Kurz "Otec u porodu" a hledání pediatra

Další týden uběhl jako voda a už jsem v 36. týdnu mého těhotenství. Pořád mám co dělat, takže nudu jsem, myslím, ještě nezažila. A když už si chci od všech příprav, běhání po městě a práce doma odpočinout, tak si vezmu knížku a lehnu si na zahradě na lehátko. Po chvilce čtení většinou na pár minut usnu, ale pak jsem čilejší a člověka to i nějak osvěží. V těch horkých dnech je to docela namáhavé. Hlavně jsem to pocítila dneska, když jsem chodila po městě mezi těmi rozpálenými domy a bylo šílené dusno. Na zahradě aspoň občas foukne vítr, ale v centru Prahy nic. :-(

Minulý týden jsem zašla na kontrolní odběr krve - HIV, hepatitida, syfilis apod. Výsledky se dozvím až tento pátek, kdy jdu na kontrolu. Jsem ale klidná, protože nevím, kde (nebo spíš od koho…) bych nějakou takovou nemoc mohla chytit.

Tentokrát se na teoretickém kurzu školil i Skoky. Kurz byl vlastně hlavně pro něho - jmenoval se "Otec u porodu". Pozorně poslouchal a dělal si poznámky (nemyslím, že by je však ještě někdy někdo přečetl, jak to načmáral!) Teď ještě aby mu získané vědomosti u porodu k něčemu byly. Měli jsme to i s filmem a viděli jsme porod jako takový, tak byl trochu nervózní, ale vcelku to snášel s úsměvem. Co se mu ale vůbec nelíbilo, byl záběr na placentu. Prý byla ošklivá a zvlášť tehdy, když ji kontrolovali, jestli vyšla ven celá i s obaly. Už teď ví, že se při našem porodu určitě půjde koukat na miminko, jak ho váží a měří, než aby viděl porod placenty, asi by mu to zkazilo celkový dojem… ;-)

Na závěr kurzu obdržel "vysvědčení o absolvování kurzu", ale zatím bez známky. Známkování bude asi až na mně, podle toho, jak u porodu jako pomocník uspěje.

Řekla jsem si, že už by bylo na čase se také porozhlédnout po dětském lékaři. Bydlíme ve vesnici asi 2 km od Prahy a nejblíže je k nám poliklinika "Na dlouhém lánu" v Praze 6 (asi 10 minut jízdy autem). Sice zde v obci dětská lékařka je, ale nedostala jsem na ni zrovna chvályhodné reference. Ze seznamu tady na serveru Rodina jsem si vypsala seznam dětských lékařů, kteří Na dlouhém lánu ordinují a chtěla jsem je obvolat. Pak jsem ale zvolila jiný postup. Jela jsem okolo, tak jsem se tam zašla podívat rovnou. Rozhlížela jsem se po nástěnkách, cedulkách s ordinačními hodinami a specializacemi pediatrů, až jsem u jedné ordinace skončila. Vyndala jsem tužku a papír a psala si ordinační hodiny. Najednou se ale paní doktorka odněkud vrátila a všimla si mne, jak tam tak píšu a vzala mne hned do ordinace, abych se dozvěděla o ordinaci více.

Uvnitř to byla místnost docela hezky zařízená a vyzdobená různými obrázky a hračkami pro děti. Ujala se mě sestřička a vysvětlila mi všechno, co mne zajímalo. Rozpis ordinačních hodin jsem obdržela předtištěné na papíře, je zde uvedena i pohotovost mimo ordinační hodiny. Poradna pro kojence je buď odpoledne nebo dopoledne, mimo běžné ordinační hodiny pro nemocné děti. Mezi ordinací a poradnou je ještě asi hodinová přestávka, aby stihly ordinaci uklidit po nemocných dětech.

Hlavně jsem chtěla vědět, co mám dělat, až přijedeme z porodnice domů. Takže až se vrátíme, mám jim zatelefonovat do ordinace, nebo můžu zavolat i sestřičce domů (dopsala mi číslo na soukromý telefon). Do 48 hodin k nám přijedou, miminko prohlédnou a také mně vysvětlí a předvedou, co a jak dělat. A po týdnu, během kterého si máme s miminkem "na sebe zvykat", následuje první návštěva v poradně a první vážení. Zajímalo mě, jestli není problém a přijedou i k nám, když bydlíme takhle za Prahou (sice je to kousek, ale přece jen už je to Praha-Západ). Problém to vůbec není, mají několik dětských pacientů i z naší obce a nedávno se k nim přihlásila jedna maminka z Letné a dokonce i z Tróje, což je podstatně dál, a zajedou i k nim. Takže hledání pediatra bylo jednodušší, než jsem sama očekávala a už jsem rozhodnutá, že budu s miminkem chodit sem.

Miminko má u mě v bříšku stále méně místa. Občas mám pocit, že se tam už prostě nemůže vejít. Mrňous se tam sice vejde, ale na žaludek už moc místa nezbývá. Někdy mám problém do sebe nacpat trochu víc jídla najednou. A když už se povede, tak tu Skokymu kňourám a nadávám si, proč jsem to dělala, když to teď v břichu tlačí. "Vyřešila" jsem to tím, že v průběhu dne chodím a pořád něco ochutnávám, ukusuji a dveře od ledničky jsou asi nejčastěji otevírané dveře u nás v domácnosti. Na co mám ale chuť a můžu jíst pořád, je čokoláda. Nyní v těhotenství mi chutná minimálně dvakrát tolik.

A pro ty, kdo to ještě neví, tak porodnici jsme také už zvolili s definitivní platností a zůstáváme na našem předešlém plánu - pojedeme do Motola. Volala jsem na ambulanci a chtěla jsem vědět, jak se k nim přihlásit. Až skončím prohlídky u mého gynekologa (tj. teď v pátek), tak stačí, když přijedu ve všední den mezi 8-10 hodinou.