. taky to cloveku snizuje sebevedomi. Stejne si myslim, ze je to porad o tom, ze oni sami maji sebevedomi jen chatrne, tak potrebuji mit nekoho,nad koho se povysovat. Je to trapne, protoze inteligentni, schopny a silny clovek tohle nedela. Je to i o civilizovanosti.

Ivi, to jsi me nadchla s tim oslovenim "maminko". Hned po svatbe jsem se zeptala, jak je mam oslovovat. Tak mi rekli ze maminko - tatinku jim nepripada vhodne a rikat jim jmenem je moc osobni. Tak jm rikam "pani - pane". Dokonce servirky si dovolily rikat "pani Eriko". Ja porad pani Janisova. No sranda.
K te navsteve .... asi si budes muset privest nejakou praci. Nepotrebujes se ve svem oboru nejak dovzdelavat, jako z vlastni iniciativy? Nevim, treba zdravotni sestricky se maji porad co ucit. Rucni prace v dnesni dobe je spis konicek, ktery uklidnuje, no moc na to nejsem, spis u siti zurim. Cist siknizku by mohlo vyprovokovat diskusi na tema uzitecna a neuzitecna cinnost. A taky kdyz ti do cteni porad nekdo keca ....manzelab bych za to v posteli i kopla! Jestli tam nevaris, tak co treba pleni zahradky? Jestli te k nicemu nepusti a pak maji reci ze jen sedis .... tak fakt nevim. No zkus neco vymyslet.

Prijezd tchyne jsem probrala s vlastni mamkou, ona je v jejim veku a rekla mi svoje. Takze jak jste rikaly, starat se bude manzel, ja budu mila a uziju si volna. Na otazku jak varim ryzi a proc ji nedelam v troube si nachystam nejakou chytrou odpved. treba ze trouba za tu dobu spotrebuje mnohem vic energie. HOlky nedejte se! Jsou to vase deti a vase rodina a vas zivot!
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(14.3.2005 22:59:19)
Nadio, hihi - ja sem chodim spis kvuli matce, nez kvuli tchyni (zkousela jsem se prestehovat na "problem s mamou" ale tam na mne byli kdysi pekne hnusne a ten muj problem nebyl dostatecne velky problem, tak jsem zakotvila u tchyni, ono to vyjde nastejno). Moje tchyne je totiz SILENE PRISERNE NEUVERITELNE hodna. Jsem z ni na mrtvici. Ja tam nemusim hnout prstem, ABYCH si odpocinula. Kdyz vejdu do obyvaku, tak vyskakuje ze SVEHO kresla, abych ja si mohla sednout a ja se s ni hadam jako blazen, ze je to jeji kreslo a ze ja si sednu na gauc nebo na zem nebo proste uplne nekam jinam. Ma UPRIMNOU starost (porad) jestli: nemam hlad, neni mi zima, jestli jsem se dobre oblekla, jestli se mi nestyska po manzelovi, jestli se mne necim nahodou nedotkla, jestli ji mam rada, jestli se tam citim dobre, jestli neco nepotrebuju. Ctu tam, az se ze mne kouri, abych se zabavila. Pres ten minuly pobyt bez muze jsem se tam naucila dratkovat kameny a lahve a hrnicky...Mam tam prideleny SVUJ kousek zahradky, ktery je tchyni respektovan jako muj, i kdyz ja tam uz nejakych pet let nejsem a jezdim tam trikrat do roka. Donedavna, ted uz je stara, takze tolik nefunguje, ale donedavna se o domacnost delila tchyne s pratchyni, takze ja jako dalsi zenska do domacnosti jsem tam naprosto navic.
Jenze taky treba - nachystam holce jidlo, tchyne jde nadsene krmit. V pulce talire usoudi, ze kdyz se holka precpe, tak ji bude bolet brisko, jde se mne zeptat, jeslti fakt ji ma dat cely obsah talire (to je ten priklad toho "byt ji porad k dispozici za zadkem kdyby neco" co jsem rikala predtim). Reknu ji-ano, dokud ti nerekne ze nechce, tak ji krm. Za tri lzice se mne prijde zeptat - a vazne ji to mam dat cele? Nebude ji bolet brisko? Ja rikam, ne, nebude, odmita ti lzici, neodmita, tak ji krm, ona si sama rekne, az bude plna. Cim prazdnejsi je talir, tim je frekvence dotazu vyssi, az se pta pomalu u kazde lzice. NA konci obeda mam chut ji zastrelit. Ale ona to mysli vazne, holku silene miluje a uplne hrozne moc proziva jakekoli prikori na jeji osobe. Holka ji muze skakat po hlave, vzdycky si najde nejakou omluvu, nejcasteji je to tim, ze ma "tak citlivou dusi" (dite vresti a vali se vzteky po podlaze). Jednou holka mlatila cimsi do akvaria, kdyz jsme ji nekolikrat napomenuli, tak manzel ji vzal a dvakrat ji pleskl pres ruku, tchyne se odvratila a rozplakala se. Taky treba kdyz se doslechne, ze je holka nemocna, tak kazdy den vola a to muzeme mit treba i obycejnou rymu a svagr nam pak praskne treba ze mama celou noc nespala a premyslela o tom, jak je chudak vnucka na tom spatne. tchan to kolikrat komentuje napr. ze on si taky pamatuje, ze deti byvaji nemocne, ze i ty jejich byvaly. Ale anetka proste nesmi byt nemocna.
Je to slozite, poslete do haje nekoho, kdo vas/vase dite nekriticky miluje a dela vsechno jen a jen pro vase dobro. Taky diky te jeji precitlivelosti ji nemuzeme nechat holku na hlidani a odjet, protoze by se zrejme zhroutila pod tihou zodpovednosti, takze ja sice jsem "na dovolene", ale prakticky mam porad pohotovost. Uz jsem to tu jednou psala-priklad- tchyne se s holkou kouka z okna, diteti sjela noha z parapetu na topeni, rozbreci se z leknuti. Tchyne se malem sesype, ze kvuli ni ma holka urcite zlomenou nohu a misto toho, aby neco racionalniho podnikla, tak mi ji se slzami a omluvami uprkem prinasi. A tak vselijak, jakmile neco, tak mama. Dovolime se mamy, jestli muzes jit s babickou ven, zeptame se mamy, jestli muzes papat to a to, kraviny kraviny kraviny. A na druhou stranu pak holce, u ktere se snazime drzet trochu zivotaspravu kvuli ekzemu da med/syr/neco, protoze je to taaaak zdrave a plne vitaminu a proste pro jejiho milacka to nejlepsi a neda a neda si to vysvetlit, ze proste pro nas ne.

Ono se to hrozne spatne vykresluje, ten nástin situace "vo co gou". Nejlepsi by bylo, strcit dite na hlidani a zmizet, babicka by se realizovala a ja bych nerostla, ale ono to prave nejde.

chlapi, tj.manzel tchan a svagr to uz kolikrat resi tak, ze se za jejimi zady domlouvaji, co za informace k ni pusti a co ne, takze treba tchan o nasi navsteve vi treba mesic dopredu, ale tchyne den, maximalne dva, protoze kdyby se ji to reklo, tak z toho onemocni, jak si bude predstavovat, co vsechno nas po ceste muze potkat, od autonehody pres bandity. Ockovani se ji musi hlasit "byli jsme na ockovani" ne "pujdeme na ockovani" protoze by ten den nespala. A tak vselijak.

