eMiminko a Silvestr na Slovensku

První Vánoce (zatím v bříšku) má eMiminko za sebou. Myslela jsem si, že dostaneme nějaké dárky pro miminko, ale kupodivu pod stromečkem nebyl ani jeden! Docela nás to se Skokym překvapilo, mysleli jsme si, že třeba nám někdo něco pořídí.... Ale neberte to tak, že jsem z toho zklamaná, to určitě ne! Bylo tam plno jiných dárečků, ze kterých jsme měli velkou radost.

Po Vánocích (ve středu 29.12.1999) následoval odjezd do ciziny - na Slovensko. Takže eMiminko se vezlo na dalekou cestu. Myslím, že mu cestování ani moc nevadí, jen jsem si nemohla cestou v autě na dálnici číst (což před tím, než jsem otěhotněla, bez problémů šlo). Nějak se mi motala hlava a musela jsem si i v jednu chvíli otevřít okno, aby na mne foukalo trochu čerstvého vzduchu.

Na Slovensku jsme jeli hodně pomalu, sněžilo, silnice byly namrzlé a Skoky prohlásil, že poprvé jede na dálnici maximálně 80 km/h a bojí se. Silničáři se tam na silnice "vyprdli", proto v pravém pruhu byly pouze vyjeté dvě koleje a levý pruh byl zasněžený úplně. Takže jsme do Spišské Nové Vsi dojeli až okolo 8. hodiny večer. Paní Skokanová nás už čekala s večeří na stole a od tohoto okamžiku začala "výkrmna". Sice vaří moc dobře, ale celý den v kuse se přece jíst nedá! A jen co jsme dojedli jedno jídlo, tak za 5 minut už nám nabízela další....

Absolvovali jsme také jeden výlet do Tater, nechali jsme se vyvézt lanovkou na Hrebienok, tam jsme se trochu prošli a zapadali sněhem (bylo ho přes půl metru) a zase jsme sjeli lanovkou dolů. Další den jsme odjeli na silvestrovskou oslavu, asi 50 km od Spišské směrem na východ. Organizoval to jeden kamarád a celkem se na tuhle chatu na konci světa v hlubokém lese sjelo asi 20 lidí, které známe, a dalších asi 30, které neznáme.

Zjistila jsem, že (obzvlášť na Slovensku) je veliká výhoda být těhotná, když nechcete pít alkohol. Pít se musí a snad jen tento důvod mě od alkoholu zachránil! ;-) O půlnoci jsem si připila šampaňským, jinak jsem opravdu pila jen nealkoholické nápoje. Všechno na oslavě probíhalo docela dobře, až do chvíle, než lidé začali střílet rachejtle a hlavně velké petardy. Vždycky jsem se strašně lekla a ani miminku se to nelíbilo. Začalo mě trochu pobolívat břicho a i občas tam dole píchlo. Tak jsme se se Skokym přesunuli na pokoj (Skokymu pro změnu hvízdalo v uchu, když jeden velký dělobuch bouchnul asi metr od něho) a chvilku byli tam, že se to všechno uklidní. Uklidnilo se i břicho a myslím, že i mrňousek uvnitř. :-)))

Do Prahy jsme se vrátili v neděli 2.1.2000 a další den jsme zas museli vesele do práce. Člověk si nějak rychle uvykne nepracovat, ale pak se zase musí vrátit do práce.....ach jo.

No a abych taky dneska napsala něco o doktorech a kontrole v poradně, ne? Byla jsem tam včera (4.1.) a dozvěděla jsem se výsledky AFP testu (krevní test na případné genetické vady). Při odběru musela sestřička zapsat přesný den těhotenství a váhu, protože tyto údaje jsou důležité pro výpočet hodnot.

Tyto výsledky mě potěšily. Švagrová mě "strašila" kvůli genetickým testům, aby mi je určitě udělaly, protože moje neteřinka má Turnerův syndrom (= chybí jí růstový hormon a pohlavní chromozom). Já bych ale na odběr plodové vody šla jen v krajním případě, natož abych uvažovala o umělém přerušení těhotenství. To ne!

Nízké HCG mohlo prý také být jednou z příčin mého "slabého krvácení", ale to se stalo už dávno.

Moč i krevní tlak mám stále v pořádku, tentokrát už ale sestřička musela posunout závaží na váze - o 1,7 kg nahoru. Asi už opravdu začínám přibírat na váze, ale myslím, že "výkrmna" na Slovensku k tomu taky trošku přispěla. ;-) Když trochu odběhnu od "doktorské tématiky", tak už jsem odložila stranou další kalhoty a od mámy jsem si vypůjčila jedny na gumu, které mi zatím jsou dobře. Nějak jsem se zakulatila a v práci to kolegyňka vyjádřila asi takhle: "Teda Káčo, člověk Tě 14 dní nevidí a Tys nám takhle narostla!"

Pana doktora jsem se ještě zeptala, jestli již můžu začít provozovat těhotenský tělocvik. Na minulé prohlídce mi to vzhledem ke krvácení ještě nepovolil. Žádné obtíže už dlouho nemám, a proto už mohu začít "pořádně cvičit". Neznáte, milé kolegyně, nějaké dobré cvičení nebo plavání pro těhotné v Praze? Díky za pomoc.

P.S. V minulém vydání jsem Vám slíbila i naší fotku. Bohužel fotky z Vánoc i ze Silvestra jsou ještě ve foťáku, ale snad to dáme někdy brzo vyvolat.