Na pohotovosti

Musím se s Vámi všemi podělit o "zážitek", který jsem měla ve čtvrtek 2.12.1999. Nejdříve jsem byla vyděšená, ani nevím jak, ale nakonec se vše otočilo a strach se obrátil ve velkou radost!

Asi jste v minulém díle eMiminka četli, že jsem byla před týdnem na prohlídce u doktorky. Nepsala jsem ale, že mj. dělala i cytologické vyšetření - stěry z děložního čípku. Říkala jsem si, že tak dopodrobna o prohlídce snad národ informovat nemusím. Co se ale stalo?

Hned při stěrech jsem začala trošku krvácet z děložního čípku. Doktorka mi ale řekla, že se ničeho obávat nemusím a za hodinu, maximálně za dvě hodiny, krvácení přestane. Neřekla bych, že šlo přímo o krvácení, ale spíše jen o špinění. Také měla pravdu a opravdu to přestalo.

Za pár dnů (o víkendu) jsem šla v podvečer na WC. Po tom, co jsem se vyčůrala a utřela, na toaletním papíru jsem našla kapky krve. Žádné krvácení, žádné bolesti, nic. Prostě jen trochu červenější toaletní papír. Nevěděla jsem, co dělat. Řekla jsem to Skokymu a ten se taky zarazil. Začala jsem se strašně o miminko bát. Za deset minut jsem šla na WC opět, abych zjistila, jaká je situace. Tentokrát jsem ale na papíru nenašla nic. Celý večer jsem byla nervózní a na záchod chodila každou chvilku. Toho večera jsem už ale nezjistila nic divného. Přemýšlení o tom, co by to mohlo být, jsem radši nerozváděla do podrobností.

Dalších pár dnů se nedělo nic, ale pak se stalo (a zase večer) to samé. Zpozorněla jsem ještě víc a se Skokym jsem se dohodla, že zavolám další den doktorovi (ten můj už se od minula uzdravil). Takže jsem sebrala odvahu a vytočila jsem číslo. Sestřičce popisuji, co se stalo a ptala se mne jestli to určitě nebylo např. ze stolice, nebo po styku. To jsem kategoricky zamítla. Přepojila mne k doktorovi, tomu popsala sestřička, co mě trápí a on mě rovnou poslal do nemocnice. Nemám prý chodit ani k němu na středisko, rovnou s těhotenskou průkazkou na pohotovost a na lůžko, na vyšetření atd. Snažila jsem se aspoň bránit tím, že žádné jiné obtíže ani bolesti nemám, ani o lehké krvácení jako takové nešlo, jen pár kapek krve na toaletním papíru… Ne, rovnou na pohotovost!

Vyděsil mě v tom telefonu tak, že jsem se pomalu bála vstát ze židle. Sbalila si v práci věci, zavolala Skokymu, abych ho o tom také informovala. Bál se asi stejně jako já a hlavně mi (vlastně nám) držel palce!

Do Ústavu v Podolí jsem dorazila z práce asi za 30 minut - to už bylo čtvrt na šest večer. A nemohla jsem nikde najít pohotovost. Kolem šla sestřička, tak jsem se zeptala jí, kam mám jít. Přibližně mi to popsala, jen jsem se napoprvé strefila do špatných dveří a byla to jiná čekárna (tuším, že mamologie). Ještě jsem asi 5 minut bloudila, než jsem konečně našla svítící nápis "POHOTOVOST". Bylo to trochu za sloupem, proto to nebylo hned vidět. Zazvonila jsem a do mluvítka nahlásila sestřičce, proč tam jdu. Hned jsem šla dovnitř, začala se mnou vyplňovat kartu na psacím stroji. Jedna z kolonek byla, který lékař mne sem poslal. Nahlásila jsem jméno, sestřička se významně nadechla, kouknu na ni a odpoví: "No zásobuje nás pan doktor dobře…" Než jsme stačily vyplnit celou kartu, už tam byl lékař, mj. velice sympatický, ochotný a vlídný. Snad Skoky nežárlí ;-)

Popsala jsem problém pěkně od začátku - od cytologického vyšetření před týdnem, až do dnešního telefonátu s doktorem na středisku. Domníval se, že ta krev byla způsobená cytologií. Vyšetřil mne, a na začátku vyšetření to i potvrdil. Jen se zrcadly čípku dotkl, začal trochu krvácet. Vše okolo bylo v pořádku, ale pro jistotu udělal i vyšetření vnitřním ultrazvukem, mj. aby se kouknul na taky prcka, jestli i on je v pořádku.

Spadl mi kámen se srdce (a že to byl velký balvan!) a ještě jsem viděla i miminko ultrazvukem. Tentokrát bez fronty v čekárně ;-) Doktor otočil monitor a říká: "Tady jsou nožičky, vidíte je?" Já: "Ne, kde?" Doktor: "Ta…. no a už se otočil. Teď je obráceně, tady je hlavička a tady ručičky." Ani mi nestačil dopovědět a ukázat ty nožičky na monitoru a chroustík udělal kotrmelec! Viděla jsem ho jakoby z "půdorysu" - oválnou hlavičku a z toho trčely dvě ručičky. Kouzelný pohled! Pak s ultrazvukovou sondou lékař trochu uvnitř zašťoural, usmál se a pověděl: "Hele jak mu tluče srdíčko." No to bylo ještě hezčí, prostě nádherné!!!! Bohužel tentokrát fotku nemám, netiskly se. :-(

Takže celý závěr mé prohlídky na pohotovosti byl pro mě skvělý. Příští týden mám jít normálně na plánovanou prohlídku k doktorovi, a to už tam budou i výsledky z cytologie. Toto jakoby krvácení bylo opravdu způsobeno stěry z děložního čípku, aby zjistili, jestli na něm nenastaly nějaké změny. Čípek je v tomto období citlivější, a proto i trošku krvácel.

Na jednu stranu se doktorovi, ke kterému chodím na středisko, nedivím, že mne rovnou poslal na vyšetření. Určitě je nutné zjistit příčinu. Ale na druhou stranu si také myslím, že zase tak "akutní", aby mne poslal na pohotovost v nemocnici, to nebylo. Zvláště když sám měl ve stejnou dobu běžné ordinační hodiny a vyšetřit mne mohl první on a teprve podle tohoto prvního úsudku poslat na důkladnější vyšetření. Určitě by to bylo i finančně (pro zdravotní pojišťovny) levnější. Nebo ne?

Pokud nenastane žádná další výjimečná událost (doufám, že NE), tak se Vám zase ozvu s dalším dílem eMiminka na konci příštího týdne.