Jedina jeji chyba je, vlastne dve, ze je dost vztahovacna (nesnasi vtipy o tchynich "vzdyt ja te prijala jako vlastni") a hodne se urazi (jednou jsem pred ni pronesla "moje kamaradka ta a ta se nesnasi se svou tchyni" a ona odjela z navstevy o dva dny driv, nerekla proc, nemluvila s nami, dodatecne jsme si vydedukovali, ze kvuli tomu)Clovek aby si porad daval pozor na pusu a i tak ma uzasnou schopnost vyvozovat zavery i z nevinnych poznamek. Ale jinak nevycita, neomezuje, respektuje az moc, az na ukor vlastnich prav...ale soucasny stav kontaktu mi vcelku vyhovuje

tchynim nazdar :-)
 Nadia@ 
  • 

Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(15.3.2005 1:49:49)
Ivo, mas pychicky nemocnou tchyni (ktera tady nema, ze?). ja bych dite s takovou osobou samotne nenechavala. stat se muze cokoliv, ale ona zrejme neni schopna v te situaci dostatecne rychle reagovat. Kdyz dite pada, tak ho musis chytit. Tohle ona zrejme neumi, ona by se zhroutila uz v okamziku, kdyby se dite blizilo k mistu, odkud by mohlo spadnout. No par let a mala uz nebude chtit byt tolik s dospelymi, bude si chtit hrat s vrstevniky. To teprve nastane cirkus! K tomu dratkovani kaminku ... Uz aby ti mala vyrostla tak, aby mohla tyhle veci delat s tebou, to tchyne neprezije!!!

Pavlo, prestan jim to danove priznani delat, vzdyt muzes rict, ze to nestihas, zes dostala zakazku za penize! No co, proc bys nemohla na materske vypomoct nejakou tou korunou! S tou zadosti o byt nezapomen, ze v tom formulari je kolonka,kde se pise, jak teda ted bydlis. Cim horsi, tim vic bodu. POkud bys treba bydlela u rodicu v malem byte, tak mas vic bodu nez kdybys bydlela v drahem podnajmu! Proste je to treba pozjistovat. taky je dobre mit nejake potvrzeni od doktorky, ze je oddelene bydleni zadouci. Treba ze prarodice kouri a dite je astmatik, alergik .... Na byt se ceka nekolik let!

Daso, mas pravdu. Prestan tchyni umoznovat tak nevychovne jednani! Deti se maji mit rady a ne se nenavidet a povysovat jeden nad druheho (protoze jsem lepsi, kdyz me ma babicka rada a tebe ne!). Deti umi byt krute, je to prirozene, takticke chovani neni vrozene. Chtelo by to nejaky spolecny program, neco levneho a zajimaveho. jako treba kdyz ma jit holka k babicce, tak tedy muze, ale kluk bude s tebou malovat obrazky na stenu v pokoji. vim, ze to hranici s tim, ze si holka muze myslet, ze ji nemas rada, ale kdyz zacnete pred jejim odchodem a uz bude do hry zabrana, tak ji to bude mrzet. Jeste je dobre holku ujistovat, ze jste na ni mysleli,ze se vam styskalo, ze jste ji nechali nejake dobroty, ktere jste meli ... je to taky psychicky natlak, ja vim, ale prece musis udrzet rodinu pohromade. A deti rodina jsou, za dvacet let by diky tchyni mohly mit vzajemne problemy.

HOlky, bydlime moc daleko od tchyne (mrska mazana prijede na prazdniny) i od mych rodicu (no ti taky prijedou), takze jsme tu uplne sami, bez rodiny. Pratele mame upne cerstve, tak se testujeme. Reknu vam, ze mi to nevadi. O hlidani deti se s manzelem delime, bavi nas byt s detmi. Porad vymyslim nejake rucni prace a taky se dost povaluji po gauci, hehe. Je mi kvuli deti lito, ze maji tak malou rodinu, ale zato kdybyste videli jak starsi kluk prilnul k male sestricce .... drzte ty sve drobecky u sebe, jsou to kyticky ze stejne zahradky. Spolecne se jim bude lip rust. Jo a bacha na plevel, polijte tchyni nejakymi pesticidy, treba uschne.

A opet nezapominejte, ze jste o ctvrt stoleti mladsi nez matky vasich muzu, take mate navrch! Prtoste cas hraje proti nim!
 Nadia@ 
  • 

Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(15.3.2005 1:52:28)
Ivo, mam se mrknout na tu diskusi a mamineckach a nebo to napises tady? Muzes i na e-mail. Mimochodem, s moji mamkou mame docela odtazity vztah, jsem prilis samostatna a casto autoritativni (vcera jsem zas sjela sefa, chudak, ani nechtel zaplatit co jsem v praci vypila). No ale mame psolecne deti,ze ... a tchyne je ta hodna, ktera se pta, co muze a co ne, ale celkem v norme. jen mi porad vsechno hvali a zasne nad tom, co umim (co je proboha obdivuhodneho na usiti polstaroveho povleceni a upeceni bublaniny!!!!!?) a se vsim souhlasi. A kdyz uz jsem moc unavena, tak ten svuj nazor uplne otocim a ona zase souhlasi.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(15.3.2005 10:02:44)
ty nadio, to je problem stary jak lidstvo samo a furt kolem dokola to same, akorat cloveka to nejak vic boli od rodiny, nez od cizich, tak se k tomu porad vraci, co a proc a jestli nahodou neni chyba v nem...no po tech letech uz to mam celkem teoreticky vyresene, prakticky me to porad sere, ze. ze nic co udelam neni dost dobre. ze vsichni mne obdivuji, jen vlastni rodice mne shazuji. ze tchyne se o mne zajima a pecuje o mne vic nez vlastni matka (ano, kaplas na to, nerekla bych psychicky narusena tchyne, ale precitlivela a prehnane uzkostliva, takze skutecne s ni holku nenechavame samotnou)
ze mne mrzi, kdyz od tchyne dostaneme same prakticke darky, co jsme si prali a od mych rodicu (dostaneme cela rodina dohromady)trapne 500Kc "kupte si neco"-by jim huba neupadla, tchani to taky delaji tak, ze se zeptaji mne, cim mohou prekvapit manzela a jeho, co by meli koupit pro mne. ze mne nasi nerespektuji jako dospelou. ze kdyz jsem tam s ditetem, tak mne porad poucuji, nerespektuji moje zakazy ohledne jidla, takove to (nevyslovene, jen ja to tak chapu)"u mne doma si vyskakovat nebudes, tady plati, co reknu ja" tim padem ja neco holce reknu, ona ji dovoli na just presny opak. nesnasim divadelni predstaveni "ty a tva milujici matka" nesnasim lidi, co tvrdi, ze maji zkazeny zivot protoze se obetovali tomu a tomu a ten a ten jim ho znicil (jaky si to kdo udela...) nesnasim halekani o tom, ze prijela "milovana vnucka" na ulici, aby sousedky videly, protoze oni u nas (10km)byli mene casto nez tchyne, ktera bydli 450km daleko-nehlidaji, neprojevuji zajem, nezavolaji, jak se mame, nic, ale kdyz prijedem, tak slysim "vy sem vubec nejezdite, ja si ji vubec neuziju, kdy zase prijedete"
moje matka je prototyp tchyne jak vysity, uplne sem pasuju s temi stesky, kdyz tak ty nektere pribehy ctu :-)
onehda jsem se dozvedela, ze si "proti nim stavim obrannou zed", ze jsem utocna, porad proti ni neco mam, porad ji kritizuju a chyba v komunikaci je vlastne moje vina.
ano, jsem takova, nesveruju se ji, nestebetam s ni, neradim se s ni, proste jsem nejradsi, kdyz mi daji svaty pokoj a kdyz uz nam nepomahaji, tak at nas aspon neotravujou, ale az diky nim jsem takova, jedina obrana, jak docilit toho, aby jejich chovani nezranovalo.

