Konečně vypadám jako skutečná těhulka

Za poslední 2 týdny se mi bříško stále víc a víc zakulacovalo, takže už i kolemjdoucí lidé poznali, že jsem v jiném stavu. Naposledy to bylo ve výtahu, když jsem jela do práce. Výtah je asi pro osm osob, tak jsme počítali, kolik je nás uvnitř, aby nás to uvezlo. Bylo nás ve výtahu už osm a pak si jeden pán všiml mého bříška, tak jsme miminko označili za "černého pasažéra", ale jeli jsme. Schody mi dělají problém a hned se zadýchám. Už ale i na rovince se moje chůze zpomalila a když jdeme se Skokym společně, tak musí nechtěně brzdit a zkrátit svůj krok.

Taky se už znatelně změnily pohyby miminka. Nyní už tam sebou hází docela dost. Břicho mi nadskakuje a taky se občas vyboulí. A ta "boule" pak cestuje třeba i 10 cm, než zase zmizí. Je to velice zvláštní pocit, občas si i myslím, že mi někdo zamotává a přehazuje střeva. Ne že bych si stěžovala, moc se mi to líbí. I jednotlivá kopnutí už zesílila. Jednou jsem ležela ve vaně a najednou mrňous kopnul tak, že se udělala na hladině vody opravdu vlna, která jela sem a tam.

Už jsem byla dvakrát na těhotenském tělocviku. Každý týden chodím jednou a mám z toho velmi dobrý pocit. Pěkně si protáhnu tělo, které se do teďka jen válelo, a trošku se i posiluje. Cvičíme i různé cviky přímo určené pro těhotné, např. na roztažení a uvolnění pánve a kyčlí. Před cvičením nám cvičitelka změřila krevní tlak. Nevím jak se to stalo, ale poprvé jsem měla vyšší tlak 140/90. Cvičila jsem a měla ihned přestat, pokud by se mi udělalo jen trochu nevolno. Nevolno se mi neudělalo, tak jsem v pohodě odcvičila.

Na prohlídce u lékaře jsem říkala sestře, že mi před týdnem naměřili vyšší tlak. Nejdřív jsem si myslela, že to mohlo být způsobeno i trochu psychicky (to že jsem šla poprvé cvičit), ale sestřička mi vysvětlila, že psychikou se dá ovlivnit pouze to první číslo - systolický tlak. Druhou hodnotu takto nikdy neovlivním. Změřila mi tlak v ordinaci a měla jsem zase ukázkové hodnoty 110/75. Sestřička mě dále informovala, že tlak se v těhotenství sleduje především kvůli onemocnění, které může vzniknout pouze v těhotenství, nikdy jindy se projeví a nazývá se preeklampsie. Průběhem je to trošku podobné epilepsii, ale myslím, že každá z Vás se už o něm dočetla v knihách pro těhotné.

Na prohlídku k lékaři šel se mnou i Skoky. Co kdyby náhodou pan doktor dělal opět ultrazvuk, tak aby se taky mohl kouknout na svého potomka. Zeptala jsem se sestřičky, jestli je to možné a ta to hned referovala panu doktorovi: "Pane doktore, v čekárně je natěšený pan manžel, aby se taky kouknul na miminko. Budete dělat ultrazvuk?" A pan doktor byl moc hodný a ultrazvuk udělal. Skoky se mohl taky pokochat pohledem na miminko. Je už ale moc přerostlé a nevejde se na monitor. Takže jsme viděli jen samostatně hlavičku, nebo nožičku apod. Ale i tak to bylo krásné. Při záběru na srdíčko se Skoky vylekal a hned se ptal pana doktora, jestli mu netluče nějak moc rychle, jestli je to v pořádku. Proto mu vysvětlil, že to je normální (většinou okolo 150 za minutu), až po narození se frekvence snižuje. Špatné je, pokud by v těle matky byl tep miminka nižší než 120 nebo naopak vyšší než asi 170, to také není dobré. Srdíčko našeho broučka naštěstí tlouklo správně a Skoky se uklidnil. ;-)

Poslední dobou se mi taky občas stávalo, že jsem cítila docela silný tlak v dolní části břicha. Zvláště pokud jsem delší dobu seděla a rychleji jsem vstala, nebo když šlapu do schodů. (Mj. mi lidé říkají, že mám břicho hodně dole, při porovnání s jinými těhulkami se mi to zdá také.) A panu doktorovi jsem si hned na ten tlak postěžovala. Prohmatal mi břicho a zdá se, že nic vážného to není. Každopádně tento tlak není spojen s porodními cestami, takže to snad časem přejde.

Také mi už pan doktor nabídl, zda-li nechci zůstat doma. Pro tentokrát jsem ještě odmítla a zůstávám v práci, ale příště už začnu o odchodu opravdu uvažovat. Zatím si to plánuji tak, že bych na mateřskou dovolenou šla někdy v polovině dubna. A také si ještě chci vybrat zbylých 7 dní dovolené, takže pracovních dnů už mi opravdu moc nezbývá.

Děložní čípek mám otevřený stále stejně, nic se nezměnilo - ani k lepšímu, ani k horšímu. Takže mi i lékař povolil cestu za známými na Slovensko do Trenčína. Jeli jsme tentokrát vlakem, abych se mohla případně projít a protáhnout. Odjížděli jsme v pátek odpoledne (zpoždění jen 30 minut) a vraceli jsme se v neděli večer s "nepatrným" dvouhodinovým zpožděním vlaku. Naši kamarádi z Trenčína - Aja, Tono a jejich afghánský chrt Tamburko - se nám věnovali celou dobu. Aja se na náš příjezd dokonce nechala čerstvě ostříhat a nabarvit vlasy (slíbila jsem jí, že to sem napíšu...). V sobotu večer jsem myslela, že se mrňous jako obvykle předvede a bude sebou vrtět, ale nějak se předvádět nechtěl. Aja strávila hodně času s dlaněmi na mém břichu, aby mimčo taky cítila, ale tentokrát asi spalo. Párkrát se tam převrátil, ale nic moc. Snad příště se předvede lépe a nebude se tolik stydět.

Ještě se vám na závěr musím pochlubit - v Trenčíně jsem si koupila další kousek mé těhotenské garderoby, a to tmavěmodré pyžamo s medvídkami. A stálo 520 slovenských korun. :-)