| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Rodiče nám zasahují do vztahu

 Celkem 108 názorů.
 Dagmar Bartůšková 


... 

(20.8.2010 7:28:43)
Moje sestra bydlí s manželem v domě, kde žijí příbuzní jejího muže-rodiče, prarodiče,sestra s rodinou....radši budu jíst denně k večeři topinky a bydlet s manželem a dětma sami v hypotečně- vlastním, než zažívat to, co tam zažívá ona!!!!
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 8:37:12)
Pokud se nemohou odstěhovat, tak to je fakt problém. Já mám např. výhodu, že máme svoje - tudíž mám "klid". Jen aby to neskončilo krachem sestřina manželství, to by snad bylo hrozné zničit rodinu kvůli tchýni a spol.
 Dagmar Bartůšková 


Re: ... 

(20.8.2010 9:18:40)
No právě že se odstěhovat nemůžou..její manžel není ideální a to prostředí ho podporuje v debilním chování...
 jana 
  • 

Re: ... 

(24.8.2010 21:55:12)
Každý se může odstěhovat - je to možnost volby - poměr vlatsního úsilí a nároků.
Jestli někdo preferuje pohodlí, bydlení, hlídání nevím co ještě před vlastním manželstvím - každý svého štěstí strůjcem.
 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 11:22:51)
.....tchánovce máme za sousedy, takže jsem kdysi doufala, že ji někdy podotýkám někdy pohlídají....já dokončuji výšku, tak bych byla ráda....ale bohužel .... na procházku ji vzali 3x a to jen pokud se ještě jako mimi moc nehýbala, pak už nic....sice si ji sem tam na půl až hodku o víkendu vezmou, ale co to je hodina.....hlavně mě mrzí, že nemají zájem se svou vnučkou budovat vztah........ bylo nám řečeno, že jim musíme o hlídání říct.... nene to já nikdy neudělám, páč si myslím, že bud mají zájem s ní strávit nějaký čas, nebo ne........
.....proč ale píšu....jsou to sousedi a taky nám docela zasahují do života, hlavně mě donutili jít do práce ( dítě mělo 9 měsíců), a k tomu dokončuji VŠ... již několik měsíců možná rok vstávám ve 2-3 max 4 ráno, a jelikož jsem strašně unavená, tak se začínáme hádat... já to dávám za vinu muži, že mě nechal, ale moc dobře si uvědomuji, kdo za to může..... docela se zlobím, na sebe, muže i je.........
.......tchýně taky dokončovala výšku s dítětem, ale nemusela do práce a rodiče jí hlídali.......copak už zapomněla?
 Theend 


Re: ... 

(20.8.2010 11:28:43)
A jak tě jako donutili jít do práce? To nechápu. O hlídání bych si jim klidně řekla, co by ne. Třeba by to považovali jako vlezlost ze své strany, kdyby si o půjčení vnoučete sami říkali. Všimni si, že když má někdo babičku, která o dítě projevuje spontánně zájem a bere si ho, jak se jí to hodí, také je za to ta babička kritizována. Tchyně se zkrátka nezavděčí, ať je taková nebo maková. I nás také není vše ideální, ale musím říct, že někdy je mi tchyní fakt líto, každý si najde důvod, proč na ně kydat hnůj. Když nic nedělají, je to špatně, když něco dělají, tak taky....
 lklasinka 


Re: ... 

(20.8.2010 11:36:39)
A to je taky pravda, já jsem proti ní byla tak zaujatá, že už jsem obracela všechno co řekla, ale teď jsem smířená, že to tak prostě je, klidně jí řeknu, že to co koupila dětem je kravina, a příště ať jim koupí to a to, přestala jsem se jí bát. A ona to asi taky pochopila, že mě nerozhází, převěšováním prádla a pod. tak už to nedělá asi jí to nebaví když mě to neprudí.Nakonec máme docela klidný neutrální vztah. Ale je fakt že to trvalo tak 12 let.
 Theend 


Re: ... 

(20.8.2010 12:02:14)
No, převěšování prádla, to už by teda na mě bylo moc. Já dobře vím, že existují fakt otřesné tchyně a není jich zas tak zanedbatelné množství. Ale také jsem si všimla, že jsou často kritizovány jak za aktivitu, tak za pasivitu. Myslím, že některé snachy to s tou kritičností fakt přehánějí. Ony tchyně prostě neumějí číst myšlenky a také - všichni máme nějakou povahu a nějaké chyby, ani my snachy nejsme dokonalé. Mí rodiče jsou hodně hlídací a obětaví, ale také děti trochu rozmazlují a někdy jsou až příliš aktivní, takřka vlezlí. Ale je to v míře, kterou ještě snesu (popř. se okamžitě ozvu - také jsme si s nimi ledacos museli vybojovat). Manželovi rodiče hlídací nejsou, mají rádi své pohodlí a také hodně cestují ... no a co? Nemám problém to respektovat, je to jejich život a nejsou povinni mi nějak posluhovat. Jejich volný čas je JEJICH a jejich peníze taktéž. Dovedu si ale představit, že na oba tyto typy prarodičů by si někdo stěžoval.
 lklasinka 


Re: ... 

(20.8.2010 12:40:59)
no přece nemůžu mít pověšené kalhotky jenom jedním kolíkem, nejvíc mě štvala podprsenka, mám velké prsa, tak jsem ji vždycky pověsila napůl, a tchýně přišla a pověsila ji za krajíček, až pak mi jako došlo že manža asi ví že mám takové prsa~t~ pak ji to přestalo bavit.
 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 11:41:21)
.....bohužel je to jinak....spíše se ještě nevyrovnala s tím, že je babičkou, asi se na to necítí, to samé tchán.... a dítě = starosti.... vždyť mi ji donesli i na přebalení, nebo ji nechali v tom.... to mě tehdy tak rozčílilo.... no jo no práce
........hlavně si pořádně odpočinout a pokud možno moc nedělat....
....a práce o tom raději ani mluvit nebudu.....prostě mi ji našli....
 Theend 


Re: ... 

(20.8.2010 11:53:05)
To fakt nechápu, nejsi přece dítě a máte s manželem své příjmy. Tak jak "prostě mi ji našli"?
 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 11:57:40)
....... bohužel mateřská nestačila.......hypotéka..... byla jsem do toho dotlačená............ano jsem dospělá, měla jsem si postavit hlavu, že je tady i manžel a tak.............. a nemám zájem, aby se někdo, kdo nezná mou situaci, do mě navážel.
 Theend 


Re: ... 

(20.8.2010 12:04:12)
Jaké navážení? Já se ptám, protože tomuhle fakt nerozumím. A ptám se na něco, o čem jsi tady ty sama dobrovolně napsala. Ale nechme toho, já do hádek na internetových diskusí radši nechodím.
 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 12:06:40)
Já se omlouvám, ale trochu jsem to tam cítila....asi jsem už přecitlivělá a nervozní, páč den D se blíží.... takže pardon:))
 Theend 


Re: ... 

(20.8.2010 12:09:41)
Jo, a ještě, já tomu spíš rozumím tak, že jsi do toho spíš byla dotlačena okolnostmi, než prarodiči. Splácet hypotéku z mateřské jistě není legrace. Ale co s tím mají společného prarodiče? Za svá rozhodnutí si člověk zodpovídá sám, ne? Ale samozřejmě máš pravdu, že tvou situaci komplexně neznám a nechci se tě nějak dotknout.
 Theend 


Re: ... 

(20.8.2010 12:11:00)
A jestli je den D porod, tak přeji vše dobré ~x~
 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 12:20:36)
....ano byly to okolnosti, ale oni do mě tak dlouho ryli až jsem do práce nastoupila....několikatýdenní nátlak........a den D jsou státnice
 Theend 


Re: ... 

(20.8.2010 12:59:41)
Tak ať ti dobře dopadnou. Já "státnicovala" letos v březnu.
 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 14:29:17)
...moc gratuluju:))....snad to nějak dopadne a pak začnu žit:))
 Aredhel 


Re: ... 

(23.8.2010 16:46:54)
Asi se s tim jednou take moc dobre nevyrovnam.
O hlidani si rozhodne rikat nebudu , ale asi ho pohlidam , kdyz to bude nutne .
 jana 
  • 

Re: ... 

(24.8.2010 21:59:55)
Myslím ale, že to je fakt chyba. Pokud řeknou, že si přejí, aby byli požádáni a rádi to udělají? Tak se má říct!
Jinak se budou buď cpát, nebo neví, jestli se nevnucují, když se ptají, neví, kdy je správný čas. Není nad jasnou otevřenou komunikaci. POkud řeknou něco v tom smyslu, že rádi na požádání pohlídají - tak je to snad jasné, ne? A jestli si neřekneš a čekáš - co? Že vycítí že ve čtvrtek jdeš k holiči a v sobotu chceš na chvíli do města? Podle postavení hvězd?
 Petra 
  • 

Re: ... 

(21.8.2010 1:14:26)
Moc nesouhlasim. Oni by mi taky pohlidali, kdybych je o to moc prosila. Prarodice musi mit CHUT a ZAJEM. Kdyz babicka hlidala meho syna (protoze musela), tak on se celou dobu dival na TV..... :-(
 Aredhel 


Re: ... 

(23.8.2010 16:51:47)
A kdyz to neni tak casto , tak to jednou prezije nebo ne .
 leoonka 
  • 

Re: ... 

(26.8.2010 19:54:22)
Taky jsem nechápala proč se na tchýně tak nasazuje,dokud jsem nezažila tu mojí,takže to asi nepochopíte,taky jsem to dřív nedokázala.
 Micka+ Přemeček 


Re: ... 

(20.8.2010 11:42:40)
minajo - já nevidím nic špatného na tom si o hlídání říct ( zvlášť když ti to bylo předem řečeno ), ale když chceš být zatvrzelá, tak holt to budeš muset vydržet tak, jako doposud. A jako nejlepší řešení mi to teda nepřipadá, zvlášť když máš dost starostí ještě se školou a sousedy.
Obecně spoléhat se na to, že babičky se budou o vnoučátka rvát a budou 100% hlídací mi příjde jako bláhovost, zvlášť v dnešní době, kdy i 70ti letí důchodci si dopřávají toho,co za komunismu neměli - cestování, televizní seriály od rána až do noci apod.

 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 11:49:13)
....i kdyby bychom si řekli, máme smůlu, ....jsou věčně někde.... kolo, lyže.... a opravdu je nechceme omezovat, chodí do práce, ještě dlouho budou a na odpočinek mají nárok.....
..... hlavně jsem s nimi v kontaktu já a vidím, že ten zájem není.....
 Micka+ Přemeček 


Re: ... 