tuhle se mi zdal sen, ze mne bud unesli, nebo zavrazdili nebo neco (potom, co bylo v televizi to o tom rozctvrcenem)a policajti to vysetrovali a ptali se nasich - no a s kym se stykala, jaci jsou jeji pratele, co delala ve volnem case, jake mela zaliby, konicky, kde se pohybovala, v jakem prostredi a oni tam stali a na vsechno rikali - ja nevim...

jeden cas uz to bylo nadejne, loni touhle dobou, asi pul roku, porad jsem si rikala, ty blaho, ze by se stal zazrak - a ono ne
 jita-2 holky 
  • 

tchýně-ošklivé slovo 

(15.3.2005 13:18:26)
Ahoj,náhodou jsem zabrousila na tchýně a koukám,že některý z vás to mají s tchýněma docela hustý.No vlastně ani já nemám vztah z tch. růžový.Vždycky sem si přála mít dobrou tchýni,ale skutečnost je jiná.Když jsme se s mužem poznali měla sem šestiletou dceru a jestli to byl kámen úrazu nevím,ale od začátku mě neměla ráda a pomlouvala mě kde mohla,můj muž se s ní neustále kvůli tomu hádal a přede mnou se jen přetvařovala.Asi čekala,že si přivede nějakou krásnou bohatou princeznu.Teď máme spolu tříletou holčinu a sme šest let spolu a vykládá(nevím jak dlouho ještě bude)jak sem ho zkazila a kouřit sem ho naučila a tak.Pořád slibovala až se malá narodí,jak jí bude vozit v kočáru a nic a to bydlí asi 50m od nás a ani k nám nechodí.Nebo třeba když k nám volala,tak mě nikdy neřekla co chce,vždycky chtěla mýho muže k telefonu,ikdyž se jednalo třeba o kravinu.Pořád mám pocit a vyplývá to i z jejího chování,že mě pořád považuje za podřadnou bytost,jako např.půjčit mi auto,no to nepřichází v úvahu(a to dle mého muže řídím líp než ona).Radši se stará o cizí děti než aby se zajímala o vnoučata a to mě mrzí.Ze začátku mě to moc mrzelo jak se ke mě chová,ale teď už ani ne.Chce to mít partnera,který stojí za vámi a pak to neni tak hrozný.Můj muž taky za mnou stál a stojí.Tak vám všem co máte tchýně na odstřel(baby přebytečny)hodně pevné nervy a nenechte si život otravovat.Nezastávám se mojí mamky,ale můj muž sám řekl,že má prima tchýni,ó jak mu závidím a závidím i těm ostatním co si s tchýněmi prima rozumí.
 Radka*+Karolínka 26/11/07 


Re: tchýně-ošklivé slovo 

(17.3.2005 9:02:59)
Jíť,nic si z toho nedělej,já mám svojí T necelých 6 km od nás a myslíš že přijede jen tak nebo že by naší dcerku někam vzala??? Ani omylem. Musím poznamenat,že já se s T příliš nesnesu,ale dcery je to babička,dcera jí koneckonců má taky ráda.Když tchýně nemá věčně čas (tvrdí ona,ale její dcera,moje švagrová,ta bydlí kousek od nich a u nich jsou pečený vařený,hlídaji děti,chodí pro ně do školy a do školky...),tak jezdím s dcerou k mým rodičům,jsme všichni spokojený,ale tchýně ostrouhá.Její problém.Kačka si pomalu ale jistě vytvořila krásný vztah k mým rodičům,oni k ní taky,ale ke druhý babičce může asi těžko,když vidí,jak upřednostňuje druhý dvě vnoučata.Kdysi mi dokonce řekla (nejednalo se o děti,ale o dědictví po jejím otci,nějaký vybavení bytu),že by dala nejradši všechno Ivance,jako vlastní dceři.Prý to víš,vlastní krev je vlastní krev,to musíš pochopit.V tu chvíli jsem nevěděla,jestli mám brečet,křičet na ní nebo jí prostě poslat do pr... Říkám si,když už tam bude,ať si do tý pr... vezme s sebou taky ty věci,já o ně nestojím,ale v tu chvíli mi to přišlo strašně líto,zatvrdila jsem se a je mi jasný,že my dvě k sobě asi cestu nejspíš nenajdeme.
 jita-2 holky 
  • 

Re: Re: tchýně-ošklivé slovo 

(17.3.2005 10:36:48)
Radko,ale víš co mě nejvíc ranilo?Když sem čekala druhou dceru,tak mi volá švagrová ať si u její mámy(mojí tch.)vezmu věci na mimčo,po jejích dětech.Volala náhodou tch. a říkám jí to o těch věcech,ale ona že to má schovaný pro mladší dceru až někdy bude mít dítě.No neměla sem slov.Vždyť sem to nechtěla pro sebe,ale pro její vnouče a dítě jejího syna.Nevím ,nepochopím takové chování.Když se podívám na mojí mamku,jak mýmu mužovi podstrojuje a na mojí tch. je to nikdy nekončící rozdíl.Já přece nechci nic brát,nebo čekat že něco dostanu,ale aby se chovala líp.Přece toho nechci tolik.
 Nadia@ 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(16.3.2005 7:43:52)
Ivus, uz je nikdo nezmeni, ani smrt na jazyku, to mi ver! Hlavni je, ze jsi do toh nespadla jako hodna holcicka, ktera se chce zavdecit kazdemu, ktera samou touhou po sporadane a stastne rodine skace jak oni piskaji. Davas detem vzor silneho cloveka, a pritom je neterorizujes, vzdyt se detem oci otevrou samy. Ted je musime chranit, pak budeme mit silne spojence! vzdycky me napada,jeslti jenejake reseni. A kdyz je, tak proc ho nepouzit. Ne kazdy je takovy silenec, ze se rozhoduje z hodiny na hodinu. Moje mama rika, ze ne vzdy byl zivot s tatou ruzovy, ale cas to vsechno donese a utlumi. jen skoda tech let ....
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(16.3.2005 9:36:43)
nadio, ja vim - ale neni to k nastvani? a to, cim mne to nejvic drasa je - co kdyz takhle dopadnu s myma detma. Nasi jsou taky neochvejne presvedceni, ze mi dali do zivota maximum a nejlepsi zaklad a ze ja jsem ted ta hnusna nevdecna co se jim odcizila a troufa si stavet se proti nim. rozumis? mam proste pocit, ze vidim, jak to muze dopadnout, pres veskerou mou snahu. co kdyz moje deti to budou videt jinak.
ale to jen v tech slabych chvilkach ;-) to bude tim, ze nemame tatinka doma a jeste dlouho nebude tak na mne padaji takove nejake stesky :-)
 IVA,BAJA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(17.3.2005 11:33:41)
AHOJKY NADI,mockrát ti děkuji za mail,je opravdu pozbuzující!A s mužem jsem protože,věřím v rodinu,ale pomalu začínám zjištovat,že né vždy je dobré mít celou rodinu pohromadě,pokud se snaží jen jeden.trápí mě přectava,že když muže opustím a nechám se odstěhovat k rodičům,takže mu narostou křídla a bude si užívat.Podporu dostane odsvých rodičů!já sem proně jen další z mnoha.opravdu nevím jakto vyřešit.
 Pavla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(17.3.2005 13:53:33)
Ivi jestli už teď víš, že manželovi vlastně bráníš v rozletu (tedy z jeho strany, ne ze strany tchána), tak asi opravdu není co řešit. Tím ti vlastně dává najevo, že o tebe a nejspíš ani o dítě moc nestojí. Nikam určitě nespěchej a vše si rozmysli, ale nemá cenu držet rodinu za každou cenu. Když to prostě nejde, tak to nejde. Navíc si myslím, že je lepší vyrůstat v klidu bez otce, než s ním v neustálých hádkách.

