Třetí trimestr začíná návštěvou zubaře a ušního

Rovnýma nohama jsem skočila do třetího trimestru. Zatím mi ten čas, kdy jsem těhotná, strašně rychle uběhl a už mnoho týdnů do konce těhotenství nezbývá. Možná začínáme být i trochu nedočkaví a na miminko se těšíme čím dál víc. Hlavně tedy Skoky se nemůže dočkat, jemu to těhotenství ubíhá rozhodně pomaleji než mně. Přece jen to, jak se mimčo uvnitř vrtí, převaluje a kope, cítím já, Skokymu je tahle radost dopřána "jen" po večerech, kdy jsme doma a může mi na bříško sáhnout. A vlastně už to, jak se miminko hýbe, může i hodně vidět, když si nadzvednu košili.

Posledních pár dnů jsem strávila i u lékařů – konkrétně na ušním oddělení a u zubaře. Začnu tím zubařem, to bude kratší. Zase se ozvala a začala trochu bolet osmička, tentokrát ale na druhé straně, proto jsem se musela objednat k zubaři, aby se na ni kouknul. V ordinaci jsem to naštěstí měla rychle za sebou a už je zoubek spravený. Kdybych nebyla těhotná, tak by šel zub rovnou ven, ale teď pan doktor počká. Na čekací listině na vytržení je i druhá osmička, kterou mi pan zubař spravoval loni ke konci roku.

Na ušním oddělení to bylo trochu "živější". Poslední tři týdny mi skoro denně ráno, když jsem jela do práce, zalehlo levé ucho. A zase odpoledne mi v něm prasklo tolik, že jsem měla průvan v hlavě, foukalo mi snad až někam k mozku. Zní to sice divně, ale opravdu se mi to stává. To jak mi v uchu praskalo, slyšeli i lidé okolo, takže uznali, že si nevymýšlím. Bohužel se to nesrovnalo samo, tak jsem zavolala na ORL (Poliklinika Budějovická, Praha 4). Nejdříve jsem měla tu čest si popovídat se sestrou. No ona si tedy moc povídat nechtěla, byla strašně otrávená, že se jí vůbec ptám, jak to u nich chodí (jestli se mám objednat apod.). Její hlavní starost byla, zda-li k nim patřím obvodem. Říkám, že nevím, snad ano, trvalé bydliště mám kousek od nich. Stejně mi to je doteď divné, že je zajímá, kde bydlím. Na cedulce i na razítku má lékař "Privátní ORL ordinace", tak mu to snad může být jedno, ne? Další informace od "ochotné" sestry byla, že musím mít doporučení od obvodního lékaře, jinak mě nevezmou. Upozornila jsem ji (podruhé), že jsem těhotná a přece nepolezu úmyslně někam do čekárny k obvodnímu lékaři mezi všechny ty lidi s angínou a chřipkou, jen abych dostala do ruky papír s větou "Žádám o vyšetření" + razítko. Pokud prý papír nepřinesu, tak by mě tedy milostivě vzali, ale budu to mít za 50,- Kč. Není mi líto té padesátikoruny, ale jejich postoje k pacientům. A ještě jsem se dozvěděla, že na vyšetření se neobjednává, mám přijít, kdy chci. Začala jsem tušit, že mě čeká další plná čekárna a dlouhé čekání…. Poděkovala jsem a zavěsila. Hned poté jsem telefonovala rodičům, abych je informovala, jak se dnes ošetřují pacienti. Absurdnost celého rozhovoru mi už dokonale došla a byla jsem dost naštvaná. Naštěstí mi máma zaběhla na středisko (je hned vedle ve vchodu) a požádala obvodního lékaře o papír.

Další den ráno jsem se vydala už přímo na ORL, v čekárně to trvalo asi hodinku, v ordinaci tak 3 minuty! Snažila jsem se doktorovi vyložit, co mi je, ale měla jsem pocit, že to snad ani nechce slyšet. Vždyť se to už přece dozvěděl z doporučení obvodního lékaře - "zalehlé ucho po viróze". Sice jsem virózu neměla, ale měla jsem papír… Kouknul mi do ucha, ucho bylo čisté. Vzal do ruky ladičku, klepnul si jí o koleno a přiložil nejdříve k levému, pak k pravému uchu, abych mu řekla, na jaké straně zvuk slyším více. To se opakovalo asi třikrát, nakonec mi ji dal i na čelo, v jaké půlce hlavy to zní víc. Z mých odpovědí byl zmaten, čekal asi něco jiného. Nazval to jakousi počínající schizofrenií sluchu. Tak jsem dostala papír s žádostí o vyšetření sluchu – audiometrii - a byla jsem z ordinace venku.