(20.8.2010 11:58:31)
No, to je jak u nás - kolo, lyže, výlety. A pokud potřebuji pohlídat, tak se dívají do deníčku, jestli nemají nějaký program.
Naštěstí to vždycky nějak vychází, ale jen díky tomu, že já prostě příjdu a o hlídání si řeknu.
Pak mám ještě jednu babičku - prducha, takže tam zase musím brát ohled na to, jak má směny.
Ale fakt na nic nečekám a o hlídání je vždycky poprosím.Myslím si, že tohle je daleko jednodušší cesta, než se jednou seypat z toho, že nespíš, nic nestíháš, ale máš svoji hrdost.
 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 12:02:55)
....jojo já vím, ale zatím to neudělám (mám své důvody), až po státnicích začnu, ..... třeba si k ní takhle najdou cestu ....
 Micka+ Přemeček 


Re: ... 

(20.8.2010 12:12:24)
Určitě.~;) A až bude větší, tak si ji začnou na ty lyže a kolo brávat sami, uvidíš.
Malej má teď 4 roky a sami příjdou, že si ho vezmou s sebou na výlet. Třeba příští týden si ho s sebou berou na 4 dny.
 minaja 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 12:24:23)
....doufám, že svůj postoj časem změní, páč bych ráda, aby měla oba prarodiče a měla s nimi hezký vztah....
 lklasinka 


Re: ... 

(20.8.2010 12:44:11)
já si tedy taky řeknu, ale když to někomu dělá problém, tak tam prostě pošlete synáčka ať to domluví,
 Petra Neomi 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 17:42:21)
Tak zas když chodí do práce, tak těžko můžeš nějaké extra hlídání nárokovat. Oni už své dítě vychovali. Upřímně, taky bych se divila, kdyby mi dcera hodila vnouče na krk a já normálně pracovala. Občas pohlídat, vzít na víkend, to jo, ale pracující člověk těžko bude hlídající prarodič.
 lklasinka 


Re: ... 

(20.8.2010 20:35:48)
s tímhle souhlasím moje maminka chodila do práce do 5 let našich dětí, teď je chudina hlídá skoro celé prázdniny a mě by bylo trapné jí říct třeba že chceme jít do divadla ať si je vezme, když vím že ji můžu potřebovat až onemocní. Jenom nevím jak to budou dělat naše děti a jejich rodiny. jestli budu do práce chodit do 70 tak už budu hlídat tak jedině pravnoučata. ~;((~;((
 minaja 
  • 

Re: ... 

(23.8.2010 6:41:14)
....souhlas....ale kdyby aspoň občas.....za tři roky si ji vzali jednou na víkend a myslím, že se z toho tchýně dává dokupy ještě dnes...............
....no jo no paní na to nemá asi...... třeba se to změní až bude dítě starší, ale mi by se hodilo hlídat ted....
 jana 
  • 

Re: ... 

(24.8.2010 22:00:54)
A bylo jejich rozhodnutí nebo vaše, že máte mimčo?
 Zdena 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 15:51:21)
Ať dělá tchyně cokoliv, vždycky je to špatně. :-( Chce pomáhat - je vlezlá, nevnucuje svou pomoc - nemá zájem. Za sebe musím říci, že mladým pomoc nabídnu, ale nebudu se průběžně ptát, jestli něco potřebují nebo ne. Vím, že dcera si o pomoc i radu umí říct, snacha bude mít smůlu, pokud to nebude umět. Já sama jsem si o pomoc a radu vždycky řekla, tehdy se mi jí dostalo. Jde o to, že moji i manželovi rodiče respektovali naši dospělost a samostatnost, já ji respektuji u svých dětí.
 jana 
  • 

Re: ... 

(24.8.2010 22:07:08)
Přesně tak se spolu baví dospělí lidé.
Mám kamarádku, občas spolu trávíme čas na chalupě naší rodiny - dohoda je, že ji nebudu neustále obtěžovat otázkami, zda by si nedala kávu, nechtěla svačinu, nechtěla se jít koupat do řeky, nechtěla jít sbírat maliny....
Prostě co chce, ať si vezme, věci jsou zde a zde, anebo ať o to požádá - jak jí to vyhovuje. Že jí to kafe mileráda uvařím, svačinu nachystám s radostí o půlnoci, ale nebudeme čas ztrácet stále stejnými obtěžujícími větami.
Takže spokojeně končíme tím, že se jde koupat, zeptá se, jestli tu jdu taky, třeba nejdu, jde sama. Ok.
Věci ví, kde jsou, když je atyp, se zeptá, kde to najde, nebo jestli si to může vzít...
Náramně nám to tak vyhovuje - a pozor - je to jediný člověk, kterého snesu, když mám všeho plný kecky a potřebuju relax (vyjma rodiny, tu sem teď nepočítám, myslím okruh přátel). Pže tahle osoba nepotřebuje animovaný program, chůvu, nemusím myslet na to, zda-li už má nebo ještě nemá hlad, prostě vím, že si řekne. Ona si to chválí, že ji furt nevyrušuju s otázkama, když si třeba čte...
Prostě nám to tak vyhovuje - ale musely jsme si to jasně říct, pro jistotu.
 Modřinka 


Re: ... 

(20.8.2010 16:45:49)
Vztah je nutno často budovat. O hlídání požádat, nebýt naprdlá, když nemají čas, pokusit se o kompromis. Přebalit ji, pro ně nemusí být taková samozřejmost a jednoduchost jak se zdá tobě- dones pleny, požádej o přebalení a nauč je to. Čím víc své energie do ní investují, tím ji budou mít raději. Jak tě dotlačili do práce- trochu alibismus, hypotéku jste si vzali vy, pokud jsi nechtěla jít a nemusela kvůli hypotéce, měla jsi to jasně odmítnout s odkazem na dítě. Nadělalo by to méně škody než zpětně výčitky. Ty jsi tam teď ta "matka", ta nejdůležitější~;) pro běh další generace, domov tvého manžela. Tak si to uvědom, stůj pevně na svém místě, přijmi i tu zodpovědnost co z toho plyne a nepotácej se tam v slzách a výčitkách kdo všechno vám za to může. Z tchýně je nejlépe si udělat spojence, pokud to jen trochu jde. A ať ti státnice dopadnou dobře~;((. Jak říkala moje babička, když jsem byla v podobné situaci "práce škola dítě"- ono sedět prdelí na dvou židlích se dá, ale blbě.
 Petra 
  • 

Re: ... 

(21.8.2010 1:05:24)
Moc Vam dobre rozumim... s hlidanim jsem na tom podobne jako vy. Nastesti jsem mela dite az po vysoke skole. Nedovedu si predstavit, kdo by mi pohlidal dite, kdybych nemela hotovou skolu..
Ani o LETNICH prazdninach me deti (8 let a 4 roky) nikdo nevezme na noc (jedine zlaty deda od meho manzela obcas bere deti na vikend).Prakticky vsechny deti od sousedu o prazdninach travi u prarodicu par dnu, jen nase deti ne. Bylo mi moc smutno. V zari mi konci MD, syn pujde do skolky. Byla jsem s detmi moc rada, ale ted to bude pro me velka uleva. Jsem neslysici, musela jsem deti porad odezirat. Bylo to pro me psychicky narocne. P.

 Binturongg 


Re: ... 

(21.8.2010 9:09:28)
Petro - vždycky, když padám na hubu a jsem fakt hodně vyčerpaná, řeknu si kouzelnou formulku "Člověk vydrží 3x víc, než s myslí" ~:-D a vzápětí si vzpomenu na statečné maminky, které jsou v daleko těžší situaci a vychovávají děti za ztížených podmínek a zastydím se za svou rozmazlenost a fnukání ~:-D ~3~

Mám jen jednoho ročáka, ale s babičkama to taky stojí za houby. Tchány mám báječné (občas na zabití, ale dobromyslné ~t~ ), ovšem žijí 80km odtud a veškerý čas a energii jim zabírá švagrová, které se starají o děti a o obchod, aby mohla lítat po návštěvách.
A o mých rodičích je lépe nemluvit. Ti od nás bydlí sice jen 8km, ale máma nemá zájem o hlídání, jen o tom neustále mluví - jak jí dítě nedáváme, jak by ho hlídala..., přičemž když řeknu, že teda ano, že bych si potřebovala oblítat doktory a nákupy, začne couvat... Mrzí mě to, ale nikdy jsem si nepomyslela, že své dítě daleko raději a bez pocitu úzkosti či obav budu nechávát tchýni, nikoli mé mámě, která se odjakživa pezentovala jako supermatka (a taky že byla ~R^ ) a jako babička totálně vybouchla... ~n~
 nada 
  • 

Re: ... 

(11.7.2012 16:45:24)
Naše děti nejsou ani jeden den prázdnin u babiček, dnes by tak jedna nebo druhá vzaly nejstaršího....musí se to respektovat, věk, nemoci, i to že ony děti vychovaly. A popravdě bydlí každá na jednom konci našeho města....co to je za prázdniny, být pár dní v jiném paneláku?
 Myss 


Re: ... 

(28.8.2010 18:11:24)
a jako jak tě donutili jít do práce?Nerozumím..
 nada 
  • 

Re: ... 

(11.7.2012 16:29:29)
Samozřejmě jít do práce, dokončovat vysokou není legrace. Ale rozhodovat jste o tom měli jen vy dva s manželem. Nechápu jak o tom mohli rozhodovat tchán s tcnýni. Jsem matka pěstounka, doufám, že jednou se k nám budou děti vracet. Nepočítám příliš s roli babičky...možná vůbec, to záleží na tom, kdy si děti pořídí děti.....ale nikdy bych se nevnucovala na hlídání. Pokud dospělé děti něco potřebuji, tak si snad řeknou....pokud to bude v mých silách pomůžu. I my jsme se vždy obraceli na tchýni se žádostí. I když víc a hlavně krátkobého hlídání jsme zajišťovali u mých kamarádek. Pokud jedeme na návštěvu tak bud celá rodina, nebo já s dětmi, manžel pracuje ve 4 směnném provozu. Když jsme přivezli první dítě, byl již tchán velmi nemocen. Po jeho smrti, jsem se vždy ptala zda tchýně děti tehdy a tehdy pohlídá. Nikdy jsem to nepovažovala za samozřejmost. Naopak jsem uvítala, že si našla přítele a nepočítá s tím, že každý víkend k ní přijedeme. I my máme dost aktivit.
 Winky 
  • 

Re: ... 