Radko u nás to je podobné, jen je rozdíl v tom, že nedělá rozdíl mezi dcerou a synem (či snachou), ale mezi syny navzájem. Manžův mladší brácha má o 3 roky staršího syna a tomu vždy něco kupovali, Pínovi jednou za čas v intervalu asi tak dvou měsíců přinesou bombonky. K Vánocům dostal krásný dárek, Kindervejce (nesmí čokoládu - alergie). Tchýni to můžu opakovat donekonečna. O týden později k narozkám dostal opět kindervejce, a autíčka, se kterým si hrál ještě manžel - no hnus. Tedy ne ty auta, ale nikdy bych nedala člověku něco starého, onošeného nebo tak k nějakému svátku, tak nějak se mi to příčí. Darovat ano, ale jen tak a ne k narozkám. Nechápu.
 Pavla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(17.3.2005 13:58:21)
Jo a ještě taky byl dobrej Mikuláš. Týden před se mě ptala, co mu má koupit. Tak jí říkám, že nějaký malý autíčko (koupíte za 20Kč), že z něj bude mít radost. Hlavně ať nekupuje ovoce, že ho mám doma vřdy dost a nesní se to a když, tak kompot. No co si myslíte, že dostal, opět čokoládu, neskutečně hnusný lízátko (hrozně umělý a snad i starý nebo co) a hnědý banány, natlučený jablka. Dobrý ne, no hlavně že si ten náš koš pochutnal.
 nadia@ 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(17.3.2005 19:05:12)
Pavli, k tomu Mikulasi uz jen brambory a uhli a dite by nenavidelo Mikulase (ale ne je, ze?). Asio to jde, aby vsechny nnemelo rado a pak tam najednou byli "milujici prarodice".
Ten "zvlastni" zpusob pucovani penez bych normalne nazvala dluh! A zacni si to psat, protoze to je fakt vrchil! Rekni mi, co oni potrebuji? Sati nekoho? Plati nekomu skolu? tak at si skudli ze sveho a nechaji mlade hospodarit! Pokud to dojde tak daleko, zes e rozhodnes nebranit manzelovi v rozletu, tak si uvedom, ze vsechny ty dluzne castky jsou z poloviny tvoje!!!!! Tudiz mas pravo z tech penez nakoupit neco pro sebe a neco pro deti. Vzdyt oni vlastne okradaji tvoje deti! Skoda ze Dietl umrel, kdyby cetl tyhle diskuse, tak by napsal takovy serial, ze by se v polovine na to prestali mnozi divat. Citili by se dotceni, ze to je o nich! A lidi by zacali pouzivat jmena tech hrdinu pro oznaceni skutecnych lidi.

Jitusko, kdy jsi jim naposlede rekla ze je milujes, ze jsi jim vdecna za jejich vychovu, protoze mas ted hodne pevne nazory, co se tyce vychovy a podobne. A ze jim dekujes, ze ze te vychpvali k samostatnosti a sobestacnosti. Vis, tady se misi hodne kulturnich zvyku. Moc se mmi libi zvyk, kdy nastavajici manzel dekuje rodicum dcery za jeji vychovu (neni to mysleno, jako ze prebira vlasnictvi). Muj manzel je Cech, ale dlouho zil v USA, takze i kdyz me rodice jeste osobne nepoznal, pred nasi svatbou jim zavolal a podekoval jim a ujistil je, ze od ted za me i meho syna prebira zodpovednost, slibil, ze se postara, ze za nas polozi zivot ... mama pry (rikala sestra) byla uplne hotova. No a jako mavnutimproutku mi prestala mmuj odchod do zahranici vycitat. Zkus s rodici zacit vzpominat na tve krasne detstvi, vzdyt see u toho muzes divat na hrajici se deti .... mas s nnimi spoustu prace a je tovelka zodpovednost,proto MUSIS mit vsechno pod SVOU kontrolou, mas v hlave SVE plany ohledne JEJICH zivota .... rodice uz proste nepatri do prvni rady.

Devcata, vcera jsem po dobre zprave ohledne manzelova postupu v praci navodila rozhvor na tema "jeho maminka u nas na prazdninach". uz jsem psala, ze bych ji snesla tak max. na 10 dni. A on ze letenky jsou drahe a ze prijede min. na 3 tydny.malem me omyvali. tak jsem murekla, ze na tak dlouho nejsem schopna respektovat jeji soukromi, ze proste nebudu delat nic, comi je proti srsti. Ze jsem mu to chtela rict uz ted, abychom se pak nempohadali. A ze je mozne, ze se mamince nebude lbit .... nevim, jeslti nejak zmeni ten termin, ale mi se ulevilo.

Tak sejm zas napsala roman. A bylo by toho vic, to se kritim.tak me napadlo, ze vam vsem jde o to, aby vase deti dostavaly lasku, ktera jimpatri a aby je nikdo neponizoval. neni v tom nenavist, ale spiszlst a zoufalstvi. Pokud vas nebo vase deti nema nekdo rad, tak s nim nebudte. Vzdyt kdyby to byli cizi lidi, tak to tak udelate, ne? Mam z detstvi vzpominku, kdy jsem porad nechapala, proc babicka (tatova maminka) tak vychvaluje deti stryce. Porad,z e se dobre uci a tak ... a ja jsem mela same jednicky a ona to nikou nerekla! Byla jse hodne hodne a tiche dite, takze jsem to jenpozorovala. Nemela jsem babicku min rada, vzdyt jen tim, ze me jedinou si brala na prazdniny, mi ukazovala, kde je pravda. Deti se tou nelaskou netrapi, horsi je, kdyz dojde primo ke konfrontaci. Situace, kdy babicka s panenkou kupuje kocarek pro jinou vnucku a nechava si radit, co by se libilo ..... t jsem taaky zazila a panenku jse nikdy od te babicky nedostala. VUbec me to ale nebolelo! Preji vam uz jaro!

Ivus, jestli tito pomuze, tak si uvedom, ze jim nic nedluzis, ze se k nimnemusis chovat s nijakou vdecnosti. Mas vlastne navrch! Kdyz muj syn byl trochu zklamany, zes emu narodila sestricka (kterou ted bezmezne miluje), tak jsem mu rikala, ze brachu si muze najit i mezi cizimi lidmi, ze si muze vybrat! Rodinu si nevyberes. Jen pak padaji vycitky, ze jsi u nekoho vic jak u "vlatnich". To zazila moje maminka, kdyz jsme se na navsteve u babicky nakonec vsichni slezli u sousedu. A taky ja, kdyz jsem se v USA sblizila s jednou staro Americankou (ktera v 85 letech male tolik codelat, ze jsem nechapala - po mamince mluvila trochu cesky), ze jsem v ocich tchyne videla caste vycitky. Ale copak si mmuzu vazit pani, ktera neni schopna se doma vzeprit a udelat sve deti stastne? Copak si muzu vazit nekoho, kdo postavil zvuj zivot na tom, ze se obetje?



