Zubní prohlídka a předvánoční shon

Další dva týdny uběhly a celkem nic zvláštního se nestalo, všechno v pohodě. Tím myslím eMiminko, řekla bych, že si spokojeně hoví uvnitř a snad mu nic nechybí. Pohoda jen chyběla u předvánočního shonu, nějak se nám nedostávalo se Skokym času a když už jsme někam vyrazili na nákupy nebo jen tak na víkendovou procházku (např. na Staroměstské náměstí), vracela jsem se domů dost unavená. Takže se vrátil starý zvyk a po 9. hodině večerní jsem začínala za chůze usínat. Občas jsem si řekla, že tedy půjdu do postele takhle brzy, ale něco si ještě přečtu. Po deseti minutách jsem už nevnímala, o čem v knížce čtu a za chvilku už jsem zase spala. Knížka je opravdu velice dobrý uspávací prostředek (aspoň můj).

O víkendu jsme byli se známými v restauraci. Seděli jsme v podzemí a zrovna dvakrát čerstvý vzduch tam nebyl. Jednu chvilku se mi docela slušně zamotala hlava a uvažovala jsem i o tom, že půjdu ven na čerstvý vzduch. Za chvilku to naštěstí přešlo. Po večeři jsme se Skokym po jídle pěkně prošli večerní Prahou (aby nám slehlo v žaludku).

Také jsem se objednala k zubaři na prohlídku. Byla jsem objednána asi 10 dnů dopředu, ale tak 5 dnů před prohlídkou mne začal trochu zlobit zoubek - samozřejmě, že to byla osmička. Když jsem kousala něco tvrdého, tak jsem ho docela cítila a jednou se mi do něj zarylo zrníčko z housky - to dokonce už i bolelo. Opravdu nejvyšší čas zase navštívit zubaře. Sebrala jsem odvahu a v den D jsem v 9.00 hod. vstoupila do ordinace. Sestřička a doktor byli oba pěkně usměvaví (no jo, těm je hej, ty to bolet nebude!) a tak panu zubaři říkám, že jednak potřebuji zkontrolovat chrup a dostat razítko do těhotenského průkazu (to stejně už věděli předem), ale také mám pocit, že jeden zub se mnou přestal být kamarád. Jen co jsem otevřela na pana doktora pusu, tak ho hned viděl a říká: "To je asi on, co?" Moje odpověď: "ehhm" - s otevřenou pusou se opravdu moc inteligentních slov nenamluví, ale to asi každý zná i z vlastní zkušenosti. Konverzace se odehrávala přibližně následovně:

Z(ubař): "Já to zkusím trochu obrousit, uvidíme. Bílou plombu bych na to nedával, ty nejsou tak stálé a pevné." Bere vrtačku a vrtá, když skončil, ze mě vypadlo:

J(á): "To bylo dobrý, to vůbec nebolelo." ;-)

Z: "Hehe" a usmívá se, jako by se ještě mělo něco dít.

J: "Co, to přijde ještě druhá fáze vrtání?"

Z: "To přijde ještě několik fází!"

Hned mi úsměv zase klesl. Musím ale říct, že se opravdu pan zubař snažil a vrtání nebolelo ani jednou. Takže mám na osmičce novou titanovou plombu a ještě jsme naši konverzaci uzavřeli tím, že až bude příhodnější čas, tak asi půjde celý zub ven, protože tam opravdu toho původního zubu moc nezbylo.

Panu doktorovi jsem se "pochlubila", že zatím mi při čištění zubů tekla krev jen dvakrát. Dozvěděla jsem se, že nyní jsou do zubních past přidávány nějaké přísady, které silnému krvácení zabraňují, ale to ještě neznamená, že by se se zuby i s dásněmi nic nedělo. Vše má na vině změněná hladina hormonů v těhotenství.

Také jsem zašla do těhotenské poradny a klasicky jsem byla zvážena (pozor změna, přibrala jsem od minule 0,5 kg!), sestřička zkontrolovala moč a tentokrát mi i odebrala krev na vyšetření genetických vad. Nemám se ničeho obávat, je to běžná záležitost, pouze pokud by výsledky přišly zpět odlišné od normálu (vyšší nebo nižší hladina hormonu), tak se posílá na další odborné vyšetření. Ale výsledek tohoto krevního testu nemusí ještě nic vážného znamenat, mám být v klidu. A jako vánoční dárek jsem od ní dostala "kolečko", tak si teď můžeme den co den se Skokym kontrolovat, jak jsme s naším těhotenstvím daleko. U gynekologa jsem tentokrát nebyla, aspoň jsme eMiminko nechali pěkně v soukromí, v klidu a nikdo ho tam nevyrušoval. :-)

Příště se doktora zeptám na těhotenský tělocvik. Minule mi ho ještě nedoporučil (vzhledem k mé historce z pohotovosti), tak snad už příště bude svolnější a povolí mi cvičit.

Na Štědrý večer budeme se Skokym sami dva (vlastně tři, ale je ještě v bříšku a ne u stolu). Ke Skokyho rodičům nejedeme, i když jsme byli několikrát zváni. K mým rodičům na štědrovečerní večeři také nejdeme, to jsme zase zváni nyní den co den. Chceme být spolu a budou to vlastně naše poslední Vánoce ve dvou. Příští rok už by k nám měl někdo mrňavý přibýt. :-))

A na Silvestra jedeme na Slovensko. Vyrazíme někdy 29. nebo 30. prosince. Kamarád zařídil nějakou chatu mimo běžnou civilizaci, tak se tam zase po dlouhé době sejde jedna velká hromada známých. Nejdříve jsme přemýšleli, jestli máme jet, ale jeho argumenty nás prostě přesvědčily. My říkáme, že třeba Aju letos na chatu nedostane, ta si s manželem naplánovala "bačkorovou kulturu u televize". No a byla nakonec první, kdo přislíbil účast. A poté, co jsme se dozvěděli, že přijede další rodinka i s jednoroční Barborkou, tak jsme řekli, že jedeme také. Možná se v příštím vydání eMiminka budete moct i těšit na nějakou tu fotodokumentaci. (Určitě by hodně lidí chtělo vidět, jak vypadáme, ne?)

Mějte se hezky a všem čtenářům přeji příjemné a klidné Vánoce, hodně dárečků, které Vám udělají radost (snad jste byli hodní), a všechno nejlepší v novém roce 2000! A hlavně to nejdůležitější - zdravé a spokojené děti!