Přípravy na příchod miminka

Naše přípravy na příchod miminka vesele pokračují. Já přes den peru a žehlím dupačky, košilky, body a další oblečení, Skoky pro změnu připevnil na strop lustr a na stěnu lampičku. Z obchodu jsme si už i vyzvedli postýlku a přebalovací skříňku, tak jsme je montovali dohromady. Šlo to docela dobře, jen u přebalovacího pultu výrobce zapomněl předvrtat dva otvory na kolíčky a ještě nám zbyly dva šrouby, o kterých nevíme, kam by mohly patřit. Ale celkově to pohromadě pevně drží, takže jsme spokojeni.

Už máme doma i autosedačku, kterou jsme si objednali, a tak jsme ji hned zkusili připevnit do auta. První pokus o připevnění se nepovedl - chtěla jsem ji dát na zadní sedadlo auta, ale bezpečnostní pás byl tak o 5 cm kratší, než bylo třeba. Připevnit šla, ale vůbec nedržela na sedadle pevně, pořád se jakoby převracela k opěradlu. Takže se nepovedlo. Druhý pokus byl na předním sedadle, což už bylo podstatně lepší. Šlo to dobře a nakonec na tomto sedadle sedí i stabilněji, než vzadu. Je rozhodnuto, vozit se miminko bude vepředu (i když je to proti předpisům). Myslím, že to bude i pro miminko lepší. Uvidí na mě, když pojedeme sami dva a nebude muset koukat na zadní okno a nikoho vedle sebe nebude mít.

Se sedačkou jsem dělala i další pokusy - třeba jak utáhnout pásy, aby miminko sedělo a bylo dobře zabezpečené. Půjčila jsem si od neteřinky Míši panenku a začala jsem zkoušet. Skoky se nejdříve divil, co to dělám, že to snad stačí až bude miminko na světě… Já jsem si to ale chtěla nacvičit hned, přece nebudu dělat z miminka "pokusného králíka", když si ho poneseme z porodnice. Ani bych nevěděla, jak se má do sedačky posadit. Skoky už nic nenamítal, dokonce se taky díval a přiučil, za jaký popruh se má kde zatáhnout.

Snažíme se se Skokym chodit nebo jezdit na výlety, dokud to ještě jde. Na Velikonoční pondělí jsme si vyjeli do Mělníka podívat se na soutok Vltavy a Labe (hezký pohled, ale mysleli jsme, že řeky budou podstatně širší) a pak na Kokořín. Bylo tam moc pěkně a procházka lesem byla opravdu příjemná - ani horko, ani zima. Jen ten kopec nahoru ke hradu mě trošku zmohl. V půlce cesty jsme museli udělat neplánovanou přestávku na lavičce, trochu nabrat dech a pak jsme pokračovali dál. Na velkou věž Kokořína jsem odmítla po schodech šlapat, tak někdy příště.

Na prvomájové pondělí jsme pro změnu vyrazili do obory Hvězda v Praze. Vzali jsme sebou i psa Harmony (zlatý retriever, patří rodině mého bratra), aby se trochu proběhla. Na konec procházky jsem už já nemohla, miminko ještě dělalo uvnitř přímo akrobatické kousky, až jsem chvilkami musela zastavit, nabrat dech a počkat, až se uvelebí do pohodlnější polohy. A Harmony už v závěru nemohla skoro ani chodit, jen sebou plácla do stínu do trávy a předváděla nám "ukázkové psí dýchání" - že bych měla vzor pro dýchání u porodu? ;-) Uběhala se tak, že zbytek dne už jen prospala.

Také jsem byla na plánované prohlídce u lékaře. Tlak i moč mám v pořádku, otoky žádné, na nic si nestěžuji. Zatím jsem přibrala 9 kg od začátku těhotenství, sestřička konstatovala, že všechno navíc mám jen v břichu, s čímž jsem samozřejmě taky spokojená. Pan doktor dělal i ultrazvuk. Mimčo je otočené hlavičkou dolů a hlavička má nyní průměr 94 mm. Pan doktor hlavičku vyfotil, takže tady je fotka (kdo by se v tom nevyznal, tak ta kulatá "svatozář" je obvod hlavičky a ty jemné skvrny uvnitř je mozková tkáň).

Srdíčko mrňousovi krásně tlouklo a vypadalo spokojeně. Děložní hrdlo mám mírně zkrácené, ale to se nyní, podle pana doktora, už dá považovat za přípravu k porodu. Celkově tedy miminko pěkně poporostlo a mohlo by už vážit něco ke 2 kg.

Dále jsem s lékařem mluvila o porodu. Trošku nám se Skokym zamotal hlavu, protože už jsme byli víceméně rozhodnuti, že půjdeme rodit do Motolské porodnice. Nyní však už má "můj" doktor vše vyřízeno a jako soukromý lékař může rodit v Krčské porodnici. Pokud se pro něj rozhodnu, dostanu číslo jeho mobilního telefonu a až by přišel čas, tak zavolám a on do porodnice přijede, aby mohl vést porod. Háček je v tom, že Krč je pro nás docela dost daleko (skrz celou Prahu a všechny dopravní zácpy, které kde mohou být) a já stále chci darovat pupečníkovou krev - což v Krči, na rozdíl od Motola, možné není. Naproti tomu bych měla u sebe doktora, kterému důvěřuji, je mi sympatický, vše mi pěkně vysvětlí a určitě to nebude brát jako další porod z mnoha.

Motol je naopak pro nás docela blízko a od mnoha lidí slyším chválu i na personál. Z lékařů tam ale neznám nikoho - neberte to však tak, že bych chtěla mít nějakou protekci, to ne! Jen se trochu obávám neosobního jednání, koneckonců lidé jsou různí…. A prostředí na pokojích je tam taky dobré.

Chtěla bych se jít do Krče podívat na prohlídku, tak tento týden zkusím zavolat, jestli něco podobného pořádají. V Motole prohlídky nejsou, z hygienických důvodů je museli zrušit, ale prostředí je možné vidět na videokazetě. Prostě máme nyní se Skokym dilema, ale snad se nějak rozhodneme už brzy.

A abych se nyní, když mám volno, nenudila, tak jsem byla na dvou kurzech v POMADu - o porodu a o kojení, abych se dozvěděla něco nového, co jsem zatím nevyčetla z knih nebo na internetu. Zaujala mne docela jedna věc z porodního kurzu, a to, že porodní váha miminek se velice blíží porodní váze jejich otců. Jestli je to aspoň částečně pravda, tak Skoky vážil při narození 2,95 kg, uvidíme, kolik bude vážit naše miminko.

Ještě jsem si zašla (poprvé v životě) na pedikúru, což byla docela úleva pro nohy a dvakrát jsme šli po večerech do divadla. Prostě si užíváme, dokud to jde.

Dneska mám pro Vás i malinké překvapení, a to fotičku mého bříška v 33. týdnu…. Mějte se krásně!