 IVA,BAJA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(17.3.2005 18:44:42)
ROZUMÍM TOMU,jenže muž se tak chová na popud tchána.pořád mu mele,že ženský jsou na každim rohu.a muj muž je slaboch!nechce nic řešit,hlavně né mě a tchána.chce klid.Věřím že nás má rád,jen nechce nic řešit.proněj je snadnější ustoupit jemu a paksito vybije namě,než aby řek drž pusu!holky jsou má rodina!ale otom si můžu nechat jen zdát.myslíš,že když člověk opravdu věří,takže seto vyplní,?napiš ráda si přečtu tvůj názor
 Pavla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(17.3.2005 18:59:25)
Ivi a jak to u vás vypadá s bydlením někde jinde. Vlastní byt, podnájem? Nemyslím teď, ale třeba za rok či pět let. Jestli vidíš nějaké to světýlko. A co tchánovo zdraví? Ne že bych mu přála něco špatného, ale píšeš jen o tchánovi, tak by jeho odchod byl také možná východiskem. Já jen jestli vidíš,¨že by to mohlo brzy zkončit.

U nás to je třeba těžký, ale naštěstí s ním nebydlím v jednom bytě. V baráku jsou byty dva a máme i vlastní vchod. Sice se tu neustále pohybuje, ale nevídám ho každý den. Jinak se chceme jednou odstěhovat do vlastního, ale je to běh na dlouhou trať. Dřív jak za deset let to nebude a kdo ví, třeba se to ještě jinak vyvrbí.

Zkoušeli jste už někdy bydlet spolu sami? Já třeba na manželovi poslední dobou vidím dost chyb (samozřejmě má i klady, jinak bych s ním už asi nebyla), ale teprve teď mi dochází, že se to nikdy nezmění, neustále to byly jen moje sny a jeho sliby. Kdo ví, jak to s námi jednou dopadne.
 IVA,BAJA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(17.3.2005 11:33:49)
AHOJKY NADI,mockrát ti děkuji za mail,je opravdu pozbuzující!A s mužem jsem protože,věřím v rodinu,ale pomalu začínám zjištovat,že né vždy je dobré mít celou rodinu pohromadě,pokud se snaží jen jeden.trápí mě přectava,že když muže opustím a nechám se odstěhovat k rodičům,takže mu narostou křídla a bude si užívat.Podporu dostane odsvých rodičů!já sem proně jen další z mnoha.opravdu nevím jakto vyřešit.
 Linda (dcery 9 a 12let) 
  • 

Re: Re: Re: Chtěli mít ze syna kněze... 

(9.8.2005 13:26:41)
Ahoj Iva,

Jsi si jistá, ze nemás za tchýni moji matku??????

Máti je presne totéz, navíc at holky (12 a 9) udelají sebevetsí pitomost tak je to moje vina, moje spatná výchova atd.
 Tchán 
  • 

Pohled z druhé strany. 

(9.8.2005 19:17:31)
Dlouho jsem rozvažoval, jestli mám taky přispět do vaší diskuse. No myslím, že pohled z druhé strany neuškodí. Předem bych chtěl uvést jedno pravdivé moudro. Nejvíce nenávidíme ty, kterým jsme paradoxně sami nejvíce ublížili, potom ty, kteří nám odpustili, dále ty, kteří nás morálně převyšují. A až potom ty, kteří si to pro svoje jednání skutečně zasluhují. Když jsem se seznámil se svojí současnou ženou a ona mě vzala ke svým rodičům, tak jsem byl v šoku. S rodiči a 4 sourozenci bydleli v bytě 3+1 bez ústředního topení. Bylo to takové malé mraveniště. Ten důvod šoku spočíval v chování a vztazích v rodině. To bylo samé maminko, tatínku. V duchu jsem si říkal, že to není možný. Kdy se někdo zamračí, kdy zvedne hlas a kdy přijde hádka. Za 15 let jsem nikdy jiné chování nezažil. Od té doby vím, že vzor rodičů je moc důležitý. A přežítí tolika lidí v tak malém bytě v pohodě, to samo o sobě byl nadlidský výkon. Žena způsob chování svých rodičů převzala a já jí za to jsem moc vděčný. Za celých 32 let, co jsme spolu, si nepamatuji, že by na mě zvedla hlas, nebo zakřičela. Je to zvláštní, poznám, že se jí něco nelíbí ne podle toho co řekne, ale podle toho, co neřekne. Dá se to těžko popsat, to se musí zažít. Má to jeden vedlejší účinek. Když potkávám lidi, vycítím, že mají problémy, nebo že se přetvařují. Po svatbě se narodila dcera a dva roky potom syn. Práce bylo dost, protože se ještě vyvařovaly plenky. Rád vzpomínám, že ať žena dělala cokoliv a já jí pohladil, tak vždy se usmála a třeba řekla, když mi pomůžeš, tak potom budeme na sebe mít víc času. A tak jsme dělali všechno spolu. Takové to zavrčení „ nevidíš, že mám práci, kdybys mi radši pomohl, jsem úplně uštvaná, neotravuj…“ to je nejlepší a nejrychlejší způsob, jak chlapa naučit chodit do hospody, nebo ho úplně vyhnat z domu. Chlap se pokusí ji pohladit jednou, podruhé a potom s tím přestane a potom se jí přestane všímat i večer. Jde o to, že taková ostrá ženská se neslyší. Ona vůbec netuší, že dělá chybu. Řekl bych že zažila krušné dětství a to co dělá jí připadá jako lázně, kterými svého manžu oblažuje, proti tomu co zažívala. A přitom určitě touží po tom, aby jí měl pořád rád. Ale ten chlap touží taky po milující ženě. Rozhodně nemůže být na závadu přečíst si něco z „Červené knihovny“ a získat inspiraci. Kdo nečte neví, co neví. Tady si neodpustím malou odbočku. Co to vlastně je láska? Nabízím netradiční vysvětlení. Každý člověk má kolem sebe energetický obal – auru. Dokud jí má žije. Čím větší aura a větší přísun energie, tím vitálnější člověk. Každý se snaží tuto energii získat, děje se to nevědomě. Láska je dobrovolné předávání své energie tomu druhému. Pokud tak činí oba partneři je vše v pořádku. Většinou je jeden sobečtější a přestane dodávanou energii vracet a ten druhý slábne. A je po lásce. Nejjednodušší a nejčastěji používaný způsob dobití energie je hádka. Ten kdo vyhraje hádku srší energií a ten druhý je vyždímaný jako citron.
Problém je v tom, jak takové ostré ženě ukázat, že dělá chybu, protože většinou ví všechno nejlíp a nechce poslouchat nějaké nesmysly. Situaci posuzuje podle svých zkušeností. A když náhodou potká skutečně hodné lidi, tak podvědomě má vztek na své rodiče, že takoví nebyli a svou zlobu přenáší na nevinné a nemůže pochopit, že se nepřetvařují. Zvláštní kapitolou by byla otázka: Kdo může nenávidět pro dobro?
Je to smutný pohled, když vidíte normálního veselého chlapa, jak jde se svou ženou a bojí se promluvit. Je to marný, ale chlap se musí domů těšit. Žádným násilím, nebo vydíráním se doma neudrží. Mezi jistý druh vydírání patří i „řekni, že mě máš rád“. Ne každý chlap to dokáže říct, ale snaží se to říct právě snahou o pohlazení. Víte proč je tolik starých chlapů nahluchlých? To je obraný mechanizmus, aby nemuseli poslouchat to věčné komandování.
Ze začátku měla žena tendenci všechno za děti dělat. Tak jsme udělali rodinou poradu a stanovili postup, který budeme dodržovat. Cílem bylo nedělat dětem otroka, ale naučit je všechno co budou v životě potřebovat a jít jim příkladem. Uklízení hraček, luxování, vynášení koše, mytí a utírání nádobí, příprava snídaní večer a uložení do lednice, balení věcí na školandu to byl základ povinností dětí. Večerníček byl v 19 hodin. Podmínkou bylo, že rozhodnutí jednoho z rodičů bylo závazné a neexistovali vyjímky. Takovéto, počkej až tatínek nebo maminka odejde, tak potom můžeš, to neexistovalo. Samozřejmostí bylo, že za každý splněný úkol následovalo poděkování. Otázka je jak dosáhnout poslušnosti. Bylo to v podstatě jednoduché. Musí se začít odmalička. Vysvětlit dětem, že pokud si máme hrát a povídat, tak musí být splněny úkoly. Když provedly něco co neměly, tak se okamžitě zasáhlo. Vyhrožování „počkej až přijde táta …“ je špatný. Pokud máte pejska a necvičíte ho odmala, tak když vyroste s ním nic nesvedete. S dětmi je to podobné. Potom jsme byli kamarádi, nikdo nezvyšoval hlas, o křiku ani nemluvím a všechno se dělalo v pohodě. Kamaráda můžete mít jenom v někom, kdo ví co to slovo znamená a kdo ví co to je respekt a disciplína. Nezávidím dnešním rodičům strach z násilí od vlastních dětí až budou mít 15, dneska i míň a nebudou moci jim splnit jejich požadavky. Byl jsem v obchodě a tam mladá maminka s tříletým dítětem. Vzteky dupalo a řvalo na celé kolo. Tak jsem mu řekl co řve, že na to nikdo není zvědavej. Schovalo se za mámu. Když jsem byl u pokladny, tak za mnou ta paní přišla a děkovala mi, že jsem zklidnil její dítě. Ona ho nezvládne ve třech letech. Četl jsem studii o nezvladatelných dětech a jak problém řešit. Odborně tomu lékaři dávají diagnozu LMD. Většinou se takovým dětem dává lék Ritalin. Rodiče nejsou upozorněni na to, že se po něm z dětí stanou biologičtí roboti bez vlastní vůle, že po něm přestanou růst, že má další vedlejší účinky, že je návykový a neřeší problém trvale. V té studii doporučili a odzkoušeli jednoduší věc, problém řešící. Vyloučili z potravy veškeré sladkosti (bombony, čokolády, sušenky…), barvené limonády. A ověřili si, že příčinou jsou umělá sladidla v nich obsažená, která navíc narušují dědičnost. Po měsíčním sladkostním půstu byly děti zase normální. Děti uvažují jinak a kladou rovnítko mezi sladkým a láskou. Proto nedávejte dětem sladkosti, ale skutečnou lásku.
Zvláštní bylo, že naše děti povinnosti braly jako samozřejmost a když začaly chodit do školy, tak ostatním nevěřily, že jinde to je jiné a zvlášť je fascinovalo, že někteří se mohou dívat třeba do 22 hodin na televizi. Když syn chodil asi do 3 třídy tak na Silvestra prohlásil, že by se chtěl taky dívat na televizi do půlnoci jako ostatní. Tak jsme mu řekli samozřejmě, žádný problém. Jak byl zvyklý chodit spát v 19 hodin, tak kolem půl desáté začal polehávat a že by šel spát. Tak jsme mu říkali ne ne, chtěl si se dívat, tak musíš. Vtip byl v tom, že on sám chtěl jít spát, a ne že jsme ho nutili. V pubertě žádné problémy nebyly. Jsem si vědom toho, že se naše výchova do dnešního světa nehodí. Dnešní svět je světem bezohledných rváčů. Slušnost a pochopení v něm nemá místo, naopak tyto vlastnosti jsou vnímány jako slabost. Každý se musí rozhodnout sám, co vlastně chce. Buď si vychová kamaráda, nebo bezohledného sobce.
 Jana M. 
  • 