(20.8.2010 13:38:27)
nj, peříčko není život :-)
Já a manželova maminka - no bylo dlouho to takové nahoru a dolů, na jednu stranu byla hrozně hodná že nás nechala u nich bydlet když jsme byli totálně švorc (na malé vsi, cizí holku do baráku, svatba v nedohlednu....), na druhou stranu - diskuze o úklidu ("odmývání" hrnečků apod), došlo i na to převěšování prádla (teda jen 1x, poplakala jsem si před partnerem, ten skočil do auta a dovezl mi sušák z Baumaxu a bylo vyřešeno.....), organizace času. Pak ještě chvíli přetahování o miminko (babička neuvěřitelně natěšená na první vnučku, jakmile jsme vystoupili z auta, vrhla se k ní a už jsem dítě nedostala do ruky...... ). No ale pak se to uklidnilo a tak nějak se to přehouplo v dobrý vztah, je super babička i s tou správnou mírou rozmazlování (moje máma je hrozně přísná, tak vidím ten rozdíl), a i my dvě jsme schopné jít spolu třeba do divadla.
 Barča, 2kluci 
  • 

Tchýně 

(20.8.2010 7:48:18)
Moje tchýně je zlá, pokrytecká, závistivá a pomlouvačná osoba. Nikdy se nesnažila mě nebo kluky poznat, vždycky jsme byli mimo, protože já nejsem ta pravá (nechodím do kostela) a kluci jsou přeci moji. Málem nás i rozvedla. Nemá smysl něco řešit s ní (myslím sebe), my jsme to s manželem vyřešili mezi sebou a zařekli se, že ona náš vztah nezničí. Jsme spolu už 20let a ona to stále nemůže překousnout. Manžel tam samozřejmě chodí někdy i s kluky, ale ona prostě zájem nemá, jen když se jí někdo zeptá na naše syny tak honem, honem by si ho vazala na "hlídání". Ten starší (19)bohužel k ní má vztah takový, že je to jeho babička - nic víc. Mladší (10) ji má rád, protože mu neustále vykládá, jak je sama (tchán umřel) smutná a mu je jí líto. K rodině (až fanaticky pobožné) manželova st. bratra (je úskočnej a falešnej po ní)se chová diametrálně jinak. Oni jsou ti "svatí". Prostě a krátce nechápu jak taková ženská mohla vychovat tak bezvadnýho chlapa. Asi můj manžel bude po tchánovi, ten byl taky bezvadnej. Tak krátce jak na relativní klid? Prostě já se do jeho rodiny nepletu, nechodím tam, když ji potkám pozdravím, pobavím se slušně jako s každou cizí starší paní. Manželovi, klukům v kontanktu nebráním a hlavně nemluvím do jejich vztahu.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Tchýně 

(20.8.2010 9:48:15)
Ahoj Barčo, tvoji story s tchýní si pamatuju celkem živě ~e~... Jsem jen zvědavá - jak to nakonec dopadlo s tou vaší svatbou v kostele?
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Tchýně 

(20.8.2010 10:45:35)
Odložili jsme to na zimu, protože máme takové rodinné problémy. Můj otec je už druhý měsíc v nemocnici a máma zase má problém s operovanou páteří. Tak bohužel, jen jsme se rozhodli, že určitě obřad neproběhne (jen sezdání) v našem kostele, nechcem ani jeden nějakou ostudu. Jinak válčíme spolu dál a (aspoň podle mě) je to čím dál lepší. Tak snad to vydrží a manžel se té naší druhé svatby dočká.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Tchýně 

(20.8.2010 11:11:08)
tak ať dobře dopadne ~x~
válčíte myslíš s tchyní?
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Tchýně 

(20.8.2010 12:06:14)
Já to blbě napsala, myslela jsem, že to spolu táhnem s manželem dál. Nějak mi to dneska nemyslí.
 viki 
  • 

Re: Tchýně 

(20.8.2010 15:50:45)
Jako přes kopírák. :-) Některé vztahy zkrátka nebudou fungovat nikdy. At si myslí každý, co chce. My zkusili taky všechno a marně. Intriky, pomluvy, závist a kostel. Aby nás rozvedla, udělala by cokoli. Řešili jsme to i s psychologem. Pravda je taková, že se jedná o nevyrovnanou osobu, s manipulativními sklony, konfliktní a nesnášenlivou. Ve skrze nešťastnou. Semkli jsme se, nerozvedla nás, škodí jinde a jiným. Manžel tam moc nechodí, já vůbec a dceru viděla dvaktrát, jako miminko-není totiž pokřtěná, čili průůůůůůser!!!:-) Táhne nám na čtyřicet, máme prima manželství a za ty roky jsme měli jediné trable...s ní. Stále nemohu uvěřit, že někdo takový mohl vychovat mého senzačního chlapa. Štěstí, že stál celé ty roky při nás! Málokterý chlap by to dokázal. Jsem mu za to vděčná. Ten, kdo tvrdí, že v rámci rodiny, člověk musí vydržet všechno a že je prarodič pro dítě bezpodmínečně nutný...., ten má můj obdiv. Já si to nemyslím a moje letitá zkušenost je odlišná. Existují povahy, se kterýma nejde udělat nic po dobrém ani po zlém. Nezbývá než se ve slušnosti rozejít. :-) Pletichařila by tak i tak, čili je to rozumnější cesta. Všem snachám, které mají přijatelnou nebo dokonce fajn tchýni to přeji a pro svou dceru si přeji totéž! :-D
 jana 
  • 

Re: Tchýně 

(24.8.2010 22:19:41)
Přesně - prarodič nutný NENÍ - někdy prostě už nejsou, nebo jsou převelice daleko. Nutní nejsou. A když jsou to nedobří lidi, dítěti neuškodí, když s nima moc není, naopak. Na druhou stranu může být dobré, když někdy vidí, jak se babča chová...
Jo jo, naše tchyně se vždycky ptávala manžela: Jakube, a kdy budeš ty mít nějaké dítě? (Ne kdy "vy budete mít") Dlouho jsme tu neměli malý miminko.
Nevím, co si jako myslela, že naše by tam měla? To těžko, 350 km daleko a jí bych dítě nesvěřila mimo místnost, kde jsem já ani na minutu. Navíc nejsem vychovaná v tom, že dítě odkládám po babičkách - dítě je naše, my jsme ho chtěli, my se postaráme. Jsou i přátelé, kamarádi, pohlídají.
Vydržet se nemusí všechno, někdy je potřeba říznout - a odříznout.
Takže tchánovci mají nárok na ns 4 pohlednice ročně (vánoce, velikonoce a každý narozeniny), a jednu, max dvě, návštěvu do roka a to jen quli manželovi, aby tam nebyl sám.
Vůbec už mě nezajímá, co dělají o vánocích, kdo je kde není sám. Jak se chovali oni k mému manželovi, dle toho se chovám k nim.
Ale taky mi to trvalo.
 Jarka 
  • 

Re: Tchýně 

(26.8.2010 22:19:52)
Mě to trvalo několik let ,dva roky jsme u nich bydleli,hrůza nad hrůzu,pak jsme se přestěhovali do vlastního,a docela klid než se nám narodila dcerka,(4 roky)tchýně se začala překnávat(v negativním slova smyslu)dcerce bylo 6 týdnů kdy přišli s fantastickým nápadem-nekojím můžu mazat do práce a dcerku si nechají u sebe ,už takto vychovávají dceru manželovi sestry ta jako rozvedená se odstěhovala k příteli 300 km daleko ,s tím že pro dceru (tehdy 8)nyní 17 najde školu atd.tchánovi ji pak dceru nedali s tím že takovou péči u švagrové mít nebude ta se po čase nechala přesvědčit,holce tolerují vše od 13 kouří pije o sex.životě nemluvě,nesmělo se nikdy říci slovo,ona je zřítelnicí tchánů,totéž zamýšleli s mou dcerou,nebyla jsem si jistá ani jejím bezpečím(starší vnučka několikrát vyhrožovala ,že ji ublíží ,bylo ji 14),po čase začaly další komplikace přestali jsme se stýkat když byl dceři rok a půl přes rok byl klid ,pak mi jich přišlo líto,a sama jsem nabídla návštěvu myslela jsem ,že už pochopili,jak se mají chovat ,že dcerka je Naše My ji budeme vychovávat,vydrželo to 3 měsíce pak zase začala tchýně rozhodovat kam dcerka půjde ,že bude u nich bez nás apod,neustálé třenice,maličká k nim ani nechtěla kvůli bábě(tchána měla raději,ale on se nechavá manipulovat)ořed 5 měsíci mi ruply nervy a vyhodila jsem je po incidentu definitivně,manžel stojí za mnou viděl ,že nic nedělalo dobrotu a sám nemá zájem se stýkat,musím říci,že jsme se hádali jen když jsme se s nimi stýkali jinak máme velmi pohodové manželství,myslím,že někdy je nutné vše odříznout.
 ebonella 


Re: Tchýně 

(28.8.2010 11:10:53)
Je doobře, že jste se odstěhovali..to já už nedokázala..myslím, že prarodiče nemají řídit život mladým..jím samým by se to určitě v jejich životě nelíbilo..tak hodně štěstí a dceru nedejte~o~..
 Petra 
  • 

Re: Tchýně 

(23.8.2010 13:24:53)
Ahoj Barčo, tak to jsme na tom stejně. Mě tchyně také nebere. Připadám si jak nutné zlo. Myslela jsem, že po narození dcery se to změní a nezměnilo. Při jednom rozhovoru nám řekla, že se nechce omezovat. Tak jí neomezujeme. Když chce holky vzít jednou za uherák na procházku tak s nimi jde. Jinak o hlídání holek radši řeknu kamarádce.A to se pak zase tchyni nelíbí. Někdy mi přijde, že cokoliv dělám je špatně ať to člověk udělá jak udělá ona si vždy najde něco, aby mohla člověka ztrapnit nebo mu nejlépe vynadat. Nelíbí se jí když svoji ani ne dvouletou dceru vozím v golfkách, prý už má chodit sama. Malá v noci nespí. Naspí si 3.nebo 4.hoďky a má vyspáno. Podle tchyně je to nepravidelným režimem. Přitom plus minus hodina chodí spát malá stejně. Už jí radši nic neříkám. Dělám, že nic.
Muž dostal od ní chalupu, ale představa je taková, že vše musí fungovat podle jejího řádu. Jakmile se něco pozmění a jí se to nelíbí, mohu za to jen já.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Tchýně 

(23.8.2010 14:05:47)
No to já taky myslela, že narozením našeho st.syna (jejího prvního vnoučete) se to změní, ale ona mě vzkázala do porodnice, že chtěla holku. Nejlepší je to brát s nadhledem, ale pokud se to týká děcek tak mě to nejde a to jsme s manželem spolu 20let. Na ní je vidět, že pořád doufá, že se asi rozvedem - to mi i řekla do očí, že nemůže vyměnit byt za menší, protože až se rozvedem tak aby se měl můj muž kam vrátit.
 jana 
  • 

Re: Tchýně 

(24.8.2010 22:13:47)
jasně, tchán byl bezvadnej, akorát že celej život vůbec nezakročil, na výchove st. úskočného bratra se nijak nepodílel a i jinak se na ničem nepodílel...
fakt baštím takový ty náhledy, jak jedna strana za to přeci vůbec nemůže
jestli nebyl pohodlnej a nedělal si po svým tajně, nebo se po jejím nechal dirigovat, jen aby měl klid... Pak to tak dopadá
 astraela 


já jsem s tchánovci bez problémů 

(20.8.2010 8:53:37)
Ještě v době, kdy jsme s manželem chodili, tchýně umírala na rakovinu, pak za nějaký čas zemřela. Tchán je starší pán a celkem jde.
Moji rodiče, tam to bylo horší, ale to se taky spravilo. Vážím si jich, mám je ráda, ale nepřipouštím si je moc k tělu, s vážnými problémy jako např. vážnější onemocnění svého dítěte a tak, to se svěřím, s menšími problémy už většinou ne. Snažím si všechno zařídit sama, byť je to s dvěma malými dětmi těžké, skoro o nic je nežádám (ani tchána ne), žijeme si svůj život. Jim jde hlavně především o to, aby měli alespoň jednotýdenní styk s vnoučaty, což jim dopřáváme. Vnoučata předáme a jdeme si dělat své, oni si vyhrají, vnoučata vrátí.
Takhle je to alespoň pro mě a manžela nejlepší. ~2~
 Pegča 


je to jen o přístupu..... 