Na audiometrii jsem už naštěstí byla objednaná přesně na hodinu, tak jsem šla dovnitř hned, jak jsem přišla, to bylo druhý den. Na uši mi dali sluchátka a mačkala jsem tlačítko, když jsem uslyšela zvuk. Výsledek – sluch mám naprosto v pořádku. Nález jsem odnesla zpět doktorovi na ušní, ten na to mrkl a jen prohlásil něco v tomto smyslu: "No vidíte, sluch je dobrý, tak co chcete?" Připomněla jsem mu, co chci – aby mi už to ucho nezaléhávalo, je to dost nepříjemné. Zvlášť poslední dobou, kdy se mi i několikrát stalo, že se mi svět trochu přetočil a měla jsem pocit, že stojím na nakloněné rovině. Asi si doktor nevšiml že jsem těhotná, proto jsem se zeptala jestli to může být způsobeno tímto stavem. Odpověď: "Ale ovšem! Hormony dělají divy! Cévy se rozšiřují." Na doporučení obvodního lékaře ještě napsal "ORL: sluch zcela norm., audiogram + tymphanogram – fysiologický nález". Hotovo, jste zdráva, na shledanou! Vlastně ještě jednou se začal důležitě zajímat, jestli k nim obvodem patřím… Radši to nebudu dál rozebírat, nebo při pomyšlení na to bych se zase rozčílila a to mi nedělá dobře. :-(

Ke třetímu lékaři – na gynekologii – jsem objednána na pondělí 27.3.2000, tak se těším, že si zas vylepším názor na doktory. Hlavně se těším, že se opět dozvím něco nového o našem miminku. :-) Také požádám o formulář na mateřskou dovolenou, už se blíží termín, kdy bych měla odejít z práce. Už se docela i těším. Poslední dobou je v práci docela shon.

Nedávno jsem se šéfem vedla rozhovor o tom, kdy chci odejít (půlka dubna), kdo tu bude místo mě, jak dlouho chci být doma atd. Šéf je z toho pořád celý mimo a snad až nyní, když se dozvěděl konkrétní termín mého odchodu, uvěřil, že opravdu odejdu na mateřskou dovolenou a budu mít miminko. A to mám ještě 7 dní dovolené, které si chci vybrat před odchodem. Naše personalistka už hledá nové kandidátky na moji pozici (asistentka ředitele) a snad už má i nějaké 3 slečny na výběr. Když jsem mluvila se šéfem, tak mi to připadalo, že snad ani žádnou vidět nechce, chce na mě 6 měsíců počkat, abych se hned vrátila zpět. Za tu dobu by si snad všechnu moji práci i dělal sám. ;-) Jenže já ho zklamala a řekla mu, že se vrátím, ale až za několik let, za půl roku nepřipadá v úvahu. Snažil se mě ještě trošku přemluvit, ale neuspěl. Děťátko prý mám dát babičkám na hlídání a jít zpátky do práce – nepřichází v úvahu. Nebo jsem mu ze srandy nabídla jinou možnost – že si ohrádku postavím někam ke stolu a budu tu mít miminko v práci. Občas nakojit, přebalit a pracujeme dál. Taky "rozumné", ne? Ne, ne, ne a ne. Chci být s miminkem doma a plně se mu věnovat co nejvíce, než se vrátím do práce.

Musí se smířit s tím, že bude mít novou asistentku a už by bylo na čase, aby si je pozval na pohovor, pokud ji mám ještě trochu zaučit a ukázat, co a jak v práci funguje. Moc se mu do toho nechce, tak vymyslel variantu, že pohovory s kandidátkami povedu já a já mu vyberu moji nástupkyni. To ale není nejlepší řešení, já bych byla na všechny asi moc hodná a vzala bych každou, proto by rozhovory měl vést sám. Na to mi šéf ze srandy odpověděl: "Jaký na ně bys byla hodná? Přece na MĚ máš být hodná…." :-) Zatím ale nikdo konkrétní vybrán není.

O víkendu chceme jít se Skokym určitě na výstavu švédského fotografa na Staroměstskou radnici. Jsou zde vystaveny fotografie ještě nenarozených miminek v děloze matky – od oplodnění až do narození a další fotografie týkající se lidských buněk. Tato výstava už byla v Praze asi před 2 lety, tehdy ji viděli rodiče a moc se jim to líbilo. Výstava trvá do konce března, proto kdo může, běžte se podívat.