Re: Monika 

(10.8.2005 9:27:43)
Moniko, vem nohy na ramena a utíkej. Bude to těžký,ale uteč. Hodně daleko - co nejdál můžeš.
Mohu se zeptat - kolik je ti let? Já si dovedu si představit co prožíváš ale ty asi vůbec netušíš co teprve prožívat budeš.
Jak se k tvému manželství staví tvoji rodiče?
 monika 
  • 

Re: Re: Monika 

(10.8.2005 9:44:52)
Ahoj všem.

Je mi čerstvých 23.Manželovi je 24.Moji rodiče nejprve nebyli rádi, že jsem se přivdala do romské rodiny, ale pak to celkem přijali. Víte, nejsme moc pohledná a mám velkou nadváhu a myslím, že už se trochu obávali, že se nikdy nevdám a pořád nás bude v bytě jako smetí.manžel byl zprvu anděl, strašně náš vztah obhajoval, přece jenom jemu se smáli, že chodí s bílou a já s tím také měla a mám problémy. Dítě je chtěné. Manžel ho strašně chtěl. všichni jeho kamarádi mají děti už třeba v 18 letech a on si připadal už starý, na to aby byl bezdětný. Navíc jeho matka považuje svatbu za automatický krok k dítěti.Žijeme ve velmi skromných poměrech. Já jsme běžná úřednice, manžel pracuje u Českých drah. Je ze čtyř dětí. Jeden bratr nedávno zemřel při autonehodě a zbylí bratři bydlí daleko od matky. ta se na manžela upnula a on jí nedokáže v ničem oponovat. nejhorší je, že ona vidí a ví, že jí dává přednost předemnou a zneužívá toho. Ví, že ty krádeže zůstanou bez trestu. nejhorší ale je, že manžel si třeba myslí, že jsme ten salám snědla já,a le to není pravda! Já bych ho i dokoupila, aby to mažel nepoznal, jenže nemůžu takhle pořád něco dokupovat. eníze dostávám od něj a bylo by mu to divné. Vážně nevím, co dělat,. Mám strach, že bude tchyně zasahovat do péče o dítě. navíc oni oba chtějí strašně kluka. Mám strach i z toho, jeslti to bude holka.
 monika 
  • 

Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 10:09:35)
ještě jednou já:-)Jen chci říct, že my s manželem vlastně žádné problémy nemáme.nepije, s kamarády chodí jen občas a když srovnám jak žije on a jeho bratři, tak je fakt zlatej. chtěl by hodne dětí, já jen mám starch jak je uživíme. on je dost skromnej, ale já ybch ráda zůstala v tom bytě kde jsme. tchyně má v bytě hroznej bordel,a le já nechci,aby to u nás takhle bylo. navíc tchyně dluží i za nájem. mám podezření, že jí manžel potají dává peníze, aby aspon neco splácela. ale do toho mu nemuzu mluvit, má pravdu v tom, ze to jsou peníze, které on si vydělal. myslím ale, že kdyby jí nic nedával, tak bysme se časem mohli odstehovat i do lepšího bytu.no nevím...našim ani radsi nic neříkám. oni by do žádných konfliktů stejně nešli.
 monika 
  • 

Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 10:09:36)
ještě jednou já:-)Jen chci říct, že my s manželem vlastně žádné problémy nemáme.nepije, s kamarády chodí jen občas a když srovnám jak žije on a jeho bratři, tak je fakt zlatej. chtěl by hodne dětí, já jen mám starch jak je uživíme. on je dost skromnej, ale já ybch ráda zůstala v tom bytě kde jsme. tchyně má v bytě hroznej bordel,a le já nechci,aby to u nás takhle bylo. navíc tchyně dluží i za nájem. mám podezření, že jí manžel potají dává peníze, aby aspon neco splácela. ale do toho mu nemuzu mluvit, má pravdu v tom, ze to jsou peníze, které on si vydělal. myslím ale, že kdyby jí nic nedával, tak bysme se časem mohli odstehovat i do lepšího bytu.no nevím...našim ani radsi nic neříkám. oni by do žádných konfliktů stejně nešli.
 monika 
  • 

Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 10:09:36)
ještě jednou já:-)Jen chci říct, že my s manželem vlastně žádné problémy nemáme.nepije, s kamarády chodí jen občas a když srovnám jak žije on a jeho bratři, tak je fakt zlatej. chtěl by hodne dětí, já jen mám starch jak je uživíme. on je dost skromnej, ale já ybch ráda zůstala v tom bytě kde jsme. tchyně má v bytě hroznej bordel,a le já nechci,aby to u nás takhle bylo. navíc tchyně dluží i za nájem. mám podezření, že jí manžel potají dává peníze, aby aspon neco splácela. ale do toho mu nemuzu mluvit, má pravdu v tom, ze to jsou peníze, které on si vydělal. myslím ale, že kdyby jí nic nedával, tak bysme se časem mohli odstehovat i do lepšího bytu.no nevím...našim ani radsi nic neříkám. oni by do žádných konfliktů stejně nešli.
 Ivana 
  • 

Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 10:19:32)
Moniko, máš to strašně těžké. Já nevím, ale dej si nějakou hranici, třeba - nesmí mě bít- a tu dodrž. Pak by bil i tvé dítě. To, že nejsi hezká nebo jsi tlustá, na tom nic nemění. Tím nejsi horší než ty pěkné a štíhlé, ty mají jiné "vady", které nejsou vidět. Mysli víc na sebe, než na to, jak se manžel těší na kluka. Sama víš, že když bude děvčátko, tak budou problémy. A opravdu máš za dítě odpovědnost. Nenech se, bít tě nesmí a tchyně nesmí krást! Já vím, že to chceš řešit po dobrém, ale jak, když je manžel při matce? Jak jsem psala, dej si hranice a ty nesmí překročit. Ty za nic nemůžeš, ty nekradeš a nikoho nebiješ ( nechceš bít). Když nebudeš vědět,kam máš jít, napiš! Určitě to nějak dáme dohromady, co se dá dělat. Moniko a ví vůbec tchyně, žes na její krádež přišla? Řekla jsi před ní, že ti něco chybí? Aby si nemyslela, že nic nevíš.
Hodně štěstí, třeba to dopadne dobře.
 Ivana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 10:26:14)
A ještě bych ti chtěla říct, abys to manželovi vysvětlila, to, co jsi ted psala sem, že bys taky chtěla děti, ale v pěkném bytě a ne v nepořádku, že jsi při něm, ale že ti s tím musí pomoct. To se těžko radí, ty nejlíp víš, jak na něho.
 monika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 10:31:20)
ivanko díky. to ani nevíš, jak pomůže, když si stebou takhle nekdo popovídá přes internet. na dítě bych sáhnout nenechala. to v žádném případě.
 Ivana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 10:51:15)
Moniko , a nešlo by jí to nějak říct, že se něco stratilo a vždyt vy byste nic takového neudělala a neměl někdo vaše klíče, nebo tak nějak, aby věděla, že o krádežích víš a manžela do toho ani netahat? Vždyt by měla být ráda, že se snažíš, aby rodina jeho syna byla na tom líp než jeho sourozenci.
 monika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 10:27:33)
Tchýni jsem nic neříkala, řekla jsem to manželovi.Když bych se na ní obořila, tak by se manžel naštval.
Já nevím, někdy mi přijde, jak když jsou na jendý straně oni dva a na druhý já. taky bych chtěla mít nekde zastání. ale tu jejich koalici nerozbiju, to vím.:-(
 Anet2 


Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 12:56:57)
Tcháne,

téměř ve všem s Tebou souhlasím včetně Vaší výchovy dětí. Ovšem nedovedu si představit dlouholeté soužití bez zamračení, zvýšení hlasu a jediné hádky. Měla jsem to štěstí že jsem mohla pozorovat manželství mého pradědy a prababičky. Děda byl vyjímečný kliďas rozkrájel by se pro ostatní a to i mimo rodinu. Přesto jsem byla svědkem toho kdy na něj prababička zvýšila hlas a měli hlasitější výměnu názorů a to jim bylo již přes 80let. Kolikrát spolu nemluvili i když krátce ale přesto i v jejich manželství byla tzv.tichá domácnost .... byli to báječní lidé a jejich manželství vydrželo až do jejich smrti. V podstatě pohádku společného soužití Tvého popisu čítávám opravdu jen v té červené knihovně:-))v reálu jsem jí nikdy neměla příležitost vidět.

Nedokážu si představit že dva lidi muž a žena kteří mají už z pozice pohlaví různý způsob myšlení se za celý život nedostanou do situace kdy řeší problém na který mají oba různý názor ve způsobu jeho řešení a nezvýší na sebe hlas nebo se na sebe nezamračí. Každé soužití je těžké a vyžaduje čas k poznání toho druhého jeho reakcí jeho způsobu myšlení jen tak může člověk dospět k harmonii jakou nám tu popisuješ a proto mi připadá téměř nereálné že právě v tomto období vzájemného poznávání budou oba natolik disciplinovaní a teoreticky připravení že při sebevětším konfliktu se na sebe nezamračí a nezvýší hlas natož aby proběhla hádka:-))nebo trochu hlasitější výměna názorů. No pokud tomu tak opravdu bylo tak jste byli dětmi štěstěny:-))
 Jana M. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Monika 

(10.8.2005 14:46:50)
Moniko, těžko se mi hledají slova a nerada bych se tě nějak dotkla.Můj názor je ten, že by se měl tvůj manžel třeba když budete sedět u kávinky zeptat své mamky jestli nepůjčila někomu klíče, nebo jestli tvou mikinu neodnesla, že ji vypere.Třeba jeho mamka se chtěla pochlubit nějaké své kamarádce jak hezky bydlí její syn. No a ta její kamarádka třeba .....Určitě se to vysvětlí. Těš se na mimíska,občas mu zazpívej a pohlaď ho.Když nechceš utéct znamená to, že ho máš ráda a nezbývá ti nic jiného než se s tím poprat A proč o sobě píšeš, že nejsi hezká? Na každé ženské je něco hezkého i na té co má nadváhu.Máš dobré srdce, třeba krásné oči, nebo vlasy, jsi pořádná, upřímná a další jiná pozitiva.Ráno se na sebe podívej do zrcadla usměj se a hned ti bude líp.Držím ti palečky.
 nikita01 


Re: Příspěvek 

(22.7.2003 19:47:56)
Ahoj Moniko, myslím, že děláš velkou chybu. Co si nevyjasníš s tchýní hned od začátku, to už nikdy nedoženeš. Karty budou jednou rozehrány, v rodině získáš svoji pozici... a z toho se potom špatně uniká. Já nemám ani tak problémy s tchýní, jako se švagrovou. Bydlí ve stejném domě jako my a má tendenci mi pořád mluvit do života. Je o něco starší a tedy (podle jejího mínění) ta chytřejší. Zpočátku jsem jen mlčky trpěla, když se vřítila do bytu mého přítele (se kterým bydlím) a začala mi přestěhovávat byt - prý aby to bylo hezčí a pohodlnější. Když pozdě v noci odešla, do noci jsem všechno stěhovala zpátky. Takových "maličkostí" začalo přibývat. A já mlčela. Měla jsem pocit, že musím s rodinou přítele dobře vycházet. Útoky se ale množily, švagrová mě začala pomlouvat i u tchýně. A já konečně dostala odvahu se ozvat. Přítel se divil, co po tak dlouhé domě mám za řeči, nedokázal pochopit, proč se ozývám až po tak dlouhé době společného života (cca 3 roky). Našel jednoduché vysvětlení - zbláznla jsem se a jsem nesnášenlivá. Dnes žiju s přítelem již 10 rokem. Můj vztah se švagrovou není stále optimální. Model "moudrá a zkušená" švagrová a proti ní já "hloupá a nesamostatná" bohužel stále přetrvává. Teď jsem těhotná a vše se znovu komplikuje. Švagrovou mám doma skoro každý den - nařizuje mi (o radění se váížně nedá mluvit), jaké pleny mám koupit, jak se má jmenovat mé dítě a pod. Když ji ostře odkážu do správných kolejí je to ještě horší. To prý totiž za mě mluví mé těhotenské hormony, koneckonců je to prý znamení, že jsem přetažená, že si neumím svůj den správně zorganizovat ... a příval rozkazů a doporučení se ještě zvětší.
Takže závěrem: ozvi se, řekni tchýni, co cítíš, jaké jsou Tvoje pocity. Teď máš ještě šanci něco vyřešit. Jinak Ti zůstane nálepka té tiché a nesmělé dívky, která nemá svůj názor. V budoucnu s tím budeš jšn těžko zápasit.
 Věra 
  • 

Re: Re: Příspěvek 

(21.12.2003 21:52:23)
Ahojky všem!!!
Zkusili jste se vžít do jejich role?Jednou z nás budou tchýně taky.Zkuste si představit,že to,co vám říkají,budete jednou říkat i vy.A to co se vám nelíbí,jak by jste řešili vy sami,až budete jednou v tý samí situaci?Nejlepší je,když se vám něco nelíbí,tak na to upozorněte,dejte o sobě vědět,že taky existujete,že máte svoje práva stejně jako oni.Všichni mají svůj názor a měl by se hledat kompromis,který by vyhovoval všem.I já jsem si zažila společný bydlení s tchýni a kdybych mohla vrátit čas,tak by jsme s manželem už takovou hloupost neudělali.Máme spolu dvě děti a jeden názor-až ty naše děti vyrostou,pomůžeme jim sehnat bydlení,aby mohli být ve svým.Jedině takhle se dá předejít všem těm zbytečným hádkám.
 Zuzana 


Večernici 

(4.2.2004 20:54:03)
Tvůj příspěvek mě vážně rozesmutnil a naštval. Je mi moc líto, že i jako budoucí máma musíš zápasit s takovou ludrou a nervovat se. To by jí tvůj přítel nemohl nějak domluvit? Asi ne, viď... protože dost dobře sám nevěří tomu, že je taková... nemáš to jednoduchý. Držím ti palce a přeju hodně sil a pevné nervy, bez toho to asi nepůjde. Vydrž a vytrvej. Určitě ti bude kecat i do výchovy dítěte a jak malej/malá jen trochu zazlobí nebo neudělá něco po jejím, hned budeš špatná a neschopná máma, uvidíš... A tak se na to připrav, obrň se a nedej se. Jsi dospělá a svéprávná, máš právo na vlastní život. Držím palce!
 Barča + Nelinka 26.7.01 


Re: Příspěvek 

(29.12.2003 9:34:03)
Ahoj Mončo,


nic si z toho nedělej. Já jsem taky asi tak nějak podobně vychovaná jako ty. Taky mi dělá problém něco někomu vytknout, nebo mít jiný názor. (teda jak u kterých lidí). Trošku ti přiblížím můj osud co se týče tchýně.
Vdala jsem se před 3-mi lety. Přišla jsem do jiného kraje a to je konec. Všichni zde jsou jakoby bez srdce. Pořád jen já, já, já. S manželem (je o 11 let starší) máme šikovnou holčinu. Teď ji jsou 2,5 roku.
Když jsem byla thotná bydleli jsme s manželovou mámou v málém městečku v baráku. Barák byl tchýně a manžela. To co jsem prožívala v těhotenství bylo šílený. Za nedlouho po nastěhovámí se začala tchýně měnit. Byla z ní labilní osoba a to dost hodně. Např. obědvali jsme a ona z ničeho nic se rozbrečela a šla k sobě do pokoje. Neustále mi připadalo že si hledá záměr jak vyvolat problém konflikt. Třeba jak se poští 20 let stará pračka mi laskavě ukázala až po půl roce. Já jsem třeba ráno spala do 7,30 hod, manžel už byl v práci a tchýně nám vyprala 3 pračky prádla a už se to sušilo na zahradě. No to byly nervy. Pak uř to došlo tak daleko že vyhrožovala že skočí pod vlak a tak jsme trnuli jakmile se setmělo kde je. Já jsem se tedy v manželově nepřítomnosti radši vždy někam zdekovala. A jednou mi manžel vyčetl že doma nic nedělám. Tos měla vidět ten kravál jaký jsem udělala. Sbalila jsem se a že jdu pryč. Šla jsem ke své sestřenici. On pak dostal rozum a hledal mne a prosil ať se vrátím. Tu noc jsem zpět do byráku nechtěla a tak že půjdem do hotelu on že to zajede říct své matce. Jenže ta opět že bude chodit venku dokud se nevrátím. Tak jsme se vrátili, ale ona hned druhý den mazala ke cvokaři - to byla má podmínka. Pak byl chvíly klídek a pak opět, že jsem ji uhranula syna, že chci ten barák atd.... No na mašli.
Po narození dcery opět chvilka klidu a po té zase že jsem ji zakázala mluvit na malou apodobné nesmylsly tahala. Ráda si vymýšlela. Pak se odstěhovala do penzionu (prý já jsem ji s manželem vyštvala) My jsme barák prodali a musím říct že čas to vše jakoby zakryl a je klid. Teda občas ještě něco je, ale vzhledem k tomu, že spolu nebydlíme tak se člověk seber a odjede a hodí vše za hlavu. Musím ještě podotkonou, že když mi vykládala ty nesmysly že jsem ji zakázala s malou mluvit (měla 3 měsíce) tak to už jsem nevydržela a hrozně jsme se zhádaly. Ale teď si už nedovolí a asi ví proč. Malou zbožňuje a kdyby byť jednou mi malá přišla od babičky s nějakými nesmysly tak by měla babi útrum.
A rada pro tebe. S tchýni pod jednou střechou - více nikdy!!!
Hezky každý zvlášť.

Tak Mončo drž se a nedej se. Ona tě nesní a ty se musíš prosadit jako samostatný člověk. Červenáš se? Já hrozně a taky nemám někdy jinou možnost.



Barča

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.