Re: Káča a eMiminko

Milá Káčo a Ireno,
oběma vám děkuji za reakci na můj příspěvek.

Pro maminku Káču:
Pozdravuj ode mne naše jmenovce Míšu a Davida. Potěšilo mě, že má někdo stejný vkus jako já. Sice našeho Davču rodina dlouho nemohla schroustnout, nejdřív vůbec jako fakt, že si hodlám místo vysoké školy pořizovat miminko a pak že mu chci dát to ohavné židovské jméno. Míša zas měla dost dlouho pracovní název Kristýnka a až těsně před porodem se manžel zlomil. Takže jsem si úspěšně obě jména prosadila, i když samozřejmě jemu tvrdím, jak skvělý vkus měl on. Jinak budu nadále sledovat tvoje zážitky z postupujícího těhotenství a doufám, že budou jen samé příjemné. Pozdravuj svištíka a brzy zase ahoj.

Pro Irenu:
Irenko, věř mi, že kdyby to bylo alespoň trochu v našich možnostech, tak o mimču začneme uvažovat vážněji. Já vím, že člověk se může uskromnit, ale nejsem přesvědčená, že dnes je doba na to, mít tři děti. Vyzkoušeli jsme si to nanečisto, když jsem přišla v létě o práci a jeden měsíc byla zcela bez příjmů. Sice mi dali odstupné, ale to padlo kompletně na auto, které jsme museli pořídit, abych byla schopná se dopravovat do nové práce (nebydlíme totiž v Praze, víš, no a to staré auto už bylo poněkud nefunkční). Ze vzniklé finanční situace se pozvolna dostáváme doposud. A jinak ti jen pro zajímavost načrtnu, co mě stojí výdaje na již existující dvě děti: lyžařský výcvik ze školou - 2000 + 1000 s sebou na vleky (syn), hory o jarních prázdninách - 2400 (dcera), škola v přírodě v květnu - 2000 (dcera), soustředění v létě s fotbalem - 1500 (syn), soustředění v létě s rokenrolem - 2500 (dcera), dojíždění do gymnázia - 400 (syn - měsíčně), kursovné rokenrol - 3000 (nevím proč to chce letos trenérka najednou na celý rok) a to ještě zvažujeme možnost poslat děti na 3 týdny k moři se zdravotní pojišťovnou za 2x6000. Někdy mám pocit, že vydělávám jen na ně. Ba ne, to nebude pocit, to je v podstatě pravda. Ale víš, nemyslím si, že by žily v nějakém přepychu. Mají standardní věci jako většina jejich vrstevníků, myslím, že ubrat v tomto případě není moc kde. Samozřejmě, že k moři jet nemusí, koneckonců i bez těch hor by se obešly, škola v přírodě není nutná, sporty taky můžou vypustit ... No ale já bych ráda, aby jim na dětství zbyly hezké vzpomínky a nesly si do života nějaké zážitky, protože kdybychom se omezili čistě jenom na bydlení a přísun potravy, podle mě by to nestálo za moc. Mám trochu k těmto dětem zodpovědnost v tom smyslu, že je nemůžeme uvrhnout do nedostatku výměnou za dalšího sourozence. Nejsem si jistá, že by si k němu mohly vybudovat pozitivní přístup, kdyby jeho přítomností přišly o většinu svých dosavadních požitků. Nemysli si, že mám zvrácené hodnoty, jsem téhož názoru, že nový život (=miminko) má hodnotu nesrovnatelnou s žádným hmotným statkem, ale stejný názor těžko pojme puberťák, který by potřeboval nové kolo, jelikož to jeho už mu je po 5 letech malé, nebo dorůstající slečna, která si plánuje, jak bude na škole v přírodě dovádět s klukama. Mimo to ty dluhy, jak uvádíš, máme taky, různé půjčky a leasingy, pojistky, nájem s inkasem nám už narostl na víc jak 5000, měsíčně nám proběhne sporožirem celý jeden plat, aniž bychom si ho všimli. Věř mi, že pokud by se naše situace opravdu zlepšila (zatím mě nenapadá, jak toho docílit), vrhnu se na taťku a jdeme na to, ale v tuto chvíli si musím vystačit s miminky k nahlédnutí u mých kamarádek a vyčkávat. Jak jsi uvedla, 33 let je ideální věk, ale kdybychom na tom trvali, máme ještě velkou časovou rezervu. Ty jsi mladá a jak jsem pochopila, zatím bezdětná, takže směle do toho, ale my teda zatím radši ještě ne.
Ahoj, zdraví Šárka