(20.8.2010 10:15:20)
Toto je pro mno z nás velmi ošemetné téma....
Myslím, že je to hodně o přístupu ....když to porovnám (bohužel mám takovou zkušenost) tak moje první nyní už extchnýně se vždy domnívala, že jsem to nejhorší co jejího syna mohlo potkat..dle toho se tak i chovala...Moje současná tchýně si naopak myslí, že jsem to nejlepší co jejího syna mohlo potkat...a dle toho se taky tak chová...i když musím uznat bylo to ze začátku velmi těžké pustit jí do mého života a to díky předchozí zkušenosti, ale v tuto chvíli máme báječný vztah.... a jsem za to velmi vděčná....
 lklasinka 


v pohodě 

(20.8.2010 11:10:35)
Ze začátku jsme se kvůli tchýni hádali, já brečela, manžel byl nešťastný, dělala nám docela peklo, pak jsem jednou udělala scénu ( když mi řekla, po špatných testech," že snad si nechám to děcko vzít, abych nezničila jejímu synovi život"). Naštěstí to můj manžel slyšel a s tím ona asi nepočítala, vyprovodil ji za dveře a byl klid. Asi za týden se přišla omluvit.
Od té doby ( jak jsme se domluvili s mužem ) si z ní nic neděláme, já třeba něco připálím a jenom řeknu " no to by se tvojí mamince nestalo", a smějeme se, protože smích léčí,
Nedávno ( při vyúčtování za elektřinu) jsem použila taky tchýninu frázi, "když jsem si tě vzala jenom pro peníze, tak to zaplať". Už nám to tak funguje 15 let a snad bude dál~;((~;((~;((
 Theend 


Re: v pohodě 

(20.8.2010 11:32:44)
Fakt dobrý~R^
 astraela 


Obdivuju vás 

(20.8.2010 11:50:40)
Všechny vás obdivuju, že i když máte takovýhle problémy s tchýněmi a tchány, že dokážete, jak bych to řekla, být tak nějak jakžtakž v pohodě, povznést se na různé věci, že prostě jste neskončili v blázici a tak.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Obdivuju vás 

(23.8.2010 8:03:33)
No já si myslím, že jsou horší věci na světě ze kterých bych se měla hroutit.Navíc s ní nebydlíme, manžel je při mě a klucích.
Mě jen mrzí, že když nemůže na mě tak se mstí na synech. Ten starší k ní nemá vztah, protože mu ubližovala svými průpovídkami, ale jen když u toho manžel nebyl a nezapoměla připomenout, že když to řekne tak ho manžel nebude mít rád. Několikrát i plakal, proč ho nemá ráda (děda ho měl rád a moc, proto tam s manželem chodil). Když jsem to už jednou nevydržela a manželovi to řekla, udělal si pořádek a byl klid, protože viděla, že jí nevěří, že si to syn vymýšlí. Nyní je mu 19let a jde tam jen kvůli tátovi, když mu řekne - to je tak 4x do roka. Já tam nebyla vítána od manželovy promoce 5let. Nyní tam už skoro rok nechodím opět, protože mi to nestojí za to, poslouchat její narážky a taky je opravdu trapné to její divadlo o zájmu. Manžel se mnou souhlasí a chodí tam sám.
 Zuuuza 


U nás pohoda 

(20.8.2010 13:05:27)
Tak naštěstí manželovi rodiče jsou fajn. Rádi s čímkoli pomohou. Naše děti milují. Staršího si občas berou. Když je něco potřeba, rádi přijedou pohlídat. Krásně se mu věnují. Mladší má zatím 3,5 měsíce. Jsou věci, které mě třeba trochu rozčilují, ale respektuju, že jsme každý jiný a neřeším prkotiny. Tchýně naštěstí respektuje naše pravidla a nesnaží se nám do věcí mluvit. Moji rodiče ještě pracují, bydlí 200 km daleko. Ale také naše děti milují. Staršího měli pár dní na prázdninách. Jsem ráda, že moji rodiče nejsou příliš blízko. To by naopak vznikaly problémy. Tak jsme si vzácní a máme se rádi a nevznikají konflikty. Jen doufám, že jednou budu dobrá tchýně svým snachám..
 Lucimo 


Tchýňka 

(20.8.2010 13:22:59)
Moje tchýňka je super ženská, syna si bere většinou jednou týdně na kus odpoledne, ještě aspoň jednou v týdnu se dojede podívat, pomůže s čímkoli, o co si řeknu, do ničeho nekecá, jen se občas zeptá, jestli by třeba to nebo ono nebylo lepší, než to, co máme v plánu my, ale náš názor plně respektuje. Také naši nám pomáhají a s manželem vycházejí výborně, obzvláště mamka. Táta je občas trochu mimoň, rozčílí nás, ale on ty své kiksy myslí dobře, takže se většinou zasmějem. Já myslím, že jsme oba s tchánovstvem spokojení.
 Martina + 2 kluci 


Re: Tchýňka 

(22.8.2010 22:05:14)
Jéje, to vám závidím!
 Panímáma 
  • 

Ne tchýně, ale TCHÁN 

(20.8.2010 13:44:24)
S manželem bydlíme ve dvougenerační vile jeho rodičů, každá rodina obývá jedno patro, schodiště je společné. S tchýní TEĎ už vycházím dobře, pochopila, že potřebuji samostatnost a soukromí, ale problém je (byl) TCHÁN. Můj muž je na něm citově závislý, vzhlíží k němu a nedokáže se mu postavit, často argumentuje zdravotní stavem otce - takže otci vlastně projde všechno, neb se nesmí rozčílit. Užila jsem si za ta léta docela šikanu...nemá smysl to rozepisovat. Manžel nestál na mé straně, snažil se vyhovět oběma stranám, ale jak je uvedeno v článku, je to cesta do pekel a nakonec to rozrušilo i náš vztah. Spory s rodiči vyvrcholily v zimě, kdy byl muž v zahraničí, tehdy mě a děti pro nic za nic tchán vyhodil z domu (musela jsem v bytě trpět nábytek po jeho rodičích a nesměla jsem s ním hnout, taktéž koberce...). Tchán přišel ke mně do bytu a nelíbily se mu hračky, se kterými si moje děti hrají, tak mi hrozil prstem jako spratkovi, že s námi bude zle, pokud na nábytku najde jediný škrábanec. Potyčka vyvrcholila tím, že nás požádal ať si začneme hledat nové bydlení. S manželem jsem se domluvila a koupili jsme si byt, za 14 dní se stěhujeme. Tímto silným gestem se situace uklidnila a věřím, že si přestaneme s rodiči vzájemně lézt na nervy. Manželovi se bytu moc nechce, je zvyklý na zahradu, ale hlavně se mu nechce opustit rodiče. A to se stěhujeme jen o kilometr dál....Do bytu s námi ale nakonec půjde a uvidí se, jestli to našemu vztahu prospěje nebo ho to definitivně zničí. Počítám se vším, ale už se nedokážu o muže s rodiči přetahovat (často jsem bývala s dětmi sama, manžel si povídal s rodiči, po návratu z práce mě jen pozdravil a šel si povídat s rodiči...byla jsem totální outsider a manžel měl s rodiči vytvořenou podivnou koalici. Žila jsem ve zlaté kleci. Byt nás bude stát majlant, ale raději budu platit za klid v životě).
Manžel plánuje, že se v budoucnu do domu vrátí, zůstane-li jeho matka sama. Já mám strach, přec jenom i s ní to bylo občas peklíčko a zůstane-li sama, kdoví zda se na syna příliš neupne a situace se nebude opakovat. Poraďte - vy byste se v budoucnu vraceli tam, odkud jste utekli??
Omlouvám se za dlouhý příspěvek.
 lklasinka 


Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(20.8.2010 14:01:55)
neboj nevrátíte se, až bude klid, přijde na to sám ( snad) a než tchán nebude třeba budou vaše děti už velké a budou rády že mají kde bydlet. Jenom bych mu nezakazovala je navštěvovat aspoń ze začátku a´t si tam chodí, ono ho to časem přestane bavit. snad
 Panímáma 
  • 

Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(20.8.2010 14:11:51)
Díky za názor. Taky si myslím, že nemá smysl mu zakazovat navštěvovat své rodiče. Ale cítím, že budu rozhozená, bude-li to příliš často - i tak manžel chodí z práce v šest a bude-li 4x týdně u rodičů, tak se asi nikdy normálně doma nesejdeme. To vím už teď, že to neustojím. Když přestřihnout pupeční šnůru, tak přestřihnout, a ne ji jenom o kilometr natáhnout. Snad to manželovi docvakne, uvidím, co se bude dít.
 lklasinka 


Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(20.8.2010 14:28:52)
Tak ze začátku bych ho asi moc zaměstnávala, jako tohle nezvládnu a tam to neumím, abys ho potřebovala víc jak oni. Kdysi jsem četla knížku tak nějak podobnou jak máš život, a pak z té knížky vyplynulo, že vlastně ta manželka toho chlapa nepotřebovala protože všechno dělala sama, a ten manžel to tak cítil.
Nebo tam choďte spolu jednou za týden, pak jednou za 14 dnů, stejně tomu nezabráníš, lepší když o tom budeš vědět, než kdyby ti lhal a byl u nich. nebo mu dávej děti ať je tam vezme a tak.
Ale to je všechno jenom teorie, ono se to vybarví časem samo pevné nervy~;((~;((
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(20.8.2010 14:16:01)
Bohužel neumím poradit, já jsem totiž zaujatá (děsná tchýně) a tudíž preferuji samostatné bydlení. Jinak nejhorší co jste mohli udělat bylo, že manžel se chtěl zavděčit oběma stranám a vy jste ho nepochopila v jeho chování, ale on za rodiče nemůže. Vím o čem mluvím, mě to trvalo 7let než jsem pochopila, že manžel je mezi mnou a tchýní jako mezi mlýnskými kameny a ubližuje to jen a jen našemu vztahu. Na druhou stranu je pravda, že my jsme nikdy s ní nebydleli tudíž tam ten problém nebyl na denním pořádku.
 Panímáma 
  • 

Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(20.8.2010 14:26:15)
Barčo, díky. Musím říct, že manžela jsem pochopila, věděla jsem, že je mezi mlýnskými kameny a prosila jsem ho jen ať je na mojí straně, ať kašle na nějaké kameny. Já jsem byla v domě ta cizí, ta co potřebovala podporu...Myslím, že když mi v kostele sliboval lásku, sliboval taky, že já a naše děti budeme za všech okolností u něj na prvním místě. Tady nejsou mlýnské kameny na místě. Měl prostě bouchnout rukou do stolu a říct otci, že to bude tak a tak... To neudělal. Když můj manžel zavře oči a sám sebe se zeptá "Kdo jsem"?, tak první co mu myšlenka přinese je, že je "synem"...teprve pak se vynoří, že je "manželem a otcem". To je důležité pro sebepoznání. Pokud tohleto má obráceně, je to pro jeho rodinu moc špatný signál...
 jana 
  • 

Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(24.8.2010 22:33:37)
Smutné.... ale co teď, když už jste manželé...
Dáváš mu poznat, pocítit - a to způsobem, kterému on rozumí! - že ho miluješ a bezvýhradně přijímáš? (Jakkoli je to těžké a to bezvýhradně Ti tam nepasuje.) Někdy dokážou zabrat, když mu přestaneš věci vytýkat, kritizovat, komentovat cokoli negativně. Hledej, co můžeš chválit, a to chval, posiluj dobré návyky. Přijmi ho a obdivuj, pro něco sis ho brala, ne?
Když se doma cítí přijatí, mají svůj prostor, mohou si dělat, co chtějí (v dobré míře), rozvrhnout si uričtý čas po svém, udělají za sobotní odpoledne více práce než když my jim to nalajnujem, sami a spokojeně, ale po svým, svým způsobem a jiným pořadím prací... Cítí se však svobodní (duchem), svéprávní, že je jedno, jak se rozhodnou, ale že se mohou rozhodovat, dělá jim to dobře, že to někdo ocení (detaily přejít). A ejhle - někdy na to berou perfektně - cítí se tam doma a jsou tam radši než tam, kde ta matka po nich pořád chtěla něco nějak.
Pokud ovšem manželka pořád něco dementuje, jsou radši u matky, i kdyby těch komentářů měla víc a horších - u té jim to tak nepřijde.
Oni pak k té matce přestanou pak tak chtít, pže ta je omezuje, přikazuje, rozvrhuje, doma mají svůj klid a prostor a můžou po svým (v míře, s ohledem na ostatní). Samozřejmě to platí, pokud psychika nebyla nabourána přespříliš a dá se vykřesat zdravé jádro.
 lonkue 


Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(20.8.2010 15:01:13)
nechci strasit, ale tady dobry konec nevidim. Ty se budes cim dal vice emancipovat a tvuj manzel bude nadale mamanek. Bohuzel to znam z domu. Muj otec byl takovy. Porad jezdil k rodicum a my jsme tam museli travit cele vikendy. Soukromi zadne. Me by hlavne vadila natura tveho manzela (kdybych byla na tvem miste). Snazila bych se byt hodne drsna. Udelat zasadni skrt. Tak sakra prece ty a deti jsi ted nova rodina tveho manzela, ne....? To se bez nej jeho rodice neobejdou...? Ja bych jasne nalajnovala kolikrat do tydne bude on u rodicu a kdyz bude chtit vice tak bych delala peklo. Zveda se mi zaludek jen z toho co pises. Doufam, ze budes silna....
 Balbína 


Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(22.8.2010 18:02:59)
za žádnou cenu bych se nevracela. Až jeden z rodičů zůstane sám, můžete ho chodit navštěvovat.
 Arwen1 


Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(23.8.2010 7:14:50)
Ty mi úplně mluvíš z duše i celý článek. Tchán mne napadl a manžel jen přihlížel a ještě mi vynadal,že za to mohu sama.
Mám si snad nechal líbit,když tchán vtrhne do bytu (neklepe, nezvoní)a místo pozdravu začne nadávat?
 Panímáma 
  • 

Re: Chlapečci 

(23.8.2010 15:38:18)
Arwen, i mně manžel tvrdil, že si to všechno dělám sama - ha ha ha. Jen aby se za mně nedej bože nemusel před rodiči postavit jako chlap.
Tchán je despota a manipulátor a když můj 35letý manžel tvrdí, že je otec jeho velký vzor a že by chtěl být jako on, že pokud se mu něco stane, tak to nezvládne, připadá mi, že mluví jako děcko. Obecně doporučuji každé matce, aby svého syna jakmile začne vydělávat, "vyexpedovala" z domu - ať si pere, vaří a než se usadí ať se chvíli stará sám o sebe. To je jediný způsob jak u chlapečků přestřihnout pupeční šňůru. Protože mi připadá, že tyto pupeční šňůry jsou u chlapečků jakési tužší, odolnější a nezlomnější (a nebezpečnější) než u jakékoliv holky. A čím delší dobu je kluk s rodiči svázaný, tím hůř je opouští.
Sama mám krom dcery i syna a přesně tohle udělám, žádný mama hotel nebude a žádné vzhlížení k tatínkovi. Nejsem krkavčí matka, chci pro budoucnost syna to nejlepší a třeba mu i za dvacet let pomůžu sehnat podnájem. Můj tchán bydlel se svým otcem, my bydlíme s manželovými rodiči, a to soužití a s tím spojené problémy a chorobné uctívání patriarchy rodu, se táhne rodinou jak zlá nit už 40let. A ničí vzájemné vztahy. Snachy brečí samy v bytě a synové jsou s tatínky na zahradě kdy si vzájemně asistují i u úplných prkotin.
 jana 
  • 

Re: Chlapečci 

(24.8.2010 22:36:10)
Znám hodně neodstřižených šňůr u žen, jen u chlapů to vypadá navenek výrazněji, procento tak moc odlišné není.
Zdá se, že sis vybrala po vzoru svého otce...
 Panímáma 
  • 

Re: Chlapečci 

(25.8.2010 13:01:06)
Je to zajímavé, ale po vzoru svého otce jsem si nevybrala. Můj táta měl mámu, která naopak moc zájmu o děti neprojevovala a otec mu umřel, když byl ještě malý. Jsou i výjimky...
 jana 
  • 

Re: Ne tchýně, ale TCHÁN 

(24.8.2010 22:26:36)
Ach, promiň, ale na rovinu
problém č. 1 vzít si takového citově závislého člověka, který se od rodičů nikdy neodpoutal (aneb "kdo neopustí otce svého a matku svou není způsobilý pro manželství"), neví, že člověk č. 1 pro něj je MANŽELKA, pak děti, pak rodiče - špatné pořadí hodnot
Problém č. 2: źe se stěhujete jen o kilometr dál (moc blízko), bude tam chodit kdykoli, po práci, na jiný oběd, jídlo, které má radši...
Hodně štěstí...
 Rigmor 


zásadní problém je... 

(20.8.2010 14:05:44)
když se tchánovci ke snaše nebo k zeti chovají jakoby k vlastním dětem. takové ty dobře míněné rady, kritika...tchýně a snacha nemají prožité ty léta, ty pozitivní věci, ze kterých se při rozdílnosti názorů teží pri konfliktu s vlastními dětmi. nemůžu říct, že je moje tchýně zlá, to vůbec. je milá, hodně se snaží, ale jako každý človek, má svoje charakterové vlastnosti (tak jako já, jako každý). neměla jsem s ní problém do té doby, než jsem si k ní dovolila to, co mi ona vlastne bežně dělala, nebo jsem se proti tomu ohradila. třeba mě upozorňuje na moje chyby, ale když to udělám já, je koflikt na spadnutí (rodiče přece chyby nedělají!). ona si hájí právo na svůj názor, ale já jsem podle ní kvůli rozdílnému názoru hloupá. tak to teda ne! to se mi hrubě nelíbí! nejlepší je, že si hájí právo mi to říct! říká to sice téměř laskavě...ale to je jedno. když jsem se zeptala, jestli já můžu o ní říct, že je hloupá, tak to se samozřejmě ohradila, že ne (neřekla bych to a ani si to nemyslím, prostě má ten člověk jiný názor). aha, takže v tom je pes zakopaný! já jsem na tohle citlivá. moji rodiče jsou v podstatě stejní (jen s nimi nežijeme). ale nemůžou mého muže kritizovat, o to víc neoprávněně. to jim prostě nepřísluší a hned to zatrhnu a hájím ho. můj muž na něco podobné ze strany jeho matky řekl: ale ona to tak přece nemyslí, to mámy říkají...ale snad mě pochopil, když jsem mu vysvětlila, jak to cítím. neodstěhovala jsem se od svých rodičů stovky kilometrů proto, abych to samé zakoušela od rodičů někoho jinéhy, byť je to můj muž. podle mně, tyhle spory mezi tchýní a snachou, tchánem a zetěm či obráceně byli, jsou i budou, dokud budou rodiče uplatňovať autoritativní přístup k dětem a ich partnerům. chce to víc respektu a vždy si představit, jak by to asi působilo obráceně. když se necitlivě, neslušně chová rodič/tchán k dítěti/snaše, zeti, tak je to v pořádku. když je to obráceně, tak je to drzost, neslušnosť, nevděk (já pro tebe a ty takhle)...co si o tom myslíte vy?
 Panímáma 
  • 

Re: zásadní problém je... 

(20.8.2010 14:19:45)
Naprostý souhlas, vztahy tchánovci/snachy-zeťové musí být rovnoprávné a hlavně založené na OBOUSTRANNÉM respektu. Snacha nebo zeť jsou dospělí, hotoví lidé a budou-li se k nim tchánovci stavět jako k adolescentům, máme problém na světě. Zažila jsem to, vím o čem píšu.
Řekne-li vám tchýně, že jste hloupá, tak jí normálně řekněte, že pokud jste hloupá, nemáte si už co říct a není důvod se vídat. Nenechte se urážet, stanovte jí hranice, pokud jí je striktně nestanoví váš muž. Ale chlapi jsou někdy s prominutím posery a často praní špinavého prádla nechají na vás.
 jana 
  • 

Re: zásadní problém je... 

(24.8.2010 22:47:38)
Jo jo, já se tchýně nikdy nebála - tudíž jsem měla její respekt. Neměla mě o nic více nebo méně ráda než další snachu, a té se smála, jak je hloupá - a ta dělala všechno podle ní. A pže jsem se nebála generála rodiny, báli se všichni mě.
Mě ublížit nemohla, na to jsem dost cvičená (zachovávám slušnost, mě nevytočí, ale nedělám, co se po mě chce), odpovídám, na co se ptá: "Mám vám - vyká mi - to maso s sebou? Bude to Jakub (manžel) jíst?" Říkám: "Nevím, to se musíte zeptat jeho" (jestli to bude jíst. Když se ptá mě, jestli chceme vajíčka, řeknu. Když se ptá "Jakube, chceš vajíčka?" - nechám to na něm, nikdy nekomentuju, co odpoví, radši si je koupím, když řekne ne. Když mě nutila do jídla, řekla jsem že děkuju, nemám hlad a že jím něčeho málo neznamená, že mi to nechutná, ale že taky třeba nemám hlad/už nemůžu. Dvakrát koukala, pak si zvykla.
Pak se ale začala chovat blbě k manželovi, to mě sralo, takže pak jsem byla nachystaná "ještě jednou a bude výstup" (můj, to by koukala a ostatní teprv), a hele, byla jak milius, asi to nějak vycitila, že by narazila.
Manželovi jsem řekla, že pokud ona na něj bude hnusná a on se nebude bránit sám, že ho budu bránit já (tuší, jak by to asi vypadalo), takže se raději sám přiměřeně a včas ohradil, než aby to došlo do té míry, že já do toho fakt tnu (už to bylo na to zralé). Neříkala jsem mu to jako výhružku, ale předem jako informaci, aby se případně nedivil.
Na situace, které lze předvídat, jsem ho připravila - třeba že kdyby to nebo ono, ať nezapomene, že už máme program (na vánoce třeba), nebo jak jsme domluvení ap., nebo co mi vadí a co si myslím, že by kdo asi tak měl jak reagovat (žádné že musí a že to chci takhle), byl perfektní. Stačilo mu tušit, co se asi tak zase bude dít (ale to jsem mu musela předem říct), pak reagoval dobře. Zcela nepřipravený (úvahami nad očekáváními) by se nechal zaskočit jednoduchýma kraviama - na ty já reaguju spontánně dobře, ale taky je to cvikem - z práce. Není nad to mít pár podivných kolegyň v přechodu, s nimiž musíte vyjít. Pak mě ty samé kolegyně chodily prosit o laskavost :)
 hanci neposeda 


Re: zásadní problém je... 

(20.8.2010 15:11:51)
Rigmor, souhlasim se vsim. Rodice (a tedy i tchanovci) casto nedokazi sve deti videt jako svepravne, co maji svuj nazor, co si chetji veci delat po svem, proste jako dospele. Respekt je strasne dulezity, ale nekdy jej opravdu lze docilit jen bydlenim daleko od nich. Ze sve zkusenosti taky vim, ze muzi se obecne neradi pousteji do hadek se svymi matkami, protoze ty se mohou treba rozbrecet a co pak oni s tim, ze, takze zaujimaji presne postoj typu - ona to tak nemysli, mavni nad tim rukou jako ja atp. A ja musim priznat, ze tenhle postoj nekdy zaujmu take, a to kvuli harmonii (byt predstirane), protoze nechci aby se moje nespokojenost prenasela na nase dite, jejich vnouce. Ovsem tohle kousani se do rtu mi je umozneno jen tim, ze bydlime velmi daleko a vzajemne navstevy jsou vzacne. Jinak bych se hadala, brecela, uzirala a doufala, ze ten respekt nekdy prijde.
 Rigmor 


Re: zásadní problém je... 

(20.8.2010 23:51:11)
jo, jo, jen to ustát. v tom je to. chce to svůj čas a vlastně, druhé asi nezměníme, jen jim nějak umět sprostředkovat svůj pohled a čekat pochopení. dík, že jsi mi odpověděla, že to vnímáš taky tak. já jsem si to totiž uvědomila teprve nedávno, nějak jsem si pořád neuměla vysvětlit, proč si to děláme, když se máme vlastně rádi.
nemluvit spolu je strašně jednoduché (zvlášť, když spolu nebydlí), ale problémy se tím neřeší, jen se odsouvají a přichází se tím o to pozitivní, co v rodinných vztazích je. já nejsem ideální snacha, taky jsem kolikrát přestřelila. ale když mě někdo upozorní, že jsem mu ublížila, nebo na to přídu sama, tak se omluvím a snažím se to neopakovat. já když jsem se ozvala, že mi něco opakovaně ubližuje (to když jsem si poněkolikáté vyslechla tentýž její názor, zastaralý, ničím nepodložený a po mých argumentacích jakoby hrách na stěnu házel, mi po 4letech zopakuje ten samý názor, to už jsem teda vyletěla, ale pořád jsem byla slušná. stejně mě to mrzelo, tak jsem to chtěla vysvětlit, že se tak bráním proto, že mi to ubližuje...no to jsem si dala), tak jsem byla nejdřív nařčena, že ji z něčeho obviňuji. po vysvětlení, že nikoho z ničeho neobviňuji, tak zase, že je to můj problém. ale to pak narážíme na, řekla bych, morální zásady ve výchově. s dětma máme pravidlo, že když někomu ublížíme, tak se mu omluvíme. já přece nerozhoduju o tom, čo komu ublíži, či neublíží. vypadá to, že se to musí učit i naše babičky. nejhorší je, že ony si myslí, že už všechno umí a vědí a nic nového se učit nemusí. a vůbec, dětem se neomlouvá....~o~:-)
jo a tchýně se mně zeptala: a ty svému dítěti neříkáš, že je hloupé? a to se divila, že ne. kdysi jsem synovi říkala, že je pipi, když se mu něco nelíbilo. my jsme si tak říkali doma se sourozenci. ale manželovi se to nelíbilo a měl pravdu, je to jakoby jiná podoba: jsi hloupý. a tak jsem to přestala dělat a na tomto příkladě manžel pochopil, jak se asi cítím. jemu to jeho máma říkat může (do toho mi nic není), ale mně prostě ne.
 jana 
  • 

Re: zásadní problém je... 

(24.8.2010 22:51:14)
Bydlet daleko je pak spíš ale útěk než respekt.
Respekt si dítě zbuduje v pubertě, když si prosazuje svoje. Kdo se bojí otevřeného konflitku s rodiči a nikdy do toho nejde, tak zůstane děckem, co radši než aby byl problém, bude dělat, co chce někdo jiný, bude konat v rozporu se svým názorem, přesvědčením, svědomím.
PS: A co teprv, když se účelově rozpláče tchán - před synem. Normální chlap před - dospělým! synem nebrečí (vyjma věcí jako úmrtí manželky ap.), a dá si záležet, aby byl chlapem
 veronika77 


Re: zásadní problém je... 

(20.8.2010 21:21:35)
Ahoj všem, moje tchýně je v podstatě také tento autoritativní tip, ale pouze na "jejím" území. U nás si něco takového nedovolí. Takže pouze pokud se v létě sejdeme na jejich chalupě se mi dostává výchovných rad ohledně dětí, praní, vaření, ale pokud jsem chtěla vyhodit syrové maso, které nechala přes noc venku při 23stupních, tak byl oheň na střeše... Ale pak se nějakou dobu nevidíme a je to zase ok. Společné bydlení si moc představit nedovedu, i když je jinak úplně zlatá :-)
 Lena. 2 děti 
  • 

naše tchyně 

(20.8.2010 21:49:15)
Naše tchyně je studená jak psí čumák, falešná, nerespektující, netolerantní, vztahovačná a urážlivá. Určitě má i dobré vlastnosti, ale výše jmenované to zabijou. Asi rok jsme bydleli u nich v domě v samostatném bytě, já si naivně myslela, že vycházet se dá s každým. Nedá. Dusno, které v průběhu té doby vzniklo, bylo pro mě naprostá novinka, nikdy jsem se s něčím podobným ve své užší ani v širší rodině nesetkala. A neuměla jsem se tomu vnitřně bránit. Taky dokázala říkat šílené věci, jako by si vůbec neuvědomovala, že slovem se dá dost ublížit. Mému manželovi třeba řekla, že nikdy v životě nebude šťastný. Nebo že naše svatba byla hrozná (následující den po svatbě). A ten tón, jako bychom byli malí fagani. I přes naše jasné ne chodila k nám do bytu, ložnici nevyjímaje. Atd. Ještě dlouho potom, co jsme se odstěhovali do vlastního bytu (bohužel ve stejné vesnici), ve mně všechno zatuhlo a vyletěl mi adrenalin, jen když jsem tchyni potkala. Když se nám narodila první holčička, byly vztahy všelijaké, z mojí strany totální stres, kdykoliv si dítě brala, jako člověku jí primárně nevěřím, a to nejsem nijak opatrnická a dítě s klidem svěřuju jiným lidem (kterým ovšem věřím). Když byly prckovi dva roky a šli jsem tchyni gratulovat k narozeninám, situace se vyhrotila; tchyně nás nejdřív úplně ignorovala, nepozdravila, pogratulovat si nenechala, na můj dotaz, co se stalo, prohlásila, že je z nás na nervy, tak jsem se opět zeptala, co jsme provedli, odpověď byla, že nechce nic řešit. (myslím si, že se tehdy zrovna urazila, protože jsem k ní s malou nechodila dost často, což u ní znamenalo každý den nebo obden; přitom mě vyhovujou návštěvy maximálně tak jednou týdně , a to i když se jedná o moje rodiče. Prostě totální netolerance. Nechápu, jak se kvůli tomu může někdo urazit..taková, člověk by řekl, blbost.) Tak jsme odešli a od té doby jsme do jejich domu nevstoupili. Není to z naší strany žádné teatrální gesto, nejsme uražení. Prostě je to nejefektivnější řešení. Celkem mi bylo už jedno, jak se chová k nám, ale že svoje nezvládnuté emoce ventiluje i na dítěti, to mi vadilo dost a nevím, proč bychom to měli tolerovat. Stav bezkomunikace trvá víc jak rok, když se potkáme, tak pozdravím, jen protože je to matka mého muže. Pak už jsme jen přáli o vánocích (dělala se nemocná a nepřišla ke dveřím) a na narozeniny po loňské zkušenosti jen pohled. Z její strany nebyla žádná iniciativa. Smutné. Prcek už na ni nereaguje, ví, že je to její babička, ale stala se pro ni cizí. (tchyně od té doby neprojevila o malou taktéž nejmenší zájem )Vše se odvíjí od toho, že manžel nemá s matkou dobrý vztah, já pro tchyni taky nejsem evidentně dobrá partie, ale kdyby byla trochu soudná schopná sebereflexe, mohli jsme najít nějaký kompromis. Je těžké toto pochopit, pokud sami takového podobného člověka nepoznáte na vlastní kůži. Nejvíc na to nakonec doplácí sama tchyně, protože přišla o vnouče, teď i o druhé, co se nedávno narodilo. Zajímavé je, že tchyně má vztahy s ostatní širší rodinou na minimu, spíš žádné, jediný miláček je druhý syn, který je snáz ovlivnitelný..
 Panímáma 
  • 

Re: naše tchyně 

(20.8.2010 22:06:25)
Smutný příběh. Ale rozumím ti dokonale, když to nejde, tak to prostě nejde a i když se snažíš vycházet s tchýní sebevíc, tak po čase přijde určitý bod zlomu a přestaneš bojovat a řekneš si, že to nemáš zapotřebí. Že nemáš zapotřebí se neustále přetvařovat.
Jinak co se týká adrenalinu, tak ten mi taky vždycky spolehlivě vylítne, když se s tchánem jen potkám. Nedokážu to ovlivnit - stáhne se mi břicho a srdce bije jak o závod. Zkoumala jsem svoje pocity a bije se ve mně kombinace strachu, odporu a hrdosti. Jak já bych ho ráda poslala do pr..., ale nedovolím si to:-((
 astraela 


Re: naše tchyně 

(20.8.2010 22:18:20)
Tak toto je mi opravdu líto, tím víc si uvědomuju, jak jsem neuvěřitelně šťastná, že jsem toto nezažila
Moc moc přeju hodně štěstí v životě, v práci atd. ať trápení s tchýní co nejmíň bolí, ať všechno dobře dopadne
 jana 
  • 

Re: naše tchyně 

(24.8.2010 23:10:26)
Proč měla klíče od vašeho bytu? Na návštěvu se chodí na pozvání nebo po domluvě - jinak dám pocítit, že se s návštěvou nepočítá - bych si jí nevšímala, pokud ji manžel přivede.
Zase když přijde na pozvání nebo po domluvě - hostit štědře - velký rozdíl. Bez ohlášení - nevšímat si, ať se stará manžel, když si ji přivedl. Jako by tam nebyla - totálně.
Nevím, proč máš takovou potřebu se podbízet? Zavděčit zalíbit? Nedosáhneš toho, nikdy Tě neuzná, kašli na to, nech se ocenit přáteli - máš je.
Ona Tě normálně manipuluje, cokoli uděláš, bude špatně. Tak se nesnaž, šetři síly a energii použij jinde a efektivněji.
Tyhle matky by byly nejradši, kdyby jim synáčci plakali na rameně, jaká je manželka megera, že ona, maminka je nejlepší. Nemilují své syny - kdyby je milovaly, přály by jim štěstí, lásku, spokojenost, tzn. že by také přijaly jejich ženu, když je s ní jejich syn šťastný.
Možná to máš těžší o to, žes ty konflitkní situace nikdy moc nezažila. My teda měli doma pohodu klid, ale když něco, tak se to dost provětralo, takže já fakt nemám problém z toho, že bude nějaké dusno, konflikt, že se něco někoho možná dotkně a že se se mnou přestane bavit (žádná škoda v daném příp.). Prostě komunikuju jasně, otevřeně, slušně - dokud to jde. A mám kvalitnější vztahy široko daleko než všichni ostatní a to i s konfliktními lidmi, s nimiž nevychází takřka nikdo. (Neříkám, že s nima mám dobré ideální vztahy, ale že s nima vycházím rozumně a v klidu a v rámci možností).
Nakonec třeba když tchyně byla v nemocnici - zacházet tak personál s mojí matkou (resp. s kýmkoli blízkým) tak udělám takovej bengál, že to jen tak nezažili. Ale její nejmilovanější vlastní dcerka, zdrav. sestra, ještě nosila sestřičkám bonbošky a dárky, a tytéž sestřičky pak způsobily převelice těžké zdrav. komoplikace, nebudu rozebírat, ale zbytečné těžké komplikace. Ale jsem si řekla, že o mě nikdy nestála, já jdu na návštěvu, její dcerka se stará, také bych se o svou mami starala a když se starala takhle, jejich věc. Přece nebudu bojovat za někoho, kdo o to nestojí. Radši si bude stěžovat, jak zle s ní zacházeli, než aby to vyřešila a mnoha komplikacím předešla. Ale musela jsem se držet, je to přece "můj člověk", patří do rodiny, personál je "externí".
 kalen 


A co snachy...?  

(21.8.2010 10:54:27)
Z nadpisu "rodiče" se vlastně stalo stěžování a někdy i nechutné "ty ty ty" na tchýni.

Člověk si nevybírá ani tchýni ani snachu:-)
I když mojo první tchýně byla případ u níž byla typická "opičí láska", tak dnes ji vlastně děkuji.Kdyby si svého miláčka nepřitáhla zpátky, tak dnes nemám super druhého manžela. S druhou tchýni to beru tak,že přijedu, posedím, vyslechnu a odjedu.

Co tak založit téma: mám plné zuby snachy - myslí si,že tchýně se musí kdykoliv postarat o vnoučata kdy já to chci/i když je tzv. babička zaměstnaná,také má toho po práci plné zuby a o dovolené si chce odpočinout/,že dnem narození vnoučat nemá nárok na svůj volný čas, své záliby atd.~o~ Že nedělá stojku, když dostane výplatu nebo důchod, aby snacha mohla být doma.~:-D

Jsem taky tchýně, ale také ještě máma malého kluka. A je mi úplně jedno, jestli se to mým již dospělým dětem a jejich partnerům líbí nebo ne, že mám víkendy pro mne,manžela a malého syna - cestujeme,odpočíváme a užíváme si.

Mám zetě - můj názor na něho: žárlivec,despota,flákač-zase bez práce,když jedu navštívít dceru a abych také někdy viděla vnučku-i když mám svůj názor na fungování jejich vztahu/doufám,že dcera jednou prohlédne/,nekecám,nepletu se do nich/co si myslím,dcera ví/. Na polovinu své dovolené jsem měla vnučku u sebe,protože jsem chtěla, druhou polovinu jsem odpočívala~:-D.
Snacha č.1 - obě víme,že se nemusíme a láskou k sobě neoplýváme. Chováme se k sobě slušně, konverzace z obou stran v klidu,respektuji, že je to žena mého syna. Je to jeho život. Když potřebovali zavézt za vnučkou/komplikovaný příchod na svět a delší pobyt v nemocnici/,zavezla jsem je. Tenkrát mně řekla, že jsem ji dala hodného muže ~6~. Málem jsem měla vyražený dech - nečekala jsem to. Když vidím pěkné oblečení, koupím. Někdy zase pleny. Vnučka je bojovnice a všechno dohání. To je asi všechno,prostě začátek našeho poznání nebyl vydařený a je to ajko nějaký stín, který se pořád loudí. Možná čas to vyřeší..
Snacha č.2 - super !!!! ženská. Má klíče od našeho bytu, já od jejího/když jdu na návštěvu,zvoním~:-D/. Kdykoliv potřebuji pohlídat mého nejmladšího syna/ mám hodně velké problémy v práci, když onemocní/ a má volno, někdy i po noční - sama se nabídne,že ho pohlídá.V létě si ho berou na týden na dovolenou. Náš malý ji zbožňuje - co řekne jeho švagrová, co uvaří...to je nejlepší. Navštěvujem se, voláme si, když někde jedeme - voláme,jestli jedou s námi. Až budou mít děti, tak vím, že jim to v rámci možností vrátíme-hlídaní,pomoc s dětmi.

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale nedalo mi to.

K článku pisatelky bych napsala svůj názor: Holka, jaký si to uděláš, takový to máš. Neber to jako útok, ale mít malé děti,studovat, být doma, mít hypotéku - všechno najednou: to je opravdu HODNĚ. K tomu je potřeba dost vysoký příjem manžela,aby jste byli všichni spokojeni. Možná tchýně viděla,že to finačně neutáhnete z jednoho platu...nevím.

A jak vždy říkám, tím,že naše děti mají děti - neznamená, že nám končí život a nemáme nárok dál žít.
Člověk si má naložit na svá záda tolik kolik unese.


 Evžíček 


Re: A co snachy...?  

(23.8.2010 12:39:43)
Já s tímhle názorem naprosto souhlasím...že se pořád brojí proti tchyním...mám 2 syny, tchyně taky budu a doufám, že aspoň trochu taková jako ta moje, která je naprosto super- hodná, ochotná, hlídá děti.....mluví do všeho- ale to mi nevadí.stejně se zařídíme podle svého a spousta jejích názorů a nápadů nám moc pomohla,sama měla tchyni se kterou 20 let bydlela a ta ji totálně tyranizovala, tak je hodná na mě....a já ji mám strašně ráda- skoro jako svojí mámu~:-D
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: A co snachy...?  

(23.8.2010 14:08:28)
No to já taky doufám, že se vyvaruju chyb své tchýně. Dokonce ten starší (19) se už ptal někdy ve 14ti letech jestli budu stejná. No nechci být. Já si pořád myslím, že pokud si na začátku stanovíme hranice, pokud si normálně promluvíme co jo a co ne, tak fakt vyjdu i s čertem, ale s mojí tchýní to fakt nejde.
 ebonella 


Tchýně a nechtěná snacha 

(21.8.2010 13:33:23)
Můžu vám říci,že jsem se na společné bydlení těšila.Nastěhovala jsem se do domu k manželovi a tchýně bydlela ve spodním bytě. Dokud jsem chodila do práce potkávali jsme se minimálně, ale s příchodem syna se vše změnilo.Byly to však malichernosti a vše jsme zvládli.Kámen úrazu nastal, kdy se mi v opilosti manžel pomalu přiznával k nevěrám..priváty apod. Ve střízlivosti však vše popřel,ale důvěra byla ta tam. Požádala jsem svoji tchýni o pomoc. A ta mi doslova vyrazila dech, že prý je to normální, že tady ve vesnici je tolik levobočků a za mlada pomalu každý s každým a že ona také platila 18 let alimenty na nem.dceru atd.!!Nevěřila jsem, že ho ještě obhajuje! Když jsem manželovi řekla, že už takhle dál nechci žít,že mu nevěřím,zhroutil se.Odstěhoval se k mamince,ta ho zamčela,mě k němu již nepustila a já se rozhodla odejít.On se nepostavil za mě,ale za svoji mámu!Prý od začátku věděla,že nejsem pro něj ta pravá!Odešla jsem s 5,5letým synem a 3/4 starou dcerou,půl roku se nezajímal o nic, seznamoval se na internetu,jezdil po dovolených s milenkami, vystřídal jich několik, vždy mě o nich "rádobyznámí" informovali a tak je to doposud. 1.5 se soudíme,rozvedení nejsme,maminka však vede na plné čáře,každému musí vysvětlovat jaká jsem mrcha,poběhlice,telefonuje manželkám mých známých atd. a manžel? Jeho poslední perličkou byl výrok, že nedokáži přenést přez srdce,že se mi dokázala postavit..Já to však vidím tak, že o své rodině máme rozhodovat my a ne prarodiče..dnes paradoxně manžel chce svou rodinu zpět,..ale já už nemám tu sílu opět věřit,..důvěřovat..postavit se,překosnout..jít dál..
 lklasinka 


Re: Tchýně a nechtěná snacha 

(21.8.2010 13:42:51)
no to se probral brzo frajer. poslala bych ho na patřičné místo i s maminkou.Odpustit bych odpustila cokoli, ale nevěru nee:-©
 ach jo 
  • 

Re: Tchýně a nechtěná snacha 

(22.8.2010 12:27:39)
no to si jen říkáš, nevěru sice neodpustíš, ale dá se to vydržet, když se jinak funguje jako rodina... jenže třeba zrovna já jsem teď z 90% požádala o rozvod jen kvůli tchyni a 10% jsou ty nevěry...ještě nejsem schopná psát víc, ale bydlíme u manželových rodičů v domě...
 lklasinka 


Re: Tchýně a nechtěná snacha 

(22.8.2010 13:44:26)
tak hodně štěstí a drž se, bude to složité ale si ženská to zvládneš~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((
 ebonella 


Re: Tchýně a nechtěná snacha 

(24.8.2010 11:18:42)
Možná se to dá vydržet, ale odpouštět donekonečna??Jednou jsem odpustila, synovi bylo 1.5,..chápala jsem to, byli jsme pořád v nemocnici,ale bolelo to..potom to byli známé atd..přesto jsem odpustila, měli jsme ještě dceru, ale už v těhotenství, jsem byla na vše opět sama..dva měsíce před porodem definitivně sbalená..opět jsem uvěřila a odpustila..o tom že by na mě někdo bral ohled po porodu a nějaké šestinedělí..kdepak, tchýně a na procházku s kočárkem??kdepak..raději na dvoře s cigaretkou atd...ty jsi přeci chtěla dítě,..tak se starej..a proč tak pořád řve?..to já měla hodné děti, mě pořád spinkali..raději se běž najíst,ty tvoje diety,podívej se jak vypadáš..(já 60kg,tchýně120..)Manžel jen..máma má pravdu..MD to opravdu neznám, k výchově dvou dětí, starost o dům a 11 let společného podnikání..spávala jsem 4 hod.denně..dnes?? jsem sice bez domu,bez auta,bez peněz,..ale děti jsou denně na hřišti,chodíme plavat,spíme spolu v jedné místnosti, čteme pohádky a spíme od osmi do osmi..všichni..máme klid..tak je mi bez tchýně..bez manžela..
 jana 
  • 

Re: Tchýně a nechtěná snacha 

(24.8.2010 23:17:18)
V klidu. Mě tchyně vysvětlovala, že jestli je problém (s dítětem v něm), že lepší napůl vlastní (zahnout), než úplně cizí.
Sranda byla, že chtěla malýho Nováka (přitom Novákovo příbuzenstvo - jejího manžela - nesnáší, a další perla, že kdybych zahla, určo by to byl malej Novák... No paráda!
A to je taky moc zbožná! Kdo nechodí do kostela, s tím se nebaví.
Zábavné.
 ebonella 


Re: Tchýně a nechtěná snacha 

(28.8.2010 11:07:04)
No..vidím,že je "veselo" všude. Chudáci děti. My dospělí časem mávnem rukou, ale jak to mají pochopit ty naše malé hlavičky, že "babičky" jsou takové velitelky..ach jo~o~
 Merkur 


"Tchán" 

(21.8.2010 20:42:09)
Žiji spartnerem u jeho rodičů. Nejsme manželé, ale velké neshody mám naopak s jeho otcem. Jeho chování ke mně je jiné , než ke druhým. Byla jsem na tom i psychicky dost zle a vztah to samozřejmě kazí, protože proti otci nepůjde asi málokterý syn. Jinam jít nemůžeme, ale co mám malé mimčo, jsem ještě více napjatá, protože mám za ni zodpovědnost a moc se mne nelíbí, v jakém prostředí by měla vyrůstat. Mám pocit, jako bych tu byla sama proti všem. Aspoň, že mám své zlatíčko.
 B. 
  • 

... 

(22.8.2010 10:19:09)
Ahoj, po přečtení článku je mi opět velice smutno.
Moje tchýně s tchánem bydlí ve stejném paneláku jako já s manželem a ... od chvíle kdy jsme oznámili, že budeme mít miminko /strašně dlouho nepřicházelo/, tak ... tchýně s náma přestala úplně mluvit /holčičce je už víc než rok a ona ji ještě ani neviděla!/. Tchán je veliký "podpantoflák" /omlouvám se za to slovo, ale je to tak/ a tak se jí bojí /ten s náma mluví jen když ona není doma/.
Je mi to strašně moc líto, protože já sama jsem přišla o babičky a dědy velice brzy /nemám ani tátu, zemřel, když jsem byla malinká/... moje holčička má vlastně "jen" nás a mou zlatou maminku /které už bohužel táhne na 70/.
O důvodech tchýnina chování můžeme jen spekulovat, snad ... nechala se slyšet, že ona už vnoučata má /od manželovo sestry/... a my že ji absolutně nezajímáme.
Přitom - než jsme oznámili, že budeme 3, tak se chovala normálně, myslela jsem, jaká to bude skvělá babička.
Vím, že lásku si člověk "nevynutí", ale ... je mi z toho všelijak...
... a ať chceme nebo ne - tak to má bohužel i vliv na můj vztah s manželem .....
 jana 
  • 

Re: ... 

(24.8.2010 23:19:08)
Se na ni vykašli, přece ji nepotřebuješ.
Když zjistí, že není nepostradatelná a nebudeš/nebudete se podbízet, buď sama přileze, nebo budeš mít klid.
Jinak se budeš jen trápit a ona Tě šikanovat.
 zničená soužitím 
  • 

.. 

(23.8.2010 14:45:57)
my bydlíme s tchýní a tchánem v jednom domě sice máme oddělené vchody a každý svou bytovku,ale radši budu bydlet s moji mámou která je v domě sama a když mi do něčeho "kecá" tak ji usměrním narozdíl od přítele.Zjistila jsem že jsem těhotná ještě jsme to nikomu neřekli a místo abych si užívala klidného těhotenství mám stres z tchýně.Už když jsme spolu začali chodit řekla mi, že kočárek na sto pro bude kupovat ona a že jistě ne černej, že je to jako rakev no už s tímto mě dostala za 1.barvu i kočár si vybereme snad my (a zrovna černý s kombinacemi se mi vždy líbil)když je to naše dítě a za 2.nechápu jak někdo může přirovnat kočár i když je černé barvy k rakvi to je fakt humus.Pak slyším jak se těší že bude ježzdit na procházky jak krásně zhubne no to je něco pro mě v tu chvíli jsem ji poprvé odpověděla,ptž už jsem to nemohla dejchnout.teď mám strach ji to říct.je to fakt hodná ženská, ale prostě nechápe, že i já se třeba těším až si to prožiju a zatím z ní mám pocit jako bych měla porodit a dítě ji odevzdat a pak nazdar milá snacho už tě nepotřebujem.A nejhorší na tom všem je, že přítel mě nařkne z toho že ji nemám ráda a že pořád jen jeho máma, jeho máma, vůbec se mě nezastane takže jsem se rozhodla pro to nejhorší a to, že se odstěhuju a buď za mnou půjde nebo ať si tam schnije, ale já se přece nebudu stresovat.Vím,že je to řešení na ...,ale kdybch věděla, že se nezmění ani po početí asi bych se s ním rozešla.~Rvživot je bo,ale je můj tak si ho chci prožít po svém a neznamená to, že bych chtěla dítěti upřít babičku to v žádném případě!
 Panímáma 
  • 

Re: .. 

(23.8.2010 15:25:06)
Držím palce ať všechno ustojíš i s miminkem. Já jsem si váháním a braním ohledu na všechny krom sebe nevratně poničila zdraví (stres je sviňa) a taky mateřskou s dvěmi dětmi jsem si mohla užít mnohem radostněji než s tchánovci za zadkem. I já jsem ta, která manžela postavila před hotovou věc - buď půjdeš se mnou, nebo si zůstaň s rodiči...ultimáta se nemají dávat, ale když už se vyčerpají možnosti jakékoliv domluvy, kdy už každý kompromis je vlastně jen ústupek z tvé strany, kdy už si prostě neumíš představit, že takto budeš žít dál, je ultimátum na místě. Většina chlapů si uvědomí co ztratili ve své ženě teprve když od nich odejde. Radím ti, řiď se svým instiktem a žij tam, kde budeš šťastná. A tvůj chlap by měl být šťastný tam, kde je šťastná i jeho žena. A když to rozvinu ještě víc, děti jsou šťastné tam, kde jsou šťastní oba jejich rodiče. Jen se nestěhuj ke své matce, i kdyby byla nejzlatější na světě, to by bylo z louže pod okap a manžel by to asi nepochopil. Vsaď na samostatnost i za cenu vyšších životních nákladů, pokud to samozřejmě půjde. Ještě jednou držím palce. My se za 14 dní od tchánovců stěhujeme, manžovi se nechce, ale holt byt už je koupen a já věřím, že si zvykne.
 Vendula, 2 kluci 
  • 

Tchýně 

(23.8.2010 20:53:25)
Tak Já jsem si myslela že budu výjimka a budu se svoji tchýní vycházet dobře, ale neni to tak! Vše se změnilo v době kdy jsme s manželem oznámili že se budeme brát! Do té doby bylo vše OK, jo měla svoje mouchy ale kdo nemá že?! Před svatbou se začala projevovat, jako to je hloupost, takhle se to nedělá, kdes to viděla a podobně!! Už jsem se pomalu začala bát, ale pořád jsem si říkala že žení 1. syna a tak neví co a jak a má poznatky jan z doslechu! No a nejvíce se začala projevovat po svatbě, ked jsme oznámili že čekáme mimčo! V tu chvíli jsem byla jak mě řekla blbá, líná( udržovaný těhu, přísnej klidovej režim) a svoje problémi si vymýšlím! A do dneška je náš vztah na bodu mrzu. Já jí pozdravím, odpovím a víc nemám potřebu! S hlídáním je to taky nic moc, jen když se jí to hodí aby mohla ukázat jaká je super babička, ale když jsme potřebovali aby odvedla malýho do školky( Já ležela měsíc v nemocnici, předčasnej porod) tak nemá čas!! Do dnes mě jako mámu a manželku neuznává, moje děti bere za svoje a ona ví co je pro ně nejlepší! Jediná výhoda je že manžel stojí ve všem za mnou! On sám bere vlastní mámu s rezervou, vychovala ho vesměs babička!
Jsem zvyklá si vše udělat sama, tak jí neberu, že si chce užít volno, ale když chodí denně kolem nás domů z práce a na kluky se nepříjde podívat 4 měsíce, tak fakt nevím co si myslet! Když něco potřebuje, jako někam odvést, tak zavolá a já se mám přetrhnout jí udělat vše jak si vymyslí, a na to, že jsem doma sama s 2 malýma dětma ohledy nebere! Tak i mě už došla trpělivost a konečně jsem se neučila říkat jí NE. Snad pochupí že každej má svuje potřeby a názory. A doufám, že se někdy dočkám toho, že mě bude alespoň tolerovat když už né uznávat jako matku a manželku! Jako svoji tchýni beru manželovu babičku, ta ač jí je už 75, tak se pořád snáží rodině pomáhat. A obě si rozumíme víc spolu než s ,,tchýní"!!
 Camillka 


Je, to znám 

(24.8.2010 0:33:24)
Ahoj, my bydlíme s tchánem a tchýni v jednom domě. A taky je to boj ... ;-) Můj muž je typický příklad chlapa, který radši svůj názor neřekne, aby se náhodou s někým nepohádal. A oni jsou v podstatě fajn. Tchýně holky (3 a 1) celkem často hlídá, snaží se mi vyjít vstříc. Dá se s ní dohodnout a holky se u ní mají dobře. Zato má ale pocit, že mi může do všeho mluvit, a já dělám větsšinu věcí špatně. Přesně, jak to někdo psal - má ke mně vztah jako k dítěti, ale ta rodičovská láska tam chybí. Tchán moc nepomáhá, ale do všeho o to víc kecá. Ale jak čtu ty historky, tak v podstatě ještě docela dobré. Jen bych se v horizontu 10 let ráda někam odstěhovala, kde bychom to měli sami pro sebe, to by bylo moc fajn. Snad to do té doby přežije i náš vztah ...
 Myss 


babky budou vždycky do všeho kecat 

(28.8.2010 18:21:31)
možná chtějí poradit,čert ví,ale stačí vyslechnout a udělat si svoje.Je to docela jednoduché

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.