Kam pojedeme v neděli.?

Za poslední týden mi třikrát měřili tlak. Dalo by se říct, že mi naměřené hodnoty jezdí nahoru a dolu jak na horské dráze. Ve středu jsem šla na tělocvik a před cvičením mi naměřili 150/100, cvičitelka-porodní asistentka to zkusila ještě jednou a výsledek byl skoro beze změny 145/100. Cvičit mě proto nenechala, posadila jsem se, něco si přečetla a po půl hodině šla zase domů. Hlavně jí "vadila" ta spodní hodnota. Byla z toho dost nešťastná, protože už od rána se nastávající maminky omlouvaly na cvičení, že jim není dobře, jedna dokonce omdlela na chodníku a další jim zkolabovala těsně před cvičením. Všechny tyto patálie mělo na svědomí počasí. Cvičitelka už chtěla, aby přišla bouřka a pročistila vzduch, protože prý co ten den dělaly tlaky, tomu nechtěla věřit. Myslím, že si ještě budete pamatovat, jak bylo ve středu dusno, vedro a pak odpoledne přišel slejvák a bouřka.

Znovu mi byl tlak měřen v pondělí v Motole, to jsem měla 129/66 a naposledy včera, když jsem šla zase cvičit. Tentokrát jsem měla 110/60, pro změnu zase trochu nižší, ale cvičit jsem mohla.

Cítím podstatný rozdíl mezi cvičením ve 25. týdnu těhotenství a nyní. Tehdy jsem si říkala, že takové jednoduché cviky přece musím zvládnout pořád. No a včera jsem dokonce jeden cvik přestala cvičit - bolely z toho dost záda i břicho a mrňous uvnitř ještě sám taky cvičil. Nožičky vystrkoval do stran, boule mi vylézaly jednou vpravo na boku, za 10 vteřin zase vlevo. Pohyb jsem si tudíž dopřála dostatečně já i miminko.

Všude v chytrých knihách a na internetu se dočítám, že ke konci těhotenství má už miminko v bříšku málo místa, obklopuje ho méně plodové vody, a proto se už hýbe méně. Myslím, že u mě to vůbec neplatí, spíš naopak. Jsou i dny, kdy se převaluje, protahuje a hýbe s malými přestávkami skoro pořád. Jednou tam takhle vyváděl snad až 5 hodin v jednom kuse. Už jsem mu domlouvala, aby si chvilku odpočinul (a já si taky odpočinula), Skoky to také zkoušel, ale nic nepomáhalo. Asi bude po narození dělat čest svému příjmení a bude z něho opravdu "SKOKAN". A maminku a tatínka neposlouchá už v prenatálním období…hmmm. ;-)

Opět jsem začala mít trochu problém se spaním. Už jsem nevěděla, jak ležet, boky jsem už měla úplně otlačené. Skoky se až lekl, když viděl ty rudé otlačené skvrny na bocích. Na posteli máme tvrdší matraci, tak jsme moji část postele dočasně trochu vylepšili. Pod prostěradlo Skoky rozvinul molitan asi 3 cm vysoký a už je to v pohodě. Po týdnu jsem se zase pěkně vyspala. :-)

Mám i sbalenou tašku do porodnice. Sice tam ještě chybí pantofle a župan, ale snad už tam mám všechno. Můžete i nahlédnout do tašky, co jsem si všechno zabalila:

• 2 osušky, 2 ručníky a žínka
• toaletní potřeby (do Motola je potřebný i toaletní papír)
• 2 podprsenky na kojení + vložky do podprsenky
• jednorázové spodní kalhotky (jsou k dostání ve zdravotnických potřebách)
• dokumenty (oddací list, dotazník o jménu dítěte, souhlas s odběrem pupečníkové krve a ještě musíme zaplatit složenku za otce u porodu a přidat k dokladům ústřižek - 700,- Kč. S platbou ještě čekáme, třeba do Motola nakonec vůbec nepojedeme…)
• fotoaparát, Skoky si ještě musí sbalit kameru, ale to je jeho starost

Také nám bylo doporučeno vzít si větrové bonbony Tic-Tac, jíst se u porodu nemůže, ale cucat bonbon ano. A to z nich ještě budu mít "průvan" v ústech a bude se mi o trochu lépe dýchat. Důležitá věc - musím vzít nějaké lehké občerstvení pro Skokyho, aby mi tam neumřel hlady.

V pondělí jsem byla po týdnu na kontrole v poradně v Motole. Museli jsme brzo vstávat, protože jsem se měla dostavit v 7.00 hod. na odběr krve na hepatitidu C. Skoky jel se mnou, aspoň si nacvičil jízdu do porodnice. Krev mi vzali a pak jsem počkala do 8 hod. v čekárně, kdy začíná poradna. Brzký příchod měl své výhody, šla jsem jako první do poradny k paní doktorce. To se mi ještě nikdy nestalo.

Tentokrát mě vnitřně nevyšetřovala, jen pohmatem zjistila polohu miminka a poslechla si srdíčko. U vyšetření byli ještě 2 medici 6. ročníku, tak si mimčo poslechli také. Paní doktorka mi vyluštila hodnoty, které v pondělí před týdnem naměřili na ultrazvuku. Miminko je opravdu o něco větší (1-2 týdny), ale je spíš dlouhé a hubené. Tak to jsem opravdu zvědavá, kolik bude mít centimetrů a gramů, až se narodí. Třeba do porodu ještě hodně přibere. Celkem na nic jsem si nestěžovala, jen mi v noci začalo občas tvrdnout břicho. Pravidelné to ale není, takže se zatím nemusím vzrušovat.

Na kontrolu jsem objednána opět za týden v pondělí, tentokrát i s monitorem.

Ach ty zuby! Zase musím k zubaři. V pondělí večer takhle sedím na gauči a připadá mi, že mě něco u zubu škrábe do jazyka. A ono křup, kousek zubu se mi odlomil. :-( Já už nevím, co mám dělat. Čistím je pravidelně, mléko, jogurty, tvarohy jím snad na litry a kilogramy. A ty zuby se mnou nyní v těhotenství nechtějí kamarádit. Naštěstí se neulomil až tak velký kus, do velikosti asi 2 mm, ale přece jen mám pětku dole děravou. Ve čtvrtek mě tudíž čeká zubařské křeslo, ale to přežiji. Vždyť za těhotenství se půjdu na pana zubaře podívat už potřetí…

V neděli jsme se Skokym pozváni na oslavu bratrových narozenin do restaurace. Švagrová se nás ptala, jestli s námi má počítat. Jsem se jen zasmála a ukázala na bříško, myslím, že se pro tentokrát musí ptát miminka. Záleží na něm, jestli pojedeme do restaurace, nebo do porodnice. Každopádně obě varianty mě potěší, myslím, že to ale bude spíš ta restaurace. Příště se tedy dozvíte, kam jsme nakonec jeli.