Nespavost

Potkala mě hrozná věc - nespavost. A přitom já tak ráda spím. Doufala jsem, že se mi tato radost vyhne, ale to byla chyba. Večer si jdu lehnout, padnu a spím. Ale okolo jedné hodiny v noci se proberu poprvé, okolo třetí podruhé (to mě občas vzbudí miminko) a v šest následuje další budíček. Předtím jsem se sice budila v noci také, ale jen jsem si došla na toaletu, zalezla zpátky do postele a zase spala jako zabitá. Teď už ne. :-(

Snažím se usnout, ale jde to špatně. Převaluji se z jednoho boku na druhý, ale už mám pravý i levý bok trošku otlačený, takže nic moc… Jejej jak já bych si ráda zase lehla na břicho a spala takhle. Byla jsem zvyklá usínat vždy na břiše, tak se už zase těším, až se budu moct večer natáhnout na břicho. :-) Co mi ale hodně pomáhá k pohodlnému spaní, je dát si další polštář mezi kolena, nebo mít horní nohu alespoň tím polštářem podloženou. Občas si ho natočím i podélně a mám podepřený i kousek břicha - taky úleva.

Jednou ve čtyři hodiny v noci, když už jsem snad hodinu koukala střídavě do tmy, nebo na Skokyho jak spokojeně chrupe, sáhla jsem po "krajním řešení". Rozsvítila jsem si lampičku, chopila jsem se rozečtené knihy a začala číst. Po večerech je knížka pro mě zaručený uspávací prostředek. Fungovalo to i tentokrát, sice o chvilku déle, ale přece se jen povedlo a uspala mne asi na dvacáté stránce. Normálně večer usínám u knihy dříve - na třetí straně už nevím, o čem čtu, a na čtvrté stránce spím.

Zatím to beru sportovně a říkám si, že je to trénink na dobu, až bude miminko na světě.

V práci jsem měla strašně moc práce - měla jsem na starosti přípravu mezinárodního jednání ředitelů naší společnosti. Sjeli ze z několika zemí, celkem jich bylo 21 včetně jednoho "hodně velkého zvířete" (= jeden z presidentů společnosti), takže všechno muselo být dokonale připravené. Prostě jsme se museli vytáhnout, že to v Praze pěkně funguje a jak to tu máme hezké… Možná, že jsem to dostala za úkol na rozloučenou před mým odchodem na mateřskou dovolenou ;-)

Říkala jsem si, že poslední dobou nespím hlavně kvůli tomuto zasedání. Byla jsem občas trochu nervózní, co je ještě nutné zařídit, objednat, připravit atd. Jenže zasedání v pátek skončilo a já si plánovala, jak se o víkendu pěkně vyspím. Zase omyl - ve tři ráno jsem měla oči jak žárovky a zase jsem nespala. V sobotu, v 6:30 hod. už jsem se znovu ani nepokoušela usnout… :( Takže nervozitou to asi nebylo. No ale abych si pořád jen nestěžovala, tak se deficit spánku občas srovná a jednou za tři, čtyři dny zase spím docela obstojně. Tím myslím, že v noci po probuzení usnu do deseti minut.

Když už jsem zmínila to firemní zasedání, tak mě paní manažerky a pánové manažeři na konec jednání překvapili - mile. No spíš bych řekla, že mě šokovali. Jeden z těch šéfů, který jednání vedl, přišel ke mně do kanceláře a poprosil mě, abych šla s ním do zasedací místnosti. Netušila jsem, co se bude dít, myslela jsem, že asi shání nějakého "pokusného králíka", aby si zkusili, co se na jednání naučili apod. Nastoupila jsem před tu početnou skupinu a oni mi poděkovali za celou přípravu a organizaci jejich jednání. Jako dáreček pro mne, vlastně pro miminko, vyndali dětskou autosedačku a slavnostně mi ji předali! Je moc hezká - modrožlutá. Byla jsem šokovaná a nevěděla, co říct, aspoň že jsem nezapomněla poděkovat. Každopádně to od nich bylo moc hezké, ne?

Při předávání jsem se začala taky hrozně smát. Nevěděli samozřejmě proč, tak jsem jim to vysvětlila. My jsme totiž přesně před týdnem se Skokym jednu takovou sedačku v obchodě objednali. :-) Takže teď máme dvě, jen každá je od jiné firmy. My jsme si objednali Maxi-Cosi a ta, co mi dali je Chicco. No a co teď s nimi? Asi to vyřešíme tak, že si tu naši objednanou sedačku necháme (při zrušení by propadla zaplacená záloha) a tu druhou v obchodě vyměníme za jiné zboží. Kolegyně z práce, která sedačku kupovala mi sama tohle řešení nabídla, tak to bude asi nejpřijatelnější. Už jsme se i v obchodě, kde to kupovali, ptali na možnou výměnu, jen od ní potřebují mít účtenku z pokladny. Předali mi se sedačkou záruční list a návod na použití, ale ten účet nějak nechtěli dát… ;-)

A když jsme se Skokym objednávali v obchodě tu sedačku, tak jsme to hned vzali z "jedné vody načisto". Objednali jsme naráz i postýlku, přebalovací stůl pro miminko a ještě některé nutné drobnosti. Celková suma nám sice protočila panenky, ale co se dá dělat? Nic přece není zadarmo. Ještě že nemusím kupovat skoro žádné oblečení, většinu dědíme po mé neteři a synovcovi. :-))))

Dlouho jsme se Skokym přemýšleli, jaký koupit přebalovací stůl. Zda-li ten, který má v sobě zabudovanou i vaničku a vespod zásuvky na věci, nebo samostatnou skříňku s přebalovacím pultem a vaničku odděleně. Zvolili jsme druhou variantu - tzn. skříňka jako kus nábytku. Až miminko vyroste, tak se zadní asi 20 cm dlouhá část přebalovacího pultu odšroubuje a skříňka zůstává funkční i nadále. Také jsme zvolili tuto variantu kvůli koupání. V koupelně nyní máme nové topení a dá se označit jako nejteplejší místnost v našem příbytku. Vaničku můžeme i v koupelně jednoduše uskladnit, aby přes den nepřekážela. Kdybychom miminko koupali v jeho budoucím pokojíčku, ve vaničce zabudované pod přebalovacím pultem, přece jen by mu asi bylo zima. Na koupání bychom museli pokojíček extra vytápět a pak zase na noc větrat a tak pořád